Ekumenický rozměr

12.   Jistě přijmete s pochopením, že o jubileu spontánně hovořím především tak, jak jsem je viděl ze svatopetrského stolce. Nezapomínám však na to, že bylo mým přáním, aby se jeho oslava plně rozvinula také v místních církvích. Právě tam mohla většina věřících obdržet mimořádné milosti, zvláště pak odpustky vázané na jubilejní rok. Význačné ale je, že mnohé diecéze byly přítomny skrze početné skupiny věřících i zde v Římě. Věčné město tak opět vyjádřilo svou nenahraditelnou roli coby místo, kde bohatství a dary jednotlivých místních církví, ba jednotlivých národů a kultur, souzní v “katolicitě”, aby tak jediná Kristova církev stále výmluvněji projevovala své tajemství svátosti jednoty. ⁷

Žádal jsem také, aby se v programu jubilea věnovala zvláštní pozornost ekumenickému rozměru. Jaká by byla vhodnější příležitost pro posilu na cestě k plnému společenství než společné slavení Kristova narození? Tento cíl byl podpořen velkým úsilím; zářivým okamžikem zůstává ekumenické setkání v bazilice sv. Pavla 18. ledna 2000, kdy poprvé v historii, za přítomnosti představitelů církví a křesťanských společenství z celého světa, nástupce sv. Petra, primas anglikánské církve a metropolita ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli společně otevřeli svatou bránu. Týmž směrem se ubírala také některá důležitá setkání s pravoslavnými patriarchy a s představenými dalších křesťanských vyznání. Vzpomínám zvláště na nedávnou návštěvu nejvyššího katolického patriarchy všech Arménů J.S. Karekina II. Kromě toho se mnoho věřících jiných církví a církevních společenství zúčastnilo jubilejních setkání pro jednotlivé kategorie věřících. Cesta ekumenismu zůstává samozřejmě i nadále obtížná a možná zdlouhavá, ale živí nás naděje, že nás vede přítomnost Vzkříšeného a nevyčer-patelná síla jeho Ducha, jenž je schopný stále nových překvapení.