V. CÍRKEV, BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A KRISTOVO KRÁLOVSTVÍ

18. Posláním církve je "hlásat království Kristovo a Boží a zakládat je u všech národů. Ona sama je zárodek a počátek tohoto království na zemi". Na jedné straně je církev "svátost, neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva" ; je tedy znamením a nástrojem království: je povolaná ho hlásat a zakládat. Na straně druhé je církev "lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého"; je tedy "Kristovo království již dnes tajemně přítomné", je proto jeho zárodkem a počátkem. Vždyť Boží království má eschatologickou dimensi: je skutečností přítomnou v čase, avšak jeho plná realizace nastane na konci či při dovršení dějin.
Z biblických textů a patristických svědectví, jakož i z dokumentů učitelského úřadu církve nelze odvodit jednoznačný význam výrazů nebeské království, Boží království a Kristovo království, ani jejich poměr k církvi, která je sama tajemstvím, jež nelze zcela obsáhnout lidským pojmem. Na toto téma tedy mohou existovat různá teologická vysvětlení. Žádné z těchto možných vysvětlení nicméně nemůže popřít nebo jakkoliv vyprázdnit niterné sepětí mezi Kristem, královstvím a církví. Vždyť "království Boží, jak je známe ze zjevení: to nemůže být odtrženo ani od Krista ani od církve… Jestliže člověk odtrhne království od Ježíšovy osoby, pak již to není království Boží jím zjevené a posléze buď ztratí smysl království a změní se v čistě lidský a ideologický objekt, nebo dojde ke zfalšování Kristovy identity; ten se pak nejeví už jako Pán, kterému je všechno podřízeno (srov. 1 Kor 15,27). Právě tak nelze odloučit království od církve. Ovšemže církev sama není cílem, protože je orientována na Boží království, jehož je zárodkem, znamením a nástrojem. Ale při všem jasném rozlišování mezi církví na jedné straně a mezi Kristem a Božím královstvím na straně druhé zůstává církev přece s oběma nerozlučně spojena".