18. Evangelia ve skutečnosti
nechtějí být kompletním
Ježíšovým životopisem, sepsaným podle
zásad současných historických věd. Tvář
Ježíše Nazaretského z nich přesto vychází
s jistým dějinným základem, neboť
evangelisté se snaží o to, aby ji představili na
základě věrohod-ných svědectví (srov. Lk
1,3) a dostupné dokumenty jsou podrobeny bdělému
rozlišování ze strany církve. Pouze na
základě takto ověřených prvotních
informací pak, osvíceni Duchem svatým, přijali lidsky
nepochopitelnou událost panenského početí
Ježíše v lůně Panny Marie, snoubenky sv. Josefa. Od
někoho, kdo Ježíše v průběhu těchto
třiceti let dobře znal, přijali evangelisté
události mládí “syna tesařova” (Mt 13,55) a
“tesaře”, pevně začleněného do ostatního
příbuzenstva. Zaznamenali Ježíšovu zbožnost,
jež ho vedla ke každoroční pouti do
jeruzalémského chrámu (srov. Lk 2,41), a díky
níž se pro něj stala návštěva synagógy
v jeho městě něčím zcela
samozřejmým (srov. Lk 4,16).
Podrobnější zprávy, i když
chybí jejich organický a přesný sled, se pak
týkají Ježíšova veřejného
života, počínaje okamžikem, kdy se mladý
Ježíš z Galileje dává pokřtít od
Jana Křtitele v řece Jordánu. V síle
svědectví shůry, s vědomím, že
právě on je “milovaným synem” (Lk 3,22),
začíná Ježíš hlásat
příchod Božího království a skrze slova
a znamení milosti a milosrdenství objasňuje jeho
nároky a moc. Evangelia nám jej představují, jak
prochází městy a vesnicemi v doprovodu dvanácti
apoštolů, které si sám vybral (srov. Mk 3,13–19), v
doprovodu skupiny žen, které se o ně starají (srov. Lk
8,2–3), v doprovodu zástupů, které ho
vyhledávají a následují, nemocných,
kteří vzývají jeho uzdravující moc, i
těch, kdo s větším či menším
užitkem poslouchají jeho slova.
Evangelia se sbíhají v popisu
rostoucího napětí mezi Ježíšem
a skupinami stoupenců jednotlivých
náboženských směrů tehdejší
společnosti, až k závěrečné krizi, s
jejím dramatickým epilogem na Golgotě. Po této
hodině temnot pak přichází nové, jisté a
definitivní svítání. Závěr
evangelií nám ukazuje Ježíše jako
vítěze nad smrtí, ukazuje na prázdný hrob a
popisuje zjevení, během nichž jeho učedníci –
nejprve zaskočení a ohromení, pak naplněni
nevýslovnou radostí – ho vidí živého a
oslaveného. Přijímají od něj dar Ducha (srov.
Jan 20,22) spolu s posláním hlásat evangelium “všem národům”
(Mt 28,19).
|