Chapter,Paragraph

 1 Intro,1 |         Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky” (
 2  I,4    |           kdo hledí na Krista a na jeho církev”. 3 Prožitek jubilejního
 3  I,5    |          který je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “bylo všechno
 4  I,5    |          Jan 1,3; srov. Kol 1,15). Jeho vtělení, jež vrcholí velikonočním
 5  I,7    |          obnovit své předsevzetí k jeho následování. ~
 6  I,8    |      působení a bez konce opěvovat jeho lásku: “Misericordias Domini
 7  I,9    |            a jsou schopni přijmout jeho poselství, přestože je náročné
 8  I,11   | zpřítomňuje v našem středu, nemůže jeho skutečná přítomnost nebýt
 9  I,11   |      Božího Syna chybět připomínka jeho Matky? Maria byla přítomná
10  I,12   |            bylo mým přáním, aby se jeho oslava plně rozvinula také
11  I,12   | Vzkříšeného a nevyčer-patelná síla jeho Ducha, jenž je schopný stále
12  I,15   |        tváře: kontemplaci Krista v jeho historických obrysech a
13  I,15   |          historických obrysech a v jeho tajemství, Krista přijatého
14  I,15   |      tajemství, Krista přijatého v jeho mnohotvárné přítomnosti
15 II,16   |         období dějin a dát zazářit jeho tváři i gene-racím nového
16 II,17   |     začátku až do konce proniknuto jeho tajemstvím, skrytě naznačeným
17 II,18   |          stala návštěva synagógy v jeho městě něčím zcela samozřejmým (
18 II,18   |            milosrdenství objasňuje jeho nároky a moc. Evangelia
19 II,18   |           nemocných, kteří vzývají jeho uzdravující moc, i těch,
20 II,18   |         menším užitkem poslouchají jeho slova.~Evangelia se sbíhají
21 II,18   |      popisuje zjevení, během nichž jeho učedníci – nejprve zaskočení
22 II,19   |           Nakolik bylo možné vidět jeho tělo a dotknout se ho, mohla
23 II,19   |      života, kdykoliv přemýšleli o jeho skutcích a slovech, přičemž
24 II,19   |            se dotýká samého středu jeho osoby, očekává Ježíš od “
25 II,20   |         krev” znázorňuje člověka a jeho obvyklé způsoby poznání.
26 II,20   |         samotě modlil a byli s ním jeho učedníci” (Lk 9,18). Oba
27 II,20   |   přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od
28 II,21   |            vyjádření pouze lidské, jeho doktrinální obsah je pozorně
29 II,21   |        celou církev, aby se dotkla jeho ran, a poznala tak jeho
30 II,21   |            jeho ran, a poznala tak jeho plné lidství, přijaté od
31 II,22   |       sebezřeknutím” Syna Božího i jeho slávy, kterou má od věčnosti (
32 II,22   |            oslavení Krista, a to i jeho lidství. “Proto ho také
33 II,24   |            Ježíš pronesl, pravdu o jeho osobě a sebeuvědomění. Nechce
34 II,24   |              vztah “syna”. Když ho jeho Matka upozorňuje, s jakou
35 II,24   |          nás tedy, že v dospělosti jeho slova naprosto rozhodně
36 II,24   |         rozhodně vyjadřují hloubku jeho tajemství, jak to dostatečně
37 II,24   |        rozvíjelo i lidské vědomí o jeho tajemství, až k plnému vyjádření
38 II,24   |           a smrti nedokáže narušit jeho jasné vědomí, že je Synem
39 II,25   |          nejparadoxnějšímu aspektu jeho tajemství, který se objevuje
40 II,26   |         svěřuje do Otcových rukou. Jeho oči jsou i nadále upřeny
41 II,26   |           znamená odolávat hříchem jeho lásce. Jeho utrpení, mnohem
42 II,26   |       odolávat hříchem jeho lásce. Jeho utrpení, mnohem více než
43 II,27   |            rozkoší svaté Trojice a jeho agonie nebyla proto přece
44 III,29  |           na Petra ti, kdo slyšeli jeho první kázání bezprostředně
45 III,29  |          evangelia a živé tradice. Jeho středem je vlastně sám Kristus,
46 III,31  |            do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by tedy naprosto
47 III,31  |          svatým?” Znamená to dodat jeho cestě radikálnosti Horského
48 III,32  |            Kristem, který nás činí jeho nejbližšími přáteli: “Zůstaňte
49 III,38  |           abychom spolupracovali s jeho milostí, a proto nás zve,
50 IV,43   |            abychom dokázali sdílet jeho radosti i utrpení, vytušit
51 IV,43   |         radosti i utrpení, vytušit jeho přání, postarat se o jeho
52 IV,43   |          jeho přání, postarat se o jeho potřeby, nabídnout mu opravdové
53 IV,43   |            než že by byly cestou k jeho vyjádření a růstu. ~
54 IV,46   |     společenství a vycházet vstříc jeho jednotlivým potřebám katechezí,
55 IV,47   |          jej však přišel obnovit v jeho původní kráse tím, že nám
56 IV,47   |        tajemství” Kristovy lásky k jeho církvi (srov. Ef 5,32). ~
57 IV,48   |        přichází od Krista-Hlavy do jeho mystického těla. Ježíšova
58 IV,51   |     lidského tvora od početí až do jeho přirozené smrti. Současně
59 IV,54   |        nádherný a náročný úkol být jeho “odleskem”. Je to mysterium
60 IV,54   |      Kristovu světlu a otevřeme se jeho milosti, která nás přetváří
61 IV,56   |          abychom věrně následovali jeho učení a podněty. ~
62 Záver,58|          se pozorně dívat, abychom jeho dílo spatřili, a hlavně
63 Záver,58|           abychom se my sami stali jeho nástroji. Což jsme neslavili
64 Záver,59|     připravené, abychom rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi