117-getse | globa-necht | nechy-podst | podsv-samem | sami-uznav | usi-zne
Chapter,Paragraph
1 Intro,1 | milosrdenství trvá na věky” (Ž 118[117],1).~
2 Intro,1 | milosrdenství trvá na věky” (Ž 118[117],1).~
3 II,27(13) | 78; Krystal, Praha 1998, 129.~
4 IV,42(27) | Dějiny duše/, Vimperk 1991, 188.~
5 II,27(14) | Poslední rozhovory, 6. července 1897, Kostelní Vydří 1992, 51.~
6 IV,45(31) | Sulpiciu Severovi: CSEL 29, 193.~
7 III,37 | jistě vzpomenete, v roce 1984 jsem na toto téma napsal
8 III,33(18)| Orationis formas (15. října 1989): AAS 82 (1990), 362-379. ~
9 III,33(18)| 15. října 1989): AAS 82 (1990), 362-379. ~
10 III,37(23)| paenitentia, 18; Zvon, Praha 1996.~
11 Záver,59 | Slavnost Zjevení Páně, roku 2001, dvacátého třetího roku
12 IV,53(37) | Římanům, Úvod, vyd. Funk, I, 252.~
13 II,21(10) | a Pán Ježíš Kristus”: DS 301-302.~
14 II,21(10) | Pán Ježíš Kristus”: DS 301-302.~
15 III,33 | 33. Není snad jedním ze “
16 III,33(18)| října 1989): AAS 82 (1990), 362-379. ~
17 III,33(18)| 1989): AAS 82 (1990), 362-379. ~
18 III,39 | Slyšení Božího slova~39. Primát svatosti a modlitby
19 II,23(12) | proti Ariánům 70: PG 26, 425 B. ~
20 IV,56(40) | 1991), 82: AAS 84 (1992), 444.~
21 II,21 | Chalcedonského koncilu (r. 451) “jedna osoba, dvě přiro-zenosti”
22 IV,47 | 47. Zvláštní pozornost musí
23 IV,52 | 52. To vše bude samozřejmě
24 IV,53 | Konkrétní znamení~53. Abych v tomto ohledu
25 III,41(25)| Tertulián, Apol., 50,13: PL 1,534.~
26 IV,54 | Dialog a poslání~54. Nové století a nové tisíciletí
27 III,30(15)| De Orat. Dom., 23: PL 4,553; srov. Lumen gentium, 4;
28 IV,56 | 56. Tento dialog však nesmí
29 IV,57 | Ve světle koncilu~57. Nejdražší bratři a sestry,
30 Záver,58 | 58. Pojďme dál s nadějí!
31 Záver,59 | 59. Nejdražší bratři a sestry!
32 I,8(5) | Dei XVIII, 51,2: PL 41,614; srov. II. vatikánský koncil,
33 I,15 | pro Boží království” (Lk 9,62). Jde-li o Boží království,
34 II,23 | jasnou tvář” (srov. Ž 67[66], 3). A protože je Kristus
35 II,23 | svou jasnou tvář” (srov. Ž 67[66], 3). A protože je Kristus
36 II,23(12) | II. řeč proti Ariánům 70: PG 26, 425 B. ~
37 II,27(13) | Prozřetelností, kapitola 78; Krystal, Praha 1998, 129.~
38 IV,56(40) | 19. května 1991), 82: AAS 84 (1992), 444.~
39 IV,45(29) | srpna 1997): AAS 89 (1997), 852-877, zvláště odstavec 5:
40 IV,45(29) | 1997): AAS 89 (1997), 852-877, zvláště odstavec 5: Orgány
41 Intro,2 | Hospodinových milostech) (Ž 89[88],2).~U všeho, co se odehrálo
42 IV,54(38) | suum lumen non habeat, sed ab Unigenito Dei Filio, qui
43 II,25 | něžným důvěrným oslovením: “Abba, Otče”. Prosí ho, aby od
44 I,13 | viditelně vydal po stopách Abraháma, “našeho otce ve víře” (
45 II,28 | pro svou úctu (k Bohu). Ačkoliv to byl Syn (Boží), naučil
46 IV,46(33) | apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem, 2; Zvon, Praha 1995.~
47 III,37(23)| Posynodální apoštolská adhortace Reconciliatio et paenitentia,
48 III,37 | téma napsal posynodální adhortaci Reconciliatio et paenitentia,
49 III,31 | spojit bohatství pozvání, adresované všem pokřtěným, s tradičními
50 I,15 | souvislosti Ježíšovu výtku adresovanou Martě: “Děláš si starosti
51 IV,55(39) | nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate; Zvon, Praha 1995~
52 IV,42 | však bude chybět láska (agapé), vše ostatní bude zbytečné.
53 II,27 | rozkoší svaté Trojice a jeho agonie nebyla proto přece méně
54 II,27 | svou agónii ve spojení s agónií Ježíšovou, a tak sama na
55 III,34 | Dokazuje to zkušenost mnoha aktivních křesťanských skupin, v nichž
56 IV,47 | věnovat pozornost, a stát se aktivními činiteli církve v oblasti
57 I,15 | Nová dynamika~15. Tolik alespoň v obrysech nejdůležitější
58 I,5 | ho představuje Zjevení: “alfa i omega, první i poslední,
59 IV,54(38) | locis in Sanctis Scripturis allegorice sol appellatus est”: Enarr.
60 III,34 | okouzlit nějakou “náhražkou” alternativních náboženských směrů nebo
61 I,4 | království kajícímu lotrovi: “Amen, pravím ti: Dnes budeš se
62 IV,42 | jako odbornici na scientia amoris: “Pochopila jsem, že církev
63 IV,50 | být dnes někdo odsouzen k analfabetismu? Jak je možné, že dnes chybí
64 IV,48 | jediného Kristova těla. ~S analogickým úsilím je třeba rozvíjet
65 I,4 | svěžest onoho “dnes”, jímž andělé zvěstovali pastýřům onu
66 IV,42 | kdybychom mluvili lidskými i andělskými jazyky a měli víru schopnou “
67 I,9 | církevní organizátory i animátory těžkým zkouškám. Chtěl bych
68 IV,56(40) | evangelizaci národů, Dialogo e annuncio: riflessioni e orientamenti (
69 IV,53(37) | Sv. Ignác z Antiochie, List Římanům, Úvod, vyd.
70 II,23 | životě vykoupené lidstvo. Antropologie založená na tajemství vtělení
71 III,41(25)| Tertulián, Apol., 50,13: PL 1,534.~
72 IV,46(33) | Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem, 2; Zvon, Praha
73 IV,46(33) | vatikánský koncil, Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem,
74 III,40 | druhým. Je třeba nového apoštolského nadšení, které bude každodenním
75 III,29 | který jsem předložil v apoštolském listu Tertio millennio adveniente.
76 III,35 | vzkříšený Kristus přinesl apoštolům dar pokoje a Ducha svatého (
77 IV,54(38) | Scripturis allegorice sol appellatus est”: Enarr. in Ps. 10,3:
78 II,23(12) | pravý Bůh.” II. řeč proti Ariánům 70: PG 26, 425 B. ~
79 I,12 | katolického patriarchy všech Arménů J.S. Karekina II. Kromě
80 III,33(18)| víry, Dopis o některých aspektech křesťanské meditace Orationis
81 II,25 | přivádí k nejparadoxnějšímu aspektu jeho tajemství, který se
82 I,6 | sympózia nám pomohla vyjasnit aspekty, v nichž se v průběhu prvních
83 III,40 | abych stůj co stůj zachránil aspoň některé” (1 Kor 9,22). Když
84 II,23(12) | tomu srovnej, co říká sv. Atanáš: “Člověk by nemohl být zbožštěn
85 Intro,2 | církvi (srov. Zj 2,7.11.17 atd.).~
86 I,13 | stanout na hoře Sinaj, v atmosféře obdržení Desatera a uzavření
87 I,8 | která se podle slov sv. Augustina nachází “mezi pronásledováními
88 I,13 | slova”, slavenou 23. února v aule Pavla VI. Ihned poté začala
89 IV,45(30) | Řehole III,3: “Ideo autem omnes ad consilium vocari
90 I,9 | vyjadřuje hlubokou touhu po auten-tických hodnotách, jejichž završením
91 IV,44 | ověřování, aby byla zajištěna autenticita jejich evangelijní inspirace. ~
92 Záver,59 | Byla-li naše jubilejní pouť autentická, „rozhýbala“ naše nohy k
93 II,23 | člověk, zjevuje nám také autentickou lidskou tvář a “plně odhaluje
94 III,33 | společenství se musí stát autentickými “školami” modlitby, v nichž
95 IV,42(27) | Terezie od Ježíše, Autobiografické spisy /Dějiny duše/, Vimperk
96 IV,52 | církve respektovali její autonomii a kompetence. ~Úsilí, které
97 III,41 | tento slavný “zákon”, jehož autorem je Tertulián, vždy osvědčil.
98 IV,45 | jakkoliv zpochybňovala jejich autoritu, k intenzivnějšímu naslouchání
99 II,17 | katechetický záměr jejich autorů, předávají v plně důvěryhodné
100 III,33 | od Kříže a sv. Terezie z Avily.~Ano, nejdražší bratři a
101 II,23(12) | proti Ariánům 70: PG 26, 425 B. ~
102 I,12 | jednotlivých místních církví, ba jednotlivých národů a kultur,
103 IV,56 | 1 Pt 3,15). Nesmíme se bát, že by se radostná zvěst
104 Záver,59 | 24,35), ať nás zastihne bdělé a připravené, abychom rozpoznali
105 II,18 | dokumenty jsou podrobeny bdělému rozlišování ze strany církve.
106 I,6 | prohloubilo naši pokoru i bdělost při uskutečňování evangelia. ~
107 IV,56 | Církev, i když účinně a s bdělostí rozlišuje “pravé známky
108 IV,45 | naslouchání Božímu lidu. Svatý Benedikt radí opatovi v jednom klášteře,
109 II,27 | následují neposkvrněného Beránka, mého jednorozeného Syna,
110 Intro,1 | prýští “zpod trůnu Božího a Beránkova” (srov. Zj 22,1). Je to
111 IV,43 | nebyly k ničemu. Staly by se bezduchými strukturami, spíše maskami,
112 II,21(10) | přirozenostech, bez směšování, beze změny, bez rozdělení, bez
113 Záver,58 | jako na zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na naší cestě. “
114 IV,57 | století obdržela; je pro nás bezpečným kompasem, který nám umožňuje,
115 Intro,1 | srdcí. Na církev se však bezpochyby rozlila “řeka vody živé”,
116 IV,53 | které sloužily k zajištění bezproblémového průběhu jubilejních oslav.
117 III,29 | slyšeli jeho první kázání bezprostředně po seslání Ducha svatého: “
118 III,29 | před námi už nerýsuje žádný bezprostřední cíl, nýbrž mnohem větší
119 I,10 | zábavu pozitivní, mravně bezúhonná poselství, schopná vnášet
120 II,25 | představit větší utrpení a bezútěšnější temnotu? Ve skutečnosti
121 Záver,59 | abychom rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi bližními s velkou
122 Záver,59 | tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou
123 III,37 | společenství dokázala v rámci své běžné pedagogiky vhodně a účinně
124 III,31 | předložit tuto “vysokou míru” běžného křesťanského života: tímto
125 III,39 | mimo jiné šířením výtisků Bible do rodin. Obzvlášť důležité
126 III,39 | jejíž pomocí můžeme vnímat biblický text jako živé slovo, které
127 I,14 | době odsouhlasily odpuštění bilaterálních dluhů, zatěžujících nejchudší
128 II,28 | Stejně jako na Velký pátek a Bílou sobotu i dnes církev kon-templuje
129 IV,51 | vědy, především na poli biotechnologií, protože jim není dovoleno
130 IV,46 | podněcovala všechny pokřtěné a biřmované k tomu, aby poznávali a
131 Intro,3 | shromážděné kolem svého biskupa, v naslou-chání Božímu slovu,
132 IV,44 | v úzké spolupráci s ním biskupská kolegialita. Přímým základem
133 III,37 | shromážděny plody práce biskupského synodu, který se touto problematikou
134 IV,52 | je nevybízí k zanedbávání blaha bližních, ale spíše je k
135 I,7 | byl jubilejní rok rokem blahořečení nebo svatořečení. Svatost,
136 III,31 | posledních letech dopřál blahořečit a kanonizovat mnoho křesťanů,
137 II,27 | ověřuje paradox zároveň blaženého i sklíčeného Ježíše: “V
138 II,25 | neboť jsem v tísni, buď blízko, vždyť nemám pomocníka” (
139 II,27 | v bolesti kvůli hříchům bližního a v blaženosti pro spojení
140 Záver,59 | tvář a běželi za našimi bližními s velkou zvěstí: “Viděli
141 IV,47 | Ef 5,32). ~Církev v tomto bodě nemůže podlehnout tlakům
142 III,29 | pracovaly na základních bodech současného hlásání evangelia
143 IV,48 | Teologická konfrontace základních bodů křesťanské víry a morálky,
144 I,13 | této etapy – s nádhernou “bohoslužbou slova”, slavenou 23. února
145 IV,46 | potřebám katechezí, přípravou bohoslužeb, výchovou mládeže nebo nejrůznějšími
146 IV,48 | Smutné dědictví minulosti nás bohužel provází i na prahu nového
147 II,19 | života a ukazuje jim “ruce a bok” (Jan 20,20). Uvěřit jistě
148 II,21 | vztáhni ruku a vlož ji do mého boku” (Jan 20,27). Stejně jako
149 II,26 | než tělesné, je strašnou bolestí duše. Teologická tradice
150 I,8 | nich, protkané radostmi i bolestmi; dějiny, které se setkaly
151 III,33 | duchovní nasazení a zná i bolestná očišťování (“temná noc”),
152 II,25 | tohoto paradoxu stoupá z bolestného, zdánlivě zoufalého Ježíšova
153 II,21 | jakéhokoliv oddělení přirozenost božská a lidská. 10~Uvědomujeme
154 III,32 | toto umění od samotného božského Mistra, stejně jako to dělali
155 II,24 | Synova tvář~24. Tato božsko-lidská identita vystupuje silně
156 Záver,59 | než kdy jindy rozevřela brána živá, Kristus. Poté, co
157 I,12 | společně otevřeli svatou bránu. Týmž směrem se ubírala
158 IV,53 | díky níž se mnoho chudých bratří a sester mohlo účastnit
159 Intro,3 | naslou-chání Božímu slovu, v bratrském společenství a v “lámání
160 I,13 | Tato pouť byla okamžikem bratrství a pokoje, které si chci
161 IV,43 | umění “vytvořit prostor” bratru tím, že poneseme břemena
162 IV,48 | rozvíjet ekumenický dialog s bratry a sestrami z anglikánské
163 I,15 | třeba jít dále, odrazit od břehu s důvěrou v Kristovo slovo:
164 IV,43 | bratru tím, že poneseme břemena jeden druhého (srov. Gal
165 I,6 | na působivou liturgii 12. března 2000, při níž jsem já sám
166 I,14 | to, aby příslušné vlády v brzké době tato rozhodnutí parlamentů
167 III,36 | světa křesťané buď jsou nebo brzy budou “malým stádcem” (Lk
168 IV,42 | že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem” (
169 I,4 | Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji” (Lk 23,43).~
170 IV,51 | nichž závisí lidský osud a budoucnost celé společnosti. ~
171 IV,52 | poselství neodvrací lidi od budování světa, ani je nevybízí k
172 IV,52 | neznamená, že jej nemáme budovat. V tomto směru si uchovává
173 III,31 | radikálnosti Horského kázání: “Buďte dokonalí, jako je dokonalý
174 III,33 | milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat” (
175 III,39 | které oslovuje, orientuje a buduje náš život. ~
176 IV,43 | pracovníci, tam, kde se budují rodiny a komunity. Spiritualita
177 I,4(2) | Bula Incarnationis mysterium (
178 I,4 | vševládný” (Zj 11,17). V Bule k vyhlášení Velkého jubilea
179 IV,48 | a jak milé, když bratři bydlí pospolu” (Ž 133[132],1).~
180 Záver,59 | šedi všedních dnů. Naopak: Byla-li naše jubilejní pouť autentická, „
181 I,10 | setkání s vězni v Regina Caeli. Z jejich očích jsem vyčetl
182 Intro,3 | Toto zakořenění církve v čase a prostoru v sobě odráží
183 III,32 | modlitby. Jubilejní rok byl časem intenzivní osobní i společné
184 IV,48 | jednoty všech křesťanů i v časných dějinách nespočívá v našich
185 IV,46 | království tím, že se zabývají časnými věcmi a upravují je podle
186 I,8 | jsme pozorovat pouze vnější část této ojedinělé události.
187 III,36 | křesťanského původu. V mnohých částech světa křesťané buď jsou
188 I,4(2) | listopadu 1998), 3 132 ČBK, Praha 1999.~
189 IV,54(38) | est”: Enarr. in Ps. 10,3: CCL 38,42.~
190 Záver,58 | tisíciletí jako široký oceán: čekají nás v něm mnohá dobrodružství
191 I,8 | poutníků, kteří trpělivě čekali, až budou moci vkročit svatou
192 IV,46 | dopad na život církve po celém světě, v některých odedávna
193 II,28 | život a která nabízí spásu celému světu. Ale kontemplace Kristovy
194 IV,54 | a naplňuje stínem, jsme celí rozechvělí. Tento úkol je
195 IV,52 | doby stal závažný problém celoplanetárního rozsahu. ~Tento eticko-sociální
196 III,30 | v úkol, jímž se má řídit celý život křesťana: “Neboť to
197 IV,46 | do farností, výchovných center i rodin a vedla k pozornějšímu
198 III,37 | vybízel, aby se za každou cenu zamezilo krizi “smyslu pro
199 III,29 | našich srdcích. Z ní máme čerpat nový elán pro křesťanský
200 II,27(14) | Poslední rozhovory, 6. července 1897, Kostelní Vydří 1992,
201 II,19 | představuje ve známé události u Césareje Filipovy (srov. Mt 16,13–
202 III,39 | naslouchání a soustavné četby Písma svatého udělalo jistě
203 IV,56 | lidské zkušenosti, přes její četné protiklady, znamení své
204 III,39 | míře se k němu obracejí četní jednotlivci i celá společenství;
205 I,11 | jímž jsem za přítomnosti četných biskupů z celého světa svěřil
206 III,34 | život. Zvláště tváří v tvář četným zkouškám, kterým vystavuje
207 II,21 | podle klasické formulace Chalcedonského koncilu (r. 451) “jedna
208 I,13 | jsem si zahájit tuto pouť v Chaldejském Uru, abych se téměř viditelně
209 III,30 | znovuobjevení její “svatosti”, chápané v podstatě jako příslušnost
210 II,27 | Základem tohoto církevního chápání Kristova vědomí je ostatně
211 IV,51 | evangelia, které jsou často málo chápany, a mohou tak příslušný zákrok
212 II,27 | ujišťuji vás, že z toho něco chápu, protože to sama zakouším.” 14
213 III,37 | nevymizely. Jubilejní rok, charakte-rizovaný zvlášť mocným obratem ke
214 I,10 | jubilea. Každá měla svůj charakter a zanechala své poselství
215 III,36 | Vstupujeme do tisíciletí, charakterizo-vaného hustou spletí kultur a náboženství,
216 I,15 | přenechává, bez váhání bych ho charakterizoval jako kontemplaci Kristovy
217 I,6 | tento jubilejní rok silně charakterizován požadavkem odpuštění. Odpověděli
218 III,40 | rozmanitější a náročnější situaci, charakterizované globalizací a novým, rychle
219 IV,53 | budou zbylé peníze určeny na charitativní účely. Je důležité, aby
220 I,5 | bez jakéhokoliv sklonu k chiliastickému fantazírování přispělo k
221 IV,51 | účinné – zvláště v těchto choulostivých a kontroverzních oblastech –
222 II,24 | pronesl v Jeruzalémském chrámě? Vždyť už tam se projevuje
223 II,18 | pouti do jeruzalémského chrámu (srov. Lk 2,41), a díky
224 II,17(8) | enim Scripturarum ignoratio Christi est”: Comm. in Is., Prol.:
225 III,41 | Sanguis martyrum – semen christianorum25 (Krev mučedníků je semenem
226 Intro,3(1)| službě biskupů v církvi Christus Dominus, 11; Zvon, Praha
227 I,15 | vzpomínek. Pokud bychom chtěli vyjádřit jádro velkého bohatství,
228 IV,50 | proto jednat tak, aby se chudí cítili v každém křesťanském
229 IV,50 | nemají kam složit hlavu? ~Chudoba se může ještě donekonečna
230 I,7 | nezabránilo v tom, abychom chválili Pána za to, co vykonal v
231 I,4 | prožívána jako “neutuchající chvalozpěv na Trojici” 2 a zároveň
232 III,35 | ve slávě. Nevíme, co nám chystá toto nové tisíciletí, máme
233 III,29 | konkrétní programové kroky – cíle a metody práce, formace
234 I,5 | jejich smyslem a konečným cílem. Skrze něj – který je Otcovým
235 IV,55 | musí stále více stávat tím, čím skutečně je – jménem pokoje
236 IV,53 | srov. Sk 2,44 45).~Tento čin bude pouze malým potůčkem,
237 IV,50 | vystavuje. Láska projevená v činech zajišťuje účinnost lásky
238 IV,51 | příslušný zákrok církve činit nepopulárním; to však neznamená,
239 IV,47 | pozornost, a stát se aktivními činiteli církve v oblasti obrany
240 IV,49 | všeobecné službě a vede nás k činným a konkrétním projevům lásky
241 IV,45 | kněžími a řeholníky i mezi církevními sdruženími a hnutími. Za
242 IV,52 | třeba odmítnout pokušení čistě intimistické a individu-alistické
243 I,4(3) | Tamtéž, 4: cit., 133.~
244 III,40 | Musíme znovu prožít to, co cítil svatý Pavel, když volal: “
245 IV,50 | jednat tak, aby se chudí cítili v každém křesťanském společenství “
246 IV,57 | církve. V závěru jubilea cítím víc než kdy v minulosti
247 III,40 | požadavkům všech s ohledem na citlivost, jazyk, stejně jako to dělal
248 III,33 | kontemplace, naslouchání, citové vzplanutí, až k opravdové “
249 II,25 | žalmista v působivé spleti citů spojuje utrpení s důvěrou.
250 I,8(5) | Sv. Augustin, De civ. Dei XVIII, 51,2: PL 41,
251 I,9 | pozoruhodná a často vystavila civilní i církevní organizátory
252 IV,45 | a zodpovědnosti každého člena Božího lidu. ~
253 I,14 | orga-nizacím. Doufejme, že členské státy těchto organizací,
254 III,40 | dotkne se zodpovědnosti všech členů Božího lidu. Kdo se skutečně
255 II,17(8) | ignoratio Christi est”: Comm. in Is., Prol.: PL 24,17.~
256 IV,45(30) | 3: “Ideo autem omnes ad consilium vocari diximus, quia saepe
257 III,31 | pohled jen málo účinné. Copak je možné “plánovat” svatost?
258 II,28 | Iesu memoria, dans vera cordis gaudia”: jak sladká je vzpomínka
259 IV,45(31) | 23, 36 Sulpiciu Severovi: CSEL 29, 193.~
260 III,30(15)| Sv. Cyprián, De Orat. Dom., 23: PL 4,
261 I,10 | přijaly světlo Kristovo, které dá zazářit původnímu Božímu
262 IV,56 | záměru”,42 uznává, že nejen dala, ale také “přijala mnoho
263 IV,48 | před námi zůstává ještě daleká cesta. ~Tím, že Velké jubileum
264 III,29 | společenství. Jubileum nám dalo výjimečnou příležitost,
265 I,12 | patriarchy a s představenými dalších křesťanských vyznání. Vzpomínám
266 III,33 | také já ho budu milovat a dám se mu poznat” (Jan 14,21).
267 II,28 | který ho potkal na cestě u Damašku a byl jím ohromen: “Pro
268 II,28 | radost. “Dulcis Iesu memoria, dans vera cordis gaudia”: jak
269 IV,46 | životaschopnost, která je Božím darem a přináší opravdové “jaro
270 I,7 | končícím, kdy své církvi daroval velký zástup svatých a mučedníků.
271 Intro,1 | v Kristu znovu zjevila a darovala. Na závěr tohoto roku můžeme
272 IV,46 | zvláště vyzývá-li k úplnému darovaní sebe sama a svých sil ve
273 I,5 | velikonočním tajemstvím a darováním Ducha svatého, je pulzujícím
274 IV,46 | společenství dát prostor všem darům Ducha svatého. Jednota církve
275 II,22 | pochází jako člověk z rodu Davidova” (Řím 1,3; srov. 9,5). Jestliže
276 I,4 | narození v Betlémě: “V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel –
277 I,7 | prostorách Kolosea – symbolu dávného pronásledování křesťanů.
278 IV,45 | účelem je vhodné osvojit si dávnou moudrost, která vybízela
279 III,34 | nýbrž i ve farnostech více dbalo na to, aby bylo jejich klima
280 IV,45 | účelem je nutné co nejvíce dbát na orgány účasti, předepsané
281 I,8 | apoštolů nesčetní synové a dcery církve v touze vyznat svou
282 II,18 | pak přichází nové, jisté a definitivní svítání. Závěr evangelií
283 IV,53 | křesťanské lásky, procházející dějinami. Malým, ale významným: Jubileum
284 I,7 | Svatost, ať už se vztahuje na dějinně známé papeže nebo na prosté
285 III,41 | semenem nových křesťanů): v dějinných zkouškách se tento slavný “
286 II,18 | přesto vychází s jistým dějinným základem, neboť evangelisté
287 I,4 | 4. “Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný” (
288 III,40 | citlivost, jazyk, stejně jako to dělal svatý Pavel, který píše: “
289 I,15 | výtku adresovanou Martě: “Děláš si starosti a znepokojuješ
290 IV,48 | naléhavosti rozvoje společenství v delikátní oblasti ekumenismu? Smutné
291 I,10 | staří, nemocní, postižení; dělníci, zemědělci i sportovci;
292 I,10 | Velký ohlas mělo setkání dělníků, které se uskutečnilo 1.
293 IV,45 | neřídí pravidly parlamentární demokracie, protože mají poradní, nikoliv
294 Záver,58 | v jediném společenství a denně se živí ze stolu eucharistického
295 III,34 | počínaje žalmy ranních chval Denní modlitby církve, s jejichž
296 I,13 | Sinaj, v atmosféře obdržení Desatera a uzavření první smlouvy.
297 I,10 | Nemohu se samozřejmě detailně zastavit u jednotlivých
298 IV,56(40) | pro evangelizaci národů, Dialogo e annuncio: riflessioni
299 I,12 | Význačné ale je, že mnohé diecéze byly přítomny skrze početné
300 III,29 | uvedli do souladu plány svých diecézí se sousedními diecézními
301 III,29 | svých diecézí se sousedními diecézními společenstvími i se společenstvími
302 III,33 | prosba o pomoc, ale též jako díkůvzdání, chvála, klanění, kontemplace,
303 Záver,58 | pokračuje i dnes ve svém díle. Musíme se pozorně dívat,
304 IV,46 | v poslušnosti oprávněným direktivám duchovních pastýřů. Pro
305 IV,51 | solidaritu, která vede k diskriminaci života jednotlivců a šlape
306 IV,56 | dialogu přistupovali s vnitřní dispozicí k naslou-chání. Víme přece,
307 IV,56 | být tento obsah předmětem disputací, jako by se jednalo o naše
308 I,10 | kdy “postavil doprostřed” dítě, na znamení postoje, který
309 I,10 | dnech roku setkání se světem divadla, které velmi silně působí
310 IV,53 | Jubileum vedlo lidi, aby se dívali k Římu, k “církvi, jež předsedá
311 IV,48 | obnovené pojubilejní pouti se dívám s velkou nadějí na východní
312 I,9 | dar Ducha svatého. Když se díváme na mladé s jejich problémy
313 III,39 | stále živou tradici lectio divina, s jejíž pomocí můžeme vnímat
314 III,38 | na svatosti. Nesmíme se divit, že kdykoliv se tento princip
315 I,4 | zvěstovali pastýřům onu divuplnou událost Ježíšova narození
316 Intro,2 | povinnost vděčnosti za “divy”, které pro nás vykonal
317 IV,45(30) | omnes ad consilium vocari diximus, quia saepe iuniori Dominus
318 I,8 | nezřídka jsem se zahleděl na dlouhé řady poutníků, kteří trpělivě
319 I,6 | svědomí jsme byli odhodláni už dlouho, neboť jsme si vědomi, že
320 II,26 | plně se z něj raduje, až do dna zakouší, co znamená odolávat
321 I,10 | milé bylo pak v posledních dnech roku setkání se světem divadla,
322 III,36 | se den Páně stává zároveň dnem církve, 22 která pak může
323 II,16 | vždy vědomě, vyžadují od dnešních věřících, aby jim nejen “
324 IV,44 | účinně reagovat na problémy dnešního rychle se měnícího světa. ~
325 IV,48 | společné cestě s touhou po dni, kdy všichni Kristovi učedníci
326 I,13 | vzpomínám na atmosféru oněch dní, nemohu nevyjádřit vroucí
327 Záver,59 | nevracíme do šedi všedních dnů. Naopak: Byla-li naše jubilejní
328 III,29 | já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!” (Mt
329 I,15 | kontemplaci a modlitbě. Naše doba je dobou neustálého pohybu,
330 I,15 | a modlitbě. Naše doba je dobou neustálého pohybu, který
331 IV,46 | neformální služby, přispívat k dobru celého společenství a vycházet
332 IV,44 | než v minulosti snažit o docenění a rozvoj těch oblastí a
333 I,10 | sportovci; umělci a univerzitní docenti; biskupové, kněží i ti,
334 IV,48 | nerozdělitelná. K rozdělení dochází v běhu dějin, ve vztazích
335 III,31 | stát svatým?” Znamená to dodat jeho cestě radikálnosti
336 IV,46 | jsou církví uznaná hnutí, dodávají církvi životaschopnost,
337 III,37 | k podobné situaci vedly, dodnes nevymizely. Jubilejní rok,
338 I,9 | počtu jsem byl velmi často dojat upřímným úsilím o modlitbu,
339 IV,48 | několik opravdu prorockých a dojemných signálů, ale před námi zůstává
340 I,13 | Jen těžko mohu popsat své dojetí, když jsem mohl uctít místa
341 III,37 | křesťanská společenství dokázala v rámci své běžné pedagogiky
342 III,34 | než si obvykle myslíme. Dokazuje to zkušenost mnoha aktivních
343 IV,49 | k jaké velkorysosti se dokáže vystupňovat křesťanská láska
344 II,28 | utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou
345 III,30 | křesťanskému životu a k dokonalé lásce”.16 ~
346 III,31 | Horského kázání: “Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský
347 III,31 | samotný koncil, tento ideál dokonalosti není možné vykládat jako
348 II,21 | vyjádření pouze lidské, jeho doktrinální obsah je pozorně vyvážen
349 II,18 | srov. Lk 1,3) a dostupné dokumenty jsou podrobeny bdělému rozlišování
350 I,13 | místech, na něž i nedávno dolehlo násilí, jsem mohl zakusit
351 III,30(15)| Sv. Cyprián, De Orat. Dom., 23: PL 4,553; srov. Lumen
352 IV,50 | křesťanském společenství “jako doma”. Nebyl by právě tento způsob
353 IV,56 | se jednalo o naše pouhé domněnky; je pro nás naopak milostí,
354 III,34 | rozvíjeli. Bylo by však mylné domnívat se, že obyčejní křesťané
355 IV,43 | světa, musíme učinit církev domovem a školou společenství. ~
356 Záver,59 | Jeruzaléma a po návratu domů rozjímala ve svém srdci
357 IV,50 | Chudoba se může ještě donekonečna rozšiřovat, pokud k těmto
358 IV,46 | Tato otázka má zásadní dopad na život církve po celém
359 III,33(18)| Kongregace pro nauku víry, Dopis o některých aspektech křesťanské
360 III,31 | že mi v posledních letech dopřál blahořečit a kanonizovat
361 I,10 | Ježíšovo gesto, kdy “postavil doprostřed” dítě, na znamení postoje,
362 III,40 | řadu nedokonalostí, které doprovázejí všechno lidské, výslovně
363 III,29 | nejdražší bratři a sestry, doprovázela církev po dva tisíce let
364 III,29 | katecheze s trinitárním obsahem, doprovázenou specifickým pastoračním
365 III,37 | těžkých hříchů, jichž se dopustil po křtu”.24 Když se zmíněný
366 IV,43 | přešli k praktickým plánům, dopustili bychom se omylu. Dříve než
367 I,4 | těchto životních rozměrů a dosáhl okamžiků tak intenzivních,
368 III,37 | křesťana “obvyklá cesta, jíž dosahuje odpuštění a prominutí těžkých
369 IV,48 | uzavřené srdce. Důvěra v dosažení plné a viditelné jednoty
370 II,25 | jako s největším hříšníkem (doslova jako s hříchem pozn. překl.),
371 II,24 | Neudivuje nás tedy, že v dospělosti jeho slova naprosto rozhodně
372 I,10 | milosrdenství nejrůznější skupiny dospělých: staří, nemocní, postižení;
373 III,40 | důvěrou představen všem lidem: dospělým, rodi-nám, mládeži, dětem,
374 IV,43 | kromě bratra, který ho přímo dostal. Spiritualita společenství
375 III,33 | zištným způsobem. My, kdo jsme dostali milost víry v Krista, Spasitele
376 III,39 | církve se Písmu svatému dostalo takové úcty, jakou si zaslouží.
377 II,24 | hloubku jeho tajemství, jak to dostatečně zdůrazňují synoptická evangelia (
378 III,38 | pastorační úsilí, jež by věnovalo dostatečný prostor osobní i společné
379 IV,50 | oblasti a kategorie lidí s dostatečným ekonomickým potenciálem,
380 II,19 | koho jej pokládají “lidé”. Dostává tuto odpověď: “Jedni za
381 II,18 | svědectví (srov. Lk 1,3) a dostupné dokumenty jsou podrobeny
382 III,36 | různými obtížemi proto musí dosvědčovat specifické prvky své vlastní
383 IV,57 | požadoval, aby se církev dotazovala na přijetí koncilu. 44 Bylo
384 II,21 | neustále celou církev, aby se dotkla jeho ran, a poznala tak
385 Intro,1 | milosti, jež se v průběhu roku dotkly lidských srdcí. Na církev
386 III,40 | několika “specialistům”, ale dotkne se zodpovědnosti všech členů
387 III,33 | milovaného Božího Syna, vnímal dotyk Ducha svatého a v synovské
388 II,17 | slyšeli ho na vlastní uši a dotýkali se ho svýma rukama (srov.
389 I,10 | ale i všem, kdo se o ní dověděli nebo ji sledovali ve sdělovacích
390 II,24 | řadu podnětů, jež nás mohou dovést až k “hranici” tajemství
391 IV,51 | biotechnologií, protože jim není dovoleno přehlížet základní etické
392 III,38 | otevřeli srdce vlně milostí a dovolili, aby se na nás plně projevila
393 III,38 | spustím sítě” (Lk 5,5). Dovolte nástupci svatého Petra,
394 Záver,58 | seslán o Letnicích a dnes nám dovoluje znovu vyjít v síle naděje, “
395 II,20 | němž se může rozvinout a dozrát opravdové, odpovídající
396 II,20 | 20. Jak došel Petr k této víře? A co se
397 II,20 | mezi Ježíšem a učedníky došlo ve chvíli, kdy se Ježíš “
398 I,13 | posvátných místech, jež jsou drahá současně židům, křesťanům
399 IV,54 | tajemství měsíce), tak drahé církevním otcům, kteří v
400 II,18 | závěrečné krizi, s jejím dramatickým epilogem na Golgotě. Po
401 IV,50 | zoufalství nihilismu, pokušení drogy, opuštěnosti v pokročilém
402 IV,56 | Misijní povinnost nám na druhé straně nebrání, abychom
403 IV,43 | že poneseme břemena jeden druhého (srov. Gal 6,2) a budeme
404 IV,43 | znamená dále schopnost vidět v druhém především to pozitivní,
405 III,40 | sebe, ale musí o tom hlásat druhým. Je třeba nového apoštolského
406 II,19 | Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše
407 IV,46 | a co je dobré, toho se držte” (1 Sol 5,19–21).~
408 II,21(10) | Slovo a Pán Ježíš Kristus”: DS 301-302.~
409 II,18 | informací pak, osvíceni Duchem svatým, přijali lidsky nepochopitelnou
410 IV,46 | poslušnosti oprávněným direktivám duchovních pastýřů. Pro všechny se
411 II,28 | svůj poklad a svou radost. “Dulcis Iesu memoria, dans vera
412 I,12 | se ubírala také některá důležitá setkání s pravoslavnými
413 III,37 | kultuře. 23 S ještě větším důrazem jsem však zval věřící, aby
414 IV,48 | mezi dětmi církve jakožto důsledek lidské křehkosti při přijímání
415 IV,50 | hranicí minima, nezbytného pro důstojný lidský život. Je vůbec možné,
416 IV,48 | pro příliš uzavřené srdce. Důvěra v dosažení plné a viditelné
417 II,25 | ho svým obvyklým a něžným důvěrným oslovením: “Abba, Otče”.
418 I,10 | poselství, schopná vnášet důvěru v život a lásku k němu. ~
419 III,29 | Ptáme se s optimismem plným důvěry, nepodceňujeme však problémy.
420 II,17 | autorů, předávají v plně důvěryhodné podobě. 9~
421 III,41 | 41. V této důvěryplné, iniciativní a tvořivé misijní
422 IV,56 | právě s touto pokornou a důvěryplnou otevřeností “znamení doby”. 41
423 III,32 | vzájemnost je samotnou podstatou, duší křesťanského života, nezbytnou
424 II,27 | jak může být ve svatých duších radost i utrpení zároveň. “
425 Záver,59 | Zjevení Páně, roku 2001, dvacátého třetího roku pontifikátu. ~ ~ ~
426 II,24 | slova, která jako sotva dvaná-ctiletý pronesl v Jeruzalémském
427 II,18 | a vesnicemi v doprovodu dvanácti apoštolů, které si sám vybral (
428 I,9 | které, přes eventuální dvojakost, vyjadřuje hlubokou touhu
429 I,4 | vyslovil svou touhu, aby dvoutisící oslava tajemství vtělení
430 IV,48 | Vzpomínka na doby, kdy církev dýchala “oběma plícemi”, nechť povzbudí
431 I,15 | Nová dynamika~15. Tolik alespoň v obrysech
432 Intro,1 | Žid 13,20). S mimořádným dynamismem, který přitáhl mnohé, procházel
433 IV,54(38) | Augustin: “Luna intellegitur Ecclesia, quod suum lumen non habeat,
434 IV,45(29) | spolupráce laiků na službě kněží Ecclesiae de mysterio (15. srpna 1997):
435 III,30 | aby duchovně obohatili eklesiologii, nýbrž aby vyjádřili její
436 IV,51 | opodál tváří v tvář hrozící ekologické katastrofě, která proměňuje
437 I,14 | mající vážné důsledky na ekono-mickou a existenciální situaci
438 I,10 | rozhodnému nasměrování procesů ekonomické globalizace ke službě solidarity
439 IV,50 | tisíciletí obtížen protiklady ekonomického, kulturního a technologického
440 IV,50 | kategorie lidí s dostatečným ekonomickým potenciálem, kteří jsou
441 I,12 | anglikánské církve a metropolita ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli
442 I,12 | věnovala zvláštní pozornost ekumenickému rozměru. Jaká by byla vhodnější
443 IV,48 | lásce a především silný ekumenismus svatosti, to vše s Boží
444 III,31 | 31. Připomínat tuto elementární pravdu a dát ji za základ
445 II,19 | Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo
446 Záver,59 | na našich cestách a jako emauzským učedníkům se i nám dává
447 II,19 | Uvěřit jistě nebylo snadné. Emauzští učedníci uvěřili až po namáhavém
448 IV,54(38) | allegorice sol appellatus est”: Enarr. in Ps. 10,3: CCL 38,42.~
449 II,17(8) | Ignoratio enim Scripturarum ignoratio Christi
450 II,18 | krizi, s jejím dramatickým epilogem na Golgotě. Po této hodině
451 IV,45(31) | fidelem Spiritus Dei spirat”: Epist. 23, 36 Sulpiciu Severovi:
452 III,41 | prvním staletím křesťanské éry. Jubilejní paměť nám otevřela
453 IV,52 | s logikou vtělení, ani s eschatologickým směřováním křesťanství.
454 IV,52 | směřováním křesťanství. Eschatologie nás sice upozorňuje, že
455 Intro,1 | němž pro církev začíná nová etapa, znějí v našem srdci Ježíšova
456 IV,51 | dovoleno přehlížet základní etické normy a odvolávat se na
457 IV,52 | celoplanetárního rozsahu. ~Tento eticko-sociální rozměr je nezbytnou dimenzí
458 III,31 | prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti. Ptát
459 Záver,58 | a denně se živí ze stolu eucharistického Chleba a Slova života, neexistují
460 II,22 | představuje tajemství Krista evangelista Jan, proniká celým Novým
461 II,27 | ostatně vyprávění samotných evangelistů, kdy připomínají, že Ježíš,
462 II,20 | vrcholným vyjádřením je zvěst evangelisty Jana: “A slovo se stalo
463 III,40 | samo sebou skrze věrnost evangeliu a tradici církve, bude mít
464 IV,46 | podíl […] když se snaží evangelizovat a posvěcovat lidi”.33 ~Velký
465 III,40 | nejradikálnější požadavky evangelní zvěsti. Musíme jít ale vstříc
466 I,9 | poselstvím, které, přes eventuální dvojakost, vyjadřuje hlubokou
467 III,31 | křesťanských rodin. Zároveň je evidentní, že cesty svatosti jsou
468 II,24 | už během své historické existence si Ježíš uvědomoval, že
469 I,14 | důsledky na ekono-mickou a existenciální situaci mnoha lidí. ~
470 III,29 | problémů dnešní doby mohlo existovat nějaké zaklínadlo. Ne, nezachrání
471 I,9 | setkání mládeže? Pokud jen existuje nějaký obraz Jubilea roku
472 III,33 | jedním ze “znamení času” fakt, že v dnešním světě najdeme
473 IV,50 | nápaditost. Nadešel čas nové “fantazie lásky”, jejíž měrou nebude
474 I,5 | sklonu k chiliastickému fantazírování přispělo k tomu, že jsme
475 III,34 | společenstvích, nýbrž i ve farnostech více dbalo na to, aby bylo
476 IV,46 | povolání, která by pronikla do farností, výchovných center i rodin
477 IV,45(31) | pendeamus, quia in omnem fidelem Spiritus Dei spirat”: Epist.
478 IV,45(31) | De omnium fidelium ore pendeamus, quia in omnem
479 IV,54(38) | habeat, sed ab Unigenito Dei Filio, qui multis locis in Sanctis
480 II,16 | velikonoční pouť, se obrací na Filipa s touto prosbou, která duchovně
481 II,19 | známé události u Césareje Filipovy (srov. Mt 16,13–20). Ježíš
482 IV,56 | i křesťanského dialogu s filosofiemi, kulturami a náboženstvími.
483 I,14 | chudých zemí vůči mezinárodním finančním orga-nizacím. Doufejme,
484 III,29 | kroky – cíle a metody práce, formace a hodnocení pracovníků,
485 IV,46 | nejrůznější sdružení, jež ve formách tradičních i nových, jakými
486 IV,43 | dovolit jí, aby se stala formačním základem všude tam, kde
487 III,33(18)| křesťanské meditace Orationis formas (15. října 1989): AAS 82 (
488 IV,43 | základem všude tam, kde se formují lidé a křesťané, kde jsou
489 II,21 | pólů spočívá podle klasické formulace Chalcedonského koncilu (
490 IV,53(37) | List Římanům, Úvod, vyd. Funk, I, 252.~
491 II,18 | okamžikem, kdy se mladý Ježíš z Galileje dává pokřtít od Jana Křtitele
492 IV,44 | vatikánského koncilu zajišťují a garantují společenství. Pomysleme
493 II,28 | memoria, dans vera cordis gaudia”: jak sladká je vzpomínka
494 II,16 | dát zazářit jeho tváři i gene-racím nového tisíciletí? ~Naše
495 III,35 | bude církev každé budoucí generaci ukazovat “to, co tvoří základ
496 III,31 | uskutečnitelnou pro několik “géniů” svatosti. Cesty svatosti
497 IV,56 | Prvořadým úkolem této misie ad gentes je i nadále zvěst, že pouze
498 I,10 | více zopakovat Ježíšovo gesto, kdy “postavil doprostřed”
499 II,24 | Bohu naroveň” (Jan 5,18). V Getse-manech a na Golgotě je Ježíšovo
500 II,25 | celé své závažnosti událost Getsemanské zahrady. Ježíš stísněný
|