Závěr: Duc in altum!

58.   Pojďme dál s nadějí! Před církví se otevírá nové tisíciletí jako široký oceán: čekají nás v něm mnohá dobrodružství a my při nich můžeme počítat s Kristovou pomocí. Boží Syn, který se vtělil z lásky k člověku před dvěma tisíci lety, pokračuje i dnes ve svém díle. Musíme se pozorně dívat, abychom jeho dílo spatřili, a hlavně mít široké srdce, abychom se my sami stali jeho nástroji. Což jsme neslavili jubilejní rok právě proto, abychom znovu našli přístup k živému prameni naší naděje? Kristus, kterého jsme kontemplovali a kterého jsme si zamilo-vali, nás znovu vyzývá k tomu, abychom se dali na cestu: “Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i  Ducha svatého” (Mt 28,19). Misijní poslání nás uvádí do třetího tisíciletí a vybízí nás ke stejnému nadšení, jaké bylo vlastní prvotním křesťanům. Můžeme počítat se silou téhož Ducha, který byl seslán o Letnicích a dnes nám dovoluje znovu vyjít v síle naděje, “která neklame” (Řím 5,5).

Na začátku tohoto nového století se musí náš krok na cestách světa zrychlit. Stezky, po nichž putuje každý z nás a každá z našich místních církví, jsou rozličné, ale mezi těmi, kdo jsou spojeni v jediném společenství a denně se živí ze stolu eucharistického Chleba a Slova života, neexistují žádné vzdálenosti. Každou neděli se s námi vzkříšený Kristus znovu setkává ve večeřadle, kde se “prvního dne po sobotě” (Jan 20,19) ukázal svým učedníkům, aby jim “vdechl” oživující dar Ducha svatého a uvedl je do velkého dobrodružství evangelizace.

Na této cestě nás doprovází Nejsvětější Panna, ta, které jsem před nedávnem spolu s mnoha biskupy, kteří připutovali do Říma ze všech stran světa, svěřil třetí tisíciletí. V těchto letech jsem o ni často mluvil a vzýval ji jako “Hvězdu nové evangelizace”. I nyní na ni ukazuji jako na zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na naší cestě. “Ženo, to jsou tvé děti,” přivlastňuji si slova, která k ní pronesl sám Ježíš (srov. Jan 19,26), a přednáším jí synovskou úctu celé církve.