Nová dynamika

15.   Tolik alespoň v obrysech nejdůležitější události jubilea; tento obraz v nás zanechává spoustu vzpomínek. Pokud bychom chtěli vyjádřit jádro velkého bohatství, jež nám jubilejního rok přenechává, bez váhání bych ho charakterizoval jako kontemplaci Kristovy tváře: kontemplaci Krista v jeho historických obrysech a v jeho tajemství, Krista přijatého v jeho mnohotvárné přítomnosti v církvi a ve světě, vyznávaného jako smysl dějin a světlo na naší cestě.

Teď je třeba jít dále, odrazit od břehu s důvěrou v Kristovo slovo: Duc in altum! “zajet na hlubinu”. To, co jsme vykonali v tomto roce, nás nemůže opravňovat k pocitu sebeuspokojení, a už vůbec ne k nečin-nosti. Naopak: to, co jsme prožili, v nás má vyvolat novou dynamiku a pobádat nás k tomu, abychom prožité nadšení vtělily do konkrétních iniciativ. Sám Ježíš nás napomíná: “Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království” (Lk 9,62). Jde-li o Boží království, není čas ohlížet se nazpět, a už vůbec ne oddávat se lenosti. Čeká nás mnohé, a proto se musíme pustit do účinného pastoračního programu v období po jubileu.

Je velmi důležité, abychom tento plán, s pomocí Boží, hluboce zakořenili v kontemplaci a modlitbě. Naše doba je dobou neustálého pohybu, který někdy přechází až ve shon s rizikem že budeme “něco dělat, jen abychom něco dělali”. Musíme odolat tomuto pokušení snahou nejprve “být”, a teprve potom “dělat”. Připomeňme si v této souvislosti Ježíšovu výtku adresovanou Martě: “Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba” (Lk 10,41–
–42). Dříve než vám nabídnu několik operativních linií k zamyšlení, rád bych se s vámi podělil o několik podnětů k rozjímání nad Kristovým tajemstvím, jež je nezbytným základem jakékoliv naší pastorační činnosti.