Chapter,Paragraph
1 Intro,1 | budoucnosti: “Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navěky!” (
2 Intro,1 | církvích, “Svatou branou”, jíž je sám Kristus. K němu, který
3 Intro,1 | sám Kristus. K němu, který je cíl dějin a jediný Spasitel
4 Intro,1 | Beránkova” (srov. Zj 22,1). Je to voda Ducha svatého, jež
5 Intro,1 | obnovuje (srov. Jan 4,14). Je to Otcova milosrdná láska,
6 Intro,1 | Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství
7 Intro,2 | odehrálo před našima očima, je teď třeba znovu se zastavit
8 Intro,3 | sestry, naší povinností je především otevřít se budoucnosti,
9 Intro,3 | budoucnosti. Přijatou milost je třeba zhodnotit tím, že
10 Intro,3 | chleba” (srov. Sk 2,42) “je opravdu přítomna a působí
11 Intro,3 | apoštolská církev Kristova”.1 Je to především konkrétní život
12 I,4 | zjevení v Kristu. Křesťanství je milost, překvapení od Boha,
13 I,4 | dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán” (Lk 2,11).
14 I,4 | milosrdenství – a kdo by je nepotřeboval? – je stále
15 I,4 | kdo by je nepotřeboval? – je stále ono spásonosné “dnes”,
16 I,5 | dějin spásy. Křesťanství je náboženství zakotvené v
17 I,5 | božském i lidském tajemství, je základem a středem dějin,
18 I,5 | cílem. Skrze něj – který je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “
19 I,5 | darováním Ducha svatého, je pulzujícím srdcem celých
20 I,6 | shromažďuje hříšníky, a je tedy “zároveň svatá i stále
21 I,7 | nepotřebuje slov, protože je živým zpřítomněním Kristovy
22 I,7 | století. Připomněli jsme si je spolu se zástupci jiných
23 I,8 | milosti v srdcích těchto lidí? Je třeba se v tiché adoraci
24 I,9 | nejživěji v paměti, pak je to zajisté nekonečný zástup
25 I,9 | Svato-petrském náměstí. Viděl jsem je pak, jak proudí ulicemi
26 I,9 | hodnotách, jejichž završením je Kristus. Není snad právě
27 I,9 | jeho poselství, přestože je náročné a poznamenané křížem.
28 I,10 | na znamení postoje, který je třeba zaujmout, chceme-li
29 I,10 | oslavuje práce. Vyzýval jsem je k tomu, aby prožívali duchovní
30 I,10 | Mt 19,4–6), a snažily se je šířit v kultuře, která,
31 I,11 | tomu skutečně tak! Jestliže je eucharistie obětí Krista,
32 I,11 | eucharistický” 6 rok, a tak jsme se je také snažili prožít. Jak
33 I,12 | především tak, jak jsem je viděl ze svatopetrského
34 I,12 | jubilejní rok. Význačné ale je, že mnohé diecéze byly přítomny
35 I,12 | nevyčer-patelná síla jeho Ducha, jenž je schopný stále nových překvapení. ~
36 I,15 | světlo na naší cestě. ~Teď je třeba jít dále, odrazit
37 I,15 | programu v období po jubileu. ~Je velmi důležité, abychom
38 I,15 | kontemplaci a modlitbě. Naše doba je dobou neustálého pohybu,
39 I,15 | mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba” (Lk 10,41–~–42).
40 I,15 | Kristovým tajemstvím, jež je nezbytným základem jakékoliv
41 II | II. Tvář, kterou je třeba kontemplovat~
42 II,17 | říká Písmo svaté. Písmo je totiž od začátku až do konce
43 II,17 | Jeroným volá: “Neznalost Písma je neznalost Krista.” 8 Zůstaňme
44 II,17 | srov. Jan 15,26), jenž je původcem oněch textů – a
45 II,17 | historickým svědectvím. Je to svědectví pravdivé, které
46 II,18 | s vědomím, že právě on je “milovaným synem” (Lk 3,
47 II,19 | nímž prožili tři roky. On je nyní přesvědčuje o překvapující
48 II,19 | jednoho z proroků” (Mt 16,14). Je to jistě odpověď vznešená,
49 II,19 | Izraele. Ve skutečnosti je Ježíš někým zcela jiným!
50 II,20 | obvyklý způsob nestačí. Je nutná milost “zjevení”,
51 II,20 | jehož vrcholným vyjádřením je zvěst evangelisty Jana: “
52 II,21 | Kristova identita. Osoba je jedině a výlučně osoba věčného
53 II,21 | a našich slov. Přestože je toto vyjádření pouze lidské,
54 II,21 | jeho doktrinální obsah je pozorně vyvážen a umožňuje,
55 II,21 | hlubin tajemství. Ano: Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk!
56 II,21(10)| odloučen ve dvě osoby, nýbrž je jediný a týž syn, jednorozený,
57 II,22 | Jestliže současným problémem je dnes vlivem racionalismu,
58 II,22 | srov. Žid 4,15). Vtělení je tedy skutečnou kenozí, “
59 II,22 | Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán” (Flp 2,9–11).~
60 II,23 | Ž 67[66], 3). A protože je Kristus Bůh i člověk, zjevuje
61 II,23 | člověka jemu samému”. 11~Ježíš je “nový člověk” (Ef 4,24;
62 II,23 | Bohu, přímo k cíli, jímž je “zbožštění” skrze včlenění
63 II,24 | že já musím být v tom, co je mého Otce?” (Lk 2,49). Neudivuje
64 II,24 | vědomí o sobě samém: “Otec je ve mně a já v Otci” (Jan
65 II,24 | Otci” (Jan 10,38).~Jakkoliv je oprávněné tvrzení, že Ježíš
66 II,24 | vyjádření oslaveného lidství, je také nepochybné, že už během
67 II,24 | si Ježíš uvědomoval, že je Synem Božím. Jan to silně
68 II,24 | Getse-manech a na Golgotě je Ježíšovo lidské vědomí podrobeno
69 II,24 | narušit jeho jasné vědomí, že je Synem nebeského Otce. ~
70 II,25 | poslední, v hodině kříže. Je to tajemství uvnitř tajemství,
71 II,25 | zkouškou, jež ho očekává, je sám před Bohem, vzývá ho
72 II,25 | mě opustil?” (Mk 15,24). Je možné si snad představit
73 II,25 | otcové, doufali a zachránils je […] Nevzdaluj se ode mě,
74 II,26 | mnohem více než tělesné, je strašnou bolestí duše. Teologická
75 II,26 | hluboké spojení s Otcem, jež je svou podstatou zdrojem radosti
76 II,26 | zdánlivě neslučitelných dimenzí je ve skutečnosti zakotvena
77 II,27 | proto přece méně krutá. Je to tajemství, ale ujišťuji
78 II,27 | protože to sama zakouším.” 14 Je to svědectví přinášející
79 II,27 | chápání Kristova vědomí je ostatně vyprávění samotných
80 II,28 | jím ohromen: “Pro mě život je Kristus a smrt ziskem” (
81 II,28 | cordis gaudia”: jak sladká je vzpomínka na Ježíše, pramen
82 II,28 | zvěstovala světu Krista: On je “stejný včera i dnes i navěky” (
83 III,29 | s vědomím, že Vzkříšený je přítomen uprostřed nás,
84 III,29 | programu”. Program už tu je; stále týž, odvozený z evangelia
85 III,29 | živé tradice. Jeho středem je vlastně sám Kristus, kterého
86 III,29 | dialog. Tento odvěký program je naším programem pro třetí
87 III,29 | programem pro třetí tisíciletí.~Je však nutné, aby se tento
88 III,29 | všeobecných a nutných směrnic je nezbytné, aby se jediný
89 III,29 | evangelia dále vtěloval, jako je tomu odedávna, v dějinách
90 III,29 | Právě v místních církvích je možné vytvářet konkrétní
91 III,30 | činnost: touto perspektivou je svatost. Nebyla právě svatost
92 III,30 | její programové hodnotě. Je věnována “všeo-becnému povolání
93 III,30 | příslušnost k tomu, který je Svatý, “třikrát Svatý” (
94 III,30 | srov. Iz 6,3). Vyznávat, že je církev svatá, znamená rozpoznat
95 III,30 | život křesťana: “Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení!” (
96 III,31 | pohled jen málo účinné. Copak je možné “plánovat” svatost?
97 III,31 | kázání: “Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec” (
98 III,31 | života. Nastal čas, kdy je třeba všem pokřtěným přesvědčivě
99 III,31 | křesťanských rodin. Zároveň je evidentní, že cesty svatosti
100 III,32 | jen za něco samozřejmého. Je nezbytné učit se modlit
101 III,32 | Jan 15,4). Tato vzájemnost je samotnou podstatou, duší
102 III,32 | především v liturgii, jež je vrcholem a zdrojem života
103 III,32 | ale i života osobního, je tajemstvím opravdu žitého
104 III,33 | Jan 14,21). Tato cesta je zcela podepřena Boží milosti,
105 III,33 | opravdové “zamilovanosti”. Je to intenzivní modlitba,
106 III,33 | srdce Boží lásce, otevírá je také lásce bratrské a uschopňuje
107 III,34 | 34. Je jisté, že k modlitbě jsou
108 III,34 | zvláštním zasvěcení; to je samo o sobě činí připravenější
109 III,34 | kontemplativní zkušenosti, a je proto důležité, aby ji velkoryse
110 III,34 | ranních chval a nešpor, je mnohem “uskutečnitelnější”,
111 III,35 | svatá~35. Největší úsilí je tedy nutno vkládat v liturgii, “
112 III,35 | v prvé řadě eucharistii. Je třeba klást na tento rozměr
113 III,35 | Velikonoce. 20 Už dva tisíce let je křesťanské vnímání času
114 III,35 | Pravda o Kristově vzkříšení je základním pilířem křesťanské
115 III,36 | že účast na eucharistii je pro každého pokřtěného opravdovým
116 III,36 | identity. Jedním z nich je právě povinnost účastnit
117 III,36 | rozptýlenosti. Eucharistie je přednostním místem, kde
118 III,37 | Právě tuto Kristovu tvář je třeba nově poznat prostřednictvím
119 III,37 | prostřednictvím svátosti pokání, jež je pro každého křesťana “obvyklá
120 III,37 | s užitkem tuto svátost, je pravděpodobně nezbytné,
121 III,37 | dobře zná srdce člověka a je Pánem dějin.~
122 III,38 | nechytili” (Lk 5,5). To je okamžik víry, modlitby a
123 III,38 | úkonu víry, jehož vyjádřením je obnovená snaha o modlitbu. ~
124 III,39 | Primát svatosti a modlitby je nepochybně možný pouze na
125 III,39 | Nejdražší bratři a sestry, je třeba, abychom se v tomto
126 III,39 | rodin. Obzvlášť důležité je, aby se naslouchání Božímu
127 III,40 | nasa-zení pro evangelizaci: to je bezesporu přednostní úkol
128 III,40 | na to, že v našem nitru je třeba znovu probudit původní
129 III,40 | musí o tom hlásat druhým. Je třeba nového apoštolského
130 III,40 | mnoha kultur a národů, které je přijaly a které z něj žijí.
131 III,40 | obdivovali v jubilejním roce. Je to možná jen začátek, jakýsi
132 III,41 | christianorum25 (Krev mučedníků je semenem nových křesťanů):
133 III,41 | slavný “zákon”, jehož autorem je Tertulián, vždy osvědčil.
134 III,41 | budoucnosti. Naším úkolem je pouze vydat se s Boží pomocí
135 IV,42 | podstatu tajemství církve, je další velkou oblastí, v
136 IV,42 | místních církví. Společenství je plodem a projevem té lásky,
137 IV,42 | srov. 1 Kor 13,2). Láska je opravdu “srdcem” církve,
138 IV,42 | všechna povolání, že láska je všechno.” 27~ ~
139 IV,43 | plánovat konkrétní iniciativy, je třeba rozvinout spiritualitu
140 IV,43 | Spiritualita společenství je také umění “vytvořit prostor”
141 IV,44 | životní silou těchto organismů je Kristův záměr s církví, 28
142 IV,44 | biskupských konferencí. Samozřejmě je před námi ještě mnoho další
143 IV,45 | Prostor společenství je třeba vytvářet a rozšiřovat
144 IV,45 | a hnutími. Za tím účelem je nutné co nejvíce dbát na
145 IV,45 | kněžské a pastorační rady. Jak je známo, tyto struktury se
146 IV,45 | priori jednotní v tom, co je podstatné, a aby hledali
147 IV,45 | nejlepší řešení. ~Za tím účelem je vhodné osvojit si dávnou
148 IV,46 | Tento rozměr společenství je úzce svázán se schopností
149 IV,46 | všech oprávně-ných rozdílů. Je to spojení různých údů v
150 IV,46 | těle (srov. 1 Kor 12,12). Je tudíž nezbytné, aby církev
151 IV,46 | lásky. ~Velkorysé úsilí je samozřejmě třeba věnovat –
152 IV,46 | konzumismem a sekularismem. Je nezbytné a naléhavé rozvinout
153 IV,46 | hodnotami; jejím výsledkem je odpověď, kterou má každý
154 IV,46 | časnými věcmi a upravují je podle Boha”32 a “plnit v
155 IV,46 | církvi životaschopnost, která je Božím darem a přináší opravdové “
156 IV,46 | opravdové “jaro Ducha svatého”. Je samozřejmě nutné, aby sdružení
157 IV,46 | ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte” (1
158 IV,47 | života, jejíž důležitost je zesílená současnou širokou
159 IV,47 | mezi mužem a ženou, který je vzájemný a úplný, jedinečný
160 IV,47 | manželství, povýšeném na svátost, je vyjádřeno “velké tajemství”
161 IV,47 | rozšířené a často útočné. Je spíše nutné prostřednictvím
162 IV,47 | přesvědčivé svědectví o tom, že je možné žít manželství v plném
163 IV,48 | vytváří dar Ducha svatého, je nerozdělitelná. K rozdělení
164 IV,48 | jsou v nás” (Jan 17,21) – je zjevením a prosbou současně.
165 IV,48 | vlastní dary Kristovy církve je bez přestání vedou k plné
166 IV,48 | připomíná, že tento dar je třeba stále lépe přijímat
167 IV,48 | rozvíjet. Prosba “ut unum sint” je zároveň příkazem, který
168 IV,48 | těla. ~S analogickým úsilím je třeba rozvíjet ekumenický
169 IV,48 | mocným hlasem: “Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři
170 IV,49 | lidskému tvoru. Tento rozměr je zcela rozhodující pro kvalitu
171 IV,49 | evangelia víme, že v chudých je Kristus přítomen zvláštním
172 IV,50 | V době, ve které žijeme, je opravdu mnoho problémů,
173 IV,50 | pro důstojný lidský život. Je vůbec možné, aby v dnešní
174 IV,50 | odsouzen k analfabetismu? Jak je možné, že dnes chybí lidem
175 IV,50 | vysílá ze světa chudoby. Je třeba navázat na tradici
176 IV,50 | bude hlásání evangelia, jež je také v první řadě láskou,
177 IV,51 | upírána základní lidská práva? Je mnoho naléhavých problémů,
178 IV,51 | případě mlčet. ~Zvláštní úsilí je třeba věnovat některým radikálním
179 IV,51 | kontroverzních oblastech – je důležité vyvíjet velké úsilí,
180 IV,52 | oblasti ve světle evangelia, je dobře známé; výsledkem je
181 IV,52 | je dobře známé; výsledkem je stále včasnější a ucelenější
182 IV,52 | Tento eticko-sociální rozměr je nezbytnou dimenzí křesťanského
183 IV,52 | křesťanského svědectví. Je třeba odmítnout pokušení
184 IV,52 | lidi od budování světa, ani je nevybízí k zanedbávání blaha
185 IV,52 | blaha bližních, ale spíše je k tomu zavazuje ještě přísněji”.36 ~
186 IV,53 | určeny na charitativní účely. Je důležité, aby tolik významná
187 IV,54 | úkol být jeho “odleskem”. Je to mysterium lunae (tajemství
188 IV,54 | Ježíšových slov, když říká, že je “světlo světa” (Jan 8,12),
189 IV,54 | celí rozechvělí. Tento úkol je však splnitelný, jestliže
190 IV,55 | společnost nového tisíciletí, je tento dialog důležitý také
191 IV,55 | stávat tím, čím skutečně je – jménem pokoje a výzvou
192 IV,56 | povinností nás křesťanů je, abychom ho rozvíjeli a
193 IV,56 | svědectví plné naděje, která je v nás (srov. 1 Pt 3,15).
194 IV,56 | jednalo o naše pouhé domněnky; je pro nás naopak milostí,
195 IV,56 | úkolem této misie ad gentes je i nadále zvěst, že pouze
196 IV,56 | že pouze v Kristu, jenž je “Cesta, Pravda a Život” (
197 IV,56 | jednoduše nahradit zvěst, ale je k této zvěsti zaměřen”.40
198 IV,56 | Jan 16,13).~Tento princip je základem nejen nevyčerpatelného
199 IV,56 | vztahu k jiným náboženstvím. Je na nás, abychom věrně následovali
200 IV,57 | svou hodnotu ani výkonnost. Je nezbytné, aby se vhodným
201 IV,57 | seznamovali a přijímali je jako kvalifikované a normativní
202 IV,57 | ve 20. století obdržela; je pro nás bezpečným kompasem,
203 Záver,58 | učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i
204 Záver,58 | dar Ducha svatého a uvedl je do velkého dobrodružství
205 Záver,59 | naše nohy k pouti, které je před námi. Musíme napodobovat
206 Záver,59 | Pavla: “Ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli
|