117-getse | globa-necht | nechy-podst | podsv-samem | sami-uznav | usi-zne
Chapter,Paragraph
501 I,10 | nasměrování procesů ekonomické globalizace ke službě solidarity a úcty,
502 III,40 | situaci, charakterizované globalizací a novým, rychle se měnícím
503 IV,54(38) | Ecclesia, quod suum lumen non habeat, sed ab Unigenito Dei Filio,
504 Intro,1 | voda Ducha svatého, jež hasí žízeň a obnovuje (srov.
505 IV,45 | přesná pravidla, čímž zjevuje hierarchickou strukturu církve a zamezuje
506 II,24 | nepochybné, že už během své historické existence si Ježíš uvědomoval,
507 II,22 | snížit, nebo dokonce popřít historickou konkrétnost Ježíšova lidství.
508 II,17 | vidění víry podložené přesným historickým svědectvím. Je to svědectví
509 I,12 | ledna 2000, kdy poprvé v historii, za přítomnosti představitelů
510 IV,49 | sám ztotožnil: “Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst,
511 IV,50 | době ještě lidé umírali hladem? Může být dnes někdo odsouzen
512 IV,48 | moci společně zpívat mocným hlasem: “Hle, jak je dobré a jak
513 Záver,58 | abychom jeho dílo spatřili, a hlavně mít široké srdce, abychom
514 IV,50 | někteří lidé nemají kam složit hlavu? ~Chudoba se může ještě
515 II,23 | 23. “Hospodine, hledám tvou tvář” (Ž 27[26],8).
516 III,29 | a hodnocení pracovníků, hledání vhodných prostředků – které
517 IV,46 | vlastní laikům, kteří mají “hledat Boží království tím, že
518 I,9 | nádherný úkol: stát se “ranní hlídkou” (srov. Iz 21,11–12) tohoto
519 IV,56 | pomáhají Kristovým učedníkům hlouběji pochopit zvěst, kterou nesou
520 II,21 | Hloubka tajemství~21. Slovo a
521 II,24 | naprosto rozhodně vyjadřují hloubku jeho tajemství, jak to dostatečně
522 II,26 | zakotvena přímo v nevyzpytatelné hlubině jednoty božské a lidské
523 I,9 | dialog ve vzájemné sympatii a hlubokém pochopení. Bylo tomu tak
524 I,9 | eventuální dvojakost, vyjadřuje hlubokou touhu po auten-tických hodnotách,
525 I,14 | jednotlivými lidmi a navrací hmotné prostředky těm, kteří o
526 IV,49 | všemi svými duchovními i hmotnými potřebami. ~
527 IV,45 | církevními sdruženími a hnutími. Za tím účelem je nutné
528 I,5 | srdcem celých dějin, tajemnou hodinou, kdy se přiblížilo Boží
529 III,29 | metody práce, formace a hodnocení pracovníků, hledání vhodných
530 IV,51 | interpretaci a obhajobu hodnot, které vycházejí ze samotné
531 IV,46 | nad základními životními hodnotami; jejím výsledkem je odpověď,
532 III,30 | v celé její programové hodnotě. Je věnována “všeo-becnému
533 II,19 | 20). Ježíš jako by poprvé hodnotil své poslání a ptá se svých
534 IV,55 | jiné prostřednictvím velmi hodnotných setkání se symbolickým poselstvím,
535 IV,57 | neztrácejí tyto texty svou hodnotu ani výkonnost. Je nezbytné,
536 III,39 | úcty, jakou si zaslouží. V hojné míře se k němu obracejí
537 IV,42 | má srdce a že toto srdce hoří láskou. Pochopila jsem,
538 II,20 | modlitby otevírá vhodný horizont, v němž se může rozvinout
539 II,25 | onoho tajemství. Veškerá hořkost tohoto paradoxu stoupá z
540 III,31 | jeho cestě radikálnosti Horského kázání: “Buďte dokonalí,
541 IV,42 | jazyky a měli víru schopnou “hory přenášet”, ale neměli bychom
542 Intro,1 | slova vděčnosti: “Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství
543 II,23 | 23. “Hospodine, hledám tvou tvář” (Ž 27[
544 Intro,2 | cantabo” (Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech) (Ž 89[88],2).~
545 II,19 | výjimečnost tohoto mistra, který hovoří úchvatně, nedokáží jej však
546 Intro,1 | poté, co ze Šimonovy loďky hovořil k zástupům, vyzval apoštola
547 I,12 | že o jubileu spontánně hovořím především tak, jak jsem
548 II,23 | tajemství vtělení překonává své hranice a vnitřní rozpory a směřuje
549 II,24 | jež nás mohou dovést až k “hranici” tajemství Kristova sebeuvědomění.
550 IV,50 | okraji rozvoje, ale přímo pod hranicí minima, nezbytného pro důstojný
551 III,37 | zamezilo krizi “smyslu pro hřích”, kterou pozorujeme v současné
552 II,27 | bolesti: v bolesti kvůli hříchům bližního a v blaženosti
553 III,40 | nadšení mládeže jako novou “hřivnu” (srov. Mt 25,15), kterou
554 II,25 | kvůli nám jako s největším hříšníkem (doslova jako s hříchem
555 I,4 | tisíce let, ale útěchou hříšníkům, kteří potřebují milosrdenství –
556 I,6 | společenství shromažďuje hříšníky, a je tedy “zároveň svatá
557 II,18 | smrtí, ukazuje na prázdný hrob a popisuje zjevení, během
558 I,8 | přicházeli sem do Říma k hrobům apoštolů nesčetní synové
559 IV,51 | tak často ohrožovaného hrozbou katastrofálních válek. Jak
560 IV,51 | stát opodál tváří v tvář hrozící ekologické katastrofě, která
561 II,27 | dokonce skrze osobní prožitek hrozných stavů zkoušky, které mystická
562 III,36 | tisíciletí, charakterizo-vaného hustou spletí kultur a náboženství,
563 Záver,58 | mluvil a vzýval ji jako “Hvězdu nové evangelizace”. I nyní
564 III,31 | vysvětlil samotný koncil, tento ideál dokonalosti není možné vykládat
565 IV,45(30) | Řehole III,3: “Ideo autem omnes ad consilium
566 II,28 | poklad a svou radost. “Dulcis Iesu memoria, dans vera cordis
567 IV,56 | potvrdila deklarace Dominus Iesus, nemůže být tento obsah
568 IV,53(37) | Sv. Ignác z Antiochie, List Římanům,
569 IV,43 | žár-livost. Nedělejme si iluze: bez této duchovní snahy
570 I,4(2) | Bula Incarnationis mysterium (29. listopadu
571 IV,52 | pokušení čistě intimistické a individu-alistické spirituality, protože ji
572 II,18 | takto ověřených prvotních informací pak, osvíceni Duchem svatým,
573 I,15 | nadšení vtělily do konkrétních iniciativ. Sám Ježíš nás napomíná: “
574 III,41 | 41. V této důvěryplné, iniciativní a tvořivé misijní práci
575 IV,43 | začneme plánovat konkrétní iniciativy, je třeba rozvinout spiritualitu
576 III,40 | odpovídat na tento požadavek inkulturace. I když zůstane samo sebou
577 IV,44 | autenticita jejich evangelijní inspirace. ~Počínaje II. vatikánským
578 II,24 | nepochybuje o tom, že shůry inspirovaní evangelisté správně zachytili
579 II,17 | Kontemplace Pánovy tváře se musí inspirovat v první řadě tím, co o něm
580 IV,47 | radikální krizí této základní instituce. V křesťanském pohledu na
581 IV,45 | spiritualita společenství institucionálnímu řádu duši a vede jej k důvěře
582 IV,46 | uniformitu, ale organickou integraci všech oprávně-ných rozdílů.
583 IV,54(38) | Např. sv. Augustin: “Luna intellegitur Ecclesia, quod suum lumen
584 III,36 | Lk 12,32). S mnohem větší intenzitou a často v podmínkách osamělosti
585 IV,45 | zpochybňovala jejich autoritu, k intenzivnějšímu naslouchání Božímu lidu.
586 I,4 | rozměrů a dosáhl okamžiků tak intenzivních, že jsme se mohli téměř
587 Intro,2 | co Duch svatý v tomto tak intenzivním roce sdělil církvi (srov.
588 IV,51 | zásad nevěřícím, nýbrž o interpretaci a obhajobu hodnot, které
589 IV,52 | odmítnout pokušení čistě intimistické a individu-alistické spirituality,
590 II,21 | její stan mezi lidmi! V intimní a nerozlučitelné jednotě
591 II,17(8) | ignoratio Christi est”: Comm. in Is., Prol.: PL 24,17.~
592 IV,45(30) | vocari diximus, quia saepe iuniori Dominus revelat quod melius
593 IV | IV. Svědkové lásky~
594 I,4 | Ježíš na sebe tehdy vztáhl Izaiášovo proroctví: “Dnes se naplnilo
595 II,19 | kteří poznamenali dějiny Izraele. Ve skutečnosti je Ježíš
596 I,5 | dějin uzavřel Bůh smlouvu s Izraelem, a připravil tak narození
597 I,13 | synů církve, ale též od izraelského a palestinského společenství.
598 I,12 | patriarchy všech Arménů J.S. Karekina II. Kromě toho
599 III,36 | každého pokřtěného opravdovým jádrem neděle: nezvratný závazek,
600 I,15 | Pokud bychom chtěli vyjádřit jádro velkého bohatství, jež nám
601 II,19 | církev všech časů, jde až k jádru samotných hlubin tajemství
602 Intro,1 | biskupské službě, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím,
603 IV,45 | mezi biskupy, kněžími a jáhny, mezi duchovními pastýři
604 I,12 | pozornost ekumenickému rozměru. Jaká by byla vhodnější příležitost
605 IV,47 | nemůže podlehnout tlakům jakési kultury, i když velmi rozšířené
606 I,10 | srov. Mt 18,2–4).~Právě jakoby ve stopách dětí přišly prosit
607 IV,51 | normy a odvolávat se na jakousi pochybnou solidaritu, která
608 IV,47 | kráse tím, že nám zjevil, jaký plán měl Bůh “od počátku” (
609 IV,53 | náboženská událost byla uchráněna jakýchkoliv ekonomických spekulací.
610 IV,46 | formách tradičních i nových, jakými jsou církví uznaná hnutí,
611 III,40 | Je to možná jen začátek, jakýsi náčrtek obrazu budoucnosti,
612 II,24 | a ještě ve větší míře Janovo evangelium. Ježíš nemá žádné
613 IV,43 | která v nás přebývá a jejíž jas máme zachytit také na tváři
614 II,24 | smrti nedokáže narušit jeho jasné vědomí, že je Synem nebeského
615 II,23 | požehnal a “ukázal nám svou jasnou tvář” (srov. Ž 67[66], 3).
616 II,20 | následovat? Matouš nám dává jasný směr ve slovech, jimiž Ježíš
617 IV,44 | a nástrojů, které podle jasných směrnic II. vatikánského
618 Intro,1 | tohoto roku můžeme v novém jásotu zopakovat prastará slova
619 IV,42 | mluvili lidskými i andělskými jazyky a měli víru schopnou “hory
620 II,19 | s ním církev všech časů, jde až k jádru samotných hlubin
621 I,15 | Boží království” (Lk 9,62). Jde-li o Boží království, není
622 Záver,58 | abychom se dali na cestu: “Jděte tedy, získejte za učedníky
623 I,12 | v “katolicitě”, aby tak jediná Kristova církev stále výmluvněji
624 II,21 | Kristova identita. Osoba je jedině a výlučně osoba věčného
625 I,5 | také Otce i Ducha svatého, jedinou a nerozdílnou Trojici, neuchopitelné
626 II,25 | tím, který byl bez hříchu, jednal (Bůh) kvůli nám jako s největším
627 Intro,3 | předsevzetím a konkrétními postupy jednání. K tomuto úkolu bych chtěl
628 IV,50 | bratrské sdílení. ~Musíme proto jednat tak, aby se chudí cítili
629 II,19 | Dostává tuto odpověď: “Jedni za Jana Křtitele, druzí
630 IV,42 | úrovni všeobecné církve i jedno-tlivých místních církví. Společenství
631 IV,56 | mezi náboženstvími “nesmí jednoduše nahradit zvěst, ale je k
632 II,19 | jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků” (Mt 16,14). Je
633 IV,45 | Benedikt radí opatovi v jednom klášteře, aby se radil i
634 II,21(10) | Podle vzoru svatých Otců jednomyslně učíme vyznávat jediného
635 IV,51 | vede k diskriminaci života jednotlivců a šlape po důstojnosti každého
636 I,12 | jubilejních setkání pro jednotlivé kategorie věřících. Cesta
637 I,14 | spravedlnost a solidaritu mezi jednotlivými lidmi a navrací hmotné prostředky
638 IV,45 | vzájemné otevřenosti a priori jednotní v tom, co je podstatné,
639 Intro,3 | rozličností svých darů a jednotou svého putování. ~
640 IV,49 | s každým člověkem”.35 Z jednoznačných slov evangelia víme, že
641 I,6 | odpuštění za hříchy všech jejích dětí. Toto “očištění paměti”
642 II,23 | a “plně odhaluje člověka jemu samému”. 11~Ježíš je “nový
643 IV,50 | a utopí se v moři slov, jemuž nás soudobá „komunikační“
644 IV,42 | láskou. Pochopila jsem, že jenom láska udržuje údy církve
645 II,19 | druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků” (
646 II,17 | Novém zákoně, takže svatý Jeroným volá: “Neznalost Písma je
647 II,18 | vedla ke každoroční pouti do jeruzalémského chrámu (srov. Lk 2,41),
648 II,24 | dvaná-ctiletý pronesl v Jeruzalémském chrámě? Vždyť už tam se
649 II,22 | každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé
650 II,27 | agónii ve spojení s agónií Ježíšovou, a tak sama na sobě ověřuje
651 IV,54 | jeden ze způsobů vyjádření Ježíšových slov, když říká, že je “
652 II,18 | nechtějí být kompletním Ježíšovým životopisem, sepsaným podle
653 II,19 | hlubin tajemství a dotýká se jich: “Ty jsi Mesiáš, Syn živého
654 III,37 | prominutí těžkých hříchů, jichž se dopustil po křtu”.24
655 II,28 | na cestě u Damašku a byl jím ohromen: “Pro mě život je
656 IV,53 | Jeruzalémě představilo nevěřícím jímavý obraz spontánního sdílení
657 II,19 | Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho
658 III,35 | nové tisíciletí, máme však jistotu, že pevně zůstane v rukou
659 Záver,58 | ni ukazuji jako na zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na naší
660 II,18 | od Jana Křtitele v řece Jordánu. V síle svědectví shůry,
661 II,24 | upozorňuje, s jakou úzkostí ho s Josefem hledali, odpovídá Ježíš
662 I,7 | Svědkové víry~7. Živé kající vědomí nám však nezabránilo
663 I,4 | brány Božího království kajícímu lotrovi: “Amen, pravím ti:
664 II,25 | je-li to možné – odňal kalich utrpení (srov. Mk 14,36).
665 IV,45 | orgány účasti, předepsané kanonickým právem, jako jsou kněžské
666 III,31 | letech dopřál blahořečit a kanonizovat mnoho křesťanů, mezi nimi
667 III,30 | Musíme proto objevit pátou kapitolu Věroučné konstituce o církvi
668 I,12 | patriarchy všech Arménů J.S. Karekina II. Kromě toho se mnoho
669 IV,43 | útočí a vyvolává soupeření, kariérismus, nedůvěru a žár-livost.
670 IV,51 | často ohrožovaného hrozbou katastrofálních válek. Jak bychom mohli
671 IV,51 | tvář hrozící ekologické katastrofě, která proměňuje mnoho oblastí
672 II,17 | vznik, a především původně katechetický záměr jejich autorů, předávají
673 IV,46 | jeho jednotlivým potřebám katechezí, přípravou bohoslužeb, výchovou
674 III,31 | povrchní zbožnosti. Ptát se katechumena “Chceš přijmout křest?”
675 II,27(13) | Kateřina Sienská, Dialog s Boží Prozřetelností,
676 II,27 | Prozřetelností ukazuje Bůh Otec Kateřině Sienské, jak může být ve
677 I,12 | národů a kultur, souzní v “katolicitě”, aby tak jediná Kristova
678 Intro,3 | přítomna a působí jedna, svatá, katolická a apoštolská církev Kristova”.1
679 I,12 | nedávnou návštěvu nejvyššího katolického patriarchy všech Arménů
680 IV,50 | komunikační“ společnost každodenně vystavuje. Láska projevená
681 III,40 | apoštolského nadšení, které bude každodenním stylem života celých společenství
682 II,18 | zbožnost, jež ho vedla ke každoroční pouti do jeruzalémského
683 III,35 | svatého – jako opravdové každotýdenní Velikonoce. 20 Už dva tisíce
684 IV,49 | jistým způsobem spojil s každým člověkem”.35 Z jednoznačných
685 III,34 | k Bohu. Jak by prospělo, kdyby se nejen v řeholních společenstvích,
686 III,40 | Pavel, když volal: “Běda, kdybych nehlásal evangelium!” (1
687 IV,42 | ve své velepísni lásky: I kdybychom mluvili lidskými i andělskými
688 II,22 | Vtělení je tedy skutečnou kenozí, “sebezřeknutím” Syna Božího
689 III,30 | svatosti”. Otcové koncilu kladli na tuto tématiku silný důraz
690 III,33 | jako díkůvzdání, chvála, klanění, kontemplace, naslouchání,
691 II,21 | jako Tomáš, i církev se klaní před Vzkříšeným, který se
692 II,21 | dvou pólů spočívá podle klasické formulace Chalcedonského
693 IV,50 | rozšiřovat, pokud k těmto klasickým projevům přidáme nové projevy
694 III,35 | řadě eucharistii. Je třeba klást na tento rozměr i nadále
695 IV,45 | Benedikt radí opatovi v jednom klášteře, aby se radil i s těmi nejmladšími
696 IV,45(29) | Srov. Kongregace pro klérus a další, Instrukce o některých
697 III,34 | dbalo na to, aby bylo jejich klima prostoupeno modlitbou. Bylo
698 Intro,1 | Spolubratřím v biskupské službě, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím,
699 IV,42 | 34).~Oblast společenství (koinonia), která v sobě obnáší a
700 IV,44 | spolupráci s ním biskupská kolegialita. Přímým základem a životní
701 III,29 | bude jistě usnadněn díky kolegiálnímu způsobu práce. Tuto dnes
702 II,22 | jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí
703 I,7 | sugestivních prostorách Kolosea – symbolu dávného pronásledování
704 IV,57 | obdržela; je pro nás bezpečným kompasem, který nám umožňuje, abychom
705 IV,52 | respektovali její autonomii a kompetence. ~Úsilí, které zvláště ve
706 II,18 | skutečnosti nechtějí být kompletním Ježíšovým životopisem, sepsaným
707 IV,50 | slov, jemuž nás soudobá „komunikační“ společnost každodenně vystavuje.
708 IV,43 | kde se budují rodiny a komunity. Spiritualita společenství
709 II,28 | Bílou sobotu i dnes církev kon-templuje tuto zkrvavenou tvář, ve
710 I,13 | památníku obětem nacistických koncentračních táborů. Tato pouť byla okamžikem
711 Záver,59 | člověka. Zatímco toto jubileum končí a otevírá nás budoucnosti
712 I,7 | a především v tom právě končícím, kdy své církvi daroval
713 IV,44 | Počínaje II. vatikánským koncilem se také podařilo splnit
714 I,11 | slova. Jubileum proto bylo koncipováno jako “hluboce eucharistický” 6
715 I,5 | první i poslední, začátek i konec” (Zj 22,13). Současně s
716 III,35 | němuž se vztahuje počátek i konečný úděl celého lidstva”.21 ~
717 I,5 | dějin, jejich smyslem a konečným cílem. Skrze něj – který
718 IV,48 | z reformace. Teologická konfrontace základních bodů křesťanské
719 I,15 | prožité nadšení vtělily do konkrétních iniciativ. Sám Ježíš nás
720 IV,49 | službě a vede nás k činným a konkrétním projevům lásky ke každému
721 Intro,3 | odhodlaně učiníme předsevzetím a konkrétními postupy jednání. K tomuto
722 II,22 | dokonce popřít historickou konkrétnost Ježíšova lidství. Víra církve
723 I,14 | větší váhu, najdou nezbytný konsenzus pro řešení této otázky,
724 I,12 | ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli společně otevřeli svatou
725 I,14 | minulosti přišli. S radostí konstatuji, že parlamenty mnoha států-věřitelů
726 Intro,1 | velikou radost; věnovala se kontem-placi tváře svého Ženicha a Pána.
727 IV,42 | 35). Pokud jsme skutečně kontem-plovali Kristovu tvář, nejdražší
728 III,34 | sobě činí připravenější ke kontemplativní zkušenosti, a je proto důležité,
729 II,28 | odehrály dnes. Coby nevěsta kontempluje v Kristově tváři svůj poklad
730 II,16 | nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují Kristovu tvář. Velké jubileum
731 III,29 | právě toto nebylo smyslem kontinentálních shromáždění biskupské synody,
732 I,7 | laiky či řeholníky ze všech kontinentů světa, se ukázala víc než
733 IV,51 | v těchto choulostivých a kontroverzních oblastech – je důležité
734 IV,46 | zvlažněním ve víře, vyvolané konzumismem a sekularismem. Je nezbytné
735 II,27(14) | rozhovory, 6. července 1897, Kostelní Vydří 1992, 51.~
736 III,29 | celá církev po několik let kráčela stejnou cestou systematické
737 III,35 | zůstane v rukou Krista, “Krále králů a Pána pánů” (Zj 19,
738 III,35 | zůstane v rukou Krista, “Krále králů a Pána pánů” (Zj 19,16);
739 IV,47 | přišel obnovit v jeho původní kráse tím, že nám zjevil, jaký
740 III,40 | přijaly a které z něj žijí. Krásu této mnohotvaré podoby církve
741 IV,48 | jakožto důsledek lidské křehkosti při přijímání daru, který
742 I,9 | mladé s jejich problémy a křehkostí vyplývající ze současné
743 IV,50 | sociální nespra-vedlnosti. Když křesťan pozoruje tuto situaci, musí
744 IV,46 | úzce svázán se schopností křesťan-ského společenství dát prostor
745 III,29 | máme čerpat nový elán pro křesťanský život, ona se má stát dokonce
746 IV,48 | který neustále přichází od Krista-Hlavy do jeho mystického těla.
747 I,5 | strom (srov. Mk 4,30–32).~“Kriste náš, včera i dnes a na věky
748 IV,49 | skutkům lásky, ale lekce kristologie, která osvětluje Kristovo
749 IV,48 | touhou po dni, kdy všichni Kristovi učedníci bez výjimky budou
750 Záver,58 | při nich můžeme počítat s Kristovou pomocí. Boží Syn, který
751 IV,49 | evangelia – o nic méně než podle kritéria pravověrnosti – měří církev
752 IV,47 | současnou širokou a radikální krizí této základní instituce.
753 I,9 | je náročné a poznamenané křížem. Proto jsem, proniknut jejich
754 III,39 | svatého udělalo jistě mnoho kroků kupředu. V rámci veřejné
755 Záver,58 | učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna
756 II,27 | nebyla proto přece méně krutá. Je to tajemství, ale ujišťuji
757 III,41 | nejvyšší svědectví prolitím své krve. V nich přineslo Boží slovo,
758 IV,55 | válek, které potřísnily krví mnohé etapy lidských dějin.
759 II,27(13) | Prozřetelností, kapitola 78; Krystal, Praha 1998, 129.~
760 Intro,1 | našem srdci Ježíšova slova, kterými poté, co ze Šimonovy loďky
761 IV,56 | křesťanského dialogu s filosofiemi, kulturami a náboženstvími. Duch svatý,
762 III,29 | ovlivňovala společnost a kulturu. ~Vyzývám proto naléhavě
763 III,39 | udělalo jistě mnoho kroků kupředu. V rámci veřejné modlitby
764 IV,44 | v oblasti reformy římské kurie, organizace synod nebo biskupských
765 IV,57 | seznamovali a přijímali je jako kvalifikované a normativní texty učitelského
766 IV,49 | je zcela rozhodující pro kvalitu života jednotlivých křesťanů
767 I,9 | mladé poutníky přivítal na Lateránském a Svato-petrském náměstí.
768 III,39 | prastarou a stále živou tradici lectio divina, s jejíž pomocí můžeme
769 IV,50 | dnes chybí lidem základní lékařské ošetření? Jak to, že někteří
770 IV,49 | pozvánka ke skutkům lásky, ale lekce kristologie, která osvětluje
771 II,25 | výkřiku na kříži: “Eloi, Eloi, lema sabachthani?”, což znamená “
772 IV,48 | zdravou výtkou pro naši lenost a pro příliš uzavřené srdce.
773 I,15 | a už vůbec ne oddávat se lenosti. Čeká nás mnohé, a proto
774 II,23 | žalmistova touha nemohla dojít lepšího a překvapivějšího vyslyšení
775 I,5 | tisíckrát opakovanou písní jsme letos kontemplovali Krista, jak
776 IV,57 | místních církvích. S plynoucími léty neztrácejí tyto texty svou
777 IV,56 | být založen na náboženské lhostejnosti a povinností nás křesťanů
778 Intro,1 | přitáhl mnohé, procházel Boží lid zde v Římě, stejně jako
779 III,34 | s nezbytným rozlišením – lidové projevy modlitby, a především
780 I,5 | vnímaný ve svém božském i lidském tajemství, je základem a
781 IV,49 | projevům lásky ke každému lidskému tvoru. Tento rozměr je zcela
782 II,18 | osvíceni Duchem svatým, přijali lidsky nepochopitelnou událost
783 II,23 | božském životě vykoupené lidstvo. Antropologie založená na
784 I,15 | nabídnu několik operativních linií k zamyšlení, rád bych se
785 Intro,3 | závěru jubilejního roku svým listem, aby církev stále více zářila
786 III,34 | především vychovávat k modlitbě liturgické. Den věnovaný křesťanskému
787 I,8 | zástupy, které během různých liturgických oslav zaplňovaly Svatopetrské
788 IV,54(38) | Unigenito Dei Filio, qui multis locis in Sanctis Scripturis allegorice
789 Intro,1 | kterými poté, co ze Šimonovy loďky hovořil k zástupům, vyzval
790 IV,52 | požadavky křesťanské lásky, s logikou vtělení, ani s eschatologickým
791 III,32 | Osvojit si tuto trinitární logiku křesťanské modlitby, plně
792 III,38 | rybolovu: “Celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili” (
793 I,4 | Božího království kajícímu lotrovi: “Amen, pravím ti: Dnes
794 IV,54 | odleskem”. Je to mysterium lunae (tajemství měsíce), tak
795 II,18 | panenského početí Ježíše v lůně Panny Marie, snoubenky sv.
796 IV,53 | obraz spontánního sdílení majetku, jež vrcholilo společným
797 I,14 | závisí rozvoj mnoha zemí, mající vážné důsledky na ekono-mickou
798 IV,47 | požadavky člověka: požadavky manželů a především tak zranitelného
799 Intro,1 | volala církev i Duch: “Marana tha – Přijď, Pane Ježíši” (
800 I,11 | chybět připomínka jeho Matky? Maria byla přítomná v oslavách
801 Záver,59 | Máme společně napodobovat Mariinu kontemplaci, která putovala
802 II,28 | tomu tak nebylo, bylo by marné naše kázání a byla by prázdná
803 I,15 | Ježíšovu výtku adresovanou Martě: “Děláš si starosti a znepokojuješ
804 III,41 | mučednících símě života. Sanguis martyrum – semen christianorum25 (
805 IV,43 | bezduchými strukturami, spíše maskami, které společenství jen
806 I,11 | celého světa svěřil do její mateřské ochrany život mužů i žen
807 II,24 | vztah “syna”. Když ho jeho Matka upozorňuje, s jakou úzkostí
808 I,11 | Syna chybět připomínka jeho Matky? Maria byla přítomná v oslavách
809 II,20 | přesvědčivěji následovat? Matouš nám dává jasný směr ve slovech,
810 I,13 | Zdi nářků a při návštěvě mauzolea Yad Vashem, zdrcujícího
811 II,21 | sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož
812 III,33(18)| některých aspektech křesťanské meditace Orationis formas (15. října
813 IV,42 | lidskými i andělskými jazyky a měli víru schopnou “hory přenášet”,
814 IV,45(30) | iuniori Dominus revelat quod melius est.” ~
815 I,10 | službu pro mír. ~Velký ohlas mělo setkání dělníků, které se
816 II,28 | svou radost. “Dulcis Iesu memoria, dans vera cordis gaudia”:
817 IV,44 | problémy dnešního rychle se měnícího světa. ~
818 III,40 | globalizací a novým, rychle se měnícím prolínáním různých národů
819 II,18 | i těch, kdo s větším či menším užitkem poslouchají jeho
820 IV,49 | kritéria pravověrnosti – měří církev svou věrnost jako
821 II,19 | dotýká se jich: “Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!” (Mt 16,
822 I,13 | pouti jsem pokračoval o měsíc později, kdy jsem stanul
823 IV,54 | mysterium lunae (tajemství měsíce), tak drahé církevním otcům,
824 Intro,3 | která nás čeká. V uplynulých měsících jsme se mnohokrát na nastávající
825 I,12 | věřících i zde v Římě. Věčné město tak opět vyjádřilo svou
826 II,18 | představují, jak prochází městy a vesnicemi v doprovodu
827 III,31 | pokřtěným, s tradičními metodami osobní a skupinové pomoci
828 III,29 | Tuto dnes již obvyklou metodu uplatňují biskupové při
829 III,29 | programové kroky – cíle a metody práce, formace a hodnocení
830 I,12 | primas anglikánské církve a metropolita ekumenického patriarchátu
831 I,14 | získává v tomto kontextu mezi-národní dluh chudých zemí. Ze samotné
832 I,14 | dluhů chudých zemí vůči mezinárodním finančním orga-nizacím.
833 Intro,2 | rok 2000 jako na důležitý mezník. V tomto slavení jsem spatřoval
834 III,31 | programů na začátku nového milénia, by se mohlo zdát na první
835 IV,50 | nevnímal jako ponižující milodar, nýbrž jako bratrské sdílení. ~
836 Intro,1 | Jan 4,14). Je to Otcova milosrdná láska, která se nám v Kristu
837 I,4 | vlastníma rukama dotknout milosrdné přítomnosti Boha, od něhož
838 Intro,2 | chci zpívat o Hospodinových milostech) (Ž 89[88],2).~U všeho,
839 III,33 | aby se stal vlastnictvím milovaného Božího Syna, vnímal dotyk
840 II,18 | vědomím, že právě on je “milovaným synem” (Lk 3,22), začíná
841 III,33 | Kristův příslib: “Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec
842 II,28 | svou lásku: “Ty víš, že tě miluji” (Jan 21,15.17). Hledí na
843 IV,42 | miloval vás, tak se navzájem milujte vy” (Jan 13,34).~Oblast
844 I,12 | většina věřících obdržet mimořádné milosti, zvláště pak odpustky
845 Intro,1 | pastýřem ovcí” (Žid 13,20). S mimořádným dynamismem, který přitáhl
846 IV,50 | rozvoje, ale přímo pod hranicí minima, nezbytného pro důstojný
847 III,31 | životem, prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti.
848 Intro,1 | s vděčností připomínali minulost, odhodlaně žili přítomnost
849 I,7 | Pána za to, co vykonal v minulých staletích, a především v
850 I,10 | profesi jako službu pro mír. ~Velký ohlas mělo setkání
851 I,9 | nás ale přímo „vyvedlo z míry“ svým poselstvím, které,
852 IV,56 | národům. Prvořadým úkolem této misie ad gentes je i nadále zvěst,
853 III,36 | Eucharistie je přednostním místem, kde se zvěstuje a rozvíjí
854 I,12 | nenahraditelnou roli coby místo, kde bohatství a dary jednotlivých
855 III,40 | lidem: dospělým, rodi-nám, mládeži, dětem, aniž bychom skrývali
856 III,37 | Jestliže mnozí lidé – a zvláště mladí – přijali s užitkem tuto
857 II,18 | počínaje okamžikem, kdy se mladý Ježíš z Galileje dává pokřtít
858 I,9 | zajisté nekonečný zástup mladých, s nimiž jsem mohl vést
859 I,9 | Je-li Kristus představen mladým lidem ve své pravé podobě,
860 I,9 | týden, kdy Řím “omládl s mladými”, nebude možné zapomenout
861 IV,45 | mnichy: “Pán často vnukne mladšímu lepší nápad.” 30 A svatý
862 IV,42 | velepísni lásky: I kdybychom mluvili lidskými i andělskými jazyky
863 IV,45 | radil i s těmi nejmladšími mnichy: “Pán často vnukne mladšímu
864 Záver,58 | oceán: čekají nás v něm mnohá dobrodružství a my při nich
865 III,33 | na tuto potřebu člověka, mnohdy zištným způsobem. My, kdo
866 III,40 | které z něj žijí. Krásu této mnohotvaré podoby církve jsme zvlášť
867 I,15 | Krista přijatého v jeho mnohotvárné přítomnosti v církvi a ve
868 II,20 | kdy se Ježíš “o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci” (
869 I,13 | sám Vykupitel. Jen těžko mohu popsat své dojetí, když
870 III,33 | dnešním světě najdeme vedle mohutných procesů sekularizace také
871 IV,42 | všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít
872 IV,48 | základních bodů křesťanské víry a morálky, spolupráce v lásce a především
873 IV,50 | nepochopeno a utopí se v moři slov, jemuž nás soudobá „
874 II,24 | lidské přirozenosti rostl “moudrostí, věkem i oblibou u Boha
875 IV,51 | těm, kdo využívají nových možností vědy, především na poli
876 III,39 | a modlitby je nepochybně možný pouze na základě obnoveného
877 III,33 | vede ale v nejrůznějších možných podobách k nevyslovitelné
878 I,10 | radostnou zábavu pozitivní, mravně bezúhonná poselství, schopná
879 III,41 | vždy nacházela ve svých mučednících símě života. Sanguis martyrum –
880 III,41 | příliš zvyklí si představovat mučedníky jako něco vzdáleného, téměř
881 I,14 | se spíše ukázala otázka multila-terálních dluhů chudých zemí vůči
882 IV,54(38) | Unigenito Dei Filio, qui multis locis in Sanctis Scripturis
883 II,24 | hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?” (
884 I,13 | současně židům, křesťanům i muslimům. ~
885 IV,47 | manželství odpovídá vztah mezi mužem a ženou, který je vzájemný
886 I,11 | její mateřské ochrany život mužů i žen nového tisíciletí. ~
887 III,34 | rozvíjeli. Bylo by však mylné domnívat se, že obyčejní
888 I,12 | Nezapomínám však na to, že bylo mým přáním, aby se jeho oslava
889 Intro,2 | začátku svého pontifikátu jsem myslel na tento Svatý rok 2000
890 III,40 | 9,22). Když o tom píšu, myslím v prvé řadě na pastoraci
891 IV,45(29) | službě kněží Ecclesiae de mysterio (15. srpna 1997): AAS 89 (
892 IV,48 | od Krista-Hlavy do jeho mystického těla. Ježíšova modlitba
893 III,33 | nevyslovitelné radosti, kterou mystikové prožívali jako “snoubenecké
894 III,35 | důraz, zvláště na nedělní mši svatou a na to, abychom
895 I,15 | 41–~–42). Dříve než vám nabídnu několik operativních linií
896 IV,53 | důležité, aby tolik významná náboženská událost byla uchráněna jakýchkoliv
897 IV,56 | však nesmí být založen na náboženské lhostejnosti a povinností
898 IV,55 | nejvyhrocenějšího kulturního a náboženského pluralismu, jímž se vyznačuje
899 II,19 | pravdy. Lidé už jasně vnímají náboženskou výjimečnost tohoto mistra,
900 IV,46 | království. ~V tomto kontextu nabývá svého významu i každé další
901 IV,48 | posvěcení a pravdy, které se nacházejí uvnitř jiných církví a církevních
902 III,41 | připomnělo. Církev vždy nacházela ve svých mučednících símě
903 I,8 | podle slov sv. Augustina nachází “mezi pronásledováními ze
904 I,13 | zdrcujícího památníku obětem nacistických koncentračních táborů. Tato
905 III,40 | možná jen začátek, jakýsi náčrtek obrazu budoucnosti, kterou
906 III,29 | složek Božího lidu s důvěrou načrtly etapy budoucí cesty, uvedli
907 I,10 | vyčetl bolest, ale i pokání a naději. Pro ně bylo jubileum zvláštním
908 IV,50 | ještě větší nápaditost. Nadešel čas nové “fantazie lásky”,
909 I,13 | duchovní podobou této etapy – s nádhernou “bohoslužbou slova”, slavenou
910 II,21 | abychom v jistém smyslu nahlédli do hlubin tajemství. Ano:
911 IV,56 | náboženstvími “nesmí jednoduše nahradit zvěst, ale je k této zvěsti
912 III,34 | nechali okouzlit nějakou “náhražkou” alternativních náboženských
913 IV,49 | ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl
914 III,29 | Nepodléháme samozřejmě naivní představě, že by pro řešení
915 III,33 | fakt, že v dnešním světě najdeme vedle mohutných procesů
916 IV,49 | jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali
917 II,27 | přijala do svého nitra, a pro náklonnost k ní. Tyto duše následují
918 II,19 | zázrak (srov. Jan 20,24–29). Nakolik bylo možné vidět jeho tělo
919 III,34 | víra postupně oslabí, a nakonec by se možná nechali okouzlit
920 III,29 | kulturu. ~Vyzývám proto naléhavě pastýře místních církví,
921 IV,46 | sekularismem. Je nezbytné a naléhavé rozvinout pastoraci věnovanou
922 IV,48 | úsilí~48. A co říci o naléhavosti rozvoje společenství v delikátní
923 IV,51 | základní lidská práva? Je mnoho naléhavých problémů, k nimž křesťané
924 II,28 | žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí
925 III,40 | však naplní při zachování náležité úcty k cestě, pokaždé různé,
926 II,19 | Emauzští učedníci uvěřili až po namáhavém duchovním pochodu (srov.
927 Intro,2 | Naše úsilí, s velkodušnou námahou i neodmyslitelnými lidskými
928 IV,45 | často vnukne mladšímu lepší nápad.” 30 A svatý Paulín Nolánský
929 IV,50 | možná vyžaduje ještě větší nápaditost. Nadešel čas nové “fantazie
930 II,18 | sbíhají v popisu rostoucího napětí mezi Ježíšem a skupinami
931 IV,49 | jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali
932 II,25 | skutečnosti ono úzkostí naplněné “proč”, kterým se Ježíš
933 II,18 | zaskočení a ohromení, pak naplněni nevýslovnou radostí – ho
934 III,40 | skupin křesťanů. To se však naplní při zachování náležité úcty
935 I,4 | Izaiášovo proroctví: “Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě
936 I,14 | tato rozhodnutí parlamentů naplnily. Problematickou se spíše
937 III,34 | modlitbou, která nemůže naplnit jejich život. Zvláště tváří
938 I,10 | duchovní rozměr své práce, aby napodobovali sv. Josefa i samotného Ježíše.
939 I,15 | iniciativ. Sám Ježíš nás napomíná: “Žádný, kdo položil ruku
940 IV,54(38) | Např. sv. Augustin: “Luna intellegitur
941 III,34 | se slavením eucharistie a například i s modlitbou ranních chval
942 III,37 | roce 1984 jsem na toto téma napsal posynodální adhortaci Reconciliatio
943 I,13 | také při modlitbě u Zdi nářků a při návštěvě mauzolea
944 III,30 | milosti, s plným vědomím její náročnosti. Nyní po skončení jubilea
945 IV,54 | světlo vidí. Máme nádherný a náročný úkol být jeho “odleskem”.
946 III,40 | specifické hodnoty každého národa nebyly popřeny, nýbrž očištěny
947 I,4 | městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus
948 Záver,58 | získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce
949 IV,45 | svévoli a neopodstatněným nárokům, vtiskuje spiritualita společenství
950 II,18 | milosrdenství objasňuje jeho nároky a moc. Evangelia nám jej
951 II,24 | otcem a stavěl se tak Bohu naroveň” (Jan 5,18). V Getse-manech
952 II,24 | utrpení a smrti nedokáže narušit jeho jasné vědomí, že je
953 III,40 | byli “služebníky Slova” v nasa-zení pro evangelizaci: to je
954 I,13 | na něž i nedávno dolehlo násilí, jsem mohl zakusit výjimečné
955 I,13 | jsem stanul na hoře Nebo, a následně se vydal na místa, která
956 IV,56 | Je na nás, abychom věrně následovali jeho učení a podněty. ~
957 I,7 | obnovit své předsevzetí k jeho následování. ~
958 I,10 | světě práce a k rozhodnému nasměrování procesů ekonomické globalizace
959 Intro,3 | měsících jsme se mnohokrát na nastávající tisíciletí podívali skrze
960 IV,55 | symbolickým poselstvím, nastolit vztah otevřenosti a dialogu
961 IV,42 | svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem
962 IV,43 | duchovní snahy by vnější nástroje společenství nebyly k ničemu.
963 Záver,58 | abychom se my sami stali jeho nástroji. Což jsme neslavili jubilejní
964 III,38 | sítě” (Lk 5,5). Dovolte nástupci svatého Petra, aby vyzval
965 IV,42 | slova na toto téma jsou natolik přesná, že v žádném případě
966 III,32 | dělali první učedníci: “Pane, nauč nás modlit se” (Lk 11,1).
967 II,28 | Ačkoliv to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti.
968 IV,50 | pozoruje tuto situaci, musí se naučit vyznat svou víru v Krista
969 III,33(18)| Srov. Kongregace pro nauku víry, Dopis o některých
970 IV,50 | světa chudoby. Je třeba navázat na tradici křesťanské lásky,
971 III,36 | 36. V návaznosti na Dies Domini bych chtěl
972 I,14 | mezi jednotlivými lidmi a navrací hmotné prostředky těm, kteří
973 Záver,59 | svatého města Jeruzaléma a po návratu domů rozjímala ve svém srdci
974 III,29 | věřících ze srdce přijalo tento návrh, který jsem předložil v
975 II,18 | díky níž se pro něj stala návštěva synagógy v jeho městě něčím
976 I,13 | modlitbě u Zdi nářků a při návštěvě mauzolea Yad Vashem, zdrcujícího
977 I,12 | Vzpomínám zvláště na nedávnou návštěvu nejvyššího katolického patriarchy
978 IV,49 | mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení,
979 Záver,59 | postavilo tajemství Ježíše z Nazareta, Syna Božího a Vyku-pitele
980 I,13 | narození a života v Betlémě a v Nazaretě, když jsem mohl slavit eucharistii
981 I,4 | skrze kterou oznámil Ježíš v Nazaretské synagóze ohromeným rodákům
982 II,18 | historických věd. Tvář Ježíše Nazaretského z nich přesto vychází s
983 II,17 | jeho tajemstvím, skrytě naznačeným ve Starém zákoně a plně
984 I,15 | království, není čas ohlížet se nazpět, a už vůbec ne oddávat se
985 II,24 | rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem
986 Záver,59 | rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi bližními s velkou zvěstí: “
987 Záver,58 | právě proto, abychom znovu našli přístup k živému prameni
988 I,8 | Kristem a v rozhovoru s ním našly novou odvahu. ~Když jsem
989 II,24 | jasné vědomí, že je Synem nebeského Otce. ~
990 III,29 | až do jejich dovršení v nebeském Jeruzalémě. Tento program
991 Záver,59 | Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh
992 II,22 | pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a
993 IV,55 | základy míru a zažehnali neblahý přízrak náboženských válek,
994 IV,42 | církev ukazuje jako “svátost neboli znamení a nástroj vnitřního
995 II,16 | nesnesitelně ubohé, pokud bychom nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují
996 I,11 | jeho skutečná přítomnost nebýt středem svatého roku, věnovaného
997 III,34 | oslabí, a nakonec by se možná nechali okouzlit nějakou “náhražkou”
998 II,24 | jeho osobě a sebeuvědomění. Nechce nám právě toto sdělit Lukáš,
999 IV,48 | dýchala “oběma plícemi”, nechť povzbudí východní i západní
1000 I,10 | respektovat Ježíšovo napomenutí: “Nechte děti přicházet ke mně” (
1001 II,18 | Evangelia ve skutečnosti nechtějí být kompletním Ježíšovým
|