18nn-nezby | nezdr-spaso | spiri-zivym
bold = Main text
Chapter,Paragraph grey = Comment text
1003 I,8 | národům v bo-hatství jejich spirituality, která nalézá v náboženstvích
1004 IV,16 | patří i církvi, nerozlučně spojené se svým Pánem. Ježíš Kristus
1005 VI,20 | tajemným způsobem jsou s ní již spojeni - ale přináší jim přiměřeným
1006 V,18 | znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého
1007 II,12 | tajemství vtěleného Slova je spojeno se spásonosným tajemstvím
1008 Uvod,4 | systematické soudržnosti a spoji-tosti či k jejich slučitelnosti
1009 II,12 | stvoření: "Lidé se tedy nemohou spojit s Bohem jinak než prostřednictvím
1010 II,12 | celého lidstva koncil úzce spojuje již od počátku Kristovo
1011 V,19 | církví v její viditelné a společenské skutečnosti. Vždyť nelze
1012 I,8 | předány". Takové knihy "učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu,
1013 Zaver,23| cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové
1014 III,14 | nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti
1015 II,12 | Je to týž Duch, který spolupůsobil při vtělení, v životě, ve
1016 II,11 | Krista "jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení" (
1017 II,12 | lidi dobré vůle, v jejichž srdci neviditelně působí milost.
1018 III,15 | lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich
1019 VI,22 | závažného nedostatku ve srovnání se situací těch, kteří mají
1020 Zaver,23| Kongregace pro nauku víry, 6. srpna 2000 na svátek Proměnění
1021 VI,22 | církev založená Kristem stala nástrojem spásy pro celé
1022 II,11 | A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme
1023 III,13 | třeba pevně věřit, jako ve stálý fakt víry církve, v pravdu
1024 VI,21 | náboženství se mohou skutečně stát evangelní přípravou, nakolik
1025 VI,20 | branou". Toto učení se nesmí stavět do protikladu s univerzální
1026 II,10 | středem Božího plánu spásy."~Stejně tak je v rozporu s katolickou
1027 V,19 | tato nazývána jakkoli. Ze stejného důvodu dávají přednost tajemství
1028 VI,22 | že “jedno náboženství má stejnou platnost jako druhé”. Je-li
1029 Uvod,4 | nebo se na ně alespoň vrhá stín pochybnosti~a nejistoty.~~
1030 VI,22 | druhé”. Je-li pravda, že stoupenci jiných náboženství mohou
1031 VI,22 | rovnocennou osobní důstojnost stran, nikoli na doktrinální obsahy,
1032 V,19 | názory často i negativní stránku. Obzvlášť Kristovu osobu
1033 Uvod,4 | nelze ji vyjádřit, ani ze strany křesťanského zjevení; relativistický
1034 Zaver,23| rodiny Božích dětí… Ježíš strhává zdi rozdělení a skrze účast
1035 II,11 | Otec) vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před
1036 II,10 | Otcem, skrze něhož byly stvořeny všechny věci na nebi i na
1037 Uvod,1 | Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného
1038 Uvod,4 | symbolickou mentalitou východní; subjektivismu toho, kdo považuje rozum
1039 I,8 | přejímá tuto tradici a učí: "Svatá matka církev totiž považuje
1040 Zaver,23| nauku víry, 6. srpna 2000 na svátek Proměnění Páně.~ ~+ Josef
1041 I,8 | Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši spásu."~Protože
1042 II,10 | nicejský koncil, věrný Písmu svatému, odmítl mylné a ome-zující
1043 II,11 | světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce" (
1044 VI,21 | jež je vlastní křesťanským svátostem. Na druhé straně nelze přehlížet
1045 VI,22 | Kristu a křtem a ostatními svátostmi přilnout k církvi. Ostatně
1046 Uvod,1 | proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou
1047 I,5 | naplňuje, dovršuje a božským svědectvím potvrzuje zjevení… Křesťanské
1048 Uvod,2 | toto poslání ještě vzdáleno svému naplnění. Proto je dnes
1049 Uvod,2 | náboženským tradicím ve světě.~Koncilní deklarace o vztahu
1050 VI,22 | skutečnosti, že církev má ke světovým náboženstvím upřímnou úctu,
1051 VI,22 | vedená láskou a úctou ke svobodě, se musí na prvním místě
1052 I,7 | a zároveň neodlučně je svobodným souhlasem s celou pravdou,
1053 Uvod,2 | pravdě a při respekto-vání svobody.~
1054 Zaver,23| dosahuje jednoty jedinečným a svrchovaným způsobem. Tato jednota je
1055 I,8 | opravdu živí a vedou život svých přívrženců, dostávají z
1056 Uvod,4 | logickou mentalitou západní a symbolickou mentalitou východní; subjektivismu
1057 Uvod,4 | aniž by přihlížel k jejich systematické soudržnosti a spoji-tosti
1058 VI,21 | skrze Krista v Duchu a má tajemný vztah k církvi, omezil se
1059 VI,20 | nezačleňuje do církve - i když tajemným způsobem jsou s ní již spojeni -
1060 II,10 | činnost Logos (Slova) jako takového a Slova, které se stalo
1061 II,10 | činnost "Logos" (Slovu) jako takovému v jeho božství, činnost
1062 I,7 | úvahách vždycky nedochází k takovémuto rozlišení, a proto se často
1063 VI,21 | snaží toto téma prohloubit. Takovou teologickou práci je třeba
1064 Uvod,4 | úřad církve.~Na základě takových předpokladů, jež se objevují
1065 Zaver,23| kardinál RATZINGER~prefekt~+ Tarcisio BERTONE, S. D. B.~emeritní
1066 IV,16 | jediného "celého Krista". Tatáž neoddělitelnost je vyjádřena
1067 VI,22 | nedostatku ve srovnání se situací těch, kteří mají v církvi plnost
1068 III,13 | zákona. Potom šli vstříc tehdejšímu pohanskému světu, který
1069 IV,16 | jsou hlava a údy živého těla, i když se neztotožňují,
1070 VI,20 | stává přítomným ve svém těle, církvi. On sám výslovným
1071 Zaver,23| koncilu, pojednávajíce o tématu pravého náboženství, tvrdí: "
1072 Uvod,2 | rozdílným způsobem, účast na témž tajemství spásy v Ježíši
1073 I,7 | z důvodů, který vyvolává tendenci ke zmenšování, ba někdy
1074 V,19 | je založeno na jakémsi "teocentrismu", protože - jak říkají -
1075 Uvod,4 | eklekticizmus toho, kdo v teologickém bádání přebírá ideje odvozené
1076 VI,21 | téma prohloubit. Takovou teologickou práci je třeba povzbuzovat,
1077 Uvod,3 | řešení svobodně diskutovaných teologických otázek, nýbrž znovu vyložit
1078 III,15 | 15. Nezřídka se v teologii navrhuje neužívat výrazů
1079 Uvod,3 | aby připomněla biskupům, teologům a všem katolickým věřícím
1080 Uvod,3 | praktickém uskutečňování a teoretickém prohlubování dialogu mezi
1081 II,10 | učením církve není slučitelná teorie, která připisuje spásonosnou
1082 Uvod,4 | církve je dnes ohrožováno teoriemi relativistického druhu,
1083 I,7 | náboženskou zkušeností, jež teprve hledá absolutní pravdu a
1084 IV,17 | zůstávají s ní spojeny velmi těsnými pouty, jako apoštolská posloupnost
1085 V,18 | dovršení dějin.~Z biblických textů a patristických svědectví,
1086 Uvod,2 | konci druhého křesťanského tisíciletí je však toto poslání ještě
1087 I,5 | Krista (srov. 1 Tim 6,14 a Tit 2,13) ."~Právě proto encyklika
1088 I,8 | své lásky, nepřestává se tolika způsoby zpřítomňovat "ne
1089 Zaver,23| Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal" (1
1090 II,12 | možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství
1091 II,10 | počátku u Boha" (Jan 1,2) je totéž Slovo, "které se stalo tělem" (
1092 VI,22 | musí jít vstříc jejich touze, aby jim ji přinesla. Právě
1093 Zaver,23| rodiny: "Z různých míst a tradic jsou všichni v Kristu povoláni,
1094 Uvod,3 | vírou a jinými náboženskými tradicemi se vynořují nové otázky,
1095 Uvod,2 | ve vztahu k náboženským tradicím ve světě.~Koncilní deklarace
1096 I,6 | božského tajemství zůstává transcendentní a nevy-čerpatelná. Pravda
1097 II,12 | spásonosné vtělení Slova za trinitární událost. Tajemství Ježíše,
1098 II,10 | vtělil se, stal se člověkem, trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
1099 III,15 | bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed
1100 III,15 | a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých,
1101 Zaver,23| přijal" (1 Kor 15,3). Tváří v tvář některým problematickým
1102 II,10 | usmíří se sebou všechno tvorstvo jak na nebi, tak i na zemi
1103 Uvod,1 | hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít,
1104 III,14 | vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na
1105 IV,16 | těchto posledních, je třeba tvrdit, že jejich hodnota "se odvozuje
1106 I,6 | protiřečí předcházejícím tvrzením víry, podle nichž je v Ježíši
1107 VI,21 | 21. Co se týče způsobu, jakým spásonosná
1108 IV,16 | katolickou církví. Avšak co se týká těchto posledních, je třeba
1109 Uvod,3 | pojednávat o problematice týkající se jedineč-nosti a spásonosné
1110 II,12 | Otcova spásonosného plánu týkajícího se celého lidstva koncil
1111 I,5 | aby zvěstovala evangelium, tzn. plnou pravdu, kterou nám
1112 IV,16 | nezřídil pouhé společenství učedníků, nýbrž založil církev jako
1113 II,10 | jediná osoba Slova.~Proto s učením církve není slučitelná teorie,
1114 VI,22 | mezináboženském dialogu "uchovává dnes tak jako vždycky svůj
1115 I,8 | ještě dnes mohou živit a uchovávat svůj náboženský vztah k
1116 I,6 | aby se vyznávalo, že Slovo učiněné tělem, v celém svém tajemství,
1117 III,13 | dějin je v jejím Pánu a Učiteli."~
1118 Uvod,1 | Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy
1119 VI,22 | církev, vedená láskou a úctou ke svobodě, se musí na prvním
1120 VI,22 | světovým náboženstvím upřímnou úctu, zároveň však radikálně
1121 II,12 | vtělení Slova za trinitární událost. Tajemství Ježíše, vtěleného
1122 Uvod,4 | definitivních a eschatologických událostí v dějinách; metafyzické
1123 Zaver,23| v rámci audience, kterou udělil 16. června 2000 podepsanému
1124 IV,16 | A tak jako jsou hlava a údy živého těla, i když se neztotožňují,
1125 I,6 | celistvosti nemůže postihnout a ukázat žádné historické náboženství,
1126 III,13 | křesťané obrátili na Izrael a ukazovali naplnění spásy, jež přesahovala
1127 II,9 | Boží Tajemství by se tak ukazovalo lidstvu mnoha způsoby a
1128 V,19 | Vedle pozitivních aspektů ukazují však tyto názory často i
1129 II,12 | charakter než ekonomie vtěleného ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Slova.
1130 Uvod,2 | chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda,
1131 I,5 | dílo spásy, které mu Otec uložil vykonat (srov. Jan 5,36;
1132 VI,20 | církve "je spása v Kristu úměrná milosti, která je sice formálně
1133 I,5 | tedy jako nová a konečná úmluva nikdy nepomine a nemůže
1134 Uvod,1 | za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal
1135 Zaver,23| objasňuje některé pravdy víry s úmyslem následovat příklad apoštola
1136 Uvod,4 | relativistického druhu, které mají v úmyslu ospravedlnit náboženský
1137 Uvod,4 | tajemství Ježíše Krista, univer-zální spásonosné prostřednictví
1138 IV,16 | souvislosti s jedinečností a univerzalitou spásonosného prostřednictví
1139 III,13 | jedinečnost a spásonosnou univerzalitu tajemství Ježíše Krista.
1140 II,12 | Ducha svatého, která má univerzálnější charakter než ekonomie vtěleného
1141 III,15 | výrazů jako "jedinečnost", "univerzálnost", "absolutnost". Jejich
1142 IV,17 | totiž sám o sobě směřuje k úplnému rozvoji života v Kristu
1143 I,6 | sobě nesou definitivnost a úplnost zjevení Božích spásonosných
1144 I,6 | že pravdu o Bohu v její úplnosti a celistvosti nemůže postihnout
1145 IV,17 | platný episkopát a ryzí a úplnou podstatu eucharistického
1146 I,5 | povahou misijní. Nemůže upustit od toho, aby zvěstovala
1147 II,11 | jsme k tomu byli určeni úradkem toho, který vše působí podle
1148 II,11 | majetkem, jak jsme k tomu byli určeni úradkem toho, který vše
1149 Uvod,3 | prohlou-bení, a vyvrátit určité mylné a dvojaké postoje.
1150 IV,17 | do Krista, a jsou proto v určitém, i když nedokonalém společenství
1151 III,14 | zprostředkování různého druhu a úrovně, která mají účast na jeho
1152 II,10 | totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti
1153 Uvod,2 | osvěcuje všechny lidi" . Úsilí církve hlásat Ježíše Krista "
1154 III,13 | pohanskému světu, který usiloval o spásu prostřednictvím
1155 II,10 | všech lidí. Přitom když usilujeme poznat a zhodnotit různé
1156 Zaver,23| jediné a pravé náboženství je uskutečněno v katolické a apoštolské
1157 II,12 | ekonomii Trojjediného Boha, uskutečněnou v tajemství vtělení, smrti
1158 I,7 | hledání pravdy vymyslel a uskutečnil ve svém vztahu k Božskému
1159 Uvod,3 | 3. Při praktickém uskutečňování a teoretickém prohlubování
1160 II,10 | v jeho božství, činnost uskutečňovanou "mimo" a "za hranicemi"
1161 II,10 | dokonalosti a že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo
1162 II,10 | zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i navzájem a vytrhl
1163 IV,16 | Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost,
1164 III,13 | Pánem nade všemi"; "Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými";
1165 IV,16 | 1 Tm 3,15). Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako
1166 Uvod,1 | uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu,
1167 I,7 | Absolutnímu. V současných úvahách vždycky nedochází k takovémuto
1168 V,19 | celé jeho plnosti".~Při úvaze o vztazích mezi Božím královstvím,
1169 V,19 | že Boží království, byť uvažováno v jeho historické fázi,
1170 I,8 | když 2. vatikánský koncil uvažuje o způsobech chování, o pravidlech
1171 V,19 | ekleziocentrismus" v minulosti, neboť uvažují o církvi jako o pouhém znamení,
1172 I,8 | náboženství- jak bylo shora uvedeno - tvrdí, že "ačkoliv se
1173 II,11 | které ospravedlnil, také uvedl do slávy." ( Řím, 8,29-30)~
1174 Uvod,1 | evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen;
1175 IV,16 | chtěl 2. vatikánský koncil uvést v soulad dvě doktrinální
1176 Uvod | ÚVOD~
1177 III,13 | veleradou ospravedlňuje uzdravení člověka chromého od narození,
1178 II,12 | I když učitelský úřad uznává historicko-spásonosnou funkci
1179 Uvod,3 | teologické reflexi, aby dala uzrát řešením shodujícím se s
1180 VI,21 | povzbuzovat, protože je nepochybně užitečná pro růst pochopení spásonosných
1181 III,15 | absolutnost". Jejich užívání údajně vzbuzuje dojem, že
1182 IV,17 | rozhodně nejsou bez významu a váhy v tajemství spásy. Neboť
1183 Zaver,23| Deklaraci - odhlasovanou na valném zasedání - v rámci audience,
1184 Uvod,1 | přikázal. Hle,~já jsem s vámi po všechny dny až do konce
1185 Zaver,23| v Korintě: "Vyučil jsem vás především v tom, co jsem
1186 Uvod,2 | pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby
1187 IV,17 | společenstvích jsou od křtu včleněni do Krista, a jsou proto
1188 II,10 | něhož byly stvořeny všechny věci na nebi i na zemi. On pro
1189 III,13 | nezahynul, ale aby měl život věčný. Bůh přece neposlal svého
1190 Uvod,4 | svatého, osobní jednota mezi věčným Slovem a Ježíšem z Nazareta,
1191 VI,22 | náboženským relati-vismem, jenž vede k domněnce, že “jedno náboženství
1192 VI,22 | náboženství. Vždyť církev, vedená láskou a úctou ke svobodě,
1193 III,13 | 1 Tm 2,4-6).~A s tímto vědomím, že jde o dar jediné a univerzální
1194 I,8 | náboženství, které opravdu živí a vedou život svých přívrženců,
1195 Uvod,1 | mrtvých a život budoucího věku."~
1196 II,11 | Krista, nejvyššího a věčného Velekněze (srov. Žid 6,20; 9,11; 10,
1197 III,13 | Petr ve svém proslovu před veleradou ospravedlňuje uzdravení
1198 II,12 | lidstvo. Když koncil mluví o velikonočním tajemství, v němž Kristus
1199 II,12 | aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který
1200 IV,17 | ale zůstávají s ní spojeny velmi těsnými pouty, jako apoštolská
1201 Uvod,2 | pozornost, kterou učitelský úřad věnoval motivaci a podpoře evangelizačního
1202 I,7 | zjevuje, na základě důvěry věnované osobě, která ji tvrdí. Proto "
1203 Zaver,23| B.~emeritní arcibiskup z Vercelli~sekretář~ ~
1204 I,5 | nepomine a nemůže očekávat nové veřejné zjevení před slavným příchodem
1205 III,15 | víry. Vždyť společenství věřících již od počátku přiznávalo
1206 I,7 | radostí souhlasili s pravdou a věřili v pravdu.»"~Poslouchat ve
1207 Zaver,23| pravého náboženství, tvrdí: "Věříme, že toto jediné a pravé
1208 III,15 | výrazy jednoduše vyjadřují věrnost zjevenému faktu vzhledem
1209 I,7 | mu přiměřeně porozuměli", věroučné názory v jiných náboženstvích
1210 I,7 | zjevené Trojjediným Bohem, s věroučnými názory jiných náboženství,
1211 II,9 | vtěleného Slova. První by měla větší míru univerzality než druhá,
1212 I,6 | sdíleným pramenem a dovršením veškerého spásonosného zjevení Boha
1213 VI | VI. CÍRKEV A NÁBOŽENSTVÍ VE
1214 V,19 | na sebe, která se mnohem víc zabývá tím, vydávat svědectví
1215 II,12 | Ježíšem Kristem jako hlavou je viděno jako činnost, kterou uskutečňuje
1216 VI,20 | ty, kdo nejsou formálně a viditelně členy církve "je spása v
1217 Uvod,1 | Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i nevi-ditelného. Věřím
1218 V,19 | Krista a Ducha jen na rámec viditelných hranic církve". Proto je
1219 I,7 | nadpřirozená ctnost", kterou vlévá Bůh", zahrnuje dvojí přilnutí:
1220 II,12 | Duch uskutečňuje spásonosný vliv Syna - jenž se stal člověkem -
1221 I,5 | jen zjevení Ježíše Krista "vnáší do našich dějin univerzální
1222 VI,20 | přiměřeným způsobem vnitřní i vnější světlo. Tato milost přichází
1223 V,18 | neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty
1224 I,8 | Bůh, neboť byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého (srov. Jan
1225 Uvod,2 | více než kdy jindy aktuální volání apoštola Pavla o misionářském
1226 II,10 | člověk, který Adamovým synům vrátil podobnost s Bohem, prvotním
1227 Uvod,4 | univerzality nebo se na ně alespoň vrhá stín pochybnosti~a nejistoty.~~
1228 I,7 | v milosti, jež "dovoluje vstoupit do hlubin tajemství a pomáhá,
1229 II,12 | nýbrž i v dobách před jeho vstupem do dějin (srov. 1 Kor 10,
1230 II,10 | Slova, které se stalo tělem. Vtělením se všechny spásonosné akce
1231 I,6 | ten, kdo mluví a jedná, je vtělený Boží Syn. Proto víra vyžaduje,
1232 II,10 | pro naši spásu sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, trpěl
1233 Zaver,23| bude i nadále opravdovou "vůdčí hvězdou" celého lidstva: "
1234 I,5 | plnost božství tělesně. I vy jste v něm dosáhli plnosti" (
1235 III,14 | Božím plánu spásy. Je přitom vybízena, aby zkoumala, zda a jak
1236 Uvod,1 | života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň
1237 Uvod,4 | a symbolickou mentalitou východní; subjektivismu toho, kdo
1238 VI,21 | nakolik jsou příležitostí a výchovou, ve které je lidské srdce
1239 III,13 | člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za
1240 VI,20 | pro směr, kterým se musí vydat teologická reflexe, aby
1241 Uvod,2 | hlásala Ježíšovo evangelium a vydávala o něm svědectví. Na konci
1242 V,19 | se mnohem víc zabývá tím, vydávat svědectví o království a
1243 II,11 | které si (Otec) napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby
1244 V,19 | a církví je ovšem nutno vyhnout se jednostranným zdůrazňo-váním,
1245 I,8 | Církevní tradice však vyhrazuje označení inspirované texty
1246 Uvod,4 | nepostižitelná a nelze ji vyjádřit, ani ze strany křesťanského
1247 III,15 | zmíněné výrazy jednoduše vyjadřují věrnost zjevenému faktu
1248 Uvod,4 | a konečně sklon číst a vykládat Písmo svaté mimo tradici
1249 II,12 | povědomí víry církve. Při výkladu Otcova spásonosného plánu
1250 II,10 | odmítl mylné a ome-zující výklady a slavnostně definoval svou
1251 II,12 | a vzkříšení Božího Syna, vykonanou spolupůsobením Ducha svatého
1252 I,5 | spásy, které mu Otec uložil vykonat (srov. Jan 5,36; 17,4).
1253 II,11 | univerzální prostředník a vykupitel: "Boží Slovo totiž, skrze
1254 III,14 | že "jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává
1255 II,12 | svatého a principem jeho vylití na lidstvo nejen v mesiášské
1256 III,14 | prostřednictví, nebudou sice vyloučena, ale přece jenom odvozují
1257 Uvod,3 | Proto se znovu zabývá naukou vyloženou v předešlých dokumentech
1258 Uvod,3 | teologických otázek, nýbrž znovu vyložit příslušné učení katolické
1259 III,15 | hodnotu, vlastní pouze jemu, výlučnou, všeobecnou a absolutní.
1260 II,9 | zjevuje božské způsobem nikoli výlučným, nýbrž jen doplňujícím jiné
1261 VI,22 | zároveň však radikálně vylučuje indiferentistické smýšlení
1262 I,7 | při svém hledání pravdy vymyslel a uskutečnil ve svém vztahu
1263 VI,22 | všem synům církve, "že své vynikající postavení nemají připi-sovat
1264 Uvod,3 | náboženskými tradicemi se vynořují nové otázky, se kterými
1265 Uvod,2 | tajemství jednoty", z něhož "vyplývá, že všichni lidé, kteří
1266 VI,20 | bylo shora připomenuto, vyplývají také některé nezbytné body
1267 III,14 | rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji".
1268 Uvod,4 | jako domněnky, jsou pak vypra-covávány teologické návrhy, v nichž
1269 Uvod,4 | v dějinách; metafyzické vyprázdnění události historického vtělení
1270 V,18 | nemůže popřít nebo jakkoliv vyprázdnit niterné sepětí mezi Kristem,
1271 I,8 | svůj přednostní a podstatný výraz, i když obsahují «mezery,
1272 IV,16 | ve společenství s ním." Výrazem "subsistit in" chtěl 2.
1273 III,15 | Ve skutečnosti zmíněné výrazy jednoduše vyjadřují věrnost
1274 VI,21 | dokonce by se jí podstatně vyrovnaly, pokud by spolu s ní směřovaly
1275 Uvod,3 | otázky, se kterými se snažíme vyrovnat novými způsoby hledání,
1276 II,9 | doplňujícím jiné osobnosti vyskytující se v dějinách, jež zprostředkovávaly
1277 II,10 | K tomu pak Jan Pavel II. výslovně prohlásil: "Odporuje křesťanské
1278 VI,20 | svém těle, církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry
1279 Uvod,2 | nehlásal" (1 Kor 9,16). Tím se vysvětluje zvláštní pozornost, kterou
1280 II,10 | usmířil se sebou i navzájem a vytrhl nás z otroctví ďábla, takže
1281 II,12 | Kristus již nyní s věřícím vytváří živé společenství v Duchu
1282 Zaver,23| píše věřícím v Korintě: "Vyučil jsem vás především v tom,
1283 Uvod,2 | pokračuje v této linii a dnes využívá i praxe mezináboženského
1284 Uvod,1 | Univerzální poslání církve vyvěrá z příkazu Ježíše Krista
1285 II,11 | jednotu, která sahá od věčného vyvolení v Bohu až po parusii (slavný
1286 II,11 | příchod): "V něm si nás (Otec) vyvolil ještě před stvořením světa,
1287 Uvod,3 | pro další prohlou-bení, a vyvrátit určité mylné a dvojaké postoje.
1288 II,10 | Otců i chalcedon-ský koncil vyznal "že jediný a týž Syn, náš
1289 III,14 | zkušeností a nad jejich významem v Božím plánu spásy. Je
1290 IV,17 | lpí, rozhodně nejsou bez významu a váhy v tajemství spásy.
1291 I,6 | Proto víra vyžaduje, aby se vyznávalo, že Slovo učiněné tělem,
1292 Uvod,1 | všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění
1293 IV,16 | nikdy zničeno.~Věřící mají vyznávat, že existuje dějinná kontinuita -
1294 I,6 | vtělený Boží Syn. Proto víra vyžaduje, aby se vyznávalo, že Slovo
1295 Uvod,3 | doporučováním postojů, které vyžadují přesné rozlišování. Do tohoto
1296 Uvod,2 | znamená chápavý postoj, vztah vzá-jemného poznávání a obohacování
1297 II,10 | přirozeností, kterou na sebe vzalo pro spásu všech lidí. Jediným
1298 III,15 | Jejich užívání údajně vzbuzuje dojem, že se význam a hodnota
1299 Uvod,2 | však toto poslání ještě vzdáleno svému naplnění. Proto je
1300 Uvod,4 | pozvednout svůj pohled vzhůru a odvážně sáhnout po pravdě
1301 II,12 | spolupůsobením Ducha svatého a vztahující se ve svém spásonosném dosahu
1302 V,19 | jeho plnosti".~Při úvaze o vztazích mezi Božím královstvím,
1303 Uvod,1 | Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i nevi-ditelného.
1304 Uvod,1 | Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
1305 Uvod,1 | světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá
1306 VI,21 | podstatě královstvím Krista všeobecného Spasitele, je jasné, že
1307 VI,22 | proto, že církev věří ve všeobecný plán spásy, musí být misionářská".
1308 III,15 | omega, první a poslední, začátek i a konec (Zj 22,13)."~~
1309 IV,16 | Duchem (srov. Jan 16,13) zahrnují i to, že podle katolické
1310 VI,21 | Různé náboženské tradice zajisté obsahují a poskytují prvky
1311 III,13 | postoj nemá žádný biblický základ. Je třeba pevně věřit, jako
1312 I,6 | tohoto tvrzení by se tedy zakládal na faktu, že pravdu o Bohu
1313 VI,22 | člověkem, v porovnání se zakladateli jiných náboženství. Vždyť
1314 IV,16 | existuje dějinná kontinuita - zakořeněná v apoštolské posloupnosti -
1315 VI,22 | se podle Boží vůle církev založená Kristem stala nástrojem
1316 V,19 | o kterém oni mluví, je založeno na jakémsi "teocentrismu",
1317 IV,16 | posloupnosti - mezi církví založenou Kristem a katolickou církví: "
1318 Uvod,3 | dokumentech učitelského úřadu se záměrem zdůraznit pravdy, které
1319 III,14 | úvahu tento fakt víry, se zamýšlí nad přítomností jiných náboženských
1320 Uvod,4 | mezi logickou mentalitou západní a symbolickou mentalitou
1321 V,19 | královstvím však neznamená zapomínat na to, že Boží království,
1322 Zaver,23| přesvědčivě a důrazně dát zapravdu její naději.~Otcové 2. vatikánského
1323 I,5 | Bohu i o spáse člověka, nám září v Kristu, jenž je prostředníkem
1324 V,18 | všech národů. Ona sama je zárodek a počátek tohoto království
1325 I,7 | pravdu Kristova zjevení, zaručenou Bohem, který je pravda sama. "
1326 Uvod,4 | facto nýbrž i de iure (čili zásadně). V důsledku toho se považují
1327 Uvod,3 | rozlišování. Do tohoto hledání zasahuje Deklarace, aby připomněla
1328 VI,22 | se musí na prvním místě zasazovat o to, aby hlásala všem lidem
1329 Zaver,23| odhlasovanou na valném zasedání - v rámci audience, kterou
1330 II,10 | prolil svou krev, a tak nám zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil
1331 VI,22 | nemají připi-sovat svým zásluhám, nýbrž zvláštní milosti
1332 V,19 | nemají křesťanskou víru, zatímco různé národy, kultury a
1333 II,10 | křesťanské víře, když někdo zavádí nějaké oddělení Slova a
1334 Uvod,2 | apoštola Pavla o misionářském závazku každého pokřtěného: "Že
1335 VI,22 | objektivně se nacházejí v situaci závažného nedostatku ve srovnání se
1336 Zaver | ZÁVĚR~
1337 VI,21 | některé obřady jsou pro svou závislost na pověrách nebo jiných
1338 Uvod,1 | kdo však neuvěří, bude zavržen" (Mk 16,15-16). "Je mi dána
1339 I,8 | pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši
1340 I,5 | slovy a skutky, znameními, zázraky, především ale svou smrtí
1341 IV,17 | ne ve smyslu, že by byla zbavena své jednoty, nýbrž "nakolik
1342 VI,21 | obsahují a poskytují prvky zbožnosti, které pocházejí od Boha,
1343 V,18 | sama tajemstvím, jež nelze zcela obsáhnout lidským pojmem.
1344 III,14 | vybízena, aby zkoumala, zda a jak vstupují do Božího
1345 VI,21 | uskutečnění. Nicméně z toho, co zde bylo připomenuto o prostřednictví
1346 Zaver,23| Božích dětí… Ježíš strhává zdi rozdělení a skrze účast
1347 Uvod,4 | považuje rozum za jediný zdroj poznání, a tím stává se
1348 III,14 | vyplývající z účasti na jediném zdroji". Je třeba prohloubit obsah
1349 VI,20 | církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu (srov.
1350 V,19 | vyhnout se jednostranným zdůrazňo-váním, jako je tomu v případě
1351 III,15 | jiným náboženstvím přehnaně zdůrazňují. Ve skutečnosti zmíněné
1352 Uvod,1 | všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i nevi-ditelného.
1353 V,18 | ideologický objekt, nebo dojde ke zfalšování Kristovy identity; ten se
1354 II,10 | když usilujeme poznat a zhodnotit různé dary, zvláště duchovní,
1355 II,10 | jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj" (Kol 1,13-14.19-20).~
1356 III,15 | jednoduše vyjadřují věrnost zjevenému faktu vzhledem k tomu, že
1357 I,5 | a ten, komu to chce Syn zjevit" (Mt 11,27). "Boha nikdo
1358 I,7 | rozumem i vůlí plně podřizuje zjevujícímu Bohu” a dobro-volně přijímá
1359 III,14 | Je přitom vybízena, aby zkoumala, zda a jak vstupují do Božího
1360 I,7 | náboženstvích jsou souhrnem zkušenosti a myšlení, jež tvoří poklady
1361 V,19 | pracovat pro osvobození od zla ve všech jeho formách. Boží
1362 V,18 | ztratí smysl království a změní se v čistě lidský a ideologický
1363 I,6 | o Bohu není zrušena nebo zmenšena, tím že je vyjádřena lidským
1364 I,7 | který vyvolává tendenci ke zmenšování, ba někdy i smazávání rozdílů
1365 III,15 | zdůrazňují. Ve skutečnosti zmíněné výrazy jednoduše vyjadřují
1366 II,12 | vtěleného ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Slova. I toto tvrzení odporuje
1367 II,12 | národů, kultur, náboženství… Zmrtvýchvstalý Kristus působí silou svého
1368 I,5 | svou smrtí a svým slavným zmrtvýchvstáním a nakonec sesláním Ducha
1369 II,12 | tajemství způsobem, který zná jen Bůh."~Je tedy jasné,
1370 V,18 | království Boží, jak je známe ze zjevení: to nemůže být
1371 I,5 | projevoval slovy a skutky, znameními, zázraky, především ale
1372 VI,21 | dává "cestami, které jsou známy jen jemu". Teologie se snaží
1373 V,19 | bude odsunuta na okraj nebo znehodnocena, jako reakce na domnělý "
1374 IV,16 | integritě, nebude nikdy zničeno.~Věřící mají vyznávat, že
1375 II,10 | soupodstatný s námi podle lidství zplozen Otcem před věky podle božství
1376 II,10 | Božího Syna, jednorozeného zplozeného Otcem, to je z podstaty
1377 II,10 | pravý Bůh z pravého Boha, zplozený, ne stvořený, soupodstatný
1378 I,5 | Otcově, ten o něm podal zprávu" (Jan 1,18). "V Kristu totiž
1379 I,8 | nepřestává se tolika způsoby zpřítomňovat "ne pouze jednotlivcům,
1380 III,14 | Kristova: "I když ostatní zprostředkování různého druhu a úrovně,
1381 II,11 | tajemství vtělení Slova, které zprostředkovává Boží milost na rovině stvoření
1382 II,9 | vyskytující se v dějinách, jež zprostředkovávaly zjevení a spásu. Neko-nečno,
1383 I,8 | vatikánský koncil uvažuje o způsobech chování, o pravidlech a
1384 VI,21 | 21. Co se týče způsobu, jakým spásonosná Boží milost
1385 I,7 | k Bohu, otevřel duchovní zrak a dal «všem, aby s radostí
1386 V,19 | tajemství stvoření, které se zrcadlí v různosti kultur a náboženských
1387 Uvod,4 | historického vtělení věčného Slova, zredukované na pouhé objevení se Boha
1388 Uvod,1 | jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky:
1389 Uvod,1 | pravý Bůh z pravého Boha, zrozený ne stvořený, jedné podstaty
1390 I,6 | nevy-čerpatelná. Pravda o Bohu není zrušena nebo zmenšena, tím že je
1391 I,7 | rozlišení, a proto se často ztotožňuje teologální víra, jež je
1392 Uvod,4 | tajemství Ježíše Krista a církve ztrácejí svůj charakter absolutní
1393 V,18 | jím zjevené a posléze buď ztratí smysl království a změní
1394 III,14 | prostřednictví, jež musí vždycky zůstat poměřována principem jediného
1395 III,13 | jsou na nebi i na zemi tak zvaní “bohové” - a skutečně se
1396 Zaver,23| víry, a nařídil, aby byla zveřejněna.~ ~Dáno v Římě, v sídle
1397 II,12 | přípravu k hlásání radostné zvěsti a děje se ve vztahu ke Kristu,
1398 I,5 | Nemůže upustit od toho, aby zvěstovala evangelium, tzn. plnou pravdu,
1399 VI,22 | nijak nezmenšuje, ale spíše zvětšuje povinnost a naléhavost hlásat
1400 II,10 | a zhodnotit různé dary, zvláště duchovní, které dal Bůh
1401 VI,21 | prostřednictví Ježíše Krista a o "zvláštním jedinečném vztahu", jaký
1402 IV,16 | apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili (srov. Mt 28,18nn)
1403 III,14 | reflexi má teologické bádání široké pole působnosti pod vedením
1404 III,13 | přesahovala hranice zákona. Potom šli vstříc tehdejšímu pohanskému
1405 II,11 | věčného Velekněze (srov. Žid 6,20; 9,11; 10,12-14).~
1406 II,12 | hlediska dějin předešli nebo žijí po jeho příchodu do dějin:
1407 I,8 | náboženství, které opravdu živí a vedou život svých přívrženců,
1408 I,8 | mohli a ještě dnes mohou živit a uchovávat svůj náboženský
1409 III,13 | Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými"; a proto "skrze
|