Plnost času

5.  Toto jubileum se shoduje se vstupem do nového tisíciletí, což jistě bez jakéhokoliv sklonu k chiliastickému fantazírování přispělo k tomu, že jsme mohli lépe vnímat Kristovo tajemství na velkém obzoru dějin spásy. Křesťanství je náboženství zakotvené v dějinách! Vždyť přímo uprostřed dějin uzavřel Bůh smlouvu s Izraelem, a připravil tak narození Syna z lůna Panny Marie “v plnosti času” (Gal 4,4). Kristus, vnímaný ve svém božském i lidském tajemství, je základem a středem dějin, jejich smyslem a konečným cílem. Skrze něj – který je Otcovým Slovem a jeho obrazem – “bylo všechno stvořeno” (Jan 1,3; srov. Kol 1,15). Jeho vtělení, jež vrcholí velikonočním tajemstvím a darováním Ducha svatého, je pulzujícím srdcem celých dějin, tajemnou hodinou, kdy se přiblížilo Boží království (srov. Mk 1,15) a vzklíčilo v našich dějinách jako semeno, z něhož vyroste velký strom (srov. Mk 4,30–32).

“Kriste náš, včera i dnes a na věky věků všech”. Touto tisíckrát opakovanou písní jsme letos kontemplovali Krista, jak nám ho představuje Zjevení: “alfa i omega, první i poslední, začátek i konec” (Zj 22,13). Současně s Kristem jsme společně uctívali také Otce i Ducha svatého, jedinou a nerozdílnou Trojici, neuchopitelné tajemství, v němž má všechno svůj počátek i své dovršení.