Chapter,Paragraph

 1 Uvod,2  |         závazku každého pokřtěného: "Že hlásám evangelium, tím se
 2 Uvod,2  |          jednoty", z něhož "vyplývá, že všichni lidé, kteří jsou
 3 Uvod,4  |       některé jmenovat: přesvědčení, že božská pravda je nepostižitelná
 4  I,5    |             totiž nutno pevně věřit, že v tajemství Ježíše Krista,
 5  I,6    |              tedy zakládal na faktu, že pravdu o Bohu v její úplnosti
 6  I,6    |           zrušena nebo zmenšena, tím že je vyjádřena lidským jazykem.
 7  I,6    |          vyžaduje, aby se vyznávalo, že Slovo učiněné tělem, v celém
 8  I,6    |  spásonosného zjevení Boha lidstvu a že Duch svatý, který je Duchem
 9  I,7    |         svobodně odevzdává Bohu tím, že se “rozumem i vůlí plně
10  I,8    |            Razí si cestu i domněnka, že posvátné texty jiných náboženství
11  I,8    |               Jistě, je třeba uznat, že některé prvky v nich jsou
12  I,8    |          bylo shora uvedeno - tvrdí, že "ačkoliv se v mnohém rozcházejí
13 II,10   |             učení víry, které hlásá, že Ježíš z Nazareta, Mariin
14 II,10   |         veškerá plnost dokonalosti a že skrze něho usmíří se sebou
15 II,10   |             nebi, tak i na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži
16 II,10   |         chalcedon-ský koncil vyznal "že jediný a týž Syn, náš Pán
17 II,10   |             vatikánský koncil tvrdí, že Kristus "nový Adam obraz
18 II,11   |          Božímu zjevení, zdůrazňuje, že Ježíš Kristus je univerzální
19 II,12   |              musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost,
20 II,12   |             jen Bůh."~Je tedy jasné, že spásonosné tajemství vtěleného
21 III,13  |            Týž apoštol ještě dodává, že Ježíš Kristus "je Pánem
22 III,13  |                Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného
23 III,13  |             4-6).~A s tímto vědomím, že jde o dar jediné a univerzální
24 III,13  |           úřad církve: "Církev věří, že Kristus, jenž pro všechny
25 III,13  |             nejvyšší povolání; věří, že lidem nebylo dáno pod nebem
26 III,13  |            srov. Sk 4,12). Věří též, že klíč, střed a cíl celých
27 III,14  |          jako pravdu katolické víry, že univerzální spásonosná vůle
28 III,14  |              koncil totiž prohlásil, že "jediné prostřednictví Vykupitele
29 III,14  |               které by nazna-čovaly, že Bůh jedná spásonosně mimo
30 III,15  |       užívání údajně vzbuzuje dojem, že se význam a hodnota spásonosné
31 III,15  |     zjevenému faktu vzhledem k tomu, že před-stavují rozvoj samotných
32 III,15  |             takový význam pro spásu, že pouze~on, jako Boží Syn,
33 III,15  |         smyslu můžeme a musíme říci, že Ježíš Kristus má pro lidský
34 IV,16   |          Kromě toho Pánovy přísliby, že nikdy neopustí svou církev (
35 IV,16   |        církev (sr Mt 16,18; 28,20) a že ji povede svým Duchem (srov.
36 IV,16   |            Jan 16,13) zahrnují i to, že podle katolické víry jedinečnost
37 IV,16   |       zničeno.~Věřící mají vyznávat, že existuje dějinná kontinuita -
38 IV,16   |            tvrzení: na straně jedné, že Kristova církev navzdory
39 IV,16   |          církvi - a na straně druhé, že "mimo její organismus je
40 IV,16   |         posledních, je třeba tvrdit, že jejich hodnota "se odvozuje
41 IV,17   |               ani si nemohou myslet, že dnes už nikde Kristova církev
42 IV,17   |            pro církev; ne ve smyslu, že by byla zbavena své jednoty,
43  V,19   |           neznamená zapomínat na to, že Boží království, byť uvažováno
44  V,19   |         Proto je nutno brát v úvahu, že "království zahrnuje v sobě
45  V,19   |              hrozí církvi nebezpečí, že bude odsunuta na okraj nebo
46 VI,20   |      Především je nutno pevně věřit, že "putující církev je nutná
47 VI,21   |        vatikánský koncil na tvrzení, že ji Bůh dává "cestami, které
48 VI,21   |     všeobecného Spasitele, je jasné, že by odporovalo katolické
49 VI,21   |          nelze přehlížet skutečnost, že některé obřady jsou pro
50 VI,22   |              neubírá na skutečnosti, že církev má ke světovým náboženstvím
51 VI,22   | relati-vismem, jenž vede k domněnce, že “jedno náboženství má stejnou
52 VI,22   |           jako druhé”. Je-li pravda, že stoupenci jiných náboženství
53 VI,22   |          Boží milost, je také jisté, že objektivně se nacházejí
54 VI,22   |     připo-menout všem synům církve, "že své vynikající postavení
55 VI,22   |           slova a jednání, pak nejen že nebudou spaseni, ale budou
56 VI,22   |            Pak je tedy pochopitelné, že církev plněním Pánova příkazu (
57 VI,22   |            ji přinesla. Právě proto, že církev věří ve všeobecný
58 VI,22   |           zjevil Pán, a aby hlásala, že pro plnou účast na společenství
59 VI,22   |             církvi. Ostatně jistota, že Bůh chce spasit všechny
60 Zaver,23|         náboženství, tvrdí: "Věříme, že toto jediné a pravé náboženství
61 Zaver,23|              jednota je tak hluboká, že církev může říkat se svatým