|
42. “Podle toho všichni poznají,
že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k
sobě navzájem” (Jan 13,35). Pokud jsme skutečně
kontem-plovali Kristovu tvář, nejdražší bratři
a sestry, náš pastorační plán se bude
nepochybně zakládat na “novém
přikázání”, které nám on sám dal:
“Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy” (Jan
13,34).
Oblast společenství (koinonia),
která v sobě obnáší a zjevuje samu podstatu
tajemství církve, je další velkou oblastí, v
níž se bude muset rozvinout rozhodné pastorační
úsilí na úrovni všeobecné církve i
jedno-tlivých místních církví.
Společenství je plodem a projevem té lásky,
která prýští ze srdce věčného Otce a
přichází k nám skrze Ducha, kterého nám
dává Ježíš (srov. Řím 5,5), aby z
nás všech vytvořil “jedno srdce a jednu duši” (Sk 4,32).
Právě skrze uskutečnění tohoto
spo-lečenství lásky se církev ukazuje jako
“svátost neboli znamení a nástroj vnitřního
spojení s Bohem a jednoty celého lidstva”.26
Pánova slova na toto téma jsou natolik
přesná, že v žádném
případě není možné snižovat jejich
význam. I v novém století bude církev pro svůj
život potřebovat mnoho věcí; pokud však bude
chybět láska (agapé), vše ostatní bude
zbytečné. Apoštol Pavel nám to
připomíná ve své velepísni lásky:
I kdybychom mluvili lidskými i andělskými jazyky
a měli víru schopnou “hory přenášet”, ale
neměli bychom lásku, nebylo by to k ničemu (srov. 1 Kor 13,2).
Láska je opravdu “srdcem” církve, jak to vytušila
svatá Terezie z Lisieux, kterou jsem prohlásil za učitelku
církve právě jako odbornici na scientia amoris:
“Pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce
hoří láskou. Pochopila jsem, že jenom láska
udržuje údy církve v činnosti […] Pochopila jsem,
že láska v sobě obsahuje všechna povolání,
že láska je všechno.” 27
|