117-getse | globa-necht | nechy-podst | podsv-samem | sami-uznav | usi-zne
Chapter,Paragraph
1505 II,22 | koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě
1506 III,36 | Domini bych chtěl znovu podtrhnout, že účast na eucharistii
1507 II,24 | Synem Božím. Jan to silně podtrhuje a tvrdí, že právě proto
1508 I,6 | bazilice svatého Petra, s pohledem upřeným na Ukřižovaného,
1509 IV,47 | instituce. V křesťanském pohledu na manželství odpovídá vztah
1510 I,15 | doba je dobou neustálého pohybu, který někdy přechází až
1511 I,10 | lidskou duši. Lidem, kteří se pohybují v této oblasti, jsem připomněl
1512 Záver,58 | 58. Pojďme dál s nadějí! Před církví
1513 I,14 | velkorysosti, kdy podle biblického pojetí celé společenství obnovuje
1514 II,21 | Uvědomujeme si omezenost našich pojmů a našich slov. Přestože
1515 IV,48 | V perspektivě obnovené pojubilejní pouti se dívám s velkou
1516 III,40 | zachování náležité úcty k cestě, pokaždé různé, jednotlivých lidí
1517 II,28 | kontempluje v Kristově tváři svůj poklad a svou radost. “Dulcis Iesu
1518 II,19 | svých učedníků, za koho jej pokládají “lidé”. Dostává tuto odpověď: “
1519 III,29 | přítomen uprostřed nás, si dnes pokládáme tutéž otázku, kterou se
1520 II,19 | učedníků: “A za koho mě pokládáte vy?” (Mt 16,15). Pouze víra,
1521 II,22 | při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na
1522 I,6 | budoucnosti a prohloubilo naši pokoru i bdělost při uskutečňování
1523 I,13 | první smlouvy. V pouti jsem pokračoval o měsíc později, kdy jsem
1524 IV,48 | své plody. Zatím s důvěrou pokračujme ve společné cestě s touhou
1525 IV,50 | pokušení drogy, opuštěnosti v pokročilém věku nebo v nemoci, upírání
1526 IV,46 | tisíciletí podněcovala všechny pokřtěné a biřmované k tomu, aby
1527 III,36 | eucharistii je pro každého pokřtěného opravdovým jádrem neděle:
1528 III,30 | svatosti se nabízí každému pokřtěnému. ~Dar se ale zase proměňuje
1529 III,30 | hluboce obnovil život všech pokřtěných?~Doufám, že mnozí z těch,
1530 II,18 | mladý Ježíš z Galileje dává pokřtít od Jana Křtitele v řece
1531 III,38 | činnost potýkají s velkým pokušením: často si myslíme, že výsledky
1532 IV,51 | možností vědy, především na poli biotechnologií, protože
1533 I,10 | žijí zasvěceným životem; politikové, novináři i vojáci, kteří
1534 IV,51 | služby ve sféře kultury, politiky, ekonomiky i rodinného života,
1535 III,31 | nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným podle
1536 IV,55 | důležitý také proto, abychom položili pevné základy míru a zažehnali
1537 II,21 | nerozlučitelné jednotě těchto dvou pólů spočívá podle klasické formulace
1538 IV,56 | přítomnosti. Tato znamení pomáhají Kristovým učedníkům hlouběji
1539 IV,48 | společně kráčeli a vzájemně si pomáhali jako údy jediného Kristova
1540 IV,47 | úplnější evangelijní výchovy pomáhat křesťanským rodinám, aby
1541 IV,55(39) | vatikánský koncilu: Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím
1542 IV,52 | upozorňuje, že tento svět pomíjí, což však neznamená, že
1543 II,25 | buď blízko, vždyť nemám pomocníka” (Ž 22[21],5.12).~
1544 I,6 | Vědecká sympózia nám pomohla vyjasnit aspekty, v nichž
1545 II,16 | Velké jubileum nám bezesporu pomohlo, abychom ji kontemplovali
1546 IV,44 | garantují společenství. Pomysleme především na specifické
1547 IV,43 | prostor” bratru tím, že poneseme břemena jeden druhého (srov.
1548 IV,50 | tuto pomoc nevnímal jako ponižující milodar, nýbrž jako bratrské
1549 II,18 | Evangelia se sbíhají v popisu rostoucího napětí mezi Ježíšem
1550 II,18 | ukazuje na prázdný hrob a popisuje zjevení, během nichž jeho
1551 III,40 | hodnoty každého národa nebyly popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny
1552 II,22 | tendence snížit, nebo dokonce popřít historickou konkrétnost
1553 I,13 | Vykupitel. Jen těžko mohu popsat své dojetí, když jsem mohl
1554 IV,45 | demokracie, protože mají poradní, nikoliv rozhodující hlas; 29
1555 II,27 | oddanost: “Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha” (Lk 23,46).~
1556 II,28 | opravdové radosti srdce! Posílena touto zkušeností se církev
1557 I,12 | vhodnější příležitost pro posilu na cestě k plnému společenství
1558 III,40 | před chvíli, nám jubileum poskytlo svědectví velkorysé připravenosti.
1559 IV,50 | nebude ani tak účinnost poskytnutých služeb, jako spíše schopnost
1560 II,18 | srov. Jan 20,22) spolu s posláním hlásat evangelium “všem
1561 III,35 | tajemství času, předzvěst posledního dne, kdy Kristus znovu přijde
1562 II,28 | Otcovou odpovědí na Ježíšovu poslušnost, jak připomíná list Židům: “
1563 IV,48 | milé, když bratři bydlí pospolu” (Ž 133[132],1).~
1564 IV,43 | utrpení, vytušit jeho přání, postarat se o jeho potřeby, nabídnout
1565 Záver,59 | nám před oči znovu živě postavilo tajemství Ježíše z Nazareta,
1566 I,10 | dospělých: staří, nemocní, postižení; dělníci, zemědělci i sportovci;
1567 IV,56 | vývoje lidstva”.43 Tento postoj otevřenosti a zároveň pozorného
1568 I,10 | doprostřed” dítě, na znamení postoje, který je třeba zaujmout,
1569 IV,51 | aby byly důvody církevních postojů vhodně vysvětleny a bylo
1570 III,34 | Riskovali by, že se jejich víra postupně oslabí, a nakonec by se
1571 Intro,3 | předsevzetím a konkrétními postupy jednání. K tomuto úkolu
1572 I,13 | otevřených problémů na oněch posvátných místech, jež jsou drahá
1573 III,31 | nimi mnoho laiků, kteří se posvěcovali v těch nejobyčejnějších
1574 IV,46 | se snaží evangelizovat a posvěcovat lidi”.33 ~Velký význam pro
1575 III,34 | církve, s jejichž pomocí máme posvětit každý nový den a zaměřit
1576 IV,50 | dostatečným ekonomickým potenciálem, kteří jsou ale vystaveni
1577 II,28 | přidává k Pavlovi, který ho potkal na cestě u Damašku a byl
1578 I,15 | nejprve “být”, a teprve potom “dělat”. Připomeňme si v
1579 IV,46 | vstříc jeho jednotlivým potřebám katechezí, přípravou bohoslužeb,
1580 IV,49 | svými duchovními i hmotnými potřebami. ~
1581 III,33 | části ukazuje právě v nové potřebě modlitby? Také ostatní náboženství,
1582 IV,42 | bude církev pro svůj život potřebovat mnoho věcí; pokud však bude
1583 III,33 | nabízejí své odpovědi na tuto potřebu člověka, mnohdy zištným
1584 I,6 | tedy “zároveň svatá i stále potřebuje očišťování”.4 Vědecká sympózia
1585 IV,43 | přání, postarat se o jeho potřeby, nabídnout mu opravdové
1586 IV,55 | náboženských válek, které potřísnily krví mnohé etapy lidských
1587 IV,53 | Tento čin bude pouze malým potůčkem, který se spojí s velkou
1588 IV,56 | Jan 3,16). Jak nedávno potvrdila deklarace Dominus Iesus,
1589 III,38 | samotná pastorační činnost potýkají s velkým pokušením: často
1590 IV,49 | Mt 25,35–36). To není pouhá pozvánka ke skutkům lásky,
1591 IV,56 | jako by se jednalo o naše pouhé domněnky; je pro nás naopak
1592 IV,57 | kdy v minulosti povinnost poukázat na koncil jako na velkou
1593 III,30 | pokračuje obvyklý život, ale poukazovat na svatost zůstává víc než
1594 I,9 | okamžiku, kdy jsem mladé poutníky přivítal na Lateránském
1595 IV,49 | církve se Boží láska svou povahou otevírá všeobecné službě
1596 III,32 | ani modlitbu není možné považovat jen za něco samozřejmého.
1597 III,34 | nejroztodivnějšími formami pověry. ~Proto se výchova k modlitbě
1598 IV,56 | radostí, a zvěstí, kterou jsme povinni hlásat. ~Církev se nesmí
1599 III,36 | prožívat jen jako plnění povinnosti, nýbrž jako nenahraditelnou
1600 Záver,59 | odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše” (Flp
1601 III,30 | jakéhokoliv stavu a zařazení jsou povoláni k plnému křesťanskému životu
1602 III,34 | věřící, kteří byli obdarováni povoláním k životu ve zvláštním zasvěcení;
1603 IV,47 | Mt 19,8). V manželství, povýšeném na svátost, je vyjádřeno “
1604 II,22 | lidství. “Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé
1605 IV,48 | dýchala “oběma plícemi”, nechť povzbudí východní i západní křesťany,
1606 III,29 | bych přesto k všeobecnému povzbuzení a pro lepší orientaci poukázal
1607 III,37 | pro nás byl však velkým povzbuzením, které nesmíme promarnit:
1608 IV,48 | který zavazuje, silou, která povzbuzuje, zdravou výtkou pro naši
1609 I,13 | jsem pokračoval o měsíc později, kdy jsem stanul na hoře
1610 II,19 | prožívali už za Ježíšova pozemského života, kdykoliv přemýšleli
1611 IV,49 | sám Ježíš, když ve svém pozemském putování vycházel vstříc
1612 II,25 | doslova jako s hříchem pozn. překl.), abychom my skrze
1613 IV,42 | 42. “Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci,
1614 II,21 | aby se dotkla jeho ran, a poznala tak jeho plné lidství, přijaté
1615 II,19 | výše než Boží muže, kteří poznamenali dějiny Izraele. Ve skutečnosti
1616 I,9 | poselství, přestože je náročné a poznamenané křížem. Proto jsem, proniknut
1617 III,35 | křesťanské vnímání času poznamenáno památkou onoho “prvního
1618 IV,46 | a biřmované k tomu, aby poznávali a přijímali svou zodpovědnost
1619 IV,46 | center i rodin a vedla k pozornějšímu zamyšlení nad základními
1620 I,8 | novou odvahu. ~Když jsem pak pozoroval nepřetržitý proud různých
1621 I,8 | útěchami od Boha”.5 Mohli jsme pozorovat pouze vnější část této ojedinělé
1622 I,9 | samotné, ani pro ostatní pozorovatele, zapomenout na onen týden,
1623 I,9 | Jejich účast byla opravdu pozoruhodná a často vystavila civilní
1624 IV,50 | nespra-vedlnosti. Když křesťan pozoruje tuto situaci, musí se naučit
1625 III,31 | pedagogika musí spojit bohatství pozvání, adresované všem pokřtěným,
1626 IV,49 | 25,35–36). To není pouhá pozvánka ke skutkům lásky, ale lekce
1627 IV,51 | člověku vyžaduje, abychom pozvedli svůj hlas – ať už vhod či
1628 I,6 | upřeným na Ukřižovaného, požádal jménem celé církve o odpuštění
1629 III,40 | lépe odpovídat na tento požadavek inkulturace. I když zůstane
1630 I,6 | rok silně charakterizován požadavkem odpuštění. Odpověděli na
1631 IV,57 | přípravy na Velké jubileum požadoval, aby se církev dotazovala
1632 II,20 | Petr k této víře? A co se požaduje od nás, chceme-li ho stále
1633 II,23 | V něm nás Bůh skutečně požehnal a “ukázal nám svou jasnou
1634 Záver,59 | všem z celého srdce své požehnání. ~Ve Vatikánu 6. ledna,
1635 IV,46 | tak v místních církvích – pracovala v plném souladu s církví
1636 III,29 | počátku přípravy jubilea pracovaly na základních bodech současného
1637 III,38 | závisí na naší schopnosti pracovat a plánovat. Jistě, Bůh chce,
1638 IV,43 | zasvěcené osoby a pastorační pracovníci, tam, kde se budují rodiny
1639 III,29 | práce, formace a hodnocení pracovníků, hledání vhodných prostředků –
1640 IV,48 | nás bohužel provází i na prahu nového tisíciletí. Jubilejní
1641 III,38 | vložili všechny své rozumové i praktické schopnosti. Ale běda když
1642 IV,43 | bychom zde ihned přešli k praktickým plánům, dopustili bychom
1643 I,13 | na cestách Svatou zemí? Přál jsem si zahájit tuto pouť
1644 II,28 | je vzpomínka na Ježíše, pramen opravdové radosti srdce!
1645 Záver,58 | znovu našli přístup k živému prameni naší naděje? Kristus, kterého
1646 Intro,1 | v novém jásotu zopakovat prastará slova vděčnosti: “Oslavujte
1647 III,39 | stalo živým setkáním skrze prastarou a stále živou tradici lectio
1648 III,32 | nás činí jeho nejbližšími přáteli: “Zůstaňte ve mně, a já
1649 IV,51 | upírána základní lidská práva? Je mnoho naléhavých problémů,
1650 III,38 | srov. Jan 15,5).~K této pravdě nás skutečně vede modlitba.
1651 III,37 | užitkem tuto svátost, je pravděpodobně nezbytné, aby se duchovní
1652 II,17 | svědectvím. Je to svědectví pravdivé, které nám evangelia bez
1653 II,19 | přesvědčuje o překvapující pravdivosti svého nového života a ukazuje
1654 IV,45 | účasti, předepsané kanonickým právem, jako jsou kněžské a pastorační
1655 IV,45 | stanoví pro spoluúčast přesná pravidla, čímž zjevuje hierarchickou
1656 IV,45 | tyto struktury se neřídí pravidly parlamentární demokracie,
1657 I,4 | kajícímu lotrovi: “Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v
1658 IV,45 | Duch svatý.” 31 ~Zatímco právnická moudrost stanoví pro spoluúčast
1659 I,12 | některá důležitá setkání s pravoslavnými patriarchy a s představenými
1660 II,28 | pak se znovu vrátil na pravou cestu a s pochopitelným
1661 IV,49 | méně než podle kritéria pravověrnosti – měří církev svou věrnost
1662 III,29 | být uvedeno do konkrétní praxe. ~Čeká nás tedy radostné
1663 II,28 | marné naše kázání a byla by prázdná vaše víra (srov. 1 Kor 15,
1664 II,18 | vítěze nad smrtí, ukazuje na prázdný hrob a popisuje zjevení,
1665 II,25 | pouze sklonit k adoraci. ~Pře našima očima probíhá v celé
1666 IV,43 | tajemství Trojice, která v nás přebývá a jejíž jas máme zachytit
1667 II,20 | A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho
1668 III,31 | skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by tedy
1669 I,15 | neustálého pohybu, který někdy přechází až ve shon s rizikem že
1670 II,17 | katechetický záměr jejich autorů, předávají v plně důvěryhodné podobě. 9~
1671 Záver,59 | Ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou
1672 IV,45 | nejvíce dbát na orgány účasti, předepsané kanonickým právem, jako
1673 II,24 | toto sdělit Lukáš, když předkládá první Ježíšova slova, která
1674 II,24 | popředí z evangelií, která nám předkládají řadu podnětů, jež nás mohou
1675 III,30 | prvním místě bez váhání předkládám perspektivu, kterou by se
1676 IV,56 | zvěst patří všem, lze ji předkládat s tou nejvyšší úctou ke
1677 III,29 | tento návrh, který jsem předložil v apoštolském listu Tertio
1678 III,31 | všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto “vysokou míru” běžného
1679 IV,56 | nemůže být tento obsah předmětem disputací, jako by se jednalo
1680 Záver,58 | Ježíš (srov. Jan 19,26), a přednáším jí synovskou úctu celé církve. ~
1681 II,28 | jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se
1682 IV,49 | proto se má církev zaměřit přednostně právě na ně. Skrze tuto
1683 III,40 | evangelizaci: to je bezesporu přednostní úkol pro církev začátku
1684 III,36 | rozptýlenosti. Eucharistie je přednostním místem, kde se zvěstuje
1685 IV,53 | dívali k Římu, k “církvi, jež předsedá v lásce”,37 a věnovali svůj „
1686 I,7 | vděčností přijmout a obnovit své předsevzetí k jeho následování. ~
1687 Intro,3 | že ji odhodlaně učiníme předsevzetím a konkrétními postupy jednání.
1688 III,29 | Nepodléháme samozřejmě naivní představě, že by pro řešení velkých
1689 IV,50 | nejlepším a nejúčinnějším představením radostné zvěsti Božího království
1690 I,10 | jubileu rodin, při němž byly představeny světu jako “jaro rodiny
1691 I,12 | pravoslavnými patriarchy a s představenými dalších křesťanských vyznání.
1692 IV,53 | společenství křesťanů v Jeruzalémě představilo nevěřícím jímavý obraz spontánního
1693 II,25 | 15,24). Je možné si snad představit větší utrpení a bezútěšnější
1694 IV,53 | haléř“, stejně tak i mnozí představitelé světa ekonomiky věnovali
1695 IV,55 | otevřenosti a dialogu s představiteli jiných náboženství. Dialog
1696 I,12 | historii, za přítomnosti představitelů církví a křesťanských společenství
1697 I,8 | moci vkročit svatou branou. Představoval jsem si životní dějiny každého
1698 III,41 | možná až příliš zvyklí si představovat mučedníky jako něco vzdáleného,
1699 II,18 | a moc. Evangelia nám jej představují, jak prochází městy a vesnicemi
1700 IV,43 | které společenství jen předstírají, než že by byly cestou k
1701 III,35 | ve středu tajemství času, předzvěst posledního dne, kdy Kristus
1702 IV,51 | protože jim není dovoleno přehlížet základní etické normy a
1703 II,25 | doslova jako s hříchem pozn. překl.), abychom my skrze něho
1704 II,23 | založená na tajemství vtělení překonává své hranice a vnitřní rozpory
1705 II,23 | nemohla dojít lepšího a překvapivějšího vyslyšení než v kontemplaci
1706 III,41 | Jubilejní paměť nám otevřela překvapivou škálu tolika svědků víry,
1707 II,19 | On je nyní přesvědčuje o překvapující pravdivosti svého nového
1708 II,19 | pozemského života, kdykoliv přemýšleli o jeho skutcích a slovech,
1709 IV,42 | měli víru schopnou “hory přenášet”, ale neměli bychom lásku,
1710 I,15 | jež nám jubilejního rok přenechává, bez váhání bych ho charakterizoval
1711 IV,46 | odedávna křesťanských zemích přerostla v drama způsobené změnou
1712 II,18 | chybí jejich organický a přesný sled, se pak týkají Ježíšova
1713 II,17 | přichází vidění víry podložené přesným historickým svědectvím.
1714 IV,48 | dary Kristovy církve je bez přestání vedou k plné jednotě. 34 ~
1715 III,31 | důsledky. Znamená to vyjádřit přesvědčení, že je-li křest opravdovou
1716 III,31 | je třeba všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto “vysokou
1717 IV,47 | křesťanským rodinám, aby vydávaly přesvědčivé svědectví o tom, že je možné
1718 II,20 | nás, chceme-li ho stále přesvědčivěji následovat? Matouš nám dává
1719 I,9 | podobě, vnímají ho jako přesvědčivou odpověď a jsou schopni přijmout
1720 II,19 | prožili tři roky. On je nyní přesvědčuje o překvapující pravdivosti
1721 III,29 | trinitární život a s ním přetvářet dějiny až do jejich dovršení
1722 IV,54 | jeho milosti, která nás přetváří v nové lidi. ~
1723 III,37 | vytrvalostí, s jakou tuto svátost prezentují a oceňují. Nejdražší bratři
1724 IV,43 | Pokud bychom zde ihned přešli k praktickým plánům, dopustili
1725 I,5 | tajemnou hodinou, kdy se přiblížilo Boží království (srov. Mk
1726 IV,50 | služeb, jako spíše schopnost přiblížit se tomu, kdo trpí, být s
1727 II,18 | začleněného do ostatního příbuzenstva. Zaznamenali Ježíšovu zbožnost,
1728 II,19 | jeho skutcích a slovech, přičemž se v jejich mysli probouzelo
1729 III,37 | patří k těm nejvzácnějším – přicházejí od toho, který dobře zná
1730 II,20 | nutná milost “zjevení”, přicházející od Otce (srov. Mt 16,17).
1731 I,10 | napomenutí: “Nechte děti přicházet ke mně” (Mk 10,14). Znamenalo
1732 II,18 | 22), začíná Ježíš hlásat příchod Božího království a skrze
1733 I,10 | novináři i vojáci, kteří svým příchodem představili svou profesi
1734 II,28 | dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny,
1735 IV,50 | těmto klasickým projevům přidáme nové projevy chudoby, jež
1736 IV,53 | účastnit jubilejních oslav – přidat skutek, který by se v jistém
1737 II,28 | Hledí na Krista, když se přidává k Pavlovi, který ho potkal
1738 II,21 | poznala tak jeho plné lidství, přijaté od Marie, vydané na smrt
1739 Intro,3 | jako proroctví budoucnosti. Přijatou milost je třeba zhodnotit
1740 Intro,1 | církev i Duch: “Marana tha – Přijď, Pane Ježíši” (srov. Zj
1741 III,35 | posledního dne, kdy Kristus znovu přijde ve slávě. Nevíme, co nám
1742 II,20 | ve slovech, jimiž Ježíš přijímá Petrovo vyznání: “Nezjevilo
1743 II,18 | vidí živého a oslaveného. Přijímají od něj dar Ducha (srov.
1744 IV,48 | důsledek lidské křehkosti při přijímání daru, který neustále přichází
1745 I,12 | Ekumenický rozměr~12. Jistě přijmete s pochopením, že o jubileu
1746 IV,42 | nepochybně zakládat na “novém přikázání”, které nám on sám dal: “
1747 IV,48 | ut unum sint” je zároveň příkazem, který zavazuje, silou,
1748 I,7 | zpřítomněním Kristovy tváře. ~U příležitosti Svatého roku bylo vykonáno
1749 I,10 | Jejich jubileum bylo dále příležitostí k tomu, abych s naléhavostí
1750 Intro,3 | podobu, jež mu umožňuje přilnout k jednotlivým situacím a
1751 I,12 | světa, nástupce sv. Petra, primas anglikánské církve a metropolita
1752 I,14 | a nejzadluženější země. Přimlouvám se za to, aby příslušné
1753 IV,44 | ním biskupská kolegialita. Přímým základem a životní silou
1754 II,27 | zakouším.” 14 Je to svědectví přinášející světlo! Základem tohoto
1755 I,10 | jejich velkou zodpovědnost přinášet skrze radostnou zábavu pozitivní,
1756 IV,51 | všude zachovávány základní principy, na nichž závisí lidský
1757 IV,48 | vše s Boží pomocí jistě přinese v budoucnosti své plody.
1758 III,41 | prolitím své krve. V nich přineslo Boží slovo, zaseté do dobré
1759 IV,48 | tisíciletí. Jubilejní oslavy přinesly několik opravdu prorockých
1760 IV,52 | stále včasnější a ucelenější přínos k řešení sociálních otázek,
1761 IV,45 | základě vzájemné otevřenosti a priori jednotní v tom, co je podstatné,
1762 IV,49 | právě na ně. Skrze tuto prioritu lze svědčit o Boží lásce,
1763 III,29 | poukázal na některé pastorační priority, které v rámci Velkého jubilea
1764 I,15 | a teprve potom “dělat”. Připomeňme si v této souvislosti Ježíšovu
1765 II,27 | samotných evangelistů, kdy připomínají, že Ježíš, přes svou propastnou
1766 Intro,1 | abychom si s vděčností připomínali minulost, odhodlaně žili
1767 III,31 | 31. Připomínat tuto elementární pravdu
1768 I,11 | narození Božího Syna chybět připomínka jeho Matky? Maria byla přítomná
1769 I,6 | ale také celá církev, jež připomněla nevěrnosti, jimiž mnohé
1770 I,7 | svědky víry 20. století. Připomněli jsme si je spolu se zástupci
1771 III,41 | víry, které nám jubileum připomnělo. Církev vždy nacházela ve
1772 Záver,59 | ať nás zastihne bdělé a připravené, abychom rozpoznali jeho
1773 III,34 | to je samo o sobě činí připravenější ke kontemplativní zkušenosti,
1774 III,40 | poskytlo svědectví velkorysé připravenosti. Musíme umět zhodnotit tuto
1775 I,5 | Bůh smlouvu s Izraelem, a připravil tak narození Syna z lůna
1776 IV,46 | jednotlivým potřebám katechezí, přípravou bohoslužeb, výchovou mládeže
1777 Záver,58 | spolu s mnoha biskupy, kteří připutovali do Říma ze všech stran světa,
1778 II,21 | 451) “jedna osoba, dvě přiro-zenosti” Kristova identita. Osoba
1779 IV,51 | tvora od početí až do jeho přirozené smrti. Současně po nás služba
1780 II,21 | možnosti jakéhokoliv oddělení přirozenost božská a lidská. 10~Uvědomujeme
1781 II,21(10) | jehož musíme uznávat ve dvou přirozenostech, bez směšování, beze změny,
1782 III,33 | lze živě zakusit Kristův příslib: “Kdo mě miluje, toho bude
1783 I,14 | Přimlouvám se za to, aby příslušné vlády v brzké době tato
1784 III,30 | chápané v podstatě jako příslušnost k tomu, který je Svatý, “
1785 IV,51 | málo chápany, a mohou tak příslušný zákrok církve činit nepopulárním;
1786 IV,52 | je k tomu zavazuje ještě přísněji”.36 ~
1787 I,5 | chiliastickému fantazírování přispělo k tomu, že jsme mohli lépe
1788 Intro,3 | jako nástupce svatého Petra přispět v závěru jubilejního roku
1789 IV,53 | ekonomiky věnovali štědré příspěvky, které sloužily k zajištění
1790 IV,46 | nebo neformální služby, přispívat k dobru celého společenství
1791 Záver,58 | proto, abychom znovu našli přístup k živému prameni naší naděje?
1792 IV,56 | abychom k tomuto dialogu přistupovali s vnitřní dispozicí k naslou-chání.
1793 Intro,1 | mimořádným dynamismem, který přitáhl mnohé, procházel Boží lid
1794 I,9 | snad Kristus tím nejlepším přítelem a zároveň tím, kdo utváří
1795 Intro,3 | srov. Sk 2,42) “je opravdu přítomna a působí jedna, svatá, katolická
1796 I,11 | připomínka jeho Matky? Maria byla přítomná v oslavách jubilea nejen
1797 I,13 | vydal na místa, která svou přítomností posvětil sám Vykupitel.
1798 II,25 | Kontemplace Kristovy tváře nás tak přivádí k nejparadoxnějšímu aspektu
1799 III,40 | popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny do plnosti. ~Křesťanství
1800 III,33 | jaké hloubky může člověka přivést vztah k němu. ~Velká mystická
1801 I,9 | mohl vést v jistém smyslu privilegovaný dialog ve vzájemné sympatii
1802 I,9 | kdy jsem mladé poutníky přivítal na Lateránském a Svato-petrském
1803 Záver,58 | Ženo, to jsou tvé děti,” přivlastňuji si slova, která k ní pronesl
1804 III,31 | pedagogiku svatosti, schopnou přizpůsobit se životnímu stylu jednotlivých
1805 IV,55 | míru a zažehnali neblahý přízrak náboženských válek, které
1806 IV,47 | srdce”. Kristus jej však přišel obnovit v jeho původní kráse
1807 I,10 | setkání bylo opravdu výmluvné; přišlo velké množství rodin z různých
1808 I,10 | Právě jakoby ve stopách dětí přišly prosit o jubilejní milosrdenství
1809 II,25 | adoraci. ~Pře našima očima probíhá v celé své závažnosti událost
1810 I,14 | rozhodnutí parlamentů naplnily. Problematickou se spíše ukázala otázka
1811 IV,51 | stát opodál tváří v tvář problémům míru, tak často ohrožovaného
1812 II,19 | přičemž se v jejich mysli probouzelo mnoho otazníků. K Ježíši
1813 III,40 | našem nitru je třeba znovu probudit původní nadšení a nechat
1814 IV,53 | řekou křesťanské lásky, procházející dějinami. Malým, ale významným:
1815 Intro,1 | dynamismem, který přitáhl mnohé, procházel Boží lid zde v Římě, stejně
1816 II,18 | nám jej představují, jak prochází městy a vesnicemi v doprovodu
1817 IV,57 | aby se vhodným způsobem pročítaly, abychom se s nimi seznamovali
1818 I,10 | příchodem představili svou profesi jako službu pro mír. ~Velký
1819 III,29 | odvěký program je naším programem pro třetí tisíciletí.~Je
1820 IV,42 | Terezie z Lisieux, kterou jsem prohlásil za učitelku církve právě
1821 III,39 | tomto směru dále upevnili a prohloubili, mimo jiné šířením výtisků
1822 I,6 | na cestě k budoucnosti a prohloubilo naši pokoru i bdělost při
1823 III,38 | nerespektuje, nemají pastorační projekty úspěch a zanechávají v srdci
1824 IV,42 | Společenství je plodem a projevem té lásky, která prýští ze
1825 IV,49 | století a tisíciletí se teprve projeví – a doufejme, že velmi účinně –
1826 I,6 | dvou tisíciletí ne vždy projevoval duch evangelia. Není možné
1827 I,12 | církev stále výmluvněji projevovala své tajemství svátosti jednoty. 7~
1828 I,9 | které se na těchto setkáních projevovalo. ~A jak bych mohl nepřipomenout
1829 IV,56 | zahrnuje nekonečné bohatství projevů a souvislostí života člověka.
1830 II,24 | chrámě? Vždyť už tam se projevuje jako ten, kdo si plně uvědomuje
1831 II,17(8) | Christi est”: Comm. in Is., Prol.: PL 24,17.~
1832 III,40 | novým, rychle se měnícím prolínáním různých národů a kultur.
1833 III,41 | vydali nejvyšší svědectví prolitím své krve. V nich přineslo
1834 II,21 | Marie, vydané na smrt a proměněné ve vzkříšení: “Vlož sem
1835 III,29 | nutné, aby se tento program proměnil v pastorační plány, uzpůsobené
1836 III,37 | jíž dosahuje odpuštění a prominutí těžkých hříchů, jichž se
1837 II,22 | Novým zákonem. V tomto duchu promlouvá i svatý Pavel, když říká,
1838 IV,46 | Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte,
1839 I,4 | proroky, v této poslední době promluvil k nám skrze svého Syna” (
1840 I,8 | Augustina nachází “mezi pronásledováními ze strany světa a útěchami
1841 II,22 | Krista evangelista Jan, proniká celým Novým zákonem. V tomto
1842 III,29 | umožní, aby Kristova zvěst pronikala k lidem, aby vytvářela společenství
1843 IV,46 | věnovanou povolání, která by pronikla do farností, výchovných
1844 I,9 | poznamenané křížem. Proto jsem, proniknut jejich nadšením, neváhal
1845 II,17 | totiž od začátku až do konce proniknuto jeho tajemstvím, skrytě
1846 II,27 | připomínají, že Ježíš, přes svou propastnou bolest, umírá s prosbou
1847 IV,48 | přinesly několik opravdu prorockých a dojemných signálů, ale
1848 II,19 | Jeremiáše nebo za jednoho z proroků” (Mt 16,14). Je to jistě
1849 I,4 | mnoha způsoby mluvil “skrze proroky, v této poslední době promluvil
1850 II,25 | oslovením: “Abba, Otče”. Prosí ho, aby od něj – je-li to
1851 I,6 | svůj vlastní život, aby pak prosili o milosrdenství a o zvláštní
1852 I,10 | jakoby ve stopách dětí přišly prosit o jubilejní milosrdenství
1853 IV,46 | sebe sama a svých sil ve prospěch Božího království. ~V tomto
1854 IV,53 | společným vlastnictvím k prospěchu těch nejchudších (srov.
1855 III,34 | zaměřit ho k Bohu. Jak by prospělo, kdyby se nejen v řeholních
1856 I,7 | dějinně známé papeže nebo na prosté laiky či řeholníky ze všech
1857 I,7 | května 2000 v sugestivních prostorách Kolosea – symbolu dávného
1858 Intro,3 | zakořenění církve v čase a prostoru v sobě odráží samotný princip
1859 III,34 | to, aby bylo jejich klima prostoupeno modlitbou. Bylo by třeba
1860 I,10 | sledovali ve sdělovacích prostředcích. Nemůžu však nevzpomenout
1861 III,41 | způsobem v nepřátelském prostředí nebo dokonce za pronásledování,
1862 III,29 | pracovníků, hledání vhodných prostředků – které umožní, aby Kristova
1863 I,14 | jednotlivými lidmi a navrací hmotné prostředky těm, kteří o ně v minulosti
1864 I,8 | životní dějiny každého z nich, protkané radostmi i bolestmi; dějiny,
1865 I,8 | pak pozoroval nepřetržitý proud různých skupin poutníků,
1866 I,9 | Viděl jsem je pak, jak proudí ulicemi Věčného města s
1867 IV,48 | dědictví minulosti nás bohužel provází i na prahu nového tisíciletí.
1868 IV,49 | lze svědčit o Boží lásce, prozřetelnosti a milosrdenství, a tím rozsévat
1869 Intro,2 | tomto slavení jsem spatřoval prozřetelnostní setkání, kdy bude církev –
1870 III,29 | úsilím vedoucím k plodnému prožití jubilea. Děkuji za to, že
1871 II,16 | duši si neseme bohatství prožitých zkušeností, náš pohled musí
1872 Intro,1 | navěky!” (Žid 13,8).~Církev prožívala v tomto roce velikou radost;
1873 III,38 | neuspokojení. V takové situaci prožíváme to, co prožili učedníci
1874 I,4 | oslava tajemství vtělení byla prožívána jako “neutuchající chvalozpěv
1875 Intro,3 | tisíciletí podívali skrze prožívání Jubilea nejen jako obrazu
1876 III,31 | se s polovičatým životem, prožívaným podle minimalistické etiky
1877 II,21 | ve vzkříšení: “Vlož sem prst a podívej se na mé ruce,
1878 IV,48 | též různou měrou v mnoha prvcích posvěcení a pravdy, které
1879 III,36 | musí dosvědčovat specifické prvky své vlastní identity. Jedním
1880 I,6 | aspekty, v nichž se v průběhu prvních dvou tisíciletí ne vždy
1881 II,16 | pokud bychom nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují Kristovu
1882 IV,56 | činnosti obrácené k národům. Prvořadým úkolem této misie ad gentes
1883 II,18 | základě takto ověřených prvotních informací pak, osvíceni
1884 Záver,58 | nadšení, jaké bylo vlastní prvotním křesťanům. Můžeme počítat
1885 IV,54(38) | appellatus est”: Enarr. in Ps. 10,3: CCL 38,42.~
1886 IV,56 | která je v nás (srov. 1 Pt 3,15). Nesmíme se bát, že
1887 II,19 | poprvé hodnotil své poslání a ptá se svých učedníků, za koho
1888 III,29 | máme dělat?” (Sk 2,37). ~Ptáme se s optimismem plným důvěry,
1889 III,31 | etiky a povrchní zbožnosti. Ptát se katechumena “Chceš přijmout
1890 III,41 | Boží slovo, zaseté do dobré půdy, stonásobný užitek (srov.
1891 I,5 | darováním Ducha svatého, je pulzujícím srdcem celých dějin, tajemnou
1892 III,30 | nebo lidu “sjednoceného působením jednoty Otce i Syna i Ducha
1893 III,36 | která pak může účinně působit jako svátost jednoty. ~
1894 II,25 | modlitby, v níž žalmista v působivé spleti citů spojuje utrpení
1895 I,6 | Není možné zapomenout na působivou liturgii 12. března 2000,
1896 I,15 | mnohé, a proto se musíme pustit do účinného pastoračního
1897 Záver,59 | Mariinu kontemplaci, která putovala do svatého města Jeruzaléma
1898 Záver,58 | zrychlit. Stezky, po nichž putuje každý z nás a každá z našich
1899 Intro,1 | Víc než kdy jindy se stala putujícím lidem, vedeným “velikým
1900 II,17 | srov. Jan 15,26), jenž je původcem oněch textů – a svědectví
1901 III,36 | i v zemích křesťanského původu. V mnohých částech světa
1902 IV,54(38) | ab Unigenito Dei Filio, qui multis locis in Sanctis
1903 II,21 | Chalcedonského koncilu (r. 451) “jedna osoba, dvě
1904 II,22 | problémem je dnes vlivem racionalismu, který se vloudil do velké
1905 IV,45 | Božímu lidu. Svatý Benedikt radí opatovi v jednom klášteře,
1906 II,16 | 16. “Rádi bychom viděli Ježíše” (Jan
1907 IV,51 | je třeba věnovat některým radikálním požadavkům evangelia, které
1908 III,31 | Znamená to dodat jeho cestě radikálnosti Horského kázání: “Buďte
1909 IV,45 | jednom klášteře, aby se radil i s těmi nejmladšími mnichy: “
1910 III,29 | větší a náročnější obzor řádné pastorace. V rámci všeobecných
1911 I,8 | každého z nich, protkané radostmi i bolestmi; dějiny, které
1912 IV,56 | Nesmíme se bát, že by se radostná zvěst o daru mohla stát
1913 I,10 | zodpovědnost přinášet skrze radostnou zábavu pozitivní, mravně
1914 III,30 | zúčastnili jubilea, se mohli radovat z této milosti, s plným
1915 IV,45 | společenství institucionálnímu řádu duši a vede jej k důvěře
1916 II,26 | vidí Otce a plně se z něj raduje, až do dna zakouší, co znamená
1917 I,4 | ti: Dnes budeš se mnou v ráji” (Lk 23,43).~
1918 II,21 | církev, aby se dotkla jeho ran, a poznala tak jeho plné
1919 I,9 | nádherný úkol: stát se “ranní hlídkou” (srov. Iz 21,11–
1920 II,25 | přestože uchovává veškerou realitu nevýslovné bolesti, se osvětluje
1921 II,23(12) | Syn nebyl pravý Bůh.” II. řeč proti Ariánům 70: PG 26,
1922 II,18 | pokřtít od Jana Křtitele v řece Jordánu. V síle svědectví
1923 IV,48 | společenství zrozených z reformace. Teologická konfrontace
1924 IV,44 | splnit mnoho úkolů v oblasti reformy římské kurie, organizace
1925 I,10 | zůstane setkání s vězni v Regina Caeli. Z jejich očích jsem
1926 Intro,1 | kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím, všem věřícím laikům.~Na
1927 IV,45(30) | Řehole III,3: “Ideo autem omnes
1928 III,34 | prospělo, kdyby se nejen v řeholních společenstvích, nýbrž i
1929 Intro,1 | službě, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím, všem věřícím
1930 Intro,1 | však bezpochyby rozlila “řeka vody živé”, která neustále
1931 Intro,3 | koncilu do Velkého jubilea, řekl Duch svatý Božímu lidu.
1932 IV,53 | který se spojí s velkou řekou křesťanské lásky, procházející
1933 II,16 | Ježíše” (Jan 12,21). Několik Řeků, kteří přišli do Jeruzaléma
1934 IV,52 | sociálním učením církve respektovali její autonomii a kompetence. ~
1935 IV,51 | povinnost nasadit síly v oblasti respektování života každého lidského
1936 IV,48 | aby v jednotě víry a s respektováním oprávněných rozdílů společně
1937 IV,45(30) | quia saepe iuniori Dominus revelat quod melius est.” ~
1938 IV,48 | Ekumenické úsilí~48. A co říci o naléhavosti rozvoje společenství
1939 III,33 | tomu má opravdu mnoho co říct. Ukazuje nám, že modlitba
1940 III,30 | proměňuje v úkol, jímž se má řídit celý život křesťana: “Neboť
1941 IV,56(40) | národů, Dialogo e annuncio: riflessioni e orientamenti (19. května
1942 III,33(18)| meditace Orationis formas (15. října 1989): AAS 82 (1990), 362-
1943 IV,53(37) | Ignác z Antiochie, List Římanům, Úvod, vyd. Funk, I, 252.~
1944 IV,44 | úkolů v oblasti reformy římské kurie, organizace synod
1945 IV,53 | vedlo lidi, aby se dívali k Římu, k “církvi, jež předsedá
1946 III,34 | křesťany vlažnými, ale “riskujícími”. Riskovali by, že se jejich
1947 I,15 | někdy přechází až ve shon s rizikem že budeme “něco dělat, jen
1948 I,4 | Nazaretské synagóze ohromeným rodákům své poslání, zůstává víc
1949 III,40 | představen všem lidem: dospělým, rodi-nám, mládeži, dětem, aniž bychom
1950 IV,47 | výchovy pomáhat křesťanským rodinám, aby vydávaly přesvědčivé
1951 I,10 | původnímu Božímu plánu s rodinou (srov. Mk 10,6–8; Mt 19,
1952 III,36 | týden křesťany jako Boží rodinu kolem stolu Slova a Chleba
1953 II,22 | Syn “pochází jako člověk z rodu Davidova” (Řím 1,3; srov.
1954 II,19 | Ježíše, s nímž prožili tři roky. On je nyní přesvědčuje
1955 I,12 | vyjádřilo svou nenahraditelnou roli coby místo, kde bohatství
1956 II,24 | své lidské přirozenosti rostl “moudrostí, věkem i oblibou
1957 II,18 | Evangelia se sbíhají v popisu rostoucího napětí mezi Ježíšem a skupinami
1958 IV,46 | společenství má na této rovině také povinnost rozvíjet
1959 II,21(10) | bez odloučení […] on není rozdělen ani odloučen ve dvě osoby,
1960 IV,48 | Kristu, v němž církev není rozdělena (srov. 1 Kor 1,11–~–13).
1961 IV,54 | naplňuje stínem, jsme celí rozechvělí. Tento úkol je však splnitelný,
1962 II,28 | cestu a s pochopitelným rozechvěním vyznal Kristu svou lásku: “
1963 Záver,59 | aby se víc než kdy jindy rozevřela brána živá, Kristus. Poté,
1964 IV,49 | kontemplaci Krista, budeme ho moci rozeznat především ve tvářích těch,
1965 III,34 | programu. Já sám jsem se rozhodl, že své středeční katecheze
1966 II,24 | dospělosti jeho slova naprosto rozhodně vyjadřují hloubku jeho tajemství,
1967 IV,42 | se bude muset rozvinout rozhodné pastorační úsilí na úrovni
1968 I,10 | nerovností ve světě práce a k rozhodnému nasměrování procesů ekonomické
1969 I,14 | vlády v brzké době tato rozhodnutí parlamentů naplnily. Problematickou
1970 II,27(14) | Vstupuji do života. Poslední rozhovory, 6. července 1897, Kostelní
1971 Záver,59 | jubilejní pouť autentická, „rozhýbala“ naše nohy k pouti, které
1972 I,13 | byla ustanovena, když jsem rozjímal o tajemství kříže na Golgotě,
1973 Záver,59 | Jeruzaléma a po návratu domů rozjímala ve svém srdci o tajemství
1974 II,27 | se náš Pán těšil ze všech rozkoší svaté Trojice a jeho agonie
1975 IV,46 | služebného kněžství mohou rozkvétat další oficiálně ustanovené
1976 Záver,58 | našich místních církví, jsou rozličné, ale mezi těmi, kdo jsou
1977 IV,46 | Rozličnost povolání~46. Tento rozměr
1978 Intro,3 | církev stále více zářila rozličností svých darů a jednotou svého
1979 Intro,1 | církev se však bezpochyby rozlila “řeka vody živé”, která
1980 III,34 | třeba zúročit – s nezbytným rozlišením – lidové projevy modlitby,
1981 IV,56 | když účinně a s bdělostí rozlišuje “pravé známky Boží přítomnosti
1982 III,40 | čelit zcela jiné, stále rozmanitější a náročnější situaci, charakterizované
1983 II,23 | překonává své hranice a vnitřní rozpory a směřuje k samotnému Bohu,
1984 Záver,59 | bdělé a připravené, abychom rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi
1985 III,30 | je církev svatá, znamená rozpoznat její tvář Kristovy snoubenky,
1986 III,36 | nejpřirozenější obranou proti rozptýlenosti. Eucharistie je přednostním
1987 IV,52 | problém celoplanetárního rozsahu. ~Tento eticko-sociální
1988 IV,49 | prozřetelnosti a milosrdenství, a tím rozsévat v dějinách lidstva semena
1989 III,38 | království vložili všechny své rozumové i praktické schopnosti.
1990 II,24 | Lk 2,49) a podobně se rozvíjelo i lidské vědomí o jeho tajemství,
1991 I,12 | aby se jeho oslava plně rozvinula také v místních církvích.
1992 IV,46 | Pánu žně (srov. Mt 9,38) – rozvoji povolání ke kněžství a k
1993 IV,47 | jakési kultury, i když velmi rozšířené a často útočné. Je spíše
1994 III,33 | procesů sekularizace také rozšířenou touhu po duchovním životě,
1995 III,34 | společenství, v němž se sbíhají různorodé pastorační a evangelizační
1996 IV,48 | katolické církvi, působí též různou měrou v mnoha prvcích posvěcení
1997 III,36 | podmínkách osamělosti a s různými obtížemi proto musí dosvědčovat
1998 II,24 | snažili se ho zabít “nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval
1999 Intro,1 | zahrnuli veliké množství ryb” (Lk 5,6).~Duc in altum!
2000 II,25 | kříži: “Eloi, Eloi, lema sabachthani?”, což znamená “Bože můj,
2001 IV,45(30) | consilium vocari diximus, quia saepe iuniori Dominus revelat
2002 II,19 | poznání, jenž se dotýká samého středu jeho osoby, očekává
2003 II,24 | pochybnosti ve vědomí o sobě samém: “Otec je ve mně a já v
2004 II,23 | plně odhaluje člověka jemu samému”. 11~Ježíš je “nový člověk” (
|