14. Je tedy nutno
pevně věřit jako pravdu katolické víry, že
univerzální spásonosná vůle
Trojjediného Boha je nabídnuta a dovršena jednou pro
vždycky v tajemství vtělení, smrti a
zmrtvýchvstání Božího Syna.
Dnešní teologie, berouc v úvahu tento fakt víry, se
zamýšlí nad přítomností jiných
náboženských zkušeností a nad jejich
významem v Božím plánu spásy. Je přitom
vybízena, aby zkoumala, zda a jak vstupují do Božího
plánu spásy i postavy a kladné prvky jiných
náboženství. V této snaze o reflexi má
teologické bádání široké pole
působnosti pod vedením učitelského úřadu
církve. 2. vatikánský koncil totiž prohlásil, že
"jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje,
nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci
tvorů, vyplývající z účasti na jediném
zdroji". Je třeba prohloubit obsah této účasti na
prostřednictví, jež musí vždycky zůstat
poměřována principem jediného
prostřednictví Kristova: "I když ostatní
zprostředkování různého druhu a
úrovně, která mají účast na jeho
prostřednictví, nebudou sice vyloučena, ale přece jenom
odvozují svůj význam a sílu od
prostřednictví Kristova a nelze je považovat za
rovnocenné a dokonalé." Návrhy
řešení, které by nazna-čovaly, že Bůh
jedná spásonosně mimo jediné
prostřednictví Krista, by odporovaly křesťanské a
katolické víře.
|