Chapter,Paragraph
1 Uvod,1 | křesťanské víry. "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího,
2 Uvod,1 | i nevi-ditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
3 Uvod,1 | království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce
4 Uvod,1 | mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou,
5 Uvod,2 | nekřesťanským náboženstvím bere v úvahu hodnoty, které tyto
6 Uvod,2 | církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé
7 Uvod,2 | pravidla a nauky. Ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím,
8 Uvod,2 | život" (Jan 14,6) pokračuje v této linii a dnes využívá
9 Uvod,2 | na témž tajemství spásy v Ježíši Kristu, skrze jeho
10 Uvod,2 | poznávání a obohacování v poslušnosti pravdě a při
11 Uvod,3 | zabývá naukou vyloženou v předešlých dokumentech učitelského
12 Uvod,4 | relativistického druhu, které mají v úmyslu ospravedlnit náboženský
13 Uvod,4 | de iure (čili zásadně). V důsledku toho se považují
14 Uvod,4 | existence jediné Kristovy církve v církvi katolické.~Kořeny
15 Uvod,4 | tvrzení je třeba hledat v některých předpokladech
16 Uvod,4 | eschatologických událostí v dějinách; metafyzické vyprázdnění
17 Uvod,4 | na pouhé objevení se Boha v dějinách; eklekticizmus
18 Uvod,4 | eklekticizmus toho, kdo v teologickém bádání přebírá
19 Uvod,4 | vypra-covávány teologické návrhy, v nichž křesťanské zjevení
20 I,5 | totiž nutno pevně věřit, že v tajemství Ježíše Krista,
21 I,5 | Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm
22 I,5 | podal zprávu" (Jan 1,18). "V Kristu totiž přebývá celá
23 I,5 | božství tělesně. I vy jste v něm dosáhli plnosti" (Kol
24 I,5 | spáse člověka, nám září v Kristu, jenž je prostředníkem
25 I,5 | evangelium jako plnost pravdy: "V tomto definitivním Slově
26 I,6 | Ježíše Krista, jež by bylo v komplementárním vztahu se
27 I,6 | vztahu se zjevením přítomným v jiných náboženstvích, odporuje
28 I,6 | faktu, že pravdu o Bohu v její úplnosti a celistvosti
29 I,6 | tvrzením víry, podle nichž je v Ježíši Kristu plné a dovršené
30 I,6 | a pravého člověka, takže v sobě nesou definitivnost
31 I,6 | že Slovo učiněné tělem, v celém svém tajemství, jež
32 I,7 | souhlasili s pravdou a věřili v pravdu.»"~Poslouchat ve
33 I,7 | tvrdí. Proto "nesmíme věřit v nikoho jiného než jen v
34 I,7 | v nikoho jiného než jen v Boha, totiž Otce, Syna a
35 I,7 | teologální vírou a přesvědčením v jiných náboženstvích. Je-li
36 I,7 | přijetím zjevené pravdy v milosti, jež "dovoluje vstoupit
37 I,7 | porozuměli", věroučné názory v jiných náboženstvích jsou
38 I,7 | Božskému a k Absolutnímu. V současných úvahách vždycky
39 I,8 | uznat, že některé prvky v nich jsou ve skutečnosti
40 I,8 | tvrdí, že "ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím,
41 I,8 | chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši spásu."~
42 I,8 | sobě povolat všechny národy v Kristu a chtěl jim sdělit
43 I,8 | jednotlivcům, ale též národům v bo-hatství jejich spirituality,
44 I,8 | spirituality, která nalézá v náboženstvích svůj přednostní
45 I,8 | dobroty a milosti, které jsou v nich přítomné.~
46 II | VTĚLENÉ SLOVO A DUCH SVATÝ V DÍLE SPÁSY~
47 II,9 | 9. V soudobé teologické reflexi
48 II,9 | osobnosti vyskytující se v dějinách, jež zprostředkovávaly
49 II,9 | když přítomnost Boha je v ní údajně mnohem plnější.~
50 II,10 | stalo tělem" (Jan 1,14). V Ježíši "Kristu, Synu živého
51 II,10 | jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otce" (Jan 1,18),
52 II,10 | 18), jeho "milovaný Syn, v němž máme vykoupení a odpuštění
53 II,10 | Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost
54 II,10 | slavnostně definoval svou víru v "Ježíše Krista, Božího Syna,
55 II,10 | ježíš Kristus, je doko-nalý v božství a dokonalý v lidství,
56 II,10 | doko-nalý v božství a dokonalý v lidství, pravý Bůh a pravý
57 II,10 | před věky podle božství a v posledních dnech pro nás
58 II,10 | tak nám zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil se sebou
59 II,10 | plánu spásy."~Stejně tak je v rozporu s katolickou vírou
60 II,10 | Božího Slova vždycky dějí v jednotě s lidskou přirozeností,
61 II,10 | subjektem, který působí v obou přirozenostech, lidské
62 II,10 | Logos" (Slovu) jako takovému v jeho božství, činnost uskutečňovanou "
63 II,11 | sahá od věčného vyvolení v Bohu až po parusii (slavný
64 II,11 | parusii (slavný příchod): "V něm si nás (Otec) vyvolil
65 II,11 | ním svatí a neposkvrnění v lásce" (Ef 1,4). "A skrze
66 II,12 | Ježíše, vtěleného Slova, je v Novém zákoně místem přítomnosti
67 II,12 | vylití na lidstvo nejen v mesiášské době (srov. Sk
68 II,12 | 22; 1 Kor 15,45), nýbrž i v dobách před jeho vstupem
69 II,12 | Ducha. Celé budování církve v průběhu staletí Ježíšem
70 II,12 | velikonočním tajemství, v němž Kristus již nyní s
71 II,12 | vytváří živé společenství v Duchu a dává mu naději vzkříšení,
72 II,12 | všechny lidi dobré vůle, v jejichž srdci neviditelně
73 II,12 | jenž se stal člověkem - v životě všech lidí povolaných
74 II,12 | kterého Syn člověka dává v míře neomezené (srov. Jan
75 II,12 | působí silou svého Ducha v srdcích lidí… A opět: je
76 II,12 | semena Slova”, která jsou tu v ritech a kulturách a který
77 II,12 | je připravuje k dozrání v Kristu." I když učitelský
78 II,12 | historicko-spásonosnou funkci Ducha v celém stvoření a v celých
79 II,12 | Ducha v celém stvoření a v celých dějinách lidstva,
80 II,12 | spolupůsobil při vtělení, v životě, ve smrti a při vzkříšení
81 II,12 | vzkříšení Ježíše, který působí v církvi. Není alternativou
82 II,12 | předkládá.~Co Duch vždy působil v srdcích lidí, v dějinách
83 II,12 | působil v srdcích lidí, v dějinách národů, v kulturách
84 II,12 | lidí, v dějinách národů, v kulturách a náboženstvích,
85 II,12 | Trojjediného Boha, uskutečněnou v tajemství vtělení, smrti
86 III,13 | stálý fakt víry církve, v pravdu o Ježíši Kristu,
87 III,13 | jediném spasiteli, který v události svého vtělení,
88 III,13 | dovršil dějiny spásy, jež mají v něm svou plnost a svůj střed.~
89 III,13 | narození, k němuž došlo v Ježíšově jménu (srov. Sk
90 III,13 | lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít
91 III,13 | odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří" (Sk 10,36.42.
92 III,13 | Pavel píše společenství v Korintu: "I když jsou na
93 III,13 | jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale
94 III,13 | spásonosná vůle Boží je v Novém zákoně úzce spojena
95 III,13 | Otec skrze Ježíše Krista v Duchu (sr Ef 1,3-14), se
96 III,13 | dáno pod nebem jiné jméno, v němž by došli spásy (srov.
97 III,13 | celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli."~
98 III,14 | dovršena jednou pro vždycky v tajemství vtělení, smrti
99 III,14 | Dnešní teologie, berouc v úvahu tento fakt víry, se
100 III,14 | zkušeností a nad jejich významem v Božím plánu spásy. Je přitom
101 III,14 | prvky jiných náboženství. V této snaze o reflexi má
102 III,15 | 15. Nezřídka se v teologii navrhuje neužívat
103 III,15 | poslání, jež dostal od Otce, a v síle Ducha svatého za cíl
104 III,15 | lidstvu a každému člověku.~V tomto smyslu můžeme a musíme
105 III,15 | cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin
106 IV,16 | tajemství spásy: on sám je v církvi a církev je v něm (
107 IV,16 | je v církvi a církev je v něm (srov. Jan 15,1..; Gal
108 IV,16 | dále přítomen a pokračuje v díle spásy v církvi a skrze
109 IV,16 | a pokračuje v díle spásy v církvi a skrze církev (srov.
110 IV,16 | neoddělitelnost je vyjádřena v Novém zákoně prostřednictvím
111 IV,16 | 25-29; Zj 21,2.9).~Proto v souvislosti s jedinečností
112 IV,16 | Krista je nutno jakožto v pravdu katolické církve
113 IV,16 | katolické církve pevně věřit v jedinečnost církve, kterou
114 IV,16 | kontinuita - zakořeněná v apoštolské posloupnosti -
115 IV,16 | subsistit in, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena
116 IV,16 | vatikánský koncil uvést v soulad dvě doktrinální tvrzení:
117 IV,16 | nadále plně existuje pouze v katolické církvi - a na
118 IV,16 | posvěcení a pravdy" tedy v církvích a církevních společenstvích,
119 IV,16 | společenstvích, které ještě nejsou v plném společenství s katolickou
120 IV,17 | církev, která subsistuje v katolické církvi, je řízena
121 IV,17 | Církve, které sice nejsou v dokonalém společenství s
122 IV,17 | partikulární církve. Proto i v těchto církvích je přítomna
123 IV,17 | Kristova církev a působí v nich, ačkoliv chybí plné
124 IV,17 | tajemství, nejsou církvemi v pravém slova smyslu; nicméně
125 IV,17 | smyslu; nicméně pokřtění v těchto společenstvích jsou
126 IV,17 | do Krista, a jsou proto v určitém, i když nedokonalém
127 IV,17 | k úplnému rozvoji života v Kristu prostřednictvím celistvého
128 IV,17 | eucharistie a plného společenství v církvi.~"Věřící si tedy
129 IV,17 | církve existují, jsou spojeny v plnosti v katolické církvi
130 IV,17 | jsou spojeny v plnosti v katolické církvi a bez této
131 IV,17 | církvi a bez této plnosti v dalších společenstvích". "
132 IV,17 | nejsou bez významu a váhy v tajemství spásy. Neboť Duch
133 IV,17 | uskutečnění její univerzality v dějinách".~~
134 V | V. CÍRKEV, BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ
135 V,18 | je skutečností přítomnou v čase, avšak jeho plná realizace
136 V,18 | smysl království a změní se v čistě lidský a ideologický
137 V,19 | království, byť uvažováno v jeho historické fázi, se
138 V,19 | se neztotožňuje s církví v její viditelné a společenské
139 V,19 | církve". Proto je nutno brát v úvahu, že "království zahrnuje
140 V,19 | že "království zahrnuje v sobě všechny: jednotlivce,
141 V,19 | dynamičnost, která je přítomná v dějinách lidstva a přetváří
142 V,19 | uskutečnění spásonosného záměru v celé jeho plnosti".~Při
143 V,19 | zdůrazňo-váním, jako je tomu v případě oněch hledisek, "
144 V,19 | vyznání se mohou opět najít v jedné jediné božské skutečnosti,
145 V,19 | stvoření, které se zrcadlí v různosti kultur a náboženských
146 V,19 | domnělý "ekleziocentrismus" v minulosti, neboť uvažují
147 VI,20 | skutečnou možnost spásy danou v Kristu všem lidem a nutnou
148 VI,20 | hlavou, je mu podřízena a v Božím plánu má nezbytný
149 VI,20 | viditelně členy církve "je spása v Kristu úměrná milosti, která
150 VI,21 | vždy dávána skrze Krista v Duchu a má tajemný vztah
151 VI,21 | království mezi lidmi, jež je v podstatě královstvím Krista
152 VI,21 | součástí toho, co Duch působí "v srdcích lidí, v dějinách
153 VI,21 | působí "v srdcích lidí, v dějinách národů, v kulturách
154 VI,21 | lidí, v dějinách národů, v kulturách a nábožen-stvích".
155 VI,22 | objektivně se nacházejí v situaci závažného nedostatku
156 VI,22 | situací těch, kteří mají v církvi plnost spásonosných
157 VI,22 | pravda a život” (Jan 14,6), v němž lidé nalézají plnost
158 VI,22 | Misijní činnost ad gentes si i v mezináboženském dialogu "
159 VI,22 | pravdy. Spása se nachází v pravdě. Ti, kteří poslouchají
160 VI,22 | pouze jednou z akcí církve v její misii “ad gentes”.
161 VI,22 | který se stal člověkem, v porovnání se zakladateli
162 Zaver,23| Pavla, jenž píše věřícím v Korintě: "Vyučil jsem vás
163 Zaver,23| Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal" (
164 Zaver,23| přijal" (1 Kor 15,3). Tváří v tvář některým problematickým
165 Zaver,23| náboženství je uskutečněno v katolické a apoštolské církvi,
166 Zaver,23| míst a tradic jsou všichni v Kristu povoláni, aby měli
167 Zaver,23| odhlasovanou na valném zasedání - v rámci audience, kterou udělil
168 Zaver,23| byla zveřejněna.~ ~Dáno v Římě, v sídle Kongregace
169 Zaver,23| zveřejněna.~ ~Dáno v Římě, v sídle Kongregace pro nauku
|