|
Spolubratřím
v biskupské službě, kněžím a
jáhnům, řeholníkům a řehol-nicím,
všem věřícím laikům.
Na počátku nového
tisíciletí, při zakončení Velkého
jubilea, v němž jsme slavili dva tisíce let od
Ježíšova narození a v němž pro církev
začíná nová etapa, znějí v našem
srdci Ježíšova slova, kterými poté, co ze
Šimonovy loďky hovořil k zástupům, vyzval
apoštola k rybolovu: “Duc in altum” (Zajeď na hlubinu)
(Lk 5,4). Petr a první společníci uvěřili
Ježíšovu slovu a spustili sítě. “Když to
udělali, zahrnuli veliké množství ryb” (Lk 5,6).
Duc in altum! Toto slovo dnes
zaznívá pro nás a vyzývá nás k tomu,
abychom si s vděčností připomínali minulost,
odhodlaně žili přítomnost a s důvěrou se
otevřeli budoucnosti: “Ježíš Kristus je stejný
včera, dnes i navěky!” (Žid 13,8).
Církev prožívala v tomto roce velikou
radost; věnovala se kontem-placi tváře svého
Ženicha a Pána. Víc než kdy jindy se stala
putujícím lidem, vedeným “velikým
pastýřem ovcí” (Žid 13,20). S
mimořádným dynamismem, který přitáhl
mnohé, procházel Boží lid zde
v Římě, stejně jako v Jeruzalémě a v
jednotlivých místních církvích, “Svatou
branou”, jíž je sám Kristus. K němu, který je
cíl dějin a jediný Spasitel světa, volala církev
i Duch: “Marana tha – Přijď, Pane Ježíši”
(srov. Zj 22,17.20; 1 Kor 16,22).
Není možné
vyčíslit všechny milosti, jež se v průběhu roku
dotkly lidských srdcí. Na církev se však bezpochyby
rozlila “řeka vody živé”, která neustále
prýští “zpod trůnu Božího a
Beránkova” (srov. Zj 22,1). Je to voda Ducha svatého, jež
hasí žízeň a obnovuje (srov. Jan 4,14). Je to Otcova
milosrdná láska, která se nám v Kristu znovu
zjevila a darovala. Na závěr tohoto roku můžeme v
novém jásotu zopakovat prastará slova vděčnosti:
“Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství
trvá na věky” (Ž 118[117],1).
|