Rozličnost povolání

46.   Tento rozměr společenství je úzce svázán se schopností křesťan-ského společenství dát prostor všem darům Ducha svatého. Jednota církve neznamená uniformitu, ale organickou integraci všech oprávně-ných rozdílů. Je to spojení různých údů v jediném těle, v jediném Kristově těle (srov. 1 Kor 12,12). Je tudíž nezbytné, aby církev třetího tisíciletí podněcovala všechny pokřtěné a biřmované k tomu, aby poznávali a přijímali svou zodpovědnost za život církve. Vedle služebného kněžství mohou rozkvétat další oficiálně ustanovené nebo neformální služby, přispívat k dobru celého společenství a vycházet vstříc jeho jednotlivým potřebám katechezí, přípravou bohoslužeb, výchovou mládeže nebo nejrůznějšími projevy křesťanské lásky.

Velkorysé úsilí je samozřejmě třeba věnovat – především vytrvalou modlitbou k Pánu žně (srov. Mt 9,38) – rozvoji povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Tato otázka má zásadní dopad na život církve po celém světě, v některých odedávna křesťanských zemích přerostla v drama způsobené změnou společenské situace a zvlažněním ve víře, vyvolané konzumismem a sekularismem. Je nezbytné a naléhavé rozvinout pastoraci věnovanou povolání, která by pronikla do farností, výchovných center i rodin a vedla k pozornějšímu zamyšlení nad základními životními hodnotami; jejím výsledkem je odpověď, kterou má každý reagovat na Boží povolání, zvláště vyzývá-li k úplnému darovaní sebe sama a svých sil ve prospěch Božího království.

V tomto kontextu nabývá svého významu i každé další povolání, plně zakotvené v bohatství nového života přijatého ve svátosti křtu. Bude třeba stále lépe objevovat především povolání vlastní laikům, kteří mají “hledat Boží království tím, že se zabývají časnými věcmi a upravují je podle Boha”³² a “plnit v církvi i ve světě svůj podíl […] když se snaží evangelizovat a posvěcovat lidi”.³³

Velký význam pro společenství má na této rovině také povinnost rozvíjet nejrůznější sdružení, jež ve formách tradičních i nových, jakými jsou církví uznaná hnutí, dodávají církvi životaschopnost, která je Božím darem a přináší opravdové “jaro Ducha svatého”. Je samozřejmě nutné, aby sdružení a hnutí – jak na úrovni všeobecné církve, tak v místních církvích – pracovala v plném souladu s církví a v poslušnosti oprávněným direktivám duchovních pastýřů. Pro všechny se dnes znovu ozývá náročné a stále platné napomenutí apoštola Pavla: “Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte” (1 Sol 5,19–21).