Chapter,Paragraph

 1  I,7     |       dědictví nesmíme promarnit, nýbrž s vděčností přijmout a obnovit
 2 II,16    |       nejen “vyprávěli” o Kristu, nýbrž aby jim ho v jistém smyslu “
 3 II,21(10)|        ani odloučen ve dvě osoby, nýbrž je jediný a týž syn, jednorozený,
 4 II,26    |     neprozrazuje úzkost zoufalce, nýbrž modlitbu Syna, který v lásce
 5 III,29   | nezachrání nás nějaké zaklínadlo, nýbrž Osoba a jistota, kterou
 6 III,29   |          žádný bezprostřední cíl, nýbrž mnohem větší a náročnější
 7 III,30   |           obohatili eklesiologii, nýbrž aby vyjádřili její vnitřní
 8 III,34   |         řeholních společenstvích, nýbrž i ve farnostech více dbalo
 9 III,36   |           jako plnění povinnosti, nýbrž jako nenahraditelnou součást
10 III,40   |    každého národa nebyly popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny do
11 IV,48    |  nespočívá v našich schopnostech, nýbrž v Kristově modlitbě. ~V
12 IV,50    |          jako ponižující milodar, nýbrž jako bratrské sdílení. ~
13 IV,51    |        vnucování zásad nevěřícím, nýbrž o interpretaci a obhajobu