III. JEDINEČNOST A UNIVERZALITA SPÁSONOSNÉHO TAJEMSTVÍ JEŽÍŠE KRISTA

13. Často se také objevuje teze, která popírá jedinečnost a spásonosnou univerzalitu tajemství Ježíše Krista. Tento postoj nemá žádný biblický základ. Je třeba pevně věřit, jako ve stálý fakt víry církve, v pravdu o Ježíši Kristu, Božím Synu, Pánu a jediném spasiteli, který v události svého vtělení, smrti a vzkříšení dovršil dějiny spásy, jež mají v něm svou plnost a svůj střed.
Novozákonní svědectví to jasně dosvědčují: "Otec poslal svého Syna jako spasitele světa" (1 Jan 4,14) "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29). Petr ve svém proslovu před veleradou ospravedlňuje uzdravení člověka chromého od narození, k němuž došlo v Ježíšově jménu (srov. Sk 3,1-8), slovy: "Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy" (Sk 4 12). Týž apoštol ještě dodává, že Ježíš Kristus "je Pánem nade všemi"; "Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými"; a proto "skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří" (Sk 10,36.42.43).
Pavel píše společenství v Korintu: "I když jsou na nebi i na zemi tak zvaní “bohové” - a skutečně se mluví o mnoha “bozích” a mnoha “pánech” - ale pro nás je jeden Bůh: Otec, od něhož pochází všechno a pro něhož jsme tu i my; a máme jednoho Pána: Ježíše Krista, skrze něhož povstalo všechno, i my" (1 Kor 8,5-6). I apoštol Jan tvrdí: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale aby měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen" (Jan 3,16-17). Univerzální spásonosná vůle Boží je v Novém zákoně úzce spojena s jediným prostřednictvím Krista: "(Bůh) chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny" (1 Tm 2,4-6).
A s tímto vědomím, že jde o dar jediné a univerzální spásy, dar Otec skrze Ježíše Krista v Duchu (sr Ef 1,3-14), se první křesťané obrátili na Izrael a ukazovali naplnění spásy, jež přesahovala hranice zákona. Potom šli vstříc tehdejšímu pohanskému světu, který usiloval o spásu prostřednictvím množství spásonosných bohů. Tento poklad víry nedávno znovu předložil učitelský úřad církve: "Církev věří, že Kristus, jenž pro všechny zemřel a vstal z mrtvých (srov. 2 Kor 5,15), dává člověku skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl odpovědět na své nejvyšší povolání; věří, že lidem nebylo dáno pod nebem jiné jméno, v němž by došli spásy (srov. Sk 4,12). Věří též, že klíč, střed a cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli."