Mládež

9.  Během jednotlivých jubilejních setkání se sešly nejrůznější skupiny lidí. Jejich účast byla opravdu pozoruhodná a často vystavila civilní i církevní organizátory i animátory těžkým zkouškám. Chtěl bych využít tohoto listu k tomu, abych vyjádřil všem své co nejsrdečnější poděkování. Avšak nezávisle na počtu jsem byl velmi často dojat upřímným úsilím o modlitbu, rozjímání, společenství, které se na těchto setkáních projevovalo.

A jak bych mohl nepřipomenout zvláště radostné a okouzlující setkání mládeže? Pokud jen existuje nějaký obraz Jubilea roku 2000, který zůstane nejživěji v paměti, pak je to zajisté nekonečný zástup mladých, s nimiž jsem mohl vést v jistém smyslu privilegovaný dialog ve vzájemné sympatii a hlubokém pochopení. Bylo tomu tak už od okamžiku, kdy jsem mladé poutníky přivítal na Lateránském a Svato-petrském náměstí. Viděl jsem je pak, jak proudí ulicemi Věčného města s radostí, která k mládí patří, ale i v zamyšlení, s touhou po modlitbě, po “smyslu”, po opravdovém přátelství. Nebude snadné pro ně samotné, ani pro ostatní pozorovatele, zapomenout na onen týden, kdy Řím “omládl s mladými”, nebude možné zapomenout na slavení eucharistie na Tor Vergatě.

Pro Řím a pro církev se mládež znovu ukázala jako zvláštní dar Ducha svatého. Když se díváme na mladé s jejich problémy a křehkostí vyplývající ze současné společnosti, máme tendenci k pesimismu. Jubileum mládeže nás ale přímo „vyvedlo z míry“ svým poselstvím, které, přes eventuální dvojakost, vyjadřuje hlubokou touhu po auten-tických hodnotách, jejichž završením je Kristus. Není snad právě Kristus tajemstvím opravdové svobody a hluboké radosti v srdci? Není snad Kristus tím nejlepším přítelem a zároveň tím, kdo utváří každé opravdové přátelství? Je-li Kristus představen mladým lidem ve své pravé podobě, vnímají ho jako přesvědčivou odpověď a jsou schopni přijmout jeho poselství, přestože je náročné a poznamenané křížem. Proto jsem, proniknut jejich nadšením, neváhal vyžadovat radikální volbu víry a života; postavil jsem před ně nádherný úkol: stát se “ranní hlídkou” (srov. Iz 21,11–12) tohoto svítání, v němž se probouzí nové tisíciletí.