12.
Někteří přicházejí s hypotézou
ekonomie Ducha svatého, která má
univerzálnější charakter než ekonomie
vtěleného ukřižovaného a
zmrtvýchvstalého Slova. I toto tvrzení odporuje
katolické víře, která naopak považuje
spásonosné vtělení Slova za trinitární
událost. Tajemství Ježíše, vtěleného
Slova, je v Novém zákoně místem
přítomnosti Ducha svatého a principem jeho vylití na
lidstvo nejen v mesiášské době (srov. Sk 2,32-36; Jan
7,36; 20,22; 1 Kor 15,45), nýbrž i v dobách před jeho
vstupem do dějin (srov. 1 Kor 10,4; 1 Pt 1,10-12).
2. vatikánský koncil připomněl tuto
základní pravdu povědomí víry církve.
Při výkladu Otcova spásonosného plánu
týkajícího se celého lidstva koncil úzce
spojuje již od počátku Kristovo tajemství s
tajemstvím Ducha. Celé budování církve v
průběhu staletí Ježíšem Kristem jako hlavou
je viděno jako činnost, kterou uskutečňuje ve
společenství se svým Duchem.
Kromě toho spásonosná činnost Ježíše
Krista s jeho Duchem a skrze něho sahá za viditelné hranice
církve a vztahuje se na celé lidstvo. Když koncil
mluví o velikonočním tajemství, v němž
Kristus již nyní s věřícím
vytváří živé společenství v Duchu a
dává mu naději vzkříšení,
říká: "To neplatí jen pro křesťany,
ale pro všechny lidi dobré vůle, v jejichž srdci
neviditelně působí milost. Kristus totiž zemřel za
všechny, a protože poslední povolání člověka
je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme
být přesvědčeni, že Duch svatý všem
dává možnost, aby se přičlenili k tomuto
velikonočnímu tajemství způsobem, který
zná jen Bůh."
Je tedy jasné, že spásonosné tajemství
vtěleného Slova je spojeno se spásonosným
tajemstvím Ducha. Duch uskutečňuje spásonosný
vliv Syna - jenž se stal člověkem - v životě
všech lidí povolaných k jedinému cíli, ať
už Slovo, které se stalo člověkem, z hlediska dějin
předešli nebo žijí po jeho příchodu do
dějin: všechny oživuje Duch Otce, kterého Syn
člověka dává v míře neomezené (srov.
Jan 3,34).
Proto nedávno učitelský úřad církve
pevně a jasně připomenul pravdu o jediné
božské ekonomii: "Přítomnost a
působení Ducha se dotýká nejen jednotlivců, ale
také společnosti a dějin, národů, kultur,
náboženství… Zmrtvýchvstalý Kristus
působí silou svého Ducha v srdcích lidí… A
opět: je to Duch, který rozsévá “semena Slova”,
která jsou tu v ritech a kulturách a který je
připravuje k dozrání v Kristu." I když
učitelský úřad uznává
historicko-spásonosnou funkci Ducha v celém stvoření
a v celých dějinách lidstva, přesto
zdůrazňuje: "Je to týž Duch, který
spolupůsobil při vtělení, v životě, ve smrti a
při vzkříšení Ježíše,
který působí v církvi. Není alternativou
vůči Kristu, nevyplňuje mezeru mezi Kristem a Logem, jak se
někdy předkládá.
Co Duch vždy působil v srdcích lidí, v
dějinách národů, v kulturách a
náboženstvích, má za cíl přípravu
k hlásání radostné zvěsti a děje se ve
vztahu ke Kristu, a to působením Ducha vtěleného Slova,
,aby jako do-konalý člověk všechny spasilo a celé
veškerenstvo znovu spojilo'.
Činnost Ducha tedy nestojí mimo činnost Kristovu nebo vedle
ní. Jde o jednu jedinou spásonosnou ekonomii Trojjediného
Boha, uskutečněnou v tajemství vtělení, smrti a
vzkříšení Božího Syna, vykonanou
spolupůsobením Ducha svatého a vztahující se
ve svém spásonosném dosahu na celé lidstvo a
celé stvoření: "Lidé se tedy nemohou spojit s
Bohem jinak než prostřednictvím Ježíše Krista
spolupůsobením Ducha."
|