20. Jak došel Petr k
této víře? A co se požaduje od nás, chceme-li ho
stále přesvědčivěji následovat? Matouš
nám dává jasný směr ve slovech, jimiž
Ježíš přijímá Petrovo
vyznání: “Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj
nebeský Otec” (Mt 16,17). Výraz “tělo a krev”
znázorňuje člověka a jeho obvyklé
způsoby poznání. V případě
Ježíše tento obvyklý způsob nestačí.
Je nutná milost “zjevení”, přicházející
od Otce (srov. Mt 16,17). Lukáš nám nabízí
stejný směr, když podotýká, že k tomuto
dialogu mezi Ježíšem a učedníky došlo ve
chvíli, kdy se Ježíš “o samotě modlil a byli s
ním jeho učedníci” (Lk 9,18). Oba ukazatele nás shodně
vedou k poznání, že k plné kontemplaci
Pánovy tváře nemůžeme dojít svými
vlastními silami, ale musíme se nechat vést
milostí. Pouze zkušenost ztišení a modlitby
otevírá vhodný horizont, v němž se
může rozvinout a dozrát opravdové,
odpovídající a autentické poznání
tajemství, jehož vrcholným vyjádřením je
zvěst evangelisty Jana: “A slovo se stalo tělem a
přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu,
jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy”
(Jan 1,14).
|