IV. JEDINEČNOST A JEDNOTA CÍRKVE
16.
Pán Ježíš, jediný Spasitel, nezřídil
pouhé společenství učedníků,
nýbrž založil církev jako tajemství
spásy: on sám je v církvi a církev je v něm
(srov. Jan 15,1..; Gal 3,28; Ef 4,15-16; Sk 9,5); proto plnost Kristova
tajemství spásy patří i církvi,
nerozlučně spojené se svým Pánem.
Ježíš Kristus totiž je dále přítomen a
pokračuje v díle spásy v církvi a skrze církev
(srov. Kol 1,24-27), jež je jeho tělem (srov. 1 Kor 12,12-13.27; Kol
1,18). A tak jako jsou hlava a údy živého těla, i když
se neztotožňují, od sebe neoddělitelné, tak
Kristus a církev nemohou být směšováni, ale ani
oddělováni, a tvoří jediného "celého
Krista". Tatáž neoddělitelnost je vyjádřena v
Novém zákoně prostřednictvím analogie
církve jako Kristovy Nevěsty (srov. 2 Kor 11,2; Ef 5,25-29; Zj
21,2.9).
Proto v souvislosti s jedinečností a univerzalitou
spásonosného prostřednictví Ježíše
Krista je nutno jakožto v pravdu katolické církve pevně
věřit v jedinečnost církve, kterou založil. Jako je
jeden Kristus, tak existuje pouze jedno jeho tělo a jedna, jediná
jeho Nevěsta: "jedna, jediná, katolická a
apoštolská církev". Kromě toho Pánovy
přísliby, že nikdy neopustí svou církev (sr Mt
16,18; 28,20) a že ji povede svým Duchem (srov. Jan 16,13)
zahrnují i to, že podle katolické víry
jedinečnost a jednota církve, jakož i všechno, co
patří k její integritě, nebude nikdy zničeno.
Věřící mají vyznávat, že existuje
dějinná kontinuita - zakořeněná v
apoštolské posloupnosti - mezi církví založenou
Kristem a katolickou církví: "To je jediná Kristova
církev kterou náš Spasitel po svém
zmrtvýchvstání (srov. Jan 21,17) odevzdal Petrovi jako
pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji
svěřil, aby ji šířili a řídili (srov. Mt
28,18nn) a provždy ji postavil jako sloup a pevnou oporu pravdy (srov. 1 Tm
3,15). Tato církev, ustavená a uspořádaná na
zemi jako společnost, subsistuje (subsistit in, uskutečňuje se)
v katolické církvi a je řízena Petrovým
nástupcem a biskupy ve společenství s ním."
Výrazem "subsistit in" chtěl 2. vatikánský
koncil uvést v soulad dvě doktrinální tvrzení:
na straně jedné, že Kristova církev navzdory
rozdělení křesťanů nadále plně existuje
pouze v katolické církvi - a na straně druhé, že
"mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a
pravdy" tedy v církvích a církevních
společenstvích, které ještě nejsou v plném
společenství s katolickou církví. Avšak co se
týká těchto posledních, je třeba tvrdit, že
jejich hodnota "se odvozuje z plnosti milostí a pravdy,
která byla svěřena katolické církvi".
|