Chapter,Paragraph
1 Uvod,1 | zavržen" (Mk 16,15-16). "Je mi dána veškerá moc na nebi
2 Uvod,1 | učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha
3 Uvod,1 | Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem
4 Uvod,1 | spásy pro celé lidstvo. To je základní obsah vyznání křesťanské
5 Uvod,1 | Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi
6 Uvod,1 | vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován
7 Uvod,2 | křesťanského tisíciletí je však toto poslání ještě
8 Uvod,2 | vzdáleno svému naplnění. Proto je dnes více než kdy jindy
9 Uvod,2 | tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost,
10 Uvod,2 | církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé
11 Uvod,2 | Ducha". Takový dialog, který je součástí evangelizačního
12 Uvod,4 | misionářské hlásání církve je dnes ohrožováno teoriemi
13 Uvod,4 | katolické.~Kořeny těchto tvrzení je třeba hledat v některých
14 Uvod,4 | přesvědčení, že božská pravda je nepostižitelná a nelze ji
15 Uvod,4 | pravdě, podle něhož to, co je pro některé pravda, pro
16 I,5 | se stále více rozšiřuje, je třeba především zdůraznit
17 I,5 | charakter zjevení Ježíše Krista. Je totiž nutno pevně věřit,
18 I,5 | vtěleného Božího Syna, který je "cesta, pravda a život" (
19 I,5 | nám září v Kristu, jenž je prostředníkem a zároveň
20 I,5 | způsobem: sdělil lidstvu, kdo je. A toto definitivní sebezjevení
21 I,5 | definitivní sebezjevení Boží je nejhlubší důvod, proč je
22 I,5 | je nejhlubší důvod, proč je církev již svou povahou
23 I,6 | tvrzením víry, podle nichž je v Ježíši Kristu plné a dovršené
24 I,6 | lidské skutečnosti omezené, je božská osoba vtěleného Slova,
25 I,6 | zrušena nebo zmenšena, tím že je vyjádřena lidským jazykem.
26 I,6 | ten, kdo mluví a jedná, je vtělený Boží Syn. Proto
27 I,6 | od vtělení po oslavení, je skutečným, byť sdíleným
28 I,6 | lidstvu a že Duch svatý, který je Duchem Krista, naučí apoštoly
29 I,7 | odpovědí na Boží zjevení je "poslušnost víry" (srov.
30 I,7 | zjevení, které dal Bůh" . Víra je dar milosti: "K tomu, aby
31 I,7 | se nám dostalo této víry, je potřebná předcházející a
32 I,7 | on dotkl srdce a obrátil je k Bohu, otevřel duchovní
33 I,7 | zaručenou Bohem, který je pravda sama. "Víra je především
34 I,7 | který je pravda sama. "Víra je především osobní přilnutí
35 I,7 | Bohu; a zároveň neodlučně je svobodným souhlasem s celou
36 I,7 | kterou Bůh zjevil." Víra je tedy "Boží dar" a "nadpřirozená
37 I,7 | ztotožňuje teologální víra, jež je přijetím pravdy zjevené
38 I,7 | který se zjevuje. Toto je jeden z důvodů, který vyvolává
39 I,8 | inspirovanou hodnotu. Jistě, je třeba uznat, že některé
40 I,8 | protože jejich původcem je Bůh, neboť byly sepsány
41 II,9 | náboženského pluralismu, je kromě toho předkládána ekonomie
42 II,9 | i když přítomnost Boha je v ní údajně mnohem plnější.~
43 II,10 | odporují křesťanské víře. Je totiž nutné pevně věřit
44 II,10 | Nazareta, Mariin syn, a jen on, je Synem a Slovem Otce. Slovo,
45 II,10 | počátku u Boha" (Jan 1,2) je totéž Slovo, "které se stalo
46 II,10 | božství tělesně" (Kol 2,9). On je "jednorozený Syn, který
47 II,10 | jednorozeného zplozeného Otcem, to je z podstaty Otce, Bůh z Boha,
48 II,10 | náš Pán ježíš Kristus, je doko-nalý v božství a dokonalý
49 II,10 | neviditelného Boha (Kol 1,15) "je dokonalý člověk, který Adamovým
50 II,10 | Slova a Ježíše Krista. Ježíš je vtělené Slovo, jediná a
51 II,10 | Ježíš z Nazareta, a tento je Slovo Boží, které se stalo
52 II,10 | odmítnou Ježíše Krista, který je středem Božího plánu spásy."~
53 II,10 | plánu spásy."~Stejně tak je v rozporu s katolickou vírou
54 II,10 | přirozenostech, lidské i božské, je jediná osoba Slova.~Proto
55 II,11 | 11. Podobně je nutno pevně věřit učení
56 II,11 | pramene a jejím středem je tajemství vtělení Slova,
57 II,11 | zdůrazňuje, že Ježíš Kristus je univerzální prostředník
58 II,12 | Ježíše, vtěleného Slova, je v Novém zákoně místem přítomnosti
59 II,12 | Ježíšem Kristem jako hlavou je viděno jako činnost, kterou
60 II,12 | poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno,
61 II,12 | způsobem, který zná jen Bůh."~Je tedy jasné, že spásonosné
62 II,12 | tajemství vtěleného Slova je spojeno se spásonosným tajemstvím
63 II,12 | v srdcích lidí… A opět: je to Duch, který rozsévá “
64 II,12 | ritech a kulturách a který je připravuje k dozrání v Kristu."
65 II,12 | lidstva, přesto zdůrazňuje: "Je to týž Duch, který spolupůsobil
66 III,13 | nemá žádný biblický základ. Je třeba pevně věřit, jako
67 III,13 | dodává, že Ježíš Kristus "je Pánem nade všemi"; "Bohem
68 III,13 | mnoha “pánech” - ale pro nás je jeden Bůh: Otec, od něhož
69 III,13 | Univerzální spásonosná vůle Boží je v Novém zákoně úzce spojena
70 III,13 | došli) k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný prostředník
71 III,13 | cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli."~
72 III,14 | 14. Je tedy nutno pevně věřit jako
73 III,14 | spásonosná vůle Trojjediného Boha je nabídnuta a dovršena jednou
74 III,14 | významem v Božím plánu spásy. Je přitom vybízena, aby zkoumala,
75 III,14 | účasti na jediném zdroji". Je třeba prohloubit obsah této
76 III,14 | prostřednictví Kristova a nelze je považovat za rovnocenné
77 III,15 | a absolutní. Vždyť Ježíš je Boží Slovo, které se stalo
78 III,15 | spojilo pod jednu hlavu. Pán je cíl lidských dějin, bod,
79 III,15 | význam, takže on, který sám je částí dějin, je zároveň
80 III,15 | který sám je částí dějin, je zároveň středem i cílem
81 IV,16 | tajemství spásy: on sám je v církvi a církev je v něm (
82 IV,16 | sám je v církvi a církev je v něm (srov. Jan 15,1..;
83 IV,16 | Pánem. Ježíš Kristus totiž je dále přítomen a pokračuje
84 IV,16 | srov. Kol 1,24-27), jež je jeho tělem (srov. 1 Kor
85 IV,16 | Tatáž neoddělitelnost je vyjádřena v Novém zákoně
86 IV,16 | prostřednictví Ježíše Krista je nutno jakožto v pravdu katolické
87 IV,16 | církve, kterou založil. Jako je jeden Kristus, tak existuje
88 IV,16 | a katolickou církví: "To je jediná Kristova církev kterou
89 IV,16 | se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem
90 IV,16 | že "mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a
91 IV,16 | týká těchto posledních, je třeba tvrdit, že jejich
92 IV,17 | subsistuje v katolické církvi, je řízena Petrovým nástupcem
93 IV,17 | Proto i v těchto církvích je přítomna Kristova církev
94 IV,17 | Chybějící jednota mezi křesťany je jistě ranou pro církev;
95 IV,17 | jednoty, nýbrž "nakolik je rozdělení překážkou k plnému
96 V,18 | 18. Posláním církve je "hlásat království Kristovo
97 V,18 | Kristovo a Boží a zakládat je u všech národů. Ona sama
98 V,18 | u všech národů. Ona sama je zárodek a počátek tohoto
99 V,18 | na zemi". Na jedné straně je církev "svátost, neboli
100 V,18 | jednoty celého lidstva" ; je tedy znamením a nástrojem
101 V,18 | a nástrojem království: je povolaná ho hlásat a zakládat.
102 V,18 | zakládat. Na straně druhé je církev "lid sjednocený působením
103 V,18 | i Syna i Ducha svatého"; je tedy "Kristovo království
104 V,18 | dnes tajemně přítomné", je proto jeho zárodkem a počátkem.
105 V,18 | eschatologickou dimensi: je skutečností přítomnou v
106 V,18 | jejich poměr k církvi, která je sama tajemstvím, jež nelze
107 V,18 | Vždyť "království Boží, jak je známe ze zjevení: to nemůže
108 V,18 | nejeví už jako Pán, kterému je všechno podřízeno (srov.
109 V,18 | sama není cílem, protože je orientována na Boží království,
110 V,18 | na Boží království, jehož je zárodkem, znamením a nástrojem.
111 V,19 | viditelných hranic církve". Proto je nutno brát v úvahu, že "
112 V,19 | Boží dynamičnost, která je přítomná v dějinách lidstva
113 V,19 | dějinách lidstva a přetváří je. Budovat království znamená
114 V,19 | formách. Boží království je posléze zjevení a uskutečnění
115 V,19 | Kristovým králov-stvím a církví je ovšem nutno vyhnout se jednostranným
116 V,19 | jednostranným zdůrazňo-váním, jako je tomu v případě oněch hledisek, "
117 V,19 | království a sloužit mu. Je "církví pro druhé", říká
118 V,19 | království, o kterém oni mluví, je založeno na jakémsi "teocentrismu",
119 V,19 | božské skutečnosti, ať už je tato nazývána jakkoli. Ze
120 VI,20 | náboženství ke spáse.~Především je nutno pevně věřit, že "putující
121 VI,20 | věřit, že "putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině
122 VI,20 | spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse
123 VI,20 | srov. 1 Tm 2,4); proto "je nutno mít stále na paměti
124 VI,20 | pro tuto spásu".~Církev je "všeobecná svátost spásy",
125 VI,20 | svátost spásy", protože je vždy tajemně spojena s Ježíšem
126 VI,20 | Spasitelem a svou hlavou, je mu podřízena a v Božím plánu
127 VI,20 | viditelně členy církve "je spása v Kristu úměrná milosti,
128 VI,20 | Kristu úměrná milosti, která je sice formálně nezačleňuje
129 VI,20 | milost přichází od Krista, je ovocem jeho oběti a je darována
130 VI,20 | je ovocem jeho oběti a je darována Duchem svatým".
131 VI,21 | nekřesťanům, milost, která je vždy dávána skrze Krista
132 VI,21 | Takovou teologickou práci je třeba povzbuzovat, protože
133 VI,21 | třeba povzbuzovat, protože je nepochybně užitečná pro
134 VI,21 | království mezi lidmi, jež je v podstatě královstvím Krista
135 VI,21 | Krista všeobecného Spasitele, je jasné, že by odporovalo
136 VI,21 | příležitostí a výchovou, ve které je lidské srdce podněcováno
137 VI,21 | ex opere operato", jež je vlastní křesťanským svátostem.
138 VI,22 | mohou dostávat Boží milost, je také jisté, že objektivně
139 VI,22 | spásonosných prostředků. Nicméně je třeba připo-menout všem
140 VI,22 | budou souzeni přísněji". Pak je tedy pochopitelné, že církev
141 VI,22 | lásky ke všem lidem "hlásá a je povinna neustále hlásat
142 VI,22 | neustále hlásat Krista, který je “cesta, pravda a život” (
143 VI,22 | misionářská". Proto dialog, i když je součásti evangelizačního
144 VI,22 | evangelizačního poslání, je pouze jednou z akcí církve
145 VI,22 | gentes”. Rovnocennost, jež je předpokladem dialogu,~se
146 VI,22 | Otcem, Synem a Duchem svatým je nutné obrátit se k Ježíši
147 Zaver,23| jediné a pravé náboženství je uskutečněno v katolické
148 Zaver,23| Ježíš svěřil úkol přinášet je ke všem lidem, když řekl
149 Zaver,23| učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha
150 Zaver,23| Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem
151 Zaver,23| lidstva: "Pravda, kterou je Kristus, se uplatňuje jako
152 Zaver,23| svrchovaným způsobem. Tato jednota je tak hluboká, že církev může
|