59.   Nejdražší bratři a sestry! Zavírá se za námi znamení Svaté brány, aby se víc než kdy jindy rozevřela brána živá, Kristus. Poté, co jsme prožili radost jubilea, se nevracíme do šedi všedních dnů. Naopak: Byla-li naše jubilejní pouť autentická, „rozhýbala“ naše nohy k pouti, které je před námi. Musíme napodobovat elán apoštola Pavla: “Ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše” (Flp 3,13–14). Máme společně napodobovat Mariinu kontemplaci, která putovala do svatého města Jeruzaléma a po návratu domů rozjímala ve svém srdci o tajemství Syna (srov. Lk 2,51).

Vzkříšený Ježíš, který nás doprovází na našich cestách a jako emauzským učedníkům se i nám dává poznat “při lámání chleba” (Lk 24,35), ať nás zastihne bdělé a připravené, abychom rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi bližními s velkou zvěstí: “Viděli jsme Pána!” (Jan 20,25).

Hle, tolik žádaný plod Jubilea roku 2000, jubilea, které nám před oči znovu živě postavilo tajemství Ježíše z Nazareta, Syna Božího a Vyku-pitele člověka. Zatímco toto jubileum končí a otevírá nás budoucnosti naděje, kéž vystoupí k Otci skrze Krista v Duchu svatém chvála a vděčnost celé církve.

S tímto přáním uděluji všem z celého srdce své požehnání.

Ve Vatikánu 6. ledna, Slavnost Zjevení Páně, roku 2001, dvacátého třetího roku pontifikátu.