31.   Připomínat tuto elementární pravdu a dát ji za základ pastoračních programů na začátku nového milénia, by se mohlo zdát na první pohled jen málo účinné. Copak je možné “plánovat” svatost? Co může slovo “svatost” znamenat v rámci pastoračního plánu?

Ve skutečnosti vytvořit pastorační plán ve znamení svatosti přináší velmi závažné důsledky. Znamená to vyjádřit přesvědčení, že je-li křest opravdovou vstupní branou do Boží svatosti skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by tedy naprosto nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti. Ptát se katechumena “Chceš přijmout křest?” znamená zároveň otázku: “Chceš se stát svatým?” Znamená to dodat jeho cestě radikálnosti Horského kázání: “Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec” (Mt 5,48).

Jak už vysvětlil samotný koncil, tento ideál dokonalosti není možné vykládat jako nějakou mimořádnou cestu uskutečnitelnou pro několik “géniů” svatosti. Cesty svatosti jsou různé a uzpůsobené povolání každého člověka. Děkuji Pánu, že mi v posledních letech dopřál blahořečit a kanonizovat mnoho křesťanů, mezi nimi mnoho laiků, kteří se posvěcovali v těch nejobyčejnějších okolnostech všedního života. Nastal čas, kdy je třeba všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto “vysokou míru” běžného křesťanského života: tímto směrem musí vést život celého křesťanského společenství a křesťanských rodin. Zároveň je evidentní, že cesty svatosti jsou osobní a vyžadují opravdovou pedagogiku svatosti, schopnou přizpůsobit se životnímu stylu jednotlivých osob. Tato pedagogika musí spojit bohatství pozvání, adresované všem pokřtěným, s tradičními metodami osobní a skupinové pomoci i s novými formami, které nabízejí církví uznaná sdružení a hnutí.