14. Je tedy nutno pevně věřit jako pravdu katolické víry, že univerzální spásonosná vůle Trojjediného Boha je nabídnuta a dovršena jednou pro vždycky v tajemství vtělení, smrti a zmrtvýchvstání Božího Syna.
Dnešní teologie, berouc v úvahu tento fakt víry, se zamýšlí nad přítomností jiných náboženských zkušeností a nad jejich významem v Božím plánu spásy. Je přitom vybízena, aby zkoumala, zda a jak vstupují do Božího plánu spásy i postavy a kladné prvky jiných náboženství. V této snaze o reflexi má teologické bádání široké pole působnosti pod vedením učitelského úřadu církve. 2. vatikánský koncil totiž prohlásil, že "jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji". Je třeba prohloubit obsah této účasti na prostřednictví, jež musí vždycky zůstat poměřována principem jediného prostřednictví Kristova: "I když ostatní zprostředkování různého druhu a úrovně, která mají účast na jeho prostřednictví, nebudou sice vyloučena, ale přece jenom odvozují svůj význam a sílu od prostřednictví Kristova a nelze je považovat za rovnocenné a dokonalé." Návrhy řešení, které by nazna-čovaly, že Bůh jedná spásonosně mimo jediné prostřednictví Krista, by odporovaly křesťanské a katolické víře.