Chapter,Paragraph
1 Uvod,1 | tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo
2 Uvod,1 | Ježíše Krista a naplňuje se během staletí hlásáním tajemství
3 Uvod,1 | jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi
4 Uvod,1 | tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován,
5 Uvod,2 | Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi
6 Uvod,2 | nehlásal" (1 Kor 9,16). Tím se vysvětluje zvláštní pozornost,
7 Uvod,2 | svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování
8 Uvod,2 | pravidla a nauky. Ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím,
9 Uvod,3 | jinými náboženskými tradicemi se vynořují nové otázky, se
10 Uvod,3 | se vynořují nové otázky, se kterými se snažíme vyrovnat
11 Uvod,3 | nové otázky, se kterými se snažíme vyrovnat novými
12 Uvod,3 | uzrát řešením shodujícím se s vírou a odpovídajícím
13 Uvod,3 | o problematice týkající se jedineč-nosti a spásonosné
14 Uvod,3 | a dvojaké postoje. Proto se znovu zabývá naukou vyloženou
15 Uvod,3 | dokumentech učitelského úřadu se záměrem zdůraznit pravdy,
16 Uvod,4 | zásadně). V důsledku toho se považují za překonané takové
17 Uvod,4 | zdroj poznání, a tím stává se neschopným "pozvednout svůj
18 Uvod,4 | zredukované na pouhé objevení se Boha v dějinách; eklekticizmus
19 Uvod,4 | takových předpokladů, jež se objevují s různými odstíny,
20 Uvod,4 | spáso-nosné univerzality nebo se na ně alespoň vrhá stín
21 I,5 | relativistické mentality, která se stále více rozšiřuje, je
22 I,5 | pravda a život" (Jan 14,6) se zjevuje plnost božské pravdy: "
23 I,5 | Nejhlubší pravda, která se odhaluje tímto zjevením
24 I,5 | svou přítomností a tím, jak se projevoval slovy a skutky,
25 I,5 | Slově svého Zjevení dal se Bůh poznat světu nejdokonalejším
26 I,5 | která podněcuje člověka, aby se nikdy nezastavil".~
27 I,6 | v komplementárním vztahu se zjevením přítomným v jiných
28 I,6 | důvod tohoto tvrzení by se tedy zakládal na faktu,
29 I,6 | Proto víra vyžaduje, aby se vyznávalo, že Slovo učiněné
30 I,7 | 16.26; 2 Kor 10,5-6), jíž se člověk svobodně odevzdává
31 I,7 | svobodně odevzdává Bohu tím, že se “rozumem i vůlí plně podřizuje
32 I,7 | dar milosti: "K tomu, aby se nám dostalo této víry, je
33 I,7 | pomoc Ducha svatého, aby se on dotkl srdce a obrátil
34 I,7 | Syna a Ducha svatého".~Musí se tedy pevně zastávat rozlišení
35 I,7 | takovémuto rozlišení, a proto se často ztotožňuje teologální
36 I,7 | postrádá souhlas s Bohem, který se zjevuje. Toto je jeden z
37 I,8 | uvedeno - tvrdí, že "ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím,
38 I,8 | Starého, tak Nového zákona se všemi jejich částmi za posvátné
39 I,8 | a své lásky, nepřestává se tolika způsoby zpřítomňovat "
40 II,9 | soudobé teologické reflexi se často objevuje přístup k
41 II,9 | jiné osobnosti vyskytující se v dějinách, jež zprostředkovávaly
42 II,9 | poslední Boží Tajemství by se tak ukazovalo lidstvu mnoha
43 II,9 | komunikovalo s lidstvem.~Aby se na jedné straně ospravedlnila
44 II,9 | univerzality než druhá, která se omezuje pouze na křesťany,
45 II,10 | je totéž Slovo, "které se stalo tělem" (Jan 1,14).
46 II,10 | Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost
47 II,10 | dokonalosti a že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo jak
48 II,10 | spásu sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, trpěl
49 II,10 | sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, trpěl a třetího
50 II,10 | život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i navzájem a vytrhl
51 II,10 | Boží Syn mě miloval a za mě se obětoval (Gal 2,20)."~K
52 II,10 | tento je Slovo Boží, které se stalo člověkem pro spásu
53 II,10 | takového a Slova, které se stalo tělem. Vtělením se
54 II,10 | se stalo tělem. Vtělením se všechny spásonosné akce
55 II,11 | 1,4). "A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak
56 II,11 | všechno bylo stvořeno, samo se stalo tělem, aby tak - jako
57 II,12 | spásonosného plánu týkajícího se celého lidstva koncil úzce
58 II,12 | uskutečňuje ve společenství se svým Duchem.~Kromě toho
59 II,12 | hranice církve a vztahuje se na celé lidstvo. Když koncil
60 II,12 | svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu
61 II,12 | vtěleného Slova je spojeno se spásonosným tajemstvím Ducha.
62 II,12 | spásonosný vliv Syna - jenž se stal člověkem - v životě
63 II,12 | cíli, ať už Slovo, které se stalo člověkem, z hlediska
64 II,12 | Přítomnost a působení Ducha se dotýká nejen jednotlivců,
65 II,12 | mezi Kristem a Logem, jak se někdy předkládá.~Co Duch
66 II,12 | hlásání radostné zvěsti a děje se ve vztahu ke Kristu, a to
67 II,12 | Ducha svatého a vztahující se ve svém spásonosném dosahu
68 II,12 | lidstvo a celé stvoření: "Lidé se tedy nemohou spojit s Bohem
69 III,13 | 13. Často se také objevuje teze, která
70 III,13 | zvaní “bohové” - a skutečně se mluví o mnoha “bozích” a
71 III,13 | Krista: "(Bůh) chce, aby se všichni lidé zachránili
72 III,13 | v Duchu (sr Ef 1,3-14), se první křesťané obrátili
73 III,14 | v úvahu tento fakt víry, se zamýšlí nad přítomností
74 III,15 | 15. Nezřídka se v teologii navrhuje neužívat
75 III,15 | údajně vzbuzuje dojem, že se význam a hodnota spásonosné
76 III,15 | on, jako Boží Syn, který se stal člověkem, byl ukřižován
77 III,15 | Ježíš je Boží Slovo, které se stalo člověkem pro spásu
78 III,15 | všechno bylo stvořeno, samo se stalo tělem, aby tak - jako
79 III,15 | lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace,
80 IV,16 | církvi, nerozlučně spojené se svým Pánem. Ježíš Kristus
81 IV,16 | údy živého těla, i když se neztotožňují, od sebe neoddělitelné,
82 IV,16 | subsistit in, uskutečňuje se) v katolické církvi a je
83 IV,16 | katolickou církví. Avšak co se týká těchto posledních,
84 IV,16 | tvrdit, že jejich hodnota "se odvozuje z plnosti milostí
85 IV,17 | spásy. Neboť Duch Kristův se nezdráhá používat jich jako
86 IV,17 | spásy, jejichž účinnost se odvozuje z plnosti milosti
87 V,18 | smysl království a změní se v čistě lidský a ideologický
88 V,18 | zfalšování Kristovy identity; ten se pak nejeví už jako Pán,
89 V,19 | v jeho historické fázi, se neztotožňuje s církví v
90 V,19 | církví je ovšem nutno vyhnout se jednostranným zdůrazňo-váním,
91 V,19 | která nemyslí na sebe, která se mnohem víc zabývá tím, vydávat
92 V,19 | církví pro druhé", říká se, podobně jako Kristus byl "
93 V,19 | národy, kultury a vyznání se mohou opět najít v jedné
94 V,19 | tajemství stvoření, které se zrcadlí v různosti kultur
95 V,19 | vykoupení. Mimoto - jak se oni domnívají - hrozí církvi
96 VI,20 | nezbytné body pro směr, kterým se musí vydat teologická reflexe,
97 VI,20 | prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným
98 VI,20 | jako branou". Toto učení se nesmí stavět do protikladu
99 VI,21 | 21. Co se týče způsobu, jakým spásonosná
100 VI,21 | tajemný vztah k církvi, omezil se 2. vatikánský koncil na
101 VI,21 | známy jen jemu". Teologie se snaží toto téma prohloubit.
102 VI,21 | doplňovaly církev, dokonce by se jí podstatně vyrovnaly,
103 VI,21 | obřady jiných náboženství se mohou skutečně stát evangelní
104 VI,21 | podněcováno k tomu, aby se otevřelo Božímu působení".
105 VI,22 | Ježíše Krista Spasitele se podle Boží vůle církev založená
106 VI,22 | také jisté, že objektivně se nacházejí v situaci závažného
107 VI,22 | závažného nedostatku ve srovnání se situací těch, kteří mají
108 VI,22 | něhož Bůh všechno smířil se sebou".~Misijní činnost
109 VI,22 | Vždyť "Bůh «chce, aby se všichni lidé zachránili
110 VI,22 | skrze poznání pravdy. Spása se nachází v pravdě. Ti, kteří
111 VI,22 | je předpokladem dialogu,~se vztahuje na rovnocennou
112 VI,22 | Ježíše Krista, Boha, který se stal člověkem, v porovnání
113 VI,22 | stal člověkem, v porovnání se zakladateli jiných náboženství.
114 VI,22 | láskou a úctou ke svobodě, se musí na prvním místě zasazovat
115 VI,22 | svatým je nutné obrátit se k Ježíši Kristu a křtem
116 Zaver,23| Pravda, kterou je Kristus, se uplatňuje jako všeobecná
117 Zaver,23| hluboká, že církev může říkat se svatým Pavlem: "Proto už
|