50.   V době, ve které žijeme, je opravdu mnoho problémů, které jsou vykřičníkem pro naše křesťanské vnímání. Náš svět vstupuje do třetího tisíciletí obtížen protiklady ekonomického, kulturního a technologického růstu, který skýtá neomezené možnosti jen několika šťastlivcům, zatímco milióny a milióny lidí žijí nikoliv na okraji rozvoje, ale přímo pod hranicí minima, nezbytného pro důstojný lidský život. Je vůbec možné, aby v dnešní době ještě lidé umírali hladem? Může být dnes někdo odsouzen k analfabetismu? Jak je možné, že dnes chybí lidem základní lékařské ošetření? Jak to, že někteří lidé nemají kam složit hlavu?

Chudoba se může ještě donekonečna rozšiřovat, pokud k těmto klasickým projevům přidáme nové projevy chudoby, jež často zasahují oblasti a kategorie lidí s dostatečným ekonomickým potenciálem, kteří jsou ale vystaveni zoufalství nihilismu, pokušení drogy, opuštěnosti v pokročilém věku nebo v nemoci, upírání práv nebo sociální nespra-vedlnosti. Když křesťan pozoruje tuto situaci, musí se naučit vyznat svou víru v Krista tím, že vyčte výzvu, kterou Kristus vysílá ze světa chudoby. Je třeba navázat na tradici křesťanské lásky, která se tolikrát projevila v uplynulých dvou tisíciletích, i když od nás dnes možná vyžaduje ještě větší nápaditost. Nadešel čas nové “fantazie lásky”, jejíž měrou nebude ani tak účinnost poskytnutých služeb, jako spíše schopnost přiblížit se tomu, kdo trpí, být s ním solidární, aby tuto pomoc nevnímal jako ponižující milodar, nýbrž jako bratrské sdílení.

Musíme proto jednat tak, aby se chudí cítili v každém křesťanském společenství “jako doma”. Nebyl by právě tento způsob nejlepším a nejúčinnějším představením radostné zvěsti Božího království světu? Bez této evangelizace založené na lásce a svědectví křesťanské chudoby bychom riskovali, že bude hlásání evangelia, jež je také v první řadě láskou, nepochopeno a utopí se v moři slov, jemuž nás soudobá „komunikační“ společnost každodenně vystavuje. Láska projevená v činech zajišťuje účinnost lásky zvěstované slovem.