59. Nejdražší
bratři a sestry! Zavírá se za námi znamení
Svaté brány, aby se víc než kdy jindy rozevřela
brána živá, Kristus. Poté, co jsme prožili
radost jubilea, se nevracíme do šedi všedních dnů.
Naopak: Byla-li naše jubilejní pouť autentická,
„rozhýbala“ naše nohy k pouti, které je před
námi. Musíme napodobovat elán apoštola Pavla:
“Ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k
cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které
nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše” (Flp
3,13–14). Máme společně napodobovat Mariinu kontemplaci,
která putovala do svatého města Jeruzaléma a po
návratu domů rozjímala ve svém srdci o
tajemství Syna (srov. Lk 2,51).
Vzkříšený Ježíš,
který nás doprovází na našich cestách a
jako emauzským učedníkům se i nám
dává poznat “při lámání chleba”
(Lk 24,35), ať nás zastihne bdělé a
připravené, abychom rozpoznali jeho tvář a běželi
za našimi bližními s velkou zvěstí: “Viděli
jsme Pána!” (Jan 20,25).
Hle, tolik žádaný plod Jubilea roku
2000, jubilea, které nám před oči znovu živě
postavilo tajemství Ježíše z Nazareta, Syna
Božího a Vyku-pitele člověka. Zatímco toto
jubileum končí a otevírá nás budoucnosti
naděje, kéž vystoupí k Otci skrze Krista v Duchu
svatém chvála a vděčnost celé
církve.
S tímto přáním uděluji
všem z celého srdce své požehnání.
Ve Vatikánu 6. ledna, Slavnost Zjevení
Páně, roku 2001, dvacátého třetího roku
pontifikátu.
|