II. Tvář, kterou je třeba kontemplovat

16.   “Rádi bychom viděli Ježíše” (Jan 12,21). Několik Řeků, kteří přišli do Jeruzaléma na velikonoční pouť, se obrací na Filipa s touto prosbou, která duchovně zaznívala v jubilejním roce i v nás. Současní lidé, stejně jako poutníci před dvěma tisíci lety, možná ne vždy vědomě, vyžadují od dnešních věřících, aby jim nejen “vyprávěli” o Kristu, nýbrž aby jim ho v jistém smyslu “ukázali”. Není snad úkolem církve být odrazem Kristova světla v každém období dějin a dát zazářit jeho tváři i gene-racím nového tisíciletí?

Naše svědectví by však bylo nesnesitelně ubohé, pokud bychom nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují Kristovu tvář. Velké jubileum nám bezesporu pomohlo, abychom ji kontemplovali do větší hloubky. Když se tedy po skončení jubilea vracíme do normálního života a v duši si neseme bohatství prožitých zkušeností, náš pohled musí být víc než kdy jindy upřen na Pánovu tvář.