117-getse | globa-necht | nechy-podst | podsv-samem | sami-uznav | usi-zne
Chapter,Paragraph
1002 III,38 | se lopotili, a nic jsme nechytili” (Lk 5,5). To je okamžik
1003 II,18 | návštěva synagógy v jeho městě něčím zcela samozřejmým (srov.
1004 I,15 | sebeuspokojení, a už vůbec ne k nečin-nosti. Naopak: to, co jsme prožili,
1005 I,14 | parlamenty mnoha států-věřitelů v nedávné době odsouhlasily odpuštění
1006 Záver,58 | Panna, ta, které jsem před nedávnem spolu s mnoha biskupy, kteří
1007 I,12 | vyznání. Vzpomínám zvláště na nedávnou návštěvu nejvyššího katolického
1008 III,36 | pokřtěného opravdovým jádrem neděle: nezvratný závazek, který
1009 IV,43 | nedůvěru a žár-livost. Nedělejme si iluze: bez této duchovní
1010 I,4 | zakusili, že ani dva tisíce let nedokázalo utlumit svěžest onoho “dnes”,
1011 II,24 | ani drama utrpení a smrti nedokáže narušit jeho jasné vědomí,
1012 II,19 | který hovoří úchvatně, nedokáží jej však zařadit výše než
1013 III,40 | bez ohledu na celou řadu nedokonalostí, které doprovázejí všechno
1014 Intro,2 | neodmyslitelnými lidskými nedostatky, stojí před Boží tváří.
1015 IV,43 | soupeření, kariérismus, nedůvěru a žár-livost. Nedělejme
1016 Záver,58 | eucharistického Chleba a Slova života, neexistují žádné vzdálenosti. Každou
1017 IV,46 | oficiálně ustanovené nebo neformální služby, přispívat k dobru
1018 III,40 | když volal: “Běda, kdybych nehlásal evangelium!” (1 Kor 9,16).~
1019 III,29 | Nejde tedy o vymýšlení nějakého “nového programu”. Program
1020 I,9 | mládeže? Pokud jen existuje nějaký obraz Jubilea roku 2000,
1021 II,23(12) | pouze díky svému spojení s nějakým tvorem, pokud by Syn nebyl
1022 III,32 | Kristem, který nás činí jeho nejbližšími přáteli: “Zůstaňte ve mně,
1023 I,14 | bilaterálních dluhů, zatěžujících nejchudší a nejzadluženější země.
1024 IV,53 | vlastnictvím k prospěchu těch nejchudších (srov. Sk 2,44 45).~Tento
1025 IV,49 | vystupňovat křesťanská láska k těm nejchudším. Pokud opravdu stavíme na
1026 III,29 | přináší: Já jsem s vámi!~Nejde tedy o vymýšlení nějakého “
1027 I,15 | Tolik alespoň v obrysech nejdůležitější události jubilea; tento
1028 III,30 | svatost. Nebyla právě svatost nejdůležitějším smyslem jubilejních odpustků –
1029 IV,51 | především zdůrazněno, že se nejedná o vnucování zásad nevěřícím,
1030 IV,53 | člověka, jak to odpovídá nejhlubším požadavkům evangelia, chtěl
1031 I,13 | chci uchovat jako jeden z nejkrásnějších darů celého jubilea. Když
1032 IV,45 | sporných otázkách soulad a nejlepší řešení. ~Za tím účelem je
1033 II,26 | Ježíšovo zvolání na kříži, nejmilejší bratři a sestry, neprozrazuje
1034 IV,45 | klášteře, aby se radil i s těmi nejmladšími mnichy: “Pán často vnukne
1035 III,31 | kteří se posvěcovali v těch nejobyčejnějších okolnostech všedního života.
1036 II,25 | tváře nás tak přivádí k nejparadoxnějšímu aspektu jeho tajemství,
1037 III,36 | života, čímž se také stává nejpřirozenější obranou proti rozptýlenosti.
1038 III,40 | dětem, aniž bychom skrývali nejradikálnější požadavky evangelní zvěsti.
1039 III,34 | náboženských směrů nebo přímo nejroztodivnějšími formami pověry. ~Proto se
1040 IV,46 | bohoslužeb, výchovou mládeže nebo nejrůznějšími projevy křesťanské lásky. ~
1041 I,10 | manželství a rodinného soužití.~Nejsilnějším setkáním pak pro mě zůstane
1042 I,9 | abych vyjádřil všem své co nejsrdečnější poděkování. Avšak nezávisle
1043 II,24 | lidské vědomí podrobeno té nejtvrdší zkoušce. Avšak ani drama
1044 IV,50 | tento způsob nejlepším a nejúčinnějším představením radostné zvěsti
1045 III,35 | Nedělní mše svatá~35. Největší úsilí je tedy nutno vkládat
1046 II,25 | jednal (Bůh) kvůli nám jako s největším hříšníkem (doslova jako
1047 IV,45 | Za tím účelem je nutné co nejvíce dbát na orgány účasti, předepsané
1048 IV,55 | musí pokračovat. V kontextu nejvyhrocenějšího kulturního a náboženského
1049 I,12 | zvláště na nedávnou návštěvu nejvyššího katolického patriarchy všech
1050 III,37 | a svátosti patří k těm nejvzácnějším – přicházejí od toho, který
1051 I,14 | zatěžujících nejchudší a nejzadluženější země. Přimlouvám se za to,
1052 I,9 | roku 2000, který zůstane nejživěji v paměti, pak je to zajisté
1053 IV,50 | umírali hladem? Může být dnes někdo odsouzen k analfabetismu?
1054 I,15 | neustálého pohybu, který někdy přechází až ve shon s rizikem
1055 Záver,58 | vyjít v síle naděje, “která neklame” (Řím 5,5).~Na začátku tohoto
1056 IV,56 | tajemství milosti, jež zahrnuje nekonečné bohatství projevů a souvislostí
1057 II,27 | 34) a vyjadřuje Otci svou nekonečnou synovskou oddanost: “Otče,
1058 I,9 | paměti, pak je to zajisté nekonečný zástup mladých, s nimiž
1059 IV,55(39) | Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate;
1060 I,12 | Týmž směrem se ubírala také některá důležitá setkání s pravoslavnými
1061 IV,51 | Zvláštní úsilí je třeba věnovat některým radikálním požadavkům evangelia,
1062 II,19 | Ve skutečnosti je Ježíš někým zcela jiným! Právě tento
1063 IV,52 | spirituality, protože ji nelze sloučit s požadavky křesťanské
1064 II,24 | Janovo evangelium. Ježíš nemá žádné pochybnosti ve vědomí
1065 II,25 | tísni, buď blízko, vždyť nemám pomocníka” (Ž 22[21],5.12).~
1066 IV,52 | což však neznamená, že jej nemáme budovat. V tomto směru si
1067 IV,42 | schopnou “hory přenášet”, ale neměli bychom lásku, nebylo by
1068 III,29 | Jeruzalémě. Tento program se nemění se střídáním období a kultur,
1069 IV,49 | oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl
1070 IV,50 | v pokročilém věku nebo v nemoci, upírání práv nebo sociální
1071 I,10 | skupiny dospělých: staří, nemocní, postižení; dělníci, zemědělci
1072 II,18 | vyhledávají a následují, nemocných, kteří vzývají jeho uzdravující
1073 II,23(12) | říká sv. Atanáš: “Člověk by nemohl být zbožštěn pouze díky
1074 I,14 | Jubileum bylo také – a nemohlo tomu být jinak – velikou
1075 III,32 | žitého křesťanství, které se nemusí obávat budoucnosti, protože
1076 I,10 | sdělovacích prostředcích. Nemůžu však nevzpomenout slavnostní
1077 Intro,2 | s velkodušnou námahou i neodmyslitelnými lidskými nedostatky, stojí
1078 IV,52 | koncilu: “Křesťanské poselství neodvrací lidi od budování světa,
1079 IV,50 | technologického růstu, který skýtá neomezené možnosti jen několika šťastlivcům,
1080 IV,45 | zamezuje pokušení ke svévoli a neopodstatněným nárokům, vtiskuje spiritualita
1081 IV,50 | také v první řadě láskou, nepochopeno a utopí se v moři slov,
1082 II,18 | Duchem svatým, přijali lidsky nepochopitelnou událost panenského početí
1083 II,24 | oslaveného lidství, je také nepochybné, že už během své historické
1084 II,24 | Kristova sebeuvědomění. Církev nepochybuje o tom, že shůry inspirovaní
1085 III,29 | optimismem plným důvěry, nepodceňujeme však problémy. Nepodléháme
1086 IV,46 | Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí,
1087 III,29 | nepodceňujeme však problémy. Nepodléháme samozřejmě naivní představě,
1088 II,26 | Teologická tradice si nemohla nepoložit otázku, jak mohl Ježíš prožívat
1089 IV,51 | příslušný zákrok církve činit nepopulárním; to však neznamená, že by
1090 II,27 | ní. Tyto duše následují neposkvrněného Beránka, mého jednorozeného
1091 I,4 | milosrdenství – a kdo by je nepotřeboval? – je stále ono spásonosné “
1092 I,7 | výmluvné svědectví tato dimenze nepotřebuje slov, protože je živým zpřítomněním
1093 IV,51 | oblastí této země v neútulná a nepřátelská území. Jak bychom mohli
1094 III,41 | nejrůznějším způsobem v nepřátelském prostředí nebo dokonce za
1095 I,8 | Když jsem pak pozoroval nepřetržitý proud různých skupin poutníků,
1096 I,9 | projevovalo. ~A jak bych mohl nepřipomenout zvláště radostné a okouzlující
1097 II,25 | 2 Kor 5,21).~Nikdy zcela nepronikneme hlubinu onoho tajemství.
1098 II,26 | nejmilejší bratři a sestry, neprozrazuje úzkost zoufalce, nýbrž modlitbu
1099 III,38 | kdykoliv se tento princip nerespektuje, nemají pastorační projekty
1100 IV,45 | známo, tyto struktury se neřídí pravidly parlamentární demokracie,
1101 I,10 | ekonomických a sociálních nerovností ve světě práce a k rozhodnému
1102 IV,48 | vytváří dar Ducha svatého, je nerozdělitelná. K rozdělení dochází v běhu
1103 I,5 | Ducha svatého, jedinou a nerozdílnou Trojici, neuchopitelné tajemství,
1104 II,21 | mezi lidmi! V intimní a nerozlučitelné jednotě těchto dvou pólů
1105 IV,47 | vzájemný a úplný, jedinečný a nerozlučitelný, původnímu Božímu plánu,
1106 III,29 | adveniente. Nyní se před námi už nerýsuje žádný bezprostřední cíl,
1107 I,8 | do Říma k hrobům apoštolů nesčetní synové a dcery církve v
1108 II,16 | normálního života a v duši si neseme bohatství prožitých zkušeností,
1109 Záver,58 | jeho nástroji. Což jsme neslavili jubilejní rok právě proto,
1110 II,26 | Spoluexistence těchto dvou zdánlivě neslučitelných dimenzí je ve skutečnosti
1111 II,25 | jako by hlas svého Syna neslyšel. Ježíš proto, aby vrátil
1112 III,31 | Duchu, bylo by tedy naprosto nesmyslné spokojit se s polovičatým
1113 II,16 | Naše svědectví by však bylo nesnesitelně ubohé, pokud bychom nebyli
1114 IV,56 | hlouběji pochopit zvěst, kterou nesou světu. II. vatikánský koncil
1115 IV,48 | křesťanů i v časných dějinách nespočívá v našich schopnostech, nýbrž
1116 I,4 | překvapení od Boha, který se nespokojil s tím, že stvořil svět a
1117 IV,50 | upírání práv nebo sociální nespra-vedlnosti. Když křesťan pozoruje tuto
1118 II,20 | Ježíše tento obvyklý způsob nestačí. Je nutná milost “zjevení”,
1119 I,5 | jedinou a nerozdílnou Trojici, neuchopitelné tajemství, v němž má všechno
1120 II,24 | je mého Otce?” (Lk 2,49). Neudivuje nás tedy, že v dospělosti
1121 III,38 | srdci člověka pouze pocit neuspokojení. V takové situaci prožíváme
1122 I,15 | modlitbě. Naše doba je dobou neustálého pohybu, který někdy přechází
1123 I,4 | vtělení byla prožívána jako “neutuchající chvalozpěv na Trojici” 2
1124 IV,51 | mnoho oblastí této země v neútulná a nepřátelská území. Jak
1125 I,9 | proniknut jejich nadšením, neváhal vyžadovat radikální volbu
1126 II,24 | Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v
1127 I,6 | celá církev, jež připomněla nevěrnosti, jimiž mnohé z jejich dětí
1128 II,28 | by se odehrály dnes. Coby nevěsta kontempluje v Kristově tváři
1129 IV,51 | svůj hlas – ať už vhod či nevhod – vůči těm, kdo využívají
1130 III,35 | Kristus znovu přijde ve slávě. Nevíme, co nám chystá toto nové
1131 IV,50 | solidární, aby tuto pomoc nevnímal jako ponižující milodar,
1132 Záver,59 | prožili radost jubilea, se nevracíme do šedi všedních dnů. Naopak:
1133 IV,52 | od budování světa, ani je nevybízí k zanedbávání blaha bližních,
1134 I,12 | přítomnost Vzkříšeného a nevyčer-patelná síla jeho Ducha, jenž je
1135 IV,56 | princip je základem nejen nevyčerpatelného teologického zkoumání křesťanské
1136 I,13 | atmosféru oněch dní, nemohu nevyjádřit vroucí přání urychleného
1137 III,33 | nichž se setkání s Kristem nevyjadřuje pouze jako prosba o pomoc,
1138 III,37 | podobné situaci vedly, dodnes nevymizely. Jubilejní rok, charakte-rizovaný
1139 III,33 | nejrůznějších možných podobách k nevyslovitelné radosti, kterou mystikové
1140 II,25 | uchovává veškerou realitu nevýslovné bolesti, se osvětluje smyslem
1141 II,18 | a ohromení, pak naplněni nevýslovnou radostí – ho vidí živého
1142 II,26 | skutečnosti zakotvena přímo v nevyzpytatelné hlubině jednoty božské a
1143 II,25 | doufali a zachránils je […] Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v
1144 III,33 | svědectví plných světla nemůžeme nevzpo-menout učení svatého Jana od Kříže
1145 I,10 | prostředcích. Nemůžu však nevzpomenout slavnostní atmosféru prvního
1146 III,30 | Sol 4,3). Toto úsilí se nevztahuje pouze na některé křesťany: “
1147 I,7 | Živé kající vědomí nám však nezabránilo v tom, abychom chválili
1148 III,29 | existovat nějaké zaklínadlo. Ne, nezachrání nás nějaké zaklínadlo, nýbrž
1149 I,12 | ze svatopetrského stolce. Nezapomínám však na to, že bylo mým
1150 I,9 | nejsrdečnější poděkování. Avšak nezávisle na počtu jsem byl velmi
1151 III,30 | Ducha svatého”15 v sobě nezbytně obnáší také znovuobjevení
1152 IV,50 | přímo pod hranicí minima, nezbytného pro důstojný lidský život.
1153 I,14 | slovo má větší váhu, najdou nezbytný konsenzus pro řešení této
1154 IV,46 | napomenutí apoštola Pavla: “Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte
1155 II,20 | přijímá Petrovo vyznání: “Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj
1156 IV,57 | církvích. S plynoucími léty neztrácejí tyto texty svou hodnotu
1157 III,36 | opravdovým jádrem neděle: nezvratný závazek, který není možné
1158 III,34 | modlitbou ranních chval a nešpor, je mnohem “uskutečnitelnější”,
1159 II,25 | vzývá ho svým obvyklým a něžným důvěrným oslovením: “Abba,
1160 IV,50 | ale vystaveni zoufalství nihilismu, pokušení drogy, opuštěnosti
1161 IV,49 | že ze své lásky nesmíme nikoho vylučovat, protože “svým
1162 IV,51 | mnoho naléhavých problémů, k nimž křesťané nesmí v žádném
1163 II,19 | tatáž jako tvář Ježíše, s nímž prožili tři roky. On je
1164 II,27 | láskou, již přijala do svého nitra, a pro náklonnost k ní.
1165 Záver,59 | autentická, „rozhýbala“ naše nohy k pouti, které je před námi.
1166 IV,45 | nápad.” 30 A svatý Paulín Nolánský vybízí: “Kéž visíme na ústech
1167 IV,54(38) | Ecclesia, quod suum lumen non habeat, sed ab Unigenito
1168 II,16 | skončení jubilea vracíme do normálního života a v duši si neseme
1169 IV,57 | je jako kvalifikované a normativní texty učitelského úřadu
1170 IV,51 | přehlížet základní etické normy a odvolávat se na jakousi
1171 IV,55(39) | nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate; Zvon, Praha 1995~
1172 I,10 | zasvěceným životem; politikové, novináři i vojáci, kteří svým příchodem
1173 III,31 | osobní a skupinové pomoci i s novými formami, které nabízejí
1174 II,20 | obvyklý způsob nestačí. Je nutná milost “zjevení”, přicházející
1175 IV,51 | Křesťanská láska proto nutně vstoupí do služby ve sféře
1176 III,35 | Největší úsilí je tedy nutno vkládat v liturgii, “vrchol,
1177 III,29 | pastorace. V rámci všeobecných a nutných směrnic je nezbytné, aby
1178 II,20 | jeho učedníci” (Lk 9,18). Oba ukazatele nás shodně vedou
1179 III,32 | křesťanství, které se nemusí obávat budoucnosti, protože se
1180 III,34 | zváni ti věřící, kteří byli obdarováni povoláním k životu ve zvláštním
1181 IV,48 | jednoty církve a neustálé obdarování, které v něm bude církev
1182 III,40 | podoby církve jsme zvlášť obdivovali v jubilejním roce. Je to
1183 IV,57 | kterou církev ve 20. století obdržela; je pro nás bezpečným kompasem,
1184 II,27 | osvícení, které někteří z nich obdrželi od Ducha svatého, nebo dokonce
1185 I,13 | hoře Sinaj, v atmosféře obdržení Desatera a uzavření první
1186 I,12 | tam mohla většina věřících obdržet mimořádné milosti, zvláště
1187 IV,56 | často dává poznat právě v obecné lidské zkušenosti, přes
1188 IV,48 | doby, kdy církev dýchala “oběma plícemi”, nechť povzbudí
1189 I,13 | Vashem, zdrcujícího památníku obětem nacistických koncentračních
1190 I,11 | Jestliže je eucharistie obětí Krista, který se zpřítomňuje
1191 IV,51 | nýbrž o interpretaci a obhajobu hodnot, které vycházejí
1192 II,18 | milosti a milosrdenství objasňuje jeho nároky a moc. Evangelia
1193 III,30 | 26). Tento dar takzvané objektivní svatosti se nabízí každému
1194 I,8 | různých skupin poutníků, objevil jsem v něm zřetelný obraz
1195 III,37 | však zval věřící, aby znovu objevili Krista jako mysterium pietatis –
1196 III,30 | nezbytné. ~Musíme proto objevit pátou kapitolu Věroučné
1197 IV,46 | křtu. Bude třeba stále lépe objevovat především povolání vlastní
1198 II,25 | jeho tajemství, který se objevuje v hodině poslední, v hodině
1199 IV,42 | milujte vy” (Jan 13,34).~Oblast společenství (koinonia),
1200 IV,49 | se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen,
1201 II,24 | rostl “moudrostí, věkem i oblibou u Boha i u lidí” (Lk 2,49)
1202 III,38 | víry, jehož vyjádřením je obnovená snaha o modlitbu. ~
1203 IV,48 | modlitbě. ~V perspektivě obnovené pojubilejní pouti se dívám
1204 III,39 | nepochybně možný pouze na základě obnoveného naslouchání Božímu slovu.
1205 III,30 | aby se očistil a hluboce obnovil život všech pokřtěných?~
1206 IV,48 | vyjadřuji přání, aby se plně obnovila ona výměna darů, která obohatila
1207 Intro,2 | podívala, jak naplňuje svou obnovu, a mohla tak s novou odvahou
1208 III,29 | Čeká nás tedy radostné dílo obnovy pastorační činnosti. Týká
1209 IV,48 | obnovila ona výměna darů, která obohatila církev v prvním tisíciletí.
1210 III,30 | důraz ne proto, aby duchovně obohatili eklesiologii, nýbrž aby
1211 III,39 | V hojné míře se k němu obracejí četní jednotlivci i celá
1212 IV,56 | nesmí zříci misijní činnosti obrácené k národům. Prvořadým úkolem
1213 III,36 | také stává nejpřirozenější obranou proti rozptýlenosti. Eucharistie
1214 IV,47 | činiteli církve v oblasti obrany jejich práv. ~
1215 III,37 | charakte-rizovaný zvlášť mocným obratem ke svátosti pokání, pro
1216 III,29 | kterou se v Jeruzalémě obrátili na Petra ti, kdo slyšeli
1217 I,5 | je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “bylo všechno stvořeno” (
1218 III,29 | katecheze s trinitárním obsahem, doprovázenou specifickým
1219 IV,42 | Pochopila jsem, že láska v sobě obsahuje všechna povolání, že láska
1220 III,36 | podmínkách osamělosti a s různými obtížemi proto musí dosvědčovat specifické
1221 IV,50 | vstupuje do třetího tisíciletí obtížen protiklady ekonomického,
1222 II,25 | tvář nejen přijmout, ale obtížit se dokonce “tváří” hříchu. “
1223 I,12 | zůstává samozřejmě i nadále obtížná a možná zdlouhavá, ale živí
1224 III,37 | je pro každého křesťana “obvyklá cesta, jíž dosahuje odpuštění
1225 III,34 | uskutečnitelnější”, než si obvykle myslíme. Dokazuje to zkušenost
1226 II,20 | znázorňuje člověka a jeho obvyklé způsoby poznání. V případě
1227 III,29 | způsobu práce. Tuto dnes již obvyklou metodu uplatňují biskupové
1228 II,25 | před Bohem, vzývá ho svým obvyklým a něžným důvěrným oslovením: “
1229 III,34 | však mylné domnívat se, že obyčejní křesťané se mohou spokojit
1230 III,29 | mnohem větší a náročnější obzor řádné pastorace. V rámci
1231 I,5 | Kristovo tajemství na velkém obzoru dějin spásy. Křesťanství
1232 III,39 | výtisků Bible do rodin. Obzvlášť důležité je, aby se naslouchání
1233 III,35 | síla”.19 Ve 20. století, a obzvláště po koncilu, společenství
1234 Záver,58 | nové tisíciletí jako široký oceán: čekají nás v něm mnohá
1235 IV,43 | abychom ho mohli přijmout a ocenit jako Boží dar: “dar pro
1236 III,37 | tuto svátost prezentují a oceňují. Nejdražší bratři v kněžské
1237 I,11 | svěřil do její mateřské ochrany život mužů i žen nového
1238 I,10 | v Regina Caeli. Z jejich očích jsem vyčetl bolest, ale
1239 III,40 | národa nebyly popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny do plnosti. ~
1240 IV,42 | učitelku církve právě jako odbornici na scientia amoris: “Pochopila
1241 I,11 | prostřednictvím účelných a odborných sympózií, ale především
1242 II,27 | svou nekonečnou synovskou oddanost: “Otče, do tvých rukou poroučím
1243 I,8 | třeba se v tiché adoraci oddat s pokornou důvěrou tajemnému
1244 I,15 | se nazpět, a už vůbec ne oddávat se lenosti. Čeká nás mnohé,
1245 II,21 | bez možnosti jakéhokoliv oddělení přirozenost božská a lidská. 10~
1246 II,25 | zachránils je […] Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni,
1247 Intro,2 | 89[88],2).~U všeho, co se odehrálo před našima očima, je teď
1248 II,28 | tisících letech, jako by se odehrály dnes. Coby nevěsta kontempluje
1249 IV,53 | Mnozí poutníci skutečně odevzdali nejrůznějším způsobem svůj „
1250 I,11 | především skrze velký úkon odevzdání, jímž jsem za přítomnosti
1251 II,23 | autentickou lidskou tvář a “plně odhaluje člověka jemu samému”. 11~
1252 I,6 | zpytování svědomí jsme byli odhodláni už dlouho, neboť jsme si
1253 IV,54 | a náročný úkol být jeho “odleskem”. Je to mysterium lunae (
1254 II,21(10) | on není rozdělen ani odloučen ve dvě osoby, nýbrž je jediný
1255 II,21(10) | změny, bez rozdělení, bez odloučení […] on není rozdělen ani
1256 Záver,59 | cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal
1257 IV,52 | křesťanského svědectví. Je třeba odmítnout pokušení čistě intimistické
1258 II,24 | že právě proto byl Ježíš odmítnut a odsouzen: snažili se ho
1259 II,25 | od něj – je-li to možné – odňal kalich utrpení (srov. Mk
1260 III,38 | života: primát milosti. Odnepaměti se duchovní život a samotná
1261 I,15 | abychom něco dělali”. Musíme odolat tomuto pokušení snahou nejprve “
1262 II,26 | dna zakouší, co znamená odolávat hříchem jeho lásce. Jeho
1263 I,6 | charakterizován požadavkem odpuštění. Odpověděli na něj nejen jednotlivci,
1264 IV,43 | věrní Božímu plánu a zároveň odpovědět na hluboké touhy světa,
1265 III,33 | křesťanských zemích, nabízejí své odpovědi na tuto potřebu člověka,
1266 IV,52 | zapojí do těchto úloh, jež odpovídají jejich vlastnímu povolání,
1267 II,20 | rozvinout a dozrát opravdové, odpovídající a autentické poznání tajemství,
1268 III,40 | tisíciletí bude muset stále lépe odpovídat na tento požadavek inkulturace.
1269 III,32 | učit se modlit a stále nově odpozorovávat toto umění od samotného
1270 I,12 | mimořádné milosti, zvláště pak odpustky vázané na jubilejní rok.
1271 II,16 | Není snad úkolem církve být odrazem Kristova světla v každém
1272 I,15 | Teď je třeba jít dále, odrazit od břehu s důvěrou v Kristovo
1273 I,14 | států-věřitelů v nedávné době odsouhlasily odpuštění bilaterálních
1274 IV,45(29) | 1997), 852-877, zvláště odstavec 5: Orgány spolupráce v místní
1275 I,4 | především rozměr chvály. Odsud totiž vychází každá opravdová
1276 III,29 | opravdový a účinný dialog. Tento odvěký program je naším programem
1277 III,40 | všechno lidské, výslovně odvolávala na hodnoty evangelia. Dnes
1278 IV,51 | základní etické normy a odvolávat se na jakousi pochybnou
1279 III,29 | Program už tu je; stále týž, odvozený z evangelia a živé tradice.
1280 IV,46 | kněžství mohou rozkvétat další oficiálně ustanovené nebo neformální
1281 IV,46 | apoštola Pavla: “Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar
1282 I,10 | jako službu pro mír. ~Velký ohlas mělo setkání dělníků, které
1283 III,40 | vstříc požadavkům všech s ohledem na citlivost, jazyk, stejně
1284 I,15 | Boží království, není čas ohlížet se nazpět, a už vůbec ne
1285 I,15 | kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý
1286 II,28 | cestě u Damašku a byl jím ohromen: “Pro mě život je Kristus
1287 II,18 | učedníci – nejprve zaskočení a ohromení, pak naplněni nevýslovnou
1288 I,4 | Ježíš v Nazaretské synagóze ohromeným rodákům své poslání, zůstává
1289 IV,51 | problémům míru, tak často ohrožovaného hrozbou katastrofálních
1290 I,8 | pozorovat pouze vnější část této ojedinělé události. Kdo z nás by však
1291 III,38 | nechytili” (Lk 5,5). To je okamžik víry, modlitby a rozhovoru
1292 III,31 | v těch nejobyčejnějších okolnostech všedního života. Nastal
1293 III,34 | nakonec by se možná nechali okouzlit nějakou “náhražkou” alternativních
1294 I,9 | nepřipomenout zvláště radostné a okouzlující setkání mládeže? Pokud jen
1295 IV,50 | milióny lidí žijí nikoliv na okraji rozvoje, ale přímo pod hranicí
1296 II,27 | i sklíčeného Ježíše: “V Olivové zahradě se náš Pán těšil
1297 IV,43 | jsou vychováváni služebníci oltáře, zasvěcené osoby a pastorační
1298 I,5 | představuje Zjevení: “alfa i omega, první i poslední, začátek
1299 I,9 | na onen týden, kdy Řím “omládl s mladými”, nebude možné
1300 IV,45(31) | fidelium ore pendeamus, quia in omnem fidelem Spiritus Dei spirat”:
1301 IV,45(30) | Řehole III,3: “Ideo autem omnes ad consilium vocari diximus,
1302 IV,45(31) | De omnium fidelium ore pendeamus,
1303 IV,43 | plánům, dopustili bychom se omylu. Dříve než začneme plánovat
1304 I,9 | pozorovatele, zapomenout na onen týden, kdy Řím “omládl s
1305 I,5 | všech”. Touto tisíckrát opakovanou písní jsme letos kontemplovali
1306 III,40 | evangelizaci. Dnes tuto výzvu znovu opakuji, abych poukázal v prvé řadě
1307 IV,45 | lidu. Svatý Benedikt radí opatovi v jednom klášteře, aby se
1308 I,15 | než vám nabídnu několik operativních linií k zamyšlení, rád bych
1309 I,12 | v Římě. Věčné město tak opět vyjádřilo svou nenahraditelnou
1310 I,8 | Božímu působení a bez konce opěvovat jeho lásku: “Misericordias
1311 I,4 | Odsud totiž vychází každá opravdová odpověď víry na Boží zjevení
1312 I,9 | modlitbě, po “smyslu”, po opravdovém přátelství. Nebude snadné
1313 Intro,3 | svatý Božímu lidu. Ověří tak opravdovost svého úsilí a znovu získá
1314 III,29 | nimi počítá a vede s nimi opravdový a účinný dialog. Tento odvěký
1315 III,36 | je pro každého pokřtěného opravdovým jádrem neděle: nezvratný
1316 IV,47 | souladu s Božím záměrem a s opravdovými požadavky člověka: požadavky
1317 IV,46 | organickou integraci všech oprávně-ných rozdílů. Je to spojení různých
1318 II,24 | Jan 10,38).~Jakkoliv je oprávněné tvrzení, že Ježíš díky své
1319 IV,48 | jednotě víry a s respektováním oprávněných rozdílů společně kráčeli
1320 IV,46 | s církví a v poslušnosti oprávněným direktivám duchovních pastýřů.
1321 I,15 | v tomto roce, nás nemůže opravňovat k pocitu sebeuspokojení,
1322 III,29 | Sk 2,37). ~Ptáme se s optimismem plným důvěry, nepodceňujeme
1323 II,25 | můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” (Mk 15,24). Je možné si
1324 II,26 | ztotožňuje s naším hříchem, opuštěný od Otce, se zcela svěřuje
1325 III,30(15)| Sv. Cyprián, De Orat. Dom., 23: PL 4,553; srov.
1326 III,33(18)| aspektech křesťanské meditace Orationis formas (15. října 1989):
1327 IV,45(31) | De omnium fidelium ore pendeamus, quia in omnem
1328 I,14 | vůči mezinárodním finančním orga-nizacím. Doufejme, že členské státy
1329 IV,46 | neznamená uniformitu, ale organickou integraci všech oprávně-ných
1330 II,18 | zprávy, i když chybí jejich organický a přesný sled, se pak týkají
1331 IV,44 | základem a životní silou těchto organismů je Kristův záměr s církví, 28
1332 IV,44 | oblasti reformy římské kurie, organizace synod nebo biskupských konferencí.
1333 I,14 | že členské státy těchto organizací, zvláště ty, jejichž slovo
1334 I,9 | vystavila civilní i církevní organizátory i animátory těžkým zkouškám.
1335 III,29 | všeobecnému povzbuzení a pro lepší orientaci poukázal na některé pastorační
1336 IV,56(40) | annuncio: riflessioni e orientamenti (19. května 1991), 82: AAS
1337 IV,57 | umožňuje, abychom se dobře orientovali ve století, které se před
1338 III,39 | živé slovo, které oslovuje, orientuje a buduje náš život. ~
1339 III,36 | intenzitou a často v podmínkách osamělosti a s různými obtížemi proto
1340 III,34 | se jejich víra postupně oslabí, a nakonec by se možná nechali
1341 I,11 | Matky? Maria byla přítomná v oslavách jubilea nejen prostřednictvím
1342 II,22 | směřuje spíše k plnému oslavení Krista, a to i jeho lidství. “
1343 III,35 | pánů” (Zj 19,16); právě oslavou Velikonoc, a to nejen jednou
1344 I,10 | května, kdy se už tradičně oslavuje práce. Vyzýval jsem je k
1345 Intro,1 | prastará slova vděčnosti: “Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
1346 IV,48 | nového tisíciletí. Jubilejní oslavy přinesly několik opravdu
1347 I,8 | pohled byl v tomto roce osloven nejen zástupy, které během
1348 II,25 | obvyklým a něžným důvěrným oslovením: “Abba, Otče”. Prosí ho,
1349 III,40 | původní nadšení a nechat se oslovit žárem kázání apoštolů po
1350 III,39 | text jako živé slovo, které oslovuje, orientuje a buduje náš
1351 III,31 | životnímu stylu jednotlivých osob. Tato pedagogika musí spojit
1352 II,24 | Ježíš pronesl, pravdu o jeho osobě a sebeuvědomění. Nechce
1353 III,32 | církve, 17 ale i života osobního, je tajemstvím opravdu žitého
1354 II,27 | chápání Kristova vědomí je ostatně vyprávění samotných evangelistů,
1355 IV,56 | mohla stát urážkou identity ostatních. Tato zvěst patří všem,
1356 II,18 | tesaře”, pevně začleněného do ostatního příbuzenstva. Zaznamenali
1357 IV,51 | na nichž závisí lidský osud a budoucnost celé společnosti. ~
1358 III,41 | autorem je Tertulián, vždy osvědčil. Nebude tomu tak stejně
1359 II,18 | prvotních informací pak, osvíceni Duchem svatým, přijali lidsky
1360 II,27 | víry, a to pro zvláštní osvícení, které někteří z nich obdrželi
1361 IV,52 | přínos k řešení sociálních otázek, z nichž se během doby stal
1362 I,14 | konsenzus pro řešení této otázky, na níž závisí rozvoj mnoha
1363 II,19 | jejich mysli probouzelo mnoho otazníků. K Ježíši totiž není možné
1364 III,33 | synovské důvěře spočinul na Otcově srdci. Tehdy lze živě zakusit
1365 II,28 | Kor 15,14). Vzkříšení bylo Otcovou odpovědí na Ježíšovu poslušnost,
1366 II,25 | proto, aby vrátil člověku Otcovu tvář, musel lidskou tvář
1367 II,26 | Otce, se zcela svěřuje do Otcových rukou. Jeho oči jsou i nadále
1368 I,5 | cílem. Skrze něj – který je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “
1369 II,21(10) | Podle vzoru svatých Otců jednomyslně učíme vyznávat
1370 IV,54 | měsíce), tak drahé církevním otcům, kteří v tomto obrazu kontemplovali
1371 III,41 | éry. Jubilejní paměť nám otevřela překvapivou škálu tolika
1372 I,4 | spásonosné “dnes”, které na kříži otevřelo brány Božího království
1373 IV,54 | vystavíme Kristovu světlu a otevřeme se jeho milosti, která nás
1374 IV,56 | touto pokornou a důvěryplnou otevřeností “znamení doby”. 41 Církev,
1375 I,13 | spravedlivého řešení dosud otevřených problémů na oněch posvátných
1376 Intro,3 | povinností je především otevřít se budoucnosti, která nás
1377 II,17 | zakotveni v Písmu svatém a otevřme se působení Ducha svatého (
1378 Intro,1 | vedeným “velikým pastýřem ovcí” (Žid 13,20). S mimořádným
1379 II,18 | Pouze na základě takto ověřených prvotních informací pak,
1380 Intro,3 | Duch svatý Božímu lidu. Ověří tak opravdovost svého úsilí
1381 IV,44 | proto potřebují neustálé ověřování, aby byla zajištěna autenticita
1382 II,27 | Ježíšovou, a tak sama na sobě ověřuje paradox zároveň blaženého
1383 III,29 | hodnotách evangelia silně ovlivňovala společnost a kulturu. ~Vyzývám
1384 I,10 | abych s naléhavostí vyzval k ozdravení ekonomických a sociálních
1385 II,27 | které mystická tradice označuje jako “temnou noc”. Světci
1386 I,4 | avšak zvěst, skrze kterou oznámil Ježíš v Nazaretské synagóze
1387 IV,46 | Pro všechny se dnes znovu ozývá náročné a stále platné napomenutí
1388 IV,50 | lidem základní lékařské ošetření? Jak to, že někteří lidé
1389 III,29 | slavením jubilea byla nyní oživena v našich srdcích. Z ní máme
1390 Záver,58 | učedníkům, aby jim “vdechl” oživující dar Ducha svatého a uvedl
1391 I,13 | ale též od izraelského a palestinského společenství. Intenzivní
1392 I,11 | Jak by však mohla vedle památky narození Božího Syna chybět
1393 I,13 | Yad Vashem, zdrcujícího památníku obětem nacistických koncentračních
1394 III,41 | křesťanské éry. Jubilejní paměť nám otevřela překvapivou
1395 III,37 | dobře zná srdce člověka a je Pánem dějin.~
1396 II,18 | nepochopitelnou událost panenského početí Ježíše v lůně Panny
1397 Záver,58 | nás doprovází Nejsvětější Panna, ta, které jsem před nedávnem
1398 IV,42 | jednoty celého lidstva”.26 ~Pánova slova na toto téma jsou
1399 II,16 | víc než kdy jindy upřen na Pánovu tvář. ~
1400 I,7 | vztahuje na dějinně známé papeže nebo na prosté laiky či
1401 IV,56(40) | dialogu mezi náboženstvími Papežské rady pro dialog mezi náboženstvími
1402 II,27 | tak sama na sobě ověřuje paradox zároveň blaženého i sklíčeného
1403 II,27 | zakusil Ježíš na kříži, kde se paradoxně spojila blaženost a bolest.
1404 II,25 | Veškerá hořkost tohoto paradoxu stoupá z bolestného, zdánlivě
1405 IV,45 | struktury se neřídí pravidly parlamentární demokracie, protože mají
1406 I,14 | brzké době tato rozhodnutí parlamentů naplnily. Problematickou
1407 I,14 | S radostí konstatuji, že parlamenty mnoha států-věřitelů v nedávné
1408 III,29 | a náročnější obzor řádné pastorace. V rámci všeobecných a nutných
1409 III,30 | zůstává víc než kdy jindy pastoračně nezbytné. ~Musíme proto
1410 III,31 | pravdu a dát ji za základ pastoračních programů na začátku nového
1411 III,29 | doprovázenou specifickým pastoračním úsilím vedoucím k plodnému
1412 Intro,1 | lidem, vedeným “velikým pastýřem ovcí” (Žid 13,20). S mimořádným
1413 Intro,3(1)| vatikánský koncil, Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
1414 IV,46 | oprávněným direktivám duchovních pastýřů. Pro všechny se dnes znovu
1415 I,4 | jímž andělé zvěstovali pastýřům onu divuplnou událost Ježíšova
1416 II,28 | Stejně jako na Velký pátek a Bílou sobotu i dnes církev
1417 III,30 | nezbytné. ~Musíme proto objevit pátou kapitolu Věroučné konstituce
1418 I,12 | metropolita ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli společně
1419 IV,45 | lepší nápad.” 30 A svatý Paulín Nolánský vybízí: “Kéž visíme
1420 II,28 | Krista, když se přidává k Pavlovi, který ho potkal na cestě
1421 IV,53 | jistém smyslu stal plodem a pečetí jubilejní bratrské lásky.
1422 III,31 | osobní a vyžadují opravdovou pedagogiku svatosti, schopnou přizpůsobit
1423 III,37 | dokázala v rámci své běžné pedagogiky vhodně a účinně nabídnout
1424 IV,45(31) | De omnium fidelium ore pendeamus, quia in omnem fidelem Spiritus
1425 IV,53 | ekonomických spekulací. Se zbylými penězi budeme moci znovu prožít
1426 IV,53 | jubilejním rokem, budou zbylé peníze určeny na charitativní účely.
1427 IV,48 | v Kristově modlitbě. ~V perspektivě obnovené pojubilejní pouti
1428 III,30 | pastorační činnost: touto perspektivou je svatost. Nebyla právě
1429 III,30 | místě bez váhání předkládám perspektivu, kterou by se měla ubírat
1430 I,9 | společnosti, máme tendenci k pesimismu. Jubileum mládeže nás ale
1431 Intro,2 | setkání, kdy bude církev – pětatřicet let po II. vatikán-ském
1432 IV,53 | a věnovali svůj „haléř“ Petrovi. Nyní láska, projevená v
1433 II,20 | slovech, jimiž Ježíš přijímá Petrovo vyznání: “Nezjevilo ti to
1434 II,28 | na něj, když se vydává po Petrových stopách, který zaplakal
1435 IV,55 | proto, abychom položili pevné základy míru a zažehnali
1436 II,23(12) | II. řeč proti Ariánům 70: PG 26, 425 B. ~
1437 III,37 | objevili Krista jako mysterium pietatis – jako toho, v němž nám
1438 I,5 | Touto tisíckrát opakovanou písní jsme letos kontemplovali
1439 III,40 | dělal svatý Pavel, který píše: “Pro všechny jsem se stal
1440 III,40 | 1 Kor 9,22). Když o tom píšu, myslím v prvé řadě na pastoraci
1441 IV,43 | ihned přešli k praktickým plánům, dopustili bychom se omylu.
1442 IV,46 | znovu ozývá náročné a stále platné napomenutí apoštola Pavla: “
1443 IV,52 | směru si uchovává plnou platnost učení koncilu: “Křesťanské
1444 IV,48 | kdy církev dýchala “oběma plícemi”, nechť povzbudí východní
1445 I,4 | zůstává víc než kdy jindy plná života. Ježíš na sebe tehdy
1446 III,36 | možné prožívat jen jako plnění povinnosti, nýbrž jako nenahraditelnou
1447 IV,46 | upravují je podle Boha”32 a “plnit v církvi i ve světě svůj
1448 I,5 | Plnost času~5. Toto jubileum se
1449 IV,52 | tomto směru si uchovává plnou platnost učení koncilu: “
1450 II,20 | od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1,
1451 III,33 | Z celé škály svědectví plných světla nemůžeme nevzpo-menout
1452 Záver,59 | 20,25).~Hle, tolik žádaný plod Jubilea roku 2000, jubilea,
1453 III,29 | pastoračním úsilím vedoucím k plodnému prožití jubilea. Děkuji
1454 IV,53 | evangelia, chtěl jsem k množství plodů lásky tohoto jubilea – mám
1455 I,15 | Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není
1456 IV,55 | kulturního a náboženského pluralismu, jímž se vyznačuje společnost
1457 IV,57 | všech místních církvích. S plynoucími léty neztrácejí tyto texty
1458 III,40 | různé, jednotlivých lidí a s po-zorností vůči jednotlivým kulturám,
1459 I,15 | vyvolat novou dynamiku a pobádat nás k tomu, abychom prožité
1460 I,12 | diecéze byly přítomny skrze početné skupiny věřících i zde v
1461 II,19 | až po namáhavém duchovním pochodu (srov. Lk 24,13–35). Apoštol
1462 I,9 | vzájemné sympatii a hlubokém pochopení. Bylo tomu tak už od okamžiku,
1463 I,12 | rozměr~12. Jistě přijmete s pochopením, že o jubileu spontánně
1464 IV,56 | Kristovým učedníkům hlouběji pochopit zvěst, kterou nesou světu.
1465 II,28 | vrátil na pravou cestu a s pochopitelným rozechvěním vyznal Kristu
1466 IV,51 | odvolávat se na jakousi pochybnou solidaritu, která vede k
1467 III,38 | zanechávají v srdci člověka pouze pocit neuspokojení. V takové situaci
1468 III,29 | kultur, přestože s nimi počítá a vede s nimi opravdový
1469 I,15 | nás nemůže opravňovat k pocitu sebeuspokojení, a už vůbec
1470 I,13 | společenství. Intenzivní pocity jsem prožíval také při modlitbě
1471 I,9 | poděkování. Avšak nezávisle na počtu jsem byl velmi často dojat
1472 IV,50 | okraji rozvoje, ale přímo pod hranicí minima, nezbytného
1473 IV,44 | vatikánským koncilem se také podařilo splnit mnoho úkolů v oblasti
1474 I,9 | všem své co nejsrdečnější poděkování. Avšak nezávisle na počtu
1475 I,15 | zamyšlení, rád bych se s vámi podělil o několik podnětů k rozjímání
1476 III,33 | 21). Tato cesta je zcela podepřena Boží milosti, zároveň však
1477 IV,46 | v církvi i ve světě svůj podíl […] když se snaží evangelizovat
1478 Intro,2 | koncilu – vyzvána, aby se podívala, jak naplňuje svou obnovu,
1479 Intro,3 | na nastávající tisíciletí podívali skrze prožívání Jubilea
1480 IV,54 | světa” (Mt 5,14).~Když se podíváme na svou ubohost, která nás
1481 II,21 | vzkříšení: “Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku
1482 IV,52 | povolání, bez toho že by podlehli pokušení zredukovat křesťanská
1483 IV,47 | Církev v tomto bodě nemůže podlehnout tlakům jakési kultury, i
1484 II,17 | nám přichází vidění víry podložené přesným historickým svědectvím.
1485 IV,53 | snahy o zlepšení životních podmínek člověka, jak to odpovídá
1486 III,36 | větší intenzitou a často v podmínkách osamělosti a s různými obtížemi
1487 III,32 | křesťanského života, nezbytnou podmínkou jakékoliv autentické pastorační
1488 IV,46 | církev třetího tisíciletí podněcovala všechny pokřtěné a biřmované
1489 III,33 | v nejrůznějších možných podobách k nevyslovitelné radosti,
1490 III,37 | svátosti. Důvody, které k podobné situaci vedly, dodnes nevymizely.
1491 II,27 | nezřídka prožívali něco podobného tomu, co zakusil Ježíš na
1492 I,13 | spokojit pouze s duchovní podobou této etapy – s nádhernou “
1493 III,40 | žijí. Krásu této mnohotvaré podoby církve jsme zvlášť obdivovali
1494 II,20 | nabízí stejný směr, když podotýká, že k tomuto dialogu mezi
1495 I,12 | narození? Tento cíl byl podpořen velkým úsilím; zářivým okamžikem
1496 III,41 | tvořivé misijní práci ať nás podporuje a ukazuje nám směr zářivý
1497 II,24 | je Ježíšovo lidské vědomí podrobeno té nejtvrdší zkoušce. Avšak
1498 II,18 | dostupné dokumenty jsou podrobeny bdělému rozlišování ze strany
1499 II,18 | samozřejmým (srov. Lk 4,16). ~Podrobnější zprávy, i když chybí jejich
1500 III,30 | její “svatosti”, chápané v podstatě jako příslušnost k tomu,
1501 IV,45 | priori jednotní v tom, co je podstatné, a aby hledali také ve sporných
1502 III,38 | modlitbě, znamená respektovat podstatný princip křesťanského vidění
1503 IV,42 | sobě obnáší a zjevuje samu podstatu tajemství církve, je další
1504 I,14 | chudých zemí. Ze samotné podstaty jubilea vychází znak velkorysosti,
|