27.   Tváří v tvář tomuto tajemství vedle teologického bádání pro nás může být značnou pomocí veliké dědictví ”prožité teologie” světců. Nabízejí nám vzácné podněty, které umožňují snazší uchopení poselství víry, a to pro zvláštní osvícení, které někteří z nich obdrželi od Ducha svatého, nebo dokonce skrze osobní prožitek hrozných stavů zkoušky, které mystická tradice označuje jako “temnou noc”. Světci nezřídka prožívali něco podobného tomu, co zakusil Ježíš na kříži, kde se paradoxně spojila blaženost a bolest. V Dialogu s Boží Prozřetelností ukazuje Bůh Otec Kateřině Sienské, jak může být ve svatých duších radost i utrpení zároveň. “A duše dál setrvává v blaženosti a v bolesti: v bolesti kvůli hříchům bližního a v blaženosti pro spojení s láskou, již přijala do svého nitra, a pro náklonnost k ní. Tyto duše následují neposkvrněného Beránka, mého jednorozeného Syna, který na kříži prožíval blaženost a bolest zároveň.” ¹³ Stejně i Terezie z Lisieux prožívá svou agónii ve spojení s agónií Ježíšovou, a tak sama na sobě ověřuje paradox zároveň blaženého i sklíčeného Ježíše: “V Olivové zahradě se náš Pán těšil ze všech rozkoší svaté Trojice a jeho agonie nebyla proto přece méně krutá. Je to tajemství, ale ujišťuji vás, že z toho něco chápu, protože to sama zakouším.” ¹⁴ Je to svědectví přinášející světlo! Základem tohoto církevního chápání Kristova vědomí je ostatně vyprávění samotných evangelistů, kdy připomínají, že Ježíš, přes svou propastnou bolest, umírá s prosbou za odpuštění pro své vrahy (srov. Lk 23,34) a vyjadřuje Otci svou nekonečnou synovskou oddanost: “Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha” (Lk 23,46).