Chapter,Paragraph
1 Intro,1 | žili přítomnost a s důvěrou se otevřeli budoucnosti: “Ježíš
2 Intro,1 | velikou radost; věnovala se kontem-placi tváře svého
3 Intro,1 | Pána. Víc než kdy jindy se stala putujícím lidem, vedeným “
4 Intro,1 | vyčíslit všechny milosti, jež se v průběhu roku dotkly lidských
5 Intro,1 | lidských srdcí. Na církev se však bezpochyby rozlila “
6 Intro,1 | Otcova milosrdná láska, která se nám v Kristu znovu zjevila
7 Intro,2 | 2. Chci se proto obrátit k vám, nejdražší,
8 Intro,2 | vatikán-ském koncilu – vyzvána, aby se podívala, jak naplňuje svou
9 Intro,2 | Ž 89[88],2).~U všeho, co se odehrálo před našima očima,
10 Intro,2 | očima, je teď třeba znovu se zastavit a vyčíst všechno
11 Intro,3 | povinností je především otevřít se budoucnosti, která nás čeká.
12 Intro,3 | uplynulých měsících jsme se mnohokrát na nastávající
13 Intro,3 | vtělení. Proto nastal čas, aby se každá místní církev zamyslela
14 I,4 | Prožitek jubilejního roku se utvářel právě podle těchto
15 I,4 | tak intenzivních, že jsme se mohli téměř vlastníma rukama
16 I,4 | překvapení od Boha, který se nespokojil s tím, že stvořil
17 I,4 | Betlémě: “V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel –
18 I,4 | Izaiášovo proroctví: “Dnes se naplnilo toto Písmo, které
19 I,4 | Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji” (Lk 23,43).~
20 I,5 | Plnost času~5. Toto jubileum se shoduje se vstupem do nového
21 I,5 | Toto jubileum se shoduje se vstupem do nového tisíciletí,
22 I,5 | dějin, tajemnou hodinou, kdy se přiblížilo Boží království (
23 I,6 | Očištění paměti~6. Aby se náš zrak očistil a mohl
24 I,6 | vyjasnit aspekty, v nichž se v průběhu prvních dvou tisíciletí
25 I,7 | svatořečení. Svatost, ať už se vztahuje na dějinně známé
26 I,7 | všech kontinentů světa, se ukázala víc než kdy jindy
27 I,7 | Připomněli jsme si je spolu se zástupci jiných církví a
28 I,8 | Svatopetrské náměstí; nezřídka jsem se zahleděl na dlouhé řady
29 I,8 | bolestmi; dějiny, které se setkaly s Kristem a v rozhovoru
30 I,8 | obraz putující církve, která se podle slov sv. Augustina
31 I,8 | srdcích těchto lidí? Je třeba se v tiché adoraci oddat s
32 I,9 | jednotlivých jubilejních setkání se sešly nejrůznější skupiny
33 I,9 | rozjímání, společenství, které se na těchto setkáních projevovalo. ~
34 I,9 | Vergatě. ~Pro Řím a pro církev se mládež znovu ukázala jako
35 I,9 | dar Ducha svatého. Když se díváme na mladé s jejich
36 I,9 | před ně nádherný úkol: stát se “ranní hlídkou” (srov. Iz
37 I,9 | tohoto svítání, v němž se probouzí nové tisíciletí.~
38 I,10 | kategorie poutníků~10. Nemohu se samozřejmě detailně zastavit
39 I,10 | zanechala své poselství těm, kdo se jí přímo účastnili, ale
40 I,10 | účastnili, ale i všem, kdo se o ní dověděli nebo ji sledovali
41 I,10 | mělo setkání dělníků, které se uskutečnilo 1. května, kdy
42 I,10 | uskutečnilo 1. května, kdy se už tradičně oslavuje práce.
43 I,10 | zaslouží každý člověk. ~Děti se svou spontánní radostí se
44 I,10 | se svou spontánní radostí se ještě jednou vrátily při
45 I,10 | 8; Mt 19,4–6), a snažily se je šířit v kultuře, která,
46 I,10 | šířit v kultuře, která, jak se znepokojením pozorujeme,
47 I,10 | posledních dnech roku setkání se světem divadla, které velmi
48 I,10 | lidskou duši. Lidem, kteří se pohybují v této oblasti,
49 I,11 | eucharistie obětí Krista, který se zpřítomňuje v našem středu,
50 I,11 | eucharistický” 6 rok, a tak jsme se je také snažili prožít.
51 I,12 | že bylo mým přáním, aby se jeho oslava plně rozvinula
52 I,12 | Žádal jsem také, aby se v programu jubilea věnovala
53 I,12 | svatou bránu. Týmž směrem se ubírala také některá důležitá
54 I,12 | Karekina II. Kromě toho se mnoho věřících jiných církví
55 I,13 | v Chaldejském Uru, abych se téměř viditelně vydal po
56 I,13 | Řím 4,11–16). Musel jsem se však spokojit pouze s duchovní
57 I,13 | na hoře Nebo, a následně se vydal na místa, která svou
58 I,14 | nejzadluženější země. Přimlouvám se za to, aby příslušné vlády
59 I,14 | naplnily. Problematickou se spíše ukázala otázka multila-terálních
60 I,15 | položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý
61 I,15 | království, není čas ohlížet se nazpět, a už vůbec ne oddávat
62 I,15 | nazpět, a už vůbec ne oddávat se lenosti. Čeká nás mnohé,
63 I,15 | Čeká nás mnohé, a proto se musíme pustit do účinného
64 I,15 | starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen
65 I,15 | linií k zamyšlení, rád bych se s vámi podělil o několik
66 II,16 | Jeruzaléma na velikonoční pouť, se obrací na Filipa s touto
67 II,16 | kontemplovali do větší hloubky. Když se tedy po skončení jubilea
68 II,17 | Kontemplace Pánovy tváře se musí inspirovat v první
69 II,17 | v Písmu svatém a otevřme se působení Ducha svatého (
70 II,17 | srov. Jan 15,27), kteří se setkali s živým Kristem,
71 II,17 | setkali s živým Kristem, se Slovem života, viděli ho
72 II,17 | na vlastní uši a dotýkali se ho svýma rukama (srov. 1
73 II,18 | základem, neboť evangelisté se snaží o to, aby ji představili
74 II,18 | srov. Lk 2,41), a díky níž se pro něj stala návštěva synagógy
75 II,18 | organický a přesný sled, se pak týkají Ježíšova veřejného
76 II,18 | počínaje okamžikem, kdy se mladý Ježíš z Galileje dává
77 II,18 | doprovodu skupiny žen, které se o ně starají (srov. Lk 8,
78 II,18 | poslouchají jeho slova.~Evangelia se sbíhají v popisu rostoucího
79 II,19 | viděli Pána, zaradovali se” (Jan 20,20). Tvář, kterou
80 II,19 | vidět jeho tělo a dotknout se ho, mohla pouze víra plně
81 II,19 | skutcích a slovech, přičemž se v jejich mysli probouzelo
82 II,19 | hodnotil své poslání a ptá se svých učedníků, za koho
83 II,19 | poslední krok poznání, jenž se dotýká samého středu jeho
84 II,19 | hlubin tajemství a dotýká se jich: “Ty jsi Mesiáš, Syn
85 II,20 | došel Petr k této víře? A co se požaduje od nás, chceme-li
86 II,20 | učedníky došlo ve chvíli, kdy se Ježíš “o samotě modlil a
87 II,20 | vlastními silami, ale musíme se nechat vést milostí. Pouze
88 II,20 | vhodný horizont, v němž se může rozvinout a dozrát
89 II,20 | evangelisty Jana: “A slovo se stalo tělem a přebývalo
90 II,21 | neustále celou církev, aby se dotkla jeho ran, a poznala
91 II,21 | Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku
92 II,21 | Stejně jako Tomáš, i církev se klaní před Vzkříšeným, který
93 II,21 | klaní před Vzkříšeným, který se jí představuje v plnosti
94 II,22 | 22. “Slovo se stalo tělem” (Jan 1,14).
95 II,22 | vlivem racionalismu, který se vloudil do velké části současné
96 II,22 | jakékoliv pochybnosti hlásat, že se Slovo skutečně “stalo tělem”
97 II,23 | otcové: Pouze díky tomu, že se Boží Syn stal vpravdě člověkem,
98 II,23 | Syn stal vpravdě člověkem, se člověk může v něm a skrze
99 II,24 | Jeruzalémském chrámě? Vždyť už tam se projevuje jako ten, kdo
100 II,24 | lidí” (Lk 2,49) a podobně se rozvíjelo i lidské vědomí
101 II,24 | odmítnut a odsouzen: snažili se ho zabít “nejen, že rušil
102 II,24 | vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň” (Jan 5,
103 II,25 | aspektu jeho tajemství, který se objevuje v hodině poslední,
104 II,25 | uvnitř tajemství, před kterým se člověk může pouze sklonit
105 II,25 | nejen přijmout, ale obtížit se dokonce “tváří” hříchu. “
106 II,25 | naplněné “proč”, kterým se Ježíš obrací k Otci začátečními
107 II,25 | realitu nevýslovné bolesti, se osvětluje smyslem celé modlitby,
108 II,25 | zachránils je […] Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni,
109 II,26 | spásu všech lidí. Zatímco se ztotožňuje s naším hříchem,
110 II,26 | hříchem, opuštěný od Otce, se zcela svěřuje do Otcových
111 II,26 | který vidí Otce a plně se z něj raduje, až do dna
112 II,27 | zakusil Ježíš na kříži, kde se paradoxně spojila blaženost
113 II,27 | Ježíše: “V Olivové zahradě se náš Pán těšil ze všech rozkoší
114 II,28 | zkrvavenou tvář, ve které se skrývá Boží život a která
115 II,28 | kontemplace Kristovy tváře se nesmí zastavit u obrazu
116 II,28 | přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k
117 II,28 | to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti.
118 II,28 | dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro
119 II,28 | církev. Hledí na něj, když se vydává po Petrových stopách,
120 II,28 | zaplakal nad svým zapřením; pak se znovu vrátil na pravou cestu
121 II,28 | Hledí na Krista, když se přidává k Pavlovi, který
122 II,28 | tisících letech, jako by se odehrály dnes. Coby nevěsta
123 II,28 | Posílena touto zkušeností se církev dnes znovu vydává
124 III,29 | pro křesťanský život, ona se má stát dokonce tvůrčí silou
125 III,29 | pokládáme tutéž otázku, kterou se v Jeruzalémě obrátili na
126 III,29 | dělat?” (Sk 2,37). ~Ptáme se s optimismem plným důvěry,
127 III,29 | Jeruzalémě. Tento program se nemění se střídáním období
128 III,29 | Tento program se nemění se střídáním období a kultur,
129 III,29 | tisíciletí.~Je však nutné, aby se tento program proměnil v
130 III,29 | millennio adveniente. Nyní se před námi už nerýsuje žádný
131 III,29 | směrnic je nezbytné, aby se jediný program evangelia
132 III,29 | souladu plány svých diecézí se sousedními diecézními společenstvími
133 III,29 | diecézními společenstvími i se společenstvími všeobecné
134 III,29 | pastorační činnosti. Týká se nás všech. Rád bych přesto
135 III,30 | předkládám perspektivu, kterou by se měla ubírat veškerá pastorační
136 III,30 | kterou Kristus nabízí, aby se očistil a hluboce obnovil
137 III,30 | Doufám, že mnozí z těch, kdo se zúčastnili jubilea, se mohli
138 III,30 | kdo se zúčastnili jubilea, se mohli radovat z této milosti,
139 III,30 | Kristovy snoubenky, za kterou se Kristus vydal, právě proto,
140 III,30 | takzvané objektivní svatosti se nabízí každému pokřtěnému. ~
141 III,30 | každému pokřtěnému. ~Dar se ale zase proměňuje v úkol,
142 III,30 | zase proměňuje v úkol, jímž se má řídit celý život křesťana: “
143 III,30 | 1 Sol 4,3). Toto úsilí se nevztahuje pouze na některé
144 III,31 | začátku nového milénia, by se mohlo zdát na první pohled
145 III,31 | naprosto nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným
146 III,31 | povrchní zbožnosti. Ptát se katechumena “Chceš přijmout
147 III,31 | znamená zároveň otázku: “Chceš se stát svatým?” Znamená to
148 III,31 | nimi mnoho laiků, kteří se posvěcovali v těch nejobyčejnějších
149 III,31 | svatosti, schopnou přizpůsobit se životnímu stylu jednotlivých
150 III,32 | samozřejmého. Je nezbytné učit se modlit a stále nově odpozorovávat
151 III,32 | Pane, nauč nás modlit se” (Lk 11,1). V modlitbě se
152 III,32 | se” (Lk 11,1). V modlitbě se rozvíjí dialog s Kristem,
153 III,32 | žitého křesťanství, které se nemusí obávat budoucnosti,
154 III,32 | obávat budoucnosti, protože se neustále vrací ke svým zdrojům
155 III,32 | ke svým zdrojům a v nich se obnovuje. ~
156 III,33 | po duchovním životě, jež se z větší části ukazuje právě
157 III,33 | může člověku dovolit, aby se stal vlastnictvím milovaného
158 III,33 | já ho budu milovat a dám se mu poznat” (Jan 14,21).
159 III,33 | křesťanská společenství se musí stát autentickými “
160 III,33 | školami” modlitby, v nichž se setkání s Kristem nevyjadřuje
161 III,34 | Bylo by však mylné domnívat se, že obyčejní křesťané se
162 III,34 | se, že obyčejní křesťané se mohou spokojit s povrchní
163 III,34 | dnešní svět jejich víru, by se stávali nejen křesťany vlažnými,
164 III,34 | riskujícími”. Riskovali by, že se jejich víra postupně oslabí,
165 III,34 | postupně oslabí, a nakonec by se možná nechali okouzlit nějakou “
166 III,34 | nejroztodivnějšími formami pověry. ~Proto se výchova k modlitbě musí
167 III,34 | pastoračního programu. Já sám jsem se rozhodl, že své středeční
168 III,34 | Jak by prospělo, kdyby se nejen v řeholních společenstvích,
169 III,34 | křesťanskému společenství, v němž se sbíhají různorodé pastorační
170 III,34 | a evangelizační činnosti se slavením eucharistie a například
171 III,35 | dějin, tajemství, k němuž se vztahuje počátek i konečný
172 III,36 | právě povinnost účastnit se každou neděli mše svaté.
173 III,36 | Slova a Chleba života, čímž se také stává nejpřirozenější
174 III,36 | přednostním místem, kde se zvěstuje a rozvíjí společenství.
175 III,36 | prostřednictvím slavení eucharistie se den Páně stává zároveň dnem
176 III,37 | biskupského synodu, který se touto problematikou zabýval.
177 III,37 | Tehdy jsem vybízel, aby se za každou cenu zamezilo
178 III,37 | srdce a skrze něhož nás se sebou plně usmiřuje. Právě
179 III,37 | prominutí těžkých hříchů, jichž se dopustil po křtu”.24 Když
180 III,37 | dopustil po křtu”.24 Když se zmíněný synod zabýval tímto
181 III,37 | pravděpodobně nezbytné, aby se duchovní pastýři vyzbrojili
182 III,37 | kněžské službě, nesmíme se vzdát tváří v tvář současné
183 III,38 | Primát milosti~38. Nasadit se s větší důvěrou při plánování,
184 III,38 | primát milosti. Odnepaměti se duchovní život a samotná
185 III,38 | životě a na svatosti. Nesmíme se divit, že kdykoliv se tento
186 III,38 | Nesmíme se divit, že kdykoliv se tento princip nerespektuje,
187 III,38 | rybolovu: “Celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili” (
188 III,38 | milostí a dovolili, aby se na nás plně projevila moc
189 III,39 | Božího slova v životě církve, se v oblasti pozorného naslouchání
190 III,39 | veřejné modlitby církve se Písmu svatému dostalo takové
191 III,39 | si zaslouží. V hojné míře se k němu obracejí četní jednotlivci
192 III,39 | pozornosti k Božímu slovu se nově probouzí především
193 III,39 | sestry, je třeba, abychom se v tomto směru dále upevnili
194 III,39 | Obzvlášť důležité je, aby se naslouchání Božímu slovu
195 III,40 | Božího slova~40. Živit se Božím slovem, abychom byli “
196 III,40 | křesťanské společnosti”, jež se bez ohledu na celou řadu
197 III,40 | globalizací a novým, rychle se měnícím prolínáním různých
198 III,40 | původní nadšení a nechat se oslovit žárem kázání apoštolů
199 III,40 | specialistům”, ale dotkne se zodpovědnosti všech členů
200 III,40 | všech členů Božího lidu. Kdo se skutečně setkal s Kristem,
201 III,40 | jednotlivých skupin křesťanů. To se však naplní při zachování
202 III,40 | jednotlivým kulturám, do nichž se má křesťanská zvěst vtělit
203 III,40 | píše: “Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co
204 III,41 | v dějinných zkouškách se tento slavný “zákon”, jehož
205 III,41 | vzdáleného, téměř jako by se jednalo o něco, co patří
206 III,41 | Naším úkolem je pouze vydat se s Boží pomocí v jejich stopách. ~~
207 IV,42 | sestry, náš pastorační plán se bude nepochybně zakládat
208 IV,42 | jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy” (Jan
209 IV,42 | další velkou oblastí, v níž se bude muset rozvinout rozhodné
210 IV,42 | tohoto spo-lečenství lásky se církev ukazuje jako “svátost
211 IV,43 | plánům, dopustili bychom se omylu. Dříve než začneme
212 IV,43 | společenství a dovolit jí, aby se stala formačním základem
213 IV,43 | základem všude tam, kde se formují lidé a křesťané,
214 IV,43 | pastorační pracovníci, tam, kde se budují rodiny a komunity.
215 IV,43 | vytušit jeho přání, postarat se o jeho potřeby, nabídnout
216 IV,43 | nebyly k ničemu. Staly by se bezduchými strukturami,
217 IV,44 | 44. Na tomto základě se budeme v novém století víc
218 IV,44 | II. vatikánským koncilem se také podařilo splnit mnoho
219 IV,44 | problémy dnešního rychle se měnícího světa. ~
220 IV,45 | je známo, tyto struktury se neřídí pravidly parlamentární
221 IV,45 | opatovi v jednom klášteře, aby se radil i s těmi nejmladšími
222 IV,46 | společenství je úzce svázán se schopností křesťan-ského
223 IV,46 | Boží království tím, že se zabývají časnými věcmi a
224 IV,46 | světě svůj podíl […] když se snaží evangelizovat a posvěcovat
225 IV,46 | duchovních pastýřů. Pro všechny se dnes znovu ozývá náročné
226 IV,46 | zkoumejte, a co je dobré, toho se držte” (1 Sol 5,19–21).~
227 IV,47 | věnovat pozornost, a stát se aktivními činiteli církve
228 IV,48 | času. Tato jednota, která se přes lidskou omezenost konkrétně
229 IV,48 | posvěcení a pravdy, které se nacházejí uvnitř jiných
230 IV,48 | obnovené pojubilejní pouti se dívám s velkou nadějí na
231 IV,48 | církve a vyjadřuji přání, aby se plně obnovila ona výměna
232 IV,49 | společenství uvnitř církve se Boží láska svou povahou
233 IV,49 | začínajícím století a tisíciletí se teprve projeví – a doufejme,
234 IV,49 | účinně – k jaké velkorysosti se dokáže vystupňovat křesťanská
235 IV,49 | ve tvářích těch, s nimiž se on sám ztotožnil: “Měl jsem
236 IV,49 | jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli
237 IV,49 | protože “svým vtělením se” Boží Syn “jistým způsobem
238 IV,49 | zvláštním způsobem, a proto se má církev zaměřit přednostně
239 IV,49 | všem, kdo za ním přicházeli se všemi svými duchovními i
240 IV,50 | kam složit hlavu? ~Chudoba se může ještě donekonečna rozšiřovat,
241 IV,50 | pozoruje tuto situaci, musí se naučit vyznat svou víru
242 IV,50 | křesťanské lásky, která se tolikrát projevila v uplynulých
243 IV,50 | spíše schopnost přiblížit se tomu, kdo trpí, být s ním
244 IV,50 | Musíme proto jednat tak, aby se chudí cítili v každém křesťanském
245 IV,50 | láskou, nepochopeno a utopí se v moři slov, jemuž nás soudobá „
246 IV,51 | etické normy a odvolávat se na jakousi pochybnou solidaritu,
247 IV,51 | především zdůrazněno, že se nejedná o vnucování zásad
248 IV,52 | to především laici, kdo se zapojí do těchto úloh, jež
249 IV,52 | vytvářet tak, abychom v souladu se sociálním učením církve
250 IV,52 | sociálních otázek, z nichž se během doby stal závažný
251 IV,53 | především pomoc, díky níž se mnoho chudých bratří a sester
252 IV,53 | přidat skutek, který by se v jistém smyslu stal plodem
253 IV,53 | ekonomických spekulací. Se zbylými penězi budeme moci
254 IV,53 | pouze malým potůčkem, který se spojí s velkou řekou křesťanské
255 IV,53 | Jubileum vedlo lidi, aby se dívali k Římu, k “církvi,
256 IV,54 | světlem světa” (Mt 5,14).~Když se podíváme na svou ubohost,
257 IV,54 | však splnitelný, jestliže se vystavíme Kristovu světlu
258 IV,54 | Kristovu světlu a otevřeme se jeho milosti, která nás
259 IV,55 | 55. V tomto zorném úhlu se musíme dívat i na velký
260 IV,55 | přípravy Velkého jubilea se církev snažila, mimo jiné
261 IV,55 | velmi hodnotných setkání se symbolickým poselstvím,
262 IV,55 | náboženského pluralismu, jímž se vyznačuje společnost nového
263 IV,55 | dějin. Jméno jediného Boha se musí stále více stávat tím,
264 IV,56 | srov. 1 Pt 3,15). Nesmíme se bát, že by se radostná zvěst
265 IV,56 | Nesmíme se bát, že by se radostná zvěst o daru mohla
266 IV,56 | předmětem disputací, jako by se jednalo o naše pouhé domněnky;
267 IV,56 | povinni hlásat. ~Církev se nesmí zříci misijní činnosti
268 IV,57 | jubileum požadoval, aby se církev dotazovala na přijetí
269 IV,57 | sympózium zde ve Vatikánu, které se touto problematikou zabývalo.
270 IV,57 | výkonnost. Je nezbytné, aby se vhodným způsobem pročítaly,
271 IV,57 | způsobem pročítaly, abychom se s nimi seznamovali a přijímali
272 IV,57 | který nám umožňuje, abychom se dobře orientovali ve století,
273 IV,57 | orientovali ve století, které se před námi otevírá. ~
274 Záver,58| dál s nadějí! Před církví se otevírá nové tisíciletí
275 Záver,58| pomocí. Boží Syn, který se vtělil z lásky k člověku
276 Záver,58| dnes ve svém díle. Musíme se pozorně dívat, abychom jeho
277 Záver,58| mít široké srdce, abychom se my sami stali jeho nástroji.
278 Záver,58| znovu vyzývá k tomu, abychom se dali na cestu: “Jděte tedy,
279 Záver,58| křesťanům. Můžeme počítat se silou téhož Ducha, který
280 Záver,58| začátku tohoto nového století se musí náš krok na cestách
281 Záver,58| jediném společenství a denně se živí ze stolu eucharistického
282 Záver,58| vzdálenosti. Každou neděli se s námi vzkříšený Kristus
283 Záver,58| setkává ve večeřadle, kde se “prvního dne po sobotě” (
284 Záver,59| bratři a sestry! Zavírá se za námi znamení Svaté brány,
285 Záver,59| znamení Svaté brány, aby se víc než kdy jindy rozevřela
286 Záver,59| prožili radost jubilea, se nevracíme do šedi všedních
287 Záver,59| elán apoštola Pavla: “Ženu se k tomu, co je přede mnou.
288 Záver,59| jako emauzským učedníkům se i nám dává poznat “při lámání
|