|
58. Pojďme dál s
nadějí! Před církví se otevírá
nové tisíciletí jako široký oceán:
čekají nás v něm mnohá dobrodružství
a my při nich můžeme počítat s Kristovou
pomocí. Boží Syn, který se vtělil z lásky
k člověku před dvěma tisíci lety,
pokračuje i dnes ve svém díle. Musíme se pozorně
dívat, abychom jeho dílo spatřili, a hlavně mít
široké srdce, abychom se my sami stali jeho nástroji.
Což jsme neslavili jubilejní rok právě proto, abychom
znovu našli přístup k živému prameni
naší naděje? Kristus, kterého jsme kontemplovali a
kterého jsme si zamilo-vali, nás znovu vyzývá k
tomu, abychom se dali na cestu: “Jděte tedy, získejte za
učedníky všechny národy, křtěte je ve
jménu Otce i Syna i Ducha svatého” (Mt 28,19).
Misijní poslání nás uvádí do
třetího tisíciletí a vybízí
nás ke stejnému nadšení, jaké bylo
vlastní prvotním křesťanům. Můžeme
počítat se silou téhož Ducha, který byl
seslán o Letnicích a dnes nám dovoluje znovu
vyjít v síle naděje, “která neklame” (Řím
5,5).
Na začátku tohoto
nového století se musí náš krok na
cestách světa zrychlit. Stezky, po nichž putuje
každý z nás a každá z našich
místních církví, jsou rozličné, ale
mezi těmi, kdo jsou spojeni v jediném společenství a
denně se živí ze stolu eucharistického Chleba a Slova
života, neexistují žádné vzdálenosti.
Každou neděli se s námi vzkříšený
Kristus znovu setkává ve večeřadle, kde se
“prvního dne po sobotě” (Jan 20,19) ukázal svým
učedníkům, aby jim “vdechl” oživující dar
Ducha svatého a uvedl je do velkého dobrodružství
evangelizace.
Na této cestě nás
doprovází Nejsvětější Panna, ta,
které jsem před nedávnem spolu s mnoha biskupy,
kteří připutovali do Říma ze všech stran světa,
svěřil třetí tisíciletí. V těchto
letech jsem o ni často mluvil a vzýval ji jako “Hvězdu
nové evangelizace”. I nyní na ni ukazuji jako na
zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na
naší cestě. “Ženo, to jsou tvé děti,”
přivlastňuji si slova, která k ní pronesl sám
Ježíš (srov. Jan 19,26), a přednáším
jí synovskou úctu celé církve.
|