1-500 | 501-504
Chapter,Paragraph
1 Intro,1 | biskupské službě, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím,
2 Intro,1 | kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím, všem věřícím
3 Intro,1 | let od Ježíšova narození a v němž pro církev začíná
4 Intro,1 | hlubinu) (Lk 5,4). Petr a první společníci uvěřili
5 Intro,1 | společníci uvěřili Ježíšovu slovu a spustili sítě. “Když to
6 Intro,1 | slovo dnes zaznívá pro nás a vyzývá nás k tomu, abychom
7 Intro,1 | odhodlaně žili přítomnost a s důvěrou se otevřeli budoucnosti: “
8 Intro,1 | kontem-placi tváře svého Ženicha a Pána. Víc než kdy jindy
9 Intro,1 | stejně jako v Jeruzalémě a v jednotlivých místních
10 Intro,1 | němu, který je cíl dějin a jediný Spasitel světa, volala
11 Intro,1 | prýští “zpod trůnu Božího a Beránkova” (srov. Zj 22,
12 Intro,1 | svatého, jež hasí žízeň a obnovuje (srov. Jan 4,14).
13 Intro,1 | nám v Kristu znovu zjevila a darovala. Na závěr tohoto
14 Intro,2 | jak naplňuje svou obnovu, a mohla tak s novou odvahou
15 Intro,2 | třeba znovu se zastavit a vyčíst všechno to, co Duch
16 Intro,3 | 3. Nejdražší bratři a sestry, naší povinností
17 Intro,3 | odhodlaně učiníme předsevzetím a konkrétními postupy jednání.
18 Intro,3 | v bratrském společenství a v “lámání chleba” (srov.
19 Intro,3 | 42) “je opravdu přítomna a působí jedna, svatá, katolická
20 Intro,3 | jedna, svatá, katolická a apoštolská církev Kristova”.1
21 Intro,3 | přilnout k jednotlivým situacím a kulturám. ~Toto zakořenění
22 Intro,3 | zakořenění církve v čase a prostoru v sobě odráží samotný
23 Intro,3 | tomto vzácném roce milosti, a vůbec během celého období
24 Intro,3 | opravdovost svého úsilí a znovu získá nový elán pro
25 Intro,3 | nový elán pro svou duchovní a pastorační činnost. Právě
26 Intro,3 | zářila rozličností svých darů a jednotou svého putování. ~
27 I,4 | chvalozpěv na Trojici” 2 a zároveň jako cesta “smíření
28 I,4 | zároveň jako cesta “smíření a jako znamení opravdové naděje
29 I,4 | ty, kdo hledí na Krista a na jeho církev”. 3 Prožitek
30 I,4 | těchto životních rozměrů a dosáhl okamžiků tak intenzivních,
31 I,4 | nespokojil s tím, že stvořil svět a člověka, ale sestoupil ke
32 I,4 | sestoupil ke svému tvoru, a poté co mnohokrát a mnoha
33 I,4 | tvoru, a poté co mnohokrát a mnoha způsoby mluvil “skrze
34 I,4 | potřebují milosrdenství – a kdo by je nepotřeboval? –
35 I,5 | Bůh smlouvu s Izraelem, a připravil tak narození Syna
36 I,5 | lidském tajemství, je základem a středem dějin, jejich smyslem
37 I,5 | středem dějin, jejich smyslem a konečným cílem. Skrze něj –
38 I,5 | který je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “bylo všechno
39 I,5 | velikonočním tajemstvím a darováním Ducha svatého,
40 I,5 | království (srov. Mk 1,15) a vzklíčilo v našich dějinách
41 I,5 | Kriste náš, včera i dnes a na věky věků všech”. Touto
42 I,5 | i Ducha svatého, jedinou a nerozdílnou Trojici, neuchopitelné
43 I,6 | Aby se náš zrak očistil a mohl kontemplovat Boží tajemství,
44 I,6 | prosili o milosrdenství a o zvláštní dar odpustků,
45 I,6 | společenství shromažďuje hříšníky, a je tedy “zároveň svatá i
46 I,6 | kroky na cestě k budoucnosti a prohloubilo naši pokoru
47 I,7 | vykonal v minulých staletích, a především v tom právě končícím,
48 I,7 | daroval velký zástup svatých a mučedníků. Pro některé z
49 I,7 | se zástupci jiných církví a křesťanských společenství
50 I,7 | nýbrž s vděčností přijmout a obnovit své předsevzetí
51 I,8 | apoštolů nesčetní synové a dcery církve v touze vyznat
52 I,8 | víru, vyznat své hříchy a přijmout spásonosné milosrdenství.
53 I,8 | které se setkaly s Kristem a v rozhovoru s ním našly
54 I,8 | pronásledováními ze strany světa a útěchami od Boha”.5 Mohli
55 I,8 | tajemnému Božímu působení a bez konce opěvovat jeho
56 I,9 | byla opravdu pozoruhodná a často vystavila civilní
57 I,9 | setkáních projevovalo. ~A jak bych mohl nepřipomenout
58 I,9 | nepřipomenout zvláště radostné a okouzlující setkání mládeže?
59 I,9 | dialog ve vzájemné sympatii a hlubokém pochopení. Bylo
60 I,9 | přivítal na Lateránském a Svato-petrském náměstí.
61 I,9 | na Tor Vergatě. ~Pro Řím a pro církev se mládež znovu
62 I,9 | mladé s jejich problémy a křehkostí vyplývající ze
63 I,9 | tajemstvím opravdové svobody a hluboké radosti v srdci?
64 I,9 | Kristus tím nejlepším přítelem a zároveň tím, kdo utváří
65 I,9 | jako přesvědčivou odpověď a jsou schopni přijmout jeho
66 I,9 | poselství, přestože je náročné a poznamenané křížem. Proto
67 I,9 | vyžadovat radikální volbu víry a života; postavil jsem před
68 I,10 | Každá měla svůj charakter a zanechala své poselství
69 I,10 | zemědělci i sportovci; umělci a univerzitní docenti; biskupové,
70 I,10 | k ozdravení ekonomických a sociálních nerovností ve
71 I,10 | nerovností ve světě práce a k rozhodnému nasměrování
72 I,10 | globalizace ke službě solidarity a úcty, kterou si zaslouží
73 I,10 | světu jako “jaro rodiny a společnosti”. Toto jubilejní
74 I,10 | Mk 10,6–8; Mt 19,4–6), a snažily se je šířit v kultuře,
75 I,10 | samotný smysl manželství a rodinného soužití.~Nejsilnějším
76 I,10 | vyčetl bolest, ale i pokání a naději. Pro ně bylo jubileum
77 I,10 | schopná vnášet důvěru v život a lásku k němu. ~
78 I,11 | Mezinárodní eucharistický kongres. A bylo tomu skutečně tak!
79 I,11 | hluboce eucharistický” 6 rok, a tak jsme se je také snažili
80 I,11 | prostřednictvím účelných a odborných sympózií, ale
81 I,12 | coby místo, kde bohatství a dary jednotlivých místních
82 I,12 | ba jednotlivých národů a kultur, souzní v “katolicitě”,
83 I,12 | přítomnosti představitelů církví a křesťanských společenství
84 I,12 | primas anglikánské církve a metropolita ekumenického
85 I,12 | pravoslavnými patriarchy a s představenými dalších
86 I,12 | mnoho věřících jiných církví a církevních společenství
87 I,12 | samozřejmě i nadále obtížná a možná zdlouhavá, ale živí
88 I,12 | vede přítomnost Vzkříšeného a nevyčer-patelná síla jeho
89 I,13 | atmosféře obdržení Desatera a uzavření první smlouvy.
90 I,13 | jsem stanul na hoře Nebo, a následně se vydal na místa,
91 I,13 | místa Kristova narození a života v Betlémě a v Nazaretě,
92 I,13 | narození a života v Betlémě a v Nazaretě, když jsem mohl
93 I,13 | ale též od izraelského a palestinského společenství.
94 I,13 | při modlitbě u Zdi nářků a při návštěvě mauzolea Yad
95 I,13 | byla okamžikem bratrství a pokoje, které si chci uchovat
96 I,13 | vroucí přání urychleného a spravedlivého řešení dosud
97 I,14 | Jubileum bylo také – a nemohlo tomu být jinak –
98 I,14 | přípravy jsem vyzýval k většímu a účinnějšímu zaměření pozornosti
99 I,14 | společenství obnovuje spravedlnost a solidaritu mezi jednotlivými
100 I,14 | mezi jednotlivými lidmi a navrací hmotné prostředky
101 I,14 | zatěžujících nejchudší a nejzadluženější země. Přimlouvám
102 I,14 | důsledky na ekono-mickou a existenciální situaci mnoha
103 I,15 | jeho historických obrysech a v jeho tajemství, Krista
104 I,15 | mnohotvárné přítomnosti v církvi a ve světě, vyznávaného jako
105 I,15 | vyznávaného jako smysl dějin a světlo na naší cestě. ~Teď
106 I,15 | k pocitu sebeuspokojení, a už vůbec ne k nečin-nosti.
107 I,15 | má vyvolat novou dynamiku a pobádat nás k tomu, abychom
108 I,15 | kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není
109 I,15 | není čas ohlížet se nazpět, a už vůbec ne oddávat se lenosti.
110 I,15 | lenosti. Čeká nás mnohé, a proto se musíme pustit do
111 I,15 | zakořenili v kontemplaci a modlitbě. Naše doba je dobou
112 I,15 | pokušení snahou nejprve “být”, a teprve potom “dělat”. Připomeňme
113 I,15 | Martě: “Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho
114 II,16 | světla v každém období dějin a dát zazářit jeho tváři i
115 II,16 | vracíme do normálního života a v duši si neseme bohatství
116 II,17 | naznačeným ve Starém zákoně a plně zjeveným v Novém zákoně,
117 II,17 | zakotveni v Písmu svatém a otevřme se působení Ducha
118 II,17 | je původcem oněch textů – a svědectví apoštolů (srov.
119 II,17 | slyšeli ho na vlastní uši a dotýkali se ho svýma rukama (
120 II,17 | na jejich složitý vznik, a především původně katechetický
121 II,18 | svědectví (srov. Lk 1,3) a dostupné dokumenty jsou
122 II,18 | syna tesařova” (Mt 13,55) a “tesaře”, pevně začleněného
123 II,18 | chrámu (srov. Lk 2,41), a díky níž se pro něj stala
124 II,18 | když chybí jejich organický a přesný sled, se pak týkají
125 II,18 | příchod Božího království a skrze slova a znamení milosti
126 II,18 | království a skrze slova a znamení milosti a milosrdenství
127 II,18 | slova a znamení milosti a milosrdenství objasňuje
128 II,18 | milosrdenství objasňuje jeho nároky a moc. Evangelia nám jej představují,
129 II,18 | představují, jak prochází městy a vesnicemi v doprovodu dvanácti
130 II,18 | zástupů, které ho vyhledávají a následují, nemocných, kteří
131 II,18 | rostoucího napětí mezi Ježíšem a skupinami stoupenců jednotlivých
132 II,18 | pak přichází nové, jisté a definitivní svítání. Závěr
133 II,18 | ukazuje na prázdný hrob a popisuje zjevení, během
134 II,18 | učedníci – nejprve zaskočení a ohromení, pak naplněni nevýslovnou
135 II,18 | radostí – ho vidí živého a oslaveného. Přijímají od
136 II,19 | pravdivosti svého nového života a ukazuje jim “ruce a bok” (
137 II,19 | života a ukazuje jim “ruce a bok” (Jan 20,20). Uvěřit
138 II,19 | bylo možné vidět jeho tělo a dotknout se ho, mohla pouze
139 II,19 | přemýšleli o jeho skutcích a slovech, přičemž se v jejich
140 II,19 | poprvé hodnotil své poslání a ptá se svých učedníků, za
141 II,19 | vznešená, ale dosud vzdálená – a jak! – od pravdy. Lidé už
142 II,19 | Ježíš od “svých” učedníků: “A za koho mě pokládáte vy?” (
143 II,19 | víra, kterou vyznal Petr a s ním církev všech časů,
144 II,19 | samotných hlubin tajemství a dotýká se jich: “Ty jsi
145 II,20 | došel Petr k této víře? A co se požaduje od nás, chceme-li
146 II,20 | vyznání: “Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj nebeský Otec” (
147 II,20 | Mt 16,17). Výraz “tělo a krev” znázorňuje člověka
148 II,20 | krev” znázorňuje člověka a jeho obvyklé způsoby poznání.
149 II,20 | tomuto dialogu mezi Ježíšem a učedníky došlo ve chvíli,
150 II,20 | se Ježíš “o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci” (
151 II,20 | Pouze zkušenost ztišení a modlitby otevírá vhodný
152 II,20 | v němž se může rozvinout a dozrát opravdové, odpovídající
153 II,20 | opravdové, odpovídající a autentické poznání tajemství,
154 II,20 | zvěst evangelisty Jana: “A slovo se stalo tělem a přebývalo
155 II,20 | A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli
156 II,20 | jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1,14).~
157 II,21 | Hloubka tajemství~21. Slovo a tělo, Boží sláva a její
158 II,21 | Slovo a tělo, Boží sláva a její stan mezi lidmi! V
159 II,21 | stan mezi lidmi! V intimní a nerozlučitelné jednotě těchto
160 II,21 | identita. Osoba je jedině a výlučně osoba věčného Slova,
161 II,21 | bez jakéhokoliv smíšení a bez možnosti jakéhokoliv
162 II,21 | oddělení přirozenost božská a lidská. 10~Uvědomujeme si
163 II,21 | si omezenost našich pojmů a našich slov. Přestože je
164 II,21 | obsah je pozorně vyvážen a umožňuje, abychom v jistém
165 II,21 | Ano: Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk! Stejně jako
166 II,21 | aby se dotkla jeho ran, a poznala tak jeho plné lidství,
167 II,21 | od Marie, vydané na smrt a proměněné ve vzkříšení: “
168 II,21 | vzkříšení: “Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni
169 II,21 | na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku” (Jan
170 II,21 | plnosti své božské záře, a neustále volá: “Pán můj
171 II,21 | neustále volá: “Pán můj a Bůh můj!” (Jan 20,28).~
172 II,21(10)| učíme vyznávat jediného a téhož Syna, našeho Pána
173 II,21(10)| stejně dokonalého v božství a dokonalého v lidství, pravého
174 II,21(10)| v lidství, pravého Boha a pravého člověka […] jediného
175 II,21(10)| pravého člověka […] jediného a téhož Krista, Pána, jednorozeného
176 II,21(10)| dvě osoby, nýbrž je jediný a týž syn, jednorozený, Bůh,
177 II,21(10)| jednorozený, Bůh, Slovo a Pán Ježíš Kristus”: DS 301-
178 II,22 | božství, v jiných historických a kulturních sférách vládla
179 II,22 | Víra církve však musí jasně a bez jakékoliv pochybnosti
180 II,22 | Slovo skutečně “stalo tělem” a přijalo všechny dimenze
181 II,22 | plnému oslavení Krista, a to i jeho lidství. “Proto
182 II,22 | Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné
183 II,22 | nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě
184 II,23 | touha nemohla dojít lepšího a překvapivějšího vyslyšení
185 II,23 | nás Bůh skutečně požehnal a “ukázal nám svou jasnou
186 II,23 | tvář” (srov. Ž 67[66], 3). A protože je Kristus Bůh i
187 II,23 | autentickou lidskou tvář a “plně odhaluje člověka jemu
188 II,23 | vtělení překonává své hranice a vnitřní rozpory a směřuje
189 II,23 | hranice a vnitřní rozpory a směřuje k samotnému Bohu,
190 II,23 | člověkem, se člověk může v něm a skrze něho skutečně stát
191 II,24 | pronesl, pravdu o jeho osobě a sebeuvědomění. Nechce nám
192 II,24 | srov. Mt 11,27; Lk 10,22), a ještě ve větší míře Janovo
193 II,24 | sobě samém: “Otec je ve mně a já v Otci” (Jan 10,38).~
194 II,24 | Boha i u lidí” (Lk 2,49) a podobně se rozvíjelo i lidské
195 II,24 | Jan to silně podtrhuje a tvrdí, že právě proto byl
196 II,24 | proto byl Ježíš odmítnut a odsouzen: snažili se ho
197 II,24 | Boha svým vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň” (
198 II,24 | Jan 5,18). V Getse-manech a na Golgotě je Ježíšovo lidské
199 II,24 | Avšak ani drama utrpení a smrti nedokáže narušit jeho
200 II,25 | vzývá ho svým obvyklým a něžným důvěrným oslovením: “
201 II,25 | představit větší utrpení a bezútěšnější temnotu? Ve
202 II,25 | doufali naši otcové, doufali a zachránils je […] Nevzdaluj
203 II,26 | kříži, nejmilejší bratři a sestry, neprozrazuje úzkost
204 II,26 | Otce. Právě pro své poznání a svou zkušenost s Bohem,
205 II,26 | zcela jasně tíhu hříchu a trpí tím. Jen on, který
206 II,26 | Jen on, který vidí Otce a plně se z něj raduje, až
207 II,26 | podstatou zdrojem radosti a blaženosti, i agónii vrcholící
208 II,26 | nevyzpytatelné hlubině jednoty božské a lidské přirozenosti. ~
209 II,27 | uchopení poselství víry, a to pro zvláštní osvícení,
210 II,27 | paradoxně spojila blaženost a bolest. V Dialogu s Boží
211 II,27 | radost i utrpení zároveň. “A duše dál setrvává v blaženosti
212 II,27 | dál setrvává v blaženosti a v bolesti: v bolesti kvůli
213 II,27 | bolesti kvůli hříchům bližního a v blaženosti pro spojení
214 II,27 | přijala do svého nitra, a pro náklonnost k ní. Tyto
215 II,27 | kříži prožíval blaženost a bolest zároveň.” 13 Stejně
216 II,27 | spojení s agónií Ježíšovou, a tak sama na sobě ověřuje
217 II,27 | všech rozkoší svaté Trojice a jeho agonie nebyla proto
218 II,27 | své vrahy (srov. Lk 23,34) a vyjadřuje Otci svou nekonečnou
219 II,28 | Stejně jako na Velký pátek a Bílou sobotu i dnes církev
220 II,28 | které se skrývá Boží život a která nabízí spásu celému
221 II,28 | bylo by marné naše kázání a byla by prázdná vaše víra (
222 II,28 | přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby
223 II,28 | ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (
224 II,28 | znovu vrátil na pravou cestu a s pochopitelným rozechvěním
225 II,28 | potkal na cestě u Damašku a byl jím ohromen: “Pro mě
226 II,28 | Pro mě život je Kristus a smrt ziskem” (Flp 1,21).~
227 II,28 | Kristově tváři svůj poklad a svou radost. “Dulcis Iesu
228 III,29 | jistota, nejdražší bratři a sestry, doprovázela církev
229 III,29 | církev po dva tisíce let a slavením jubilea byla nyní
230 III,29 | zaklínadlo, nýbrž Osoba a jistota, kterou přináší:
231 III,29 | týž, odvozený z evangelia a živé tradice. Jeho středem
232 III,29 | mohli žít trinitární život a s ním přetvářet dějiny až
233 III,29 | nemění se střídáním období a kultur, přestože s nimi
234 III,29 | přestože s nimi počítá a vede s nimi opravdový a
235 III,29 | a vede s nimi opravdový a účinný dialog. Tento odvěký
236 III,29 | cíl, nýbrž mnohem větší a náročnější obzor řádné pastorace.
237 III,29 | pastorace. V rámci všeobecných a nutných směrnic je nezbytné,
238 III,29 | programové kroky – cíle a metody práce, formace a
239 III,29 | a metody práce, formace a hodnocení pracovníků, hledání
240 III,29 | aby vytvářela společenství a svědectvím o hodnotách evangelia
241 III,29 | silně ovlivňovala společnost a kulturu. ~Vyzývám proto
242 III,29 | práci biskupských konferencí a synodů. Což právě toto nebylo
243 III,29 | evangelia v různých situacích a kulturních oblastech? Toto
244 III,29 | k všeobecnému povzbuzení a pro lepší orientaci poukázal
245 III,30 | Kristus nabízí, aby se očistil a hluboce obnovil život všech
246 III,30 | aby vyjádřili její vnitřní a určující dynamiku. Znovuobjevení
247 III,30 | křesťané jakéhokoliv stavu a zařazení jsou povoláni k
248 III,30 | plnému křesťanskému životu a k dokonalé lásce”.16 ~
249 III,31 | tuto elementární pravdu a dát ji za základ pastoračních
250 III,31 | skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu,
251 III,31 | podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti. Ptát
252 III,31 | Cesty svatosti jsou různé a uzpůsobené povolání každého
253 III,31 | letech dopřál blahořečit a kanonizovat mnoho křesťanů,
254 III,31 | křesťanského společenství a křesťanských rodin. Zároveň
255 III,31 | cesty svatosti jsou osobní a vyžadují opravdovou pedagogiku
256 III,31 | tradičními metodami osobní a skupinové pomoci i s novými
257 III,31 | nabízejí církví uznaná sdružení a hnutí. ~
258 III,32 | nezbytné učit se modlit a stále nově odpozorovávat
259 III,32 | přáteli: “Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás” (Jan
260 III,32 | nitru ji působí Duch svatý a ona nás skrze Krista a v
261 III,32 | svatý a ona nás skrze Krista a v Kristu uschopňuje kontemplovat
262 III,32 | liturgii, jež je vrcholem a zdrojem života církve, 17
263 III,32 | neustále vrací ke svým zdrojům a v nich se obnovuje. ~
264 III,33 | vnímal dotyk Ducha svatého a v synovské důvěře spočinul
265 III,33 | toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat
266 III,33 | také já ho budu milovat a dám se mu poznat” (Jan 14,
267 III,33 | silné duchovní nasazení a zná i bolestná očišťování (“
268 III,33 | učení svatého Jana od Kříže a sv. Terezie z Avily.~Ano,
269 III,33 | Avily.~Ano, nejdražší bratři a sestry, naše křesťanská
270 III,33 | otevírá je také lásce bratrské a uschopňuje ke spoluvytváření
271 III,34 | kontemplativní zkušenosti, a je proto důležité, aby ji
272 III,34 | jejich víra postupně oslabí, a nakonec by se možná nechali
273 III,34 | posvětit každý nový den a zaměřit ho k Bohu. Jak by
274 III,34 | lidové projevy modlitby, a především vychovávat k modlitbě
275 III,34 | sbíhají různorodé pastorační a evangelizační činnosti se
276 III,34 | se slavením eucharistie a například i s modlitbou
277 III,34 | modlitbou ranních chval a nešpor, je mnohem “uskutečnitelnější”,
278 III,35 | směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá
279 III,35 | síla”.19 Ve 20. století, a obzvláště po koncilu, společenství
280 III,35 | tom, jak slaví svátosti a v prvé řadě eucharistii.
281 III,35 | zvláště na nedělní mši svatou a na to, abychom celou neděli
282 III,35 | víry, den vzkříšeného Pána a den seslání Ducha svatého –
283 III,35 | přinesl apoštolům dar pokoje a Ducha svatého (srov. Jan
284 III,35 | rukou Krista, “Krále králů a Pána pánů” (Zj 19,16); právě
285 III,35 | právě oslavou Velikonoc, a to nejen jednou za rok,
286 III,36 | součást opravdu uvědomělého a věrného křesťanského života.
287 III,36 | charakterizo-vaného hustou spletí kultur a náboženství, i v zemích
288 III,36 | mnohem větší intenzitou a často v podmínkách osamělosti
289 III,36 | v podmínkách osamělosti a s různými obtížemi proto
290 III,36 | rodinu kolem stolu Slova a Chleba života, čímž se také
291 III,36 | místem, kde se zvěstuje a rozvíjí společenství. Právě
292 III,37 | běžné pedagogiky vhodně a účinně nabídnout věřícím
293 III,37 | zjevuje své soucitné srdce a skrze něhož nás se sebou
294 III,37 | jíž dosahuje odpuštění a prominutí těžkých hříchů,
295 III,37 | promarnit: Jestliže mnozí lidé – a zvláště mladí – přijali
296 III,37 | větší důvěrou, tvořivostí a vytrvalostí, s jakou tuto
297 III,37 | tuto svátost prezentují a oceňují. Nejdražší bratři
298 III,37 | současné krizi! Pánovy dary – a svátosti patří k těm nejvzácnějším –
299 III,37 | dobře zná srdce člověka a je Pánem dějin.~
300 III,38 | Odnepaměti se duchovní život a samotná pastorační činnost
301 III,38 | naší schopnosti pracovat a plánovat. Jistě, Bůh chce,
302 III,38 | spolupracovali s jeho milostí, a proto nás zve, abychom do
303 III,38 | němu, na vnitřním životě a na svatosti. Nesmíme se
304 III,38 | pastorační projekty úspěch a zanechávají v srdci člověka
305 III,38 | Celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili” (Lk
306 III,38 | je okamžik víry, modlitby a rozhovoru s Bohem, abychom
307 III,38 | otevřeli srdce vlně milostí a dovolili, aby se na nás
308 III,39 | slova~39. Primát svatosti a modlitby je nepochybně možný
309 III,39 | oblasti pozorného naslouchání a soustavné četby Písma svatého
310 III,39 | vzácné pomoci teologického a biblického bádání. Díky
311 III,39 | především dílo evangelizace a katecheze. Nejdražší bratři
312 III,39 | katecheze. Nejdražší bratři a sestry, je třeba, abychom
313 III,39 | tomto směru dále upevnili a prohloubili, mimo jiné šířením
314 III,39 | setkáním skrze prastarou a stále živou tradici lectio
315 III,39 | které oslovuje, orientuje a buduje náš život. ~
316 III,40 | jiné, stále rozmanitější a náročnější situaci, charakterizované
317 III,40 | charakterizované globalizací a novým, rychle se měnícím
318 III,40 | prolínáním různých národů a kultur. V posledních letech
319 III,40 | probudit původní nadšení a nechat se oslovit žárem
320 III,40 | různé, jednotlivých lidí a s po-zorností vůči jednotlivým
321 III,40 | popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny do plnosti. ~Křesťanství
322 III,40 | skrze věrnost evangeliu a tradici církve, bude mít
323 III,40 | mít také tvář mnoha kultur a národů, které je přijaly
324 III,40 | národů, které je přijaly a které z něj žijí. Krásu
325 III,40 | zhodnotit tuto utěšující odpověď a nadšení mládeže jako novou “
326 III,41 | důvěryplné, iniciativní a tvořivé misijní práci ať
327 III,41 | misijní práci ať nás podporuje a ukazuje nám směr zářivý
328 III,41 | i pro začínající století a tisíciletí? Byli jsme možná
329 III,41 | dokonce za pronásledování, a často mu vydali nejvyšší
330 III,41 | Jejich příklad nám ukazuje a připravuje cestu do budoucnosti.
331 IV,42 | Kristovu tvář, nejdražší bratři a sestry, náš pastorační plán
332 IV,42 | koinonia), která v sobě obnáší a zjevuje samu podstatu tajemství
333 IV,42 | Společenství je plodem a projevem té lásky, která
334 IV,42 | prýští ze srdce věčného Otce a přichází k nám skrze Ducha,
335 IV,42 | všech vytvořil “jedno srdce a jednu duši” (Sk 4,32). Právě
336 IV,42 | svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení
337 IV,42 | vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva”.26 ~
338 IV,42 | lidskými i andělskými jazyky a měli víru schopnou “hory
339 IV,42 | jsem, že církev má srdce a že toto srdce hoří láskou.
340 IV,43 | Chceme-li být věrní Božímu plánu a zároveň odpovědět na hluboké
341 IV,43 | musíme učinit církev domovem a školou společenství. ~Co
342 IV,43 | spiritualitu společenství a dovolit jí, aby se stala
343 IV,43 | tam, kde se formují lidé a křesťané, kde jsou vychováváni
344 IV,43 | oltáře, zasvěcené osoby a pastorační pracovníci, tam,
345 IV,43 | tam, kde se budují rodiny a komunity. Spiritualita společenství
346 IV,43 | Trojice, která v nás přebývá a jejíž jas máme zachytit
347 IV,43 | nabídnout mu opravdové a hluboké přátelství. Spiritualita
348 IV,43 | abychom ho mohli přijmout a ocenit jako Boží dar: “dar
349 IV,43 | druhého (srov. Gal 6,2) a budeme čelit sobeckému pokušení,
350 IV,43 | které na nás neustále útočí a vyvolává soupeření, kariérismus,
351 IV,43 | soupeření, kariérismus, nedůvěru a žár-livost. Nedělejme si
352 IV,43 | cestou k jeho vyjádření a růstu. ~
353 IV,44 | minulosti snažit o docenění a rozvoj těch oblastí a nástrojů,
354 IV,44 | docenění a rozvoj těch oblastí a nástrojů, které podle jasných
355 IV,44 | vatikánského koncilu zajišťují a garantují společenství.
356 IV,44 | služba nástupce svatého Petra a v úzké spolupráci s ním
357 IV,44 | kolegialita. Přímým základem a životní silou těchto organismů
358 IV,44 | církev musí velmi rychle a účinně reagovat na problémy
359 IV,45 | společenství je třeba vytvářet a rozšiřovat každý den a na
360 IV,45 | vytvářet a rozšiřovat každý den a na všech úrovních života
361 IV,45 | vztahů mezi biskupy, kněžími a jáhny, mezi duchovními pastýři
362 IV,45 | mezi duchovními pastýři a celým Božím lidem, mezi
363 IV,45 | Božím lidem, mezi kněžími a řeholníky i mezi církevními
364 IV,45 | mezi církevními sdruženími a hnutími. Za tím účelem je
365 IV,45 | právem, jako jsou kněžské a pastorační rady. Jak je
366 IV,45 | že by neměly žádný význam a důležitost. Teologie a spiritualita
367 IV,45 | význam a důležitost. Teologie a spiritualita společenství
368 IV,45 | základě vzájemné otevřenosti a priori jednotní v tom, co
369 IV,45 | v tom, co je podstatné, a aby hledali také ve sporných
370 IV,45 | sporných otázkách soulad a nejlepší řešení. ~Za tím
371 IV,45(29)| Srov. Kongregace pro klérus a další, Instrukce o některých
372 IV,45 | mladšímu lepší nápad.” 30 A svatý Paulín Nolánský vybízí: “
373 IV,45 | hierarchickou strukturu církve a zamezuje pokušení ke svévoli
374 IV,45 | zamezuje pokušení ke svévoli a neopodstatněným nárokům,
375 IV,45 | institucionálnímu řádu duši a vede jej k důvěře a otevřenosti,
376 IV,45 | duši a vede jej k důvěře a otevřenosti, která plně
377 IV,45 | plně odpovídá důstojnosti a zodpovědnosti každého člena
378 IV,46 | podněcovala všechny pokřtěné a biřmované k tomu, aby poznávali
379 IV,46 | biřmované k tomu, aby poznávali a přijímali svou zodpovědnost
380 IV,46 | dobru celého společenství a vycházet vstříc jeho jednotlivým
381 IV,46 | rozvoji povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Tato
382 IV,46 | změnou společenské situace a zvlažněním ve víře, vyvolané
383 IV,46 | víře, vyvolané konzumismem a sekularismem. Je nezbytné
384 IV,46 | sekularismem. Je nezbytné a naléhavé rozvinout pastoraci
385 IV,46 | výchovných center i rodin a vedla k pozornějšímu zamyšlení
386 IV,46 | úplnému darovaní sebe sama a svých sil ve prospěch Božího
387 IV,46 | se zabývají časnými věcmi a upravují je podle Boha”32
388 IV,46 | upravují je podle Boha”32 a “plnit v církvi i ve světě
389 IV,46 | když se snaží evangelizovat a posvěcovat lidi”.33 ~Velký
390 IV,46 | životaschopnost, která je Božím darem a přináší opravdové “jaro
391 IV,46 | samozřejmě nutné, aby sdružení a hnutí – jak na úrovni všeobecné
392 IV,46 | v plném souladu s církví a v poslušnosti oprávněným
393 IV,46 | dnes znovu ozývá náročné a stále platné napomenutí
394 IV,46 | vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte” (
395 IV,47 | zesílená současnou širokou a radikální krizí této základní
396 IV,47 | odpovídá vztah mezi mužem a ženou, který je vzájemný
397 IV,47 | ženou, který je vzájemný a úplný, jedinečný a nerozlučitelný,
398 IV,47 | vzájemný a úplný, jedinečný a nerozlučitelný, původnímu
399 IV,47 | i když velmi rozšířené a často útočné. Je spíše nutné
400 IV,47 | souladu s Božím záměrem a s opravdovými požadavky
401 IV,47 | člověka: požadavky manželů a především tak zranitelného
402 IV,47 | mají věnovat pozornost, a stát se aktivními činiteli
403 IV,48 | Ekumenické úsilí~48. A co říci o naléhavosti rozvoje
404 IV,48 | několik opravdu prorockých a dojemných signálů, ale před
405 IV,48 | Jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, tak i oni ať
406 IV,48 | Jan 17,21) – je zjevením a prosbou současně. Zjevuje
407 IV,48 | jako zdroj jednoty církve a neustálé obdarování, které
408 IV,48 | mnoha prvcích posvěcení a pravdy, které se nacházejí
409 IV,48 | nacházejí uvnitř jiných církví a církevních společenství
410 IV,48 | církevních společenství a jakožto vlastní dary Kristovy
411 IV,48 | třeba stále lépe přijímat a rozvíjet. Prosba “ut unum
412 IV,48 | zdravou výtkou pro naši lenost a pro příliš uzavřené srdce.
413 IV,48 | Důvěra v dosažení plné a viditelné jednoty všech
414 IV,48 | nadějí na východní církve a vyjadřuji přání, aby se
415 IV,48 | křesťany, aby v jednotě víry a s respektováním oprávněných
416 IV,48 | rozdílů společně kráčeli a vzájemně si pomáhali jako
417 IV,48 | ekumenický dialog s bratry a sestrami z anglikánské církve
418 IV,48 | sestrami z anglikánské církve a církevních společenství
419 IV,48 | základních bodů křesťanské víry a morálky, spolupráce v lásce
420 IV,48 | morálky, spolupráce v lásce a především silný ekumenismus
421 IV,48 | hlasem: “Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí
422 IV,49 | otevírá všeobecné službě a vede nás k činným a konkrétním
423 IV,49 | službě a vede nás k činným a konkrétním projevům lásky
424 IV,49 | jednotlivých křesťanů i celé církve a pro pastorační plánování.
425 IV,49 | plánování. V začínajícím století a tisíciletí se teprve projeví –
426 IV,49 | tisíciletí se teprve projeví – a doufejme, že velmi účinně –
427 IV,49 | ztotožnil: “Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl
428 IV,49 | najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl
429 IV,49 | napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem
430 IV,49 | jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem
431 IV,49 | jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl
432 IV,49 | mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně” (Mt
433 IV,49 | přítomen zvláštním způsobem, a proto se má církev zaměřit
434 IV,49 | Boží lásce, prozřetelnosti a milosrdenství, a tím rozsévat
435 IV,49 | prozřetelnosti a milosrdenství, a tím rozsévat v dějinách
436 IV,50 | ekonomického, kulturního a technologického růstu, který
437 IV,50 | šťastlivcům, zatímco milióny a milióny lidí žijí nikoliv
438 IV,50 | jež často zasahují oblasti a kategorie lidí s dostatečným
439 IV,50 | právě tento způsob nejlepším a nejúčinnějším představením
440 IV,50 | evangelizace založené na lásce a svědectví křesťanské chudoby
441 IV,50 | řadě láskou, nepochopeno a utopí se v moři slov, jemuž
442 IV,51 | oblastí této země v neútulná a nepřátelská území. Jak bychom
443 IV,51 | když jsou mnoha lidem, a především dětem, upírána
444 IV,51 | jsou často málo chápany, a mohou tak příslušný zákrok
445 IV,51 | přehlížet základní etické normy a odvolávat se na jakousi
446 IV,51 | diskriminaci života jednotlivců a šlape po důstojnosti každého
447 IV,51 | zvláště v těchto choulostivých a kontroverzních oblastech –
448 IV,51 | postojů vhodně vysvětleny a bylo především zdůrazněno,
449 IV,51 | nevěřícím, nýbrž o interpretaci a obhajobu hodnot, které vycházejí
450 IV,51 | nichž závisí lidský osud a budoucnost celé společnosti. ~
451 IV,52 | respektovali její autonomii a kompetence. ~Úsilí, které
452 IV,52 | výsledkem je stále včasnější a ucelenější přínos k řešení
453 IV,52 | pokušení čistě intimistické a individu-alistické spirituality,
454 IV,53 | znamení křesťanské lásky a snahy o zlepšení životních
455 IV,53 | se mnoho chudých bratří a sester mohlo účastnit jubilejních
456 IV,53 | jistém smyslu stal plodem a pečetí jubilejní bratrské
457 IV,53 | jež předsedá v lásce”,37 a věnovali svůj „haléř“ Petrovi.
458 IV,53 | jež chce zůstat plodem a živou památkou jubilejního
459 IV,54 | Dialog a poslání~54. Nové století
460 IV,54 | poslání~54. Nové století a nové tisíciletí začíná v
461 IV,54 | světlo vidí. Máme nádherný a náročný úkol být jeho “odleskem”.
462 IV,54 | světlo světa” (Jan 8,12), a žádá po svých učednících,
463 IV,54 | která nás často zachmuřuje a naplňuje stínem, jsme celí
464 IV,54 | vystavíme Kristovu světlu a otevřeme se jeho milosti,
465 IV,55 | nastolit vztah otevřenosti a dialogu s představiteli
466 IV,55 | nejvyhrocenějšího kulturního a náboženského pluralismu,
467 IV,55 | položili pevné základy míru a zažehnali neblahý přízrak
468 IV,55 | skutečně je – jménem pokoje a výzvou k němu. ~
469 IV,56 | náboženské lhostejnosti a povinností nás křesťanů
470 IV,56 | je, abychom ho rozvíjeli a vydávali svědectví plné
471 IV,56 | která nás naplňuje radostí, a zvěstí, kterou jsme povinni
472 IV,56 | jenž je “Cesta, Pravda a Život” (Jan 14,6), najdou
473 IV,56 | nekonečné bohatství projevů a souvislostí života člověka.
474 IV,56 | s filosofiemi, kulturami a náboženstvími. Duch svatý,
475 IV,56 | vyčetl právě s touto pokornou a důvěryplnou otevřeností “
476 IV,56(40)| Instrukce o zvěstování evangelia a o dialogu mezi náboženstvími
477 IV,56(40)| dialog mezi náboženstvími a Kongregace pro evangelizaci
478 IV,56 | Církev, i když účinně a s bdělostí rozlišuje “pravé
479 IV,56 | také “přijala mnoho z dějin a vývoje lidstva”.43 Tento
480 IV,56 | Tento postoj otevřenosti a zároveň pozorného rozlišování
481 IV,56 | věrně následovali jeho učení a podněty. ~
482 IV,57 | koncilu~57. Nejdražší bratři a sestry, jaké bohatství nám
483 IV,57 | abychom se s nimi seznamovali a přijímali je jako kvalifikované
484 IV,57 | přijímali je jako kvalifikované a normativní texty učitelského
485 Záver,58 | něm mnohá dobrodružství a my při nich můžeme počítat
486 Záver,58 | abychom jeho dílo spatřili, a hlavně mít široké srdce,
487 Záver,58 | kterého jsme kontemplovali a kterého jsme si zamilo-vali,
488 Záver,58 | uvádí do třetího tisíciletí a vybízí nás ke stejnému nadšení,
489 Záver,58 | který byl seslán o Letnicích a dnes nám dovoluje znovu
490 Záver,58 | nichž putuje každý z nás a každá z našich místních
491 Záver,58 | spojeni v jediném společenství a denně se živí ze stolu eucharistického
492 Záver,58 | stolu eucharistického Chleba a Slova života, neexistují
493 Záver,58 | oživující dar Ducha svatého a uvedl je do velkého dobrodružství
494 Záver,58 | letech jsem o ni často mluvil a vzýval ji jako “Hvězdu nové
495 Záver,58 | jako na zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na naší
496 Záver,58 | Ježíš (srov. Jan 19,26), a přednáším jí synovskou úctu
497 Záver,59 | 59. Nejdražší bratři a sestry! Zavírá se za námi
498 Záver,59 | svatého města Jeruzaléma a po návratu domů rozjímala
499 Záver,59 | doprovází na našich cestách a jako emauzským učedníkům
500 Záver,59 | ať nás zastihne bdělé a připravené, abychom rozpoznali
1-500 | 501-504 |