22. “Slovo se stalo tělem”
(Jan 1,14). Záře, ve které nám představuje
tajemství Krista evangelista Jan, proniká celým
Novým zákonem. V tomto duchu promlouvá i svatý
Pavel, když říká, že Boží Syn
“pochází jako člověk z rodu Davidova” (Řím
1,3; srov. 9,5). Jestliže současným problémem je dnes
vlivem racionalismu, který se vloudil do velké části
současné kultury, především víra v Kristovo
božství, v jiných historických a kulturních
sférách vládla naopak tendence snížit, nebo
dokonce popřít historickou konkrétnost
Ježíšova lidství. Víra církve však
musí jasně a bez jakékoliv pochybnosti hlásat,
že se Slovo skutečně “stalo tělem” a přijalo všechny
dimenze lidství kromě hříchu (srov. Žid 4,15).
Vtělení je tedy skutečnou kenozí,
“sebezřeknutím” Syna Božího i jeho slávy,
kterou má od věčnosti (srov. Flp 2,6–8; 1 Petr 3,18).
Toto sestoupení Syna Božího však
není samoúčelné; směřuje spíše
k plnému oslavení Krista, a to i jeho lidství. “Proto
ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad
každé jiné jméno, takže při
Ježíšově jménu musí pokleknout
každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a
každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat:
Ježíš Kristus je Pán” (Flp 2,9–11).
|