V.
CÍRKEV, BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A KRISTOVO
KRÁLOVSTVÍ
18.
Posláním církve je "hlásat
království Kristovo a Boží a zakládat je u
všech národů. Ona sama je zárodek a počátek
tohoto království na zemi". Na jedné straně je
církev "svátost, neboli znamení a nástroj
vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého
lidstva" ; je tedy znamením a nástrojem
království: je povolaná ho hlásat a
zakládat. Na straně druhé je církev "lid
sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha
svatého"; je tedy "Kristovo království již
dnes tajemně přítomné", je proto jeho zárodkem
a počátkem. Vždyť Boží
království má eschatologickou dimensi: je
skutečností přítomnou v čase, avšak jeho
plná realizace nastane na konci či při dovršení
dějin.
Z biblických textů a patristických svědectví,
jakož i z dokumentů učitelského úřadu
církve nelze odvodit jednoznačný význam
výrazů nebeské království, Boží
království a Kristovo království, ani jejich
poměr k církvi, která je sama tajemstvím, jež
nelze zcela obsáhnout lidským pojmem. Na toto téma tedy
mohou existovat různá teologická vysvětlení.
Žádné z těchto možných
vysvětlení nicméně nemůže popřít
nebo jakkoliv vyprázdnit niterné sepětí mezi Kristem,
královstvím a církví. Vždyť
"království Boží, jak je známe ze
zjevení: to nemůže být odtrženo ani od Krista ani
od církve… Jestliže člověk odtrhne
království od Ježíšovy osoby, pak již to
není království Boží jím zjevené
a posléze buď ztratí smysl království a
změní se v čistě lidský a ideologický
objekt, nebo dojde ke zfalšování Kristovy identity; ten se
pak nejeví už jako Pán, kterému je všechno
podřízeno (srov. 1 Kor 15,27). Právě tak nelze
odloučit království od církve. Ovšemže
církev sama není cílem, protože je orientována
na Boží království, jehož je zárodkem,
znamením a nástrojem. Ale při všem jasném
rozlišování mezi církví na jedné
straně a mezi Kristem a Božím královstvím na
straně druhé zůstává církev přece s
oběma nerozlučně spojena".
|