Chapter,Paragraph
1 I,5 | jsme společně uctívali také Otce i Ducha svatého, jedinou
2 I,13 | stopách Abraháma, “našeho otce ve víře” (srov. Řím 4,11–
3 II,20 | zjevení”, přicházející od Otce (srov. Mt 16,17). Lukáš
4 II,20 | slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti
5 II,22 | jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je
6 II,24 | musím být v tom, co je mého Otce?” (Lk 2,49). Neudivuje nás
7 II,24 | vědomí, že je Synem nebeského Otce. ~
8 II,25 | důvěrným oslovením: “Abba, Otče”. Prosí ho, aby od něj –
9 II,26 | naším hříchem, opuštěný od Otce, se zcela svěřuje do Otcových
10 II,26 | jsou i nadále upřeny na Otce. Právě pro své poznání a
11 II,26 | tím. Jen on, který vidí Otce a plně se z něj raduje,
12 II,27 | nekonečnou synovskou oddanost: “Otče, do tvých rukou poroučím
13 III,30 | sjednoceného působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého”15
14 III,32 | uschopňuje kontemplovat tvář Boha Otce. Osvojit si tuto trinitární
15 III,33 | světa, jenž nám zjevuje Otce, máme povinnost ukázat,
16 IV,42 | prýští ze srdce věčného Otce a přichází k nám skrze Ducha,
17 IV,48 | ve večeřadle – “Jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, tak
18 Záver,58| národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého” (
|