Chapter,Paragraph
1 Intro,1| Ježíšova narození a v němž pro církev začíná nová etapa, znějí
2 Intro,1| dnes i navěky!” (Žid 13,8).~Církev prožívala v tomto roce velikou
3 Intro,1| jediný Spasitel světa, volala církev i Duch: “Marana tha – Přijď,
4 Intro,1| dotkly lidských srdcí. Na církev se však bezpochyby rozlila “
5 Intro,2| prozřetelnostní setkání, kdy bude církev – pětatřicet let po II.
6 Intro,3| katolická a apoštolská církev Kristova”.1 Je to především
7 Intro,3| čas, aby se každá místní církev zamyslela nad tím, co v
8 Intro,3| jubilejního roku svým listem, aby církev stále více zářila rozličností
9 I,4 | hledí na Krista a na jeho církev”. 3 Prožitek jubilejního
10 I,6 | odpustků, ale také celá církev, jež připomněla nevěrnosti,
11 I,6 | neboť jsme si vědomi, že církev ve svém společenství shromažďuje
12 I,8 | Putující církev~8. Téměř jako by kráčeli
13 I,9 | Vergatě. ~Pro Řím a pro církev se mládež znovu ukázala
14 I,12 | aby tak jediná Kristova církev stále výmluvněji projevovala
15 II,19 | kterou vyznal Petr a s ním církev všech časů, jde až k jádru
16 II,21 | zve Ježíš neustále celou církev, aby se dotkla jeho ran,
17 II,21 | 27). Stejně jako Tomáš, i církev se klaní před Vzkříšeným,
18 II,24 | Kristova sebeuvědomění. Církev nepochybuje o tom, že shůry
19 II,28 | pátek a Bílou sobotu i dnes církev kon-templuje tuto zkrvavenou
20 II,28 | vzkříšeného Krista hledí církev. Hledí na něj, když se vydává
21 II,28 | smrt ziskem” (Flp 1,21).~Církev znovu prožívá tyto události
22 II,28 | Posílena touto zkušeností se církev dnes znovu vydává na cestu,
23 III,29 | bratři a sestry, doprovázela církev po dva tisíce let a slavením
24 III,29 | výjimečnou příležitost, aby celá církev po několik let kráčela stejnou
25 III,30 | Iz 6,3). Vyznávat, že je církev svatá, znamená rozpoznat
26 III,35 | ale každou neděli, bude církev každé budoucí generaci ukazovat “
27 III,38 | tohoto tisíciletí celou církev k tomuto úkonu víry, jehož
28 III,40 | bezesporu přednostní úkol pro církev začátku tisíciletí. I v
29 III,41 | nám jubileum připomnělo. Církev vždy nacházela ve svých
30 IV,42 | tohoto spo-lečenství lásky se církev ukazuje jako “svátost neboli
31 IV,42 | I v novém století bude církev pro svůj život potřebovat
32 IV,42 | amoris: “Pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce
33 IV,43 | touhy světa, musíme učinit církev domovem a školou společenství. ~
34 IV,44 | zvláště důležité, neboť církev musí velmi rychle a účinně
35 IV,46 | Je tudíž nezbytné, aby církev třetího tisíciletí podněcovala
36 IV,47 | církvi (srov. Ef 5,32). ~Církev v tomto bodě nemůže podlehnout
37 IV,48 | abychom si živěji uvědomili církev jako tajemství jednoty. “
38 IV,48 | jednoty. “Věřím v jednu církev”: to, co vyjadřujeme ve
39 IV,48 | základ v Kristu, v němž církev není rozdělena (srov. 1
40 IV,48 | srov. 1 Kor 1,11–~–13). Církev, jakožto Kristovo tělo,
41 IV,48 | obdarování, které v něm bude církev tajemně přijímat až do konce
42 IV,48 | výměna darů, která obohatila církev v prvním tisíciletí. Vzpomínka
43 IV,48 | Vzpomínka na doby, kdy církev dýchala “oběma plícemi”,
44 IV,49 | kritéria pravověrnosti – měří církev svou věrnost jako Kristovy
45 IV,49 | způsobem, a proto se má církev zaměřit přednostně právě
46 IV,54 | na Slunci, jehož světlo církev odráží. 38 Byl to jeden
47 IV,55 | přípravy Velkého jubilea se církev snažila, mimo jiné prostřednictvím
48 IV,56 | kterou jsme povinni hlásat. ~Církev se nesmí zříci misijní činnosti
49 IV,56 | naslou-chání. Víme přece, že sama církev nikdy nemůže zcela proniknout
50 IV,56 | otevřeností “znamení doby”. 41 Církev, i když účinně a s bdělostí
51 IV,57 | jubileum požadoval, aby se církev dotazovala na přijetí koncilu. 44
52 IV,57 | na velkou milost, kterou církev ve 20. století obdržela;
|