|
40. Živit se
Božím slovem, abychom byli “služebníky Slova”
v nasa-zení pro evangelizaci: to je bezesporu
přednostní úkol pro církev začátku
tisíciletí. I v tradičně křesťanských
zemích už skončilo období “křesťanské
společnosti”, jež se bez ohledu na celou řadu
nedokonalostí, které doprovázejí všechno
lidské, výslovně odvolávala na hodnoty evangelia.
Dnes musíme s odvahou čelit zcela jiné, stále
rozmanitější a náročnější
situaci, charakterizované globalizací a novým, rychle se
měnícím prolínáním různých
národů a kultur. V posledních letech jsem mnohokrát
vyzýval k nové evangelizaci. Dnes tuto výzvu znovu
opakuji, abych poukázal v prvé řadě na to, že v
našem nitru je třeba znovu probudit původní
nadšení a nechat se oslovit žárem kázání
apoštolů po Letnicích. Musíme znovu prožít
to, co cítil svatý Pavel, když volal: “Běda, kdybych
nehlásal evangelium!” (1 Kor 9,16).
Tato touha jistě vyvolá v církvi
nové misijní úsilí, které nebude vyhrazeno
několika “specialistům”, ale dotkne se zodpovědnosti všech
členů Božího lidu. Kdo se skutečně setkal s
Kristem, nemůže si to nechat pro sebe, ale musí o tom
hlásat druhým. Je třeba nového
apoštolského nadšení, které bude každodenním
stylem života celých společenství i jednotlivých
skupin křesťanů. To se však naplní při
zachování náležité úcty k cestě,
pokaždé různé, jednotlivých lidí a
s po-zorností vůči jednotlivým kulturám, do
nichž se má křesťanská zvěst vtělit tak,
aby specifické hodnoty každého národa nebyly
popřeny, nýbrž očištěny a přivedeny do plnosti.
Křesťanství třetího
tisíciletí bude muset stále lépe odpovídat
na tento požadavek inkulturace. I když zůstane samo sebou
skrze věrnost evangeliu a tradici církve, bude mít
také tvář mnoha kultur a národů, které je
přijaly a které z něj žijí. Krásu této
mnohotvaré podoby církve jsme zvlášť obdivovali
v jubilejním roce. Je to možná jen začátek,
jakýsi náčrtek obrazu budoucnosti, kterou nám
připravuje Duch Boží.
Kristus má být s důvěrou
představen všem lidem: dospělým, rodi-nám,
mládeži, dětem, aniž bychom skrývali
nejradikálnější požadavky evangelní
zvěsti. Musíme jít ale vstříc
požadavkům všech s ohledem na citlivost, jazyk, stejně jako
to dělal svatý Pavel, který píše: “Pro
všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj
zachránil aspoň některé” (1 Kor 9,22). Když o tom
píšu, myslím v prvé řadě na pastoraci
mládeže. Právě v oblasti života
mládeže, jak jsem připomněl před chvíli,
nám jubileum poskytlo svědectví velkorysé
připravenosti. Musíme umět zhodnotit tuto utěšující
odpověď a nadšení mládeže jako novou
“hřivnu” (srov. Mt 25,15), kterou nám Pán vložil
do rukou, abychom z ní vyzískali užitek.
|