|
46. Tento
rozměr společenství je úzce svázán se
schopností křesťan-ského společenství
dát prostor všem darům Ducha svatého. Jednota
církve neznamená uniformitu, ale organickou integraci všech
oprávně-ných rozdílů. Je to spojení
různých údů v jediném těle, v
jediném Kristově těle (srov. 1 Kor 12,12). Je
tudíž nezbytné, aby církev třetího
tisíciletí podněcovala všechny
pokřtěné a biřmované k tomu, aby poznávali
a přijímali svou zodpovědnost za život církve.
Vedle služebného kněžství mohou rozkvétat
další oficiálně ustanovené nebo
neformální služby, přispívat k dobru
celého společenství a vycházet vstříc
jeho jednotlivým potřebám katechezí,
přípravou bohoslužeb, výchovou mládeže nebo
nejrůznějšími projevy křesťanské
lásky.
Velkorysé úsilí je
samozřejmě třeba věnovat – především
vytrvalou modlitbou k Pánu žně (srov. Mt 9,38) – rozvoji
povolání ke kněžství
a k zasvěcenému životu. Tato otázka
má zásadní dopad na život církve po
celém světě, v některých odedávna
křesťanských zemích přerostla v drama
způsobené změnou společenské situace a
zvlažněním ve víře, vyvolané konzumismem a
sekularismem. Je nezbytné a naléhavé rozvinout pastoraci
věnovanou povolání, která by pronikla do
farností, výchovných center i rodin a vedla k
pozornějšímu zamyšlení nad
základními životními hodnotami; jejím
výsledkem je odpověď, kterou má každý
reagovat na Boží povolání, zvláště
vyzývá-li k úplnému darovaní sebe sama a
svých sil ve prospěch Božího království.
V tomto kontextu nabývá svého
významu i každé další povolání,
plně zakotvené v bohatství nového života
přijatého ve svátosti křtu. Bude třeba
stále lépe objevovat především povolání
vlastní laikům, kteří mají “hledat
Boží království tím, že se
zabývají časnými věcmi a upravují je
podle Boha”32 a “plnit v církvi i ve světě svůj
podíl […] když se snaží evangelizovat a posvěcovat
lidi”.33
Velký význam pro společenství
má na této rovině také povinnost rozvíjet
nejrůznější sdružení, jež ve
formách tradičních i nových, jakými jsou
církví uznaná hnutí, dodávají
církvi životaschopnost, která je Božím darem a
přináší opravdové “jaro Ducha svatého”.
Je samozřejmě nutné, aby sdružení a hnutí –
jak na úrovni všeobecné církve, tak
v místních církvích – pracovala v plném
souladu s církví a v poslušnosti
oprávněným direktivám duchovních
pastýřů. Pro všechny se dnes znovu ozývá
náročné a stále platné napomenutí
apoštola Pavla: “Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte
dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a
co je dobré, toho se držte” (1 Sol 5,19–21).
|