10. Tyto teze hluboce
odporují křesťanské víře. Je totiž
nutné pevně věřit učení víry,
které hlásá, že Ježíš z Nazareta,
Mariin syn, a jen on, je Synem a Slovem Otce. Slovo, jež "bylo na
počátku u Boha" (Jan 1,2) je totéž Slovo,
"které se stalo tělem" (Jan 1,14). V
Ježíši "Kristu, Synu živého Boha" (Mt
16,16) "přebývá celá plnost božství
tělesně" (Kol 2,9). On je "jednorozený Syn,
který spočívá v náručí Otce"
(Jan 1,18), jeho "milovaný Syn, v němž máme
vykoupení a odpuštění hříchů… Bůh
totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá
plnost dokonalosti a že skrze něho usmíří se sebou
všechno tvorstvo jak na nebi, tak i na zemi tím, že jeho
krví prolitou na kříži zjedná pokoj" (Kol
1,13-14.19-20).
První nicejský koncil, věrný Písmu
svatému, odmítl mylné a ome-zující
výklady a slavnostně definoval svou víru v
"Ježíše Krista, Božího Syna,
jednorozeného zplozeného Otcem, to je z podstaty Otce, Bůh z
Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha,
zplozený, ne stvořený, soupodstatný s Otcem, skrze
něhož byly stvořeny všechny věci na nebi i na zemi. On
pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil a vtělil se,
stal se člověkem, trpěl a třetího dne vstal z
mrtvých, vstoupil
na nebesa a přijde soudit živé i mrtvé". Podle
učení Otců i chalcedon-ský koncil vyznal "že
jediný a týž Syn, náš Pán
ježíš Kristus, je doko-nalý v božství a
dokonalý v lidství, pravý Bůh a pravý
člověk soupodstatný s Otcem podle božství a
soupodstatný s námi podle lidství zplozen Otcem před
věky podle božství a v posledních dnech pro nás
a pro naši spásu podle lidství z Marie, panenské
Matky Boží".
Proto 2. vatikánský koncil tvrdí, že Kristus
"nový Adam obraz neviditelného Boha (Kol 1,15) "je
dokonalý člověk, který Adamovým synům
vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem
pokřivenou. Nevinný
Beránek svobodně prolil svou krev, a tak nám zasloužil
život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i
navzájem a vytrhl nás z otroctví ďábla,
takže každý z nás může říci spolu
s apoštolem: Boží Syn mě miloval a za mě se
obětoval (Gal 2,20)."
K tomu pak Jan Pavel II. výslovně prohlásil: "Odporuje
křesťanské víře, když někdo
zavádí nějaké oddělení Slova a
Ježíše Krista. Ježíš je vtělené
Slovo, jediná a nerozdělitelná osoba Kristus není
nikdo jiný než Ježíš z Nazareta, a tento je Slovo
Boží, které se stalo člověkem pro spásu
všech lidí. Přitom když usilujeme poznat a zhodnotit
různé dary, zvláště duchovní, které
dal Bůh každému národu, nemůžeme
odmítnou Ježíše Krista, který je středem
Božího plánu spásy."
Stejně tak je v rozporu s katolickou vírou oddělovat
spásonosnou činnost Logos (Slova) jako takového a Slova,
které se stalo tělem. Vtělením se všechny
spásonosné akce Božího Slova vždycky
dějí v jednotě s lidskou přirozeností, kterou na
sebe vzalo pro spásu všech lidí. Jediným subjektem,
který působí v obou přirozenostech, lidské i
božské, je jediná osoba Slova.
Proto s učením církve není slučitelná
teorie, která připisuje spásonosnou činnost
"Logos" (Slovu) jako takovému v jeho božství,
činnost uskutečňovanou "mimo" a "za
hranicemi" Kristova lidství, i po vtělení.
|