|
9. Během jednotlivých
jubilejních setkání se sešly
nejrůznější skupiny lidí. Jejich účast
byla opravdu pozoruhodná a často vystavila civilní i církevní
organizátory i animátory těžkým
zkouškám. Chtěl bych využít tohoto listu k tomu,
abych vyjádřil všem své co
nejsrdečnější poděkování. Avšak
nezávisle na počtu jsem byl velmi často dojat
upřímným úsilím o modlitbu,
rozjímání, společenství, které se na
těchto setkáních projevovalo.
A jak bych mohl nepřipomenout
zvláště radostné a okouzlující
setkání mládeže? Pokud jen existuje
nějaký obraz Jubilea roku 2000, který zůstane
nejživěji v paměti, pak je to zajisté
nekonečný zástup mladých, s nimiž jsem mohl
vést v jistém smyslu privilegovaný dialog ve
vzájemné sympatii a hlubokém pochopení. Bylo tomu
tak už od okamžiku, kdy jsem mladé poutníky
přivítal na Lateránském a Svato-petrském
náměstí. Viděl jsem je pak, jak proudí ulicemi
Věčného města s radostí, která k
mládí patří, ale i v zamyšlení, s touhou
po modlitbě, po “smyslu”, po opravdovém
přátelství. Nebude snadné pro ně samotné,
ani pro ostatní pozorovatele, zapomenout na onen týden, kdy
Řím “omládl s mladými”, nebude možné
zapomenout na slavení eucharistie na Tor Vergatě.
Pro Řím a pro církev se
mládež znovu ukázala jako zvláštní dar
Ducha svatého. Když se díváme na mladé s
jejich problémy a křehkostí vyplývající
ze současné společnosti, máme tendenci k pesimismu.
Jubileum mládeže nás ale přímo „vyvedlo
z míry“ svým poselstvím, které, přes
eventuální dvojakost, vyjadřuje hlubokou touhu po
auten-tických hodnotách, jejichž završením je
Kristus. Není snad právě Kristus tajemstvím
opravdové svobody a hluboké radosti v srdci? Není snad Kristus
tím nejlepším přítelem a zároveň
tím, kdo utváří každé opravdové
přátelství? Je-li Kristus představen mladým
lidem ve své pravé podobě, vnímají ho jako
přesvědčivou odpověď a jsou schopni přijmout jeho
poselství, přestože je náročné a
poznamenané křížem. Proto jsem, proniknut jejich
nadšením, neváhal vyžadovat radikální
volbu víry a života; postavil jsem před ně
nádherný úkol: stát se “ranní
hlídkou” (srov. Iz 21,11–12) tohoto svítání, v
němž se probouzí nové tisíciletí.
|