Chapter,Paragraph

 1  I,5     |         Gal 4,4). Kristus, vnímaný ve svém božském i lidském tajemství,
 2  I,6     |          jsme si vědomi, že církev ve svém společenství shromažďuje
 3  I,8     |              Téměř jako by kráčeli ve stopách svatých, přicházeli
 4  I,9     |        smyslu privilegovaný dialog ve vzájemné sympatii a hlubokém
 5  I,9     |            představen mladým lidem ve své pravé podobě, vnímají
 6  I,10    |         dověděli nebo ji sledovali ve sdělovacích prostředcích.
 7  I,10    |           Mt 18,2–4).~Právě jakoby ve stopách dětí přišly prosit
 8  I,10    |            a sociálních nerovností ve světě práce a k rozhodnému
 9  I,13    |     stopách Abraháma, “našeho otce ve víře” (srov. Řím 4,11–16).
10  I,13    |            mohl slavit eucharistii ve večeřadle – místě, kde byla
11  I,15    | mnohotvárné přítomnosti v církvi a ve světě, vyznávaného jako
12  I,15    |            který někdy přechází až ve shon s rizikem že budeme “
13 II,17    |      tajemstvím, skrytě naznačeným ve Starém zákoně a plně zjeveným
14 II,18    |                    18.   Evangelia ve skutečnosti nechtějí být
15 II,19    |         nám evangelium představuje ve známé události u Césareje
16 II,19    |        poznamenali dějiny Izraele. Ve skutečnosti je Ježíš někým
17 II,20    |         Matouš nám dává jasný směr ve slovech, jimiž Ježíš přijímá
18 II,20    |           Ježíšem a učedníky došlo ve chvíli, kdy se Ježíš “o
19 II,21    |         vydané na smrt a proměněné ve vzkříšení: “Vlož sem prst
20 II,21(10)|         Syna, jehož musíme uznávat ve dvou přirozenostech, bez
21 II,21(10)|         není rozdělen ani odloučen ve dvě osoby, nýbrž je jediný
22 II,22    |           tělem” (Jan 1,14). Záře, ve které nám představuje tajemství
23 II,24    |      evangelisté správně zachytili ve slovech, která Ježíš pronesl,
24 II,24    |          11,27; Lk 10,22), a ještě ve větší míře Janovo evangelium.
25 II,24    |       Ježíš nemá žádné pochybnosti ve vědomí o sobě samém: “Otec
26 II,24    |      vědomí o sobě samém: “Otec je ve mně a já v Otci” (Jan 10,
27 II,25    |            a bezútěšnější temnotu? Ve skutečnosti ono úzkostí
28 II,26    |     blaženosti, i agónii vrcholící ve výkřiku opuštěnosti. Spoluexistence
29 II,26    |          neslučitelných dimenzí je ve skutečnosti zakotvena přímo
30 II,27    |     Kateřině Sienské, jak může být ve svatých duších radost i
31 II,27    |        Lisieux prožívá svou agónii ve spojení s agónií Ježíšovou,
32 II,28    | kon-templuje tuto zkrvavenou tvář, ve které se skrývá Boží život
33 III,31   |         rámci pastoračního plánu? ~Ve skutečnosti vytvořit pastorační
34 III,31   |           vytvořit pastorační plán ve znamení svatosti přináší
35 III,32   |     nejbližšími přáteli: “Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás” (
36 III,32   |      Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás” (Jan 15,4). Tato vzájemnost
37 III,33   |           nebrání v plném nasazení ve světě: otevírá srdce Boží
38 III,34   |      obdarováni povoláním k životu ve zvláštním zasvěcení; to
39 III,34   |            společenstvích, nýbrž i ve farnostech více dbalo na
40 III,35   |       vyvěrá veškerá její síla”.19 Ve 20. století, a obzvláště
41 III,35   |            15,14), událost stojící ve středu tajemství času, předzvěst
42 III,35   |           kdy Kristus znovu přijde ve slávě. Nevíme, co nám chystá
43 III,41   |  připomnělo. Církev vždy nacházela ve svých mučednících símě života.
44 IV,42    |     Apoštol Pavel nám to připomíná ve své velepísni lásky: I kdybychom
45 IV,43    |         těla církve každého bratra ve víře jako někoho, kdo “mi
46 IV,45    |      podstatné, a aby hledali také ve sporných otázkách soulad
47 IV,46    |   společenské situace a zvlažněním ve víře, vyvolané konzumismem
48 IV,46    |     darovaní sebe sama a svých sil ve prospěch Božího království. ~
49 IV,46    |            nového života přijatého ve svátosti křtu. Bude třeba
50 IV,46    |        Boha”32 a “plnit v církvi i ve světě svůj podíl […] když
51 IV,46    |          nejrůznější sdružení, jež ve formách tradičních i nových,
52 IV,48    |          náš pohled na Krista, nám ve skutečnosti umožnilo, abychom
53 IV,48    |        církev”: to, co vyjadřujeme ve vyznání víry, má svůj základ
54 IV,48    |    rozdělení dochází v běhu dějin, ve vztazích mezi dětmi církve
55 IV,48    |            těla. Ježíšova modlitba ve večeřadle – “Jako ty, Otče,
56 IV,48    |        večeřadle – “Jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, tak i
57 IV,48    |         Zatím s důvěrou pokračujme ve společné cestě s touhou
58 IV,49    |            moci rozeznat především ve tvářích těch, s nimiž se
59 IV,49    |       navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke
60 IV,49    |            přinesl sám Ježíš, když ve svém pozemském putování
61 IV,50    |                      50.   V době, ve které žijeme, je opravdu
62 IV,51    |            nutně vstoupí do služby ve sféře kultury, politiky,
63 IV,52    |  kompetence. ~Úsilí, které zvláště ve 20. století vyvinul učitelský
64 IV,52    |          zkoumání sociální oblasti ve světle evangelia, je dobře
65 IV,56    | rozlišování nám koncil nabízí také ve vztahu k jiným náboženstvím.
66 IV,57    |                                    Ve světle koncilu~57.   Nejdražší
67 IV,57    |           výzvu bylo sympózium zde ve Vatikánu, které se touto
68 IV,57    |             že tomu bylo podobně i ve všech místních církvích.
69 IV,57    |       velkou milost, kterou církev ve 20. století obdržela; je
70 IV,57    |       abychom se dobře orientovali ve století, které se před námi
71 Záver,58 |      tisíci lety, pokračuje i dnes ve svém díle. Musíme se pozorně
72 Záver,58 |          všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i  Ducha
73 Záver,58 |    vzkříšený Kristus znovu setkává ve večeřadle, kde se “prvního
74 Záver,59 |          po návratu domů rozjímala ve svém srdci o tajemství Syna (
75 Záver,59 |       celého srdce své požehnání. ~Ve Vatikánu 6. ledna, Slavnost