18.   Evangelia ve skutečnosti nechtějí být kompletním Ježíšovým životopisem, sepsaným podle zásad současných historických věd. Tvář Ježíše Nazaretského z nich přesto vychází s jistým dějinným základem, neboť evangelisté se snaží o to, aby ji představili na základě věrohod-ných svědectví (srov. Lk 1,3) a dostupné dokumenty jsou podrobeny bdělému rozlišování ze strany církve. Pouze na základě takto ověřených prvotních informací pak, osvíceni Duchem svatým, přijali lidsky nepochopitelnou událost panenského početí Ježíše v lůně Panny Marie, snoubenky sv. Josefa. Od někoho, kdo Ježíše v průběhu těchto třiceti let dobře znal, přijali evangelisté události mládí “syna tesařova” (Mt 13,55) a “tesaře”, pevně začleněného do ostatního příbuzenstva. Zaznamenali Ježíšovu zbožnost, jež ho vedla ke každoroční pouti do jeruzalémského chrámu (srov. Lk 2,41), a díky níž se pro něj stala návštěva synagógy v jeho městě něčím zcela samozřejmým (srov. Lk 4,16).

Podrobnější zprávy, i když chybí jejich organický a přesný sled, se pak týkají Ježíšova veřejného života, počínaje okamžikem, kdy se mladý Ježíš z Galileje dává pokřtít od Jana Křtitele v řece Jordánu. V síle svědectví shůry, s vědomím, že právě on je “milovaným synem” (Lk 3,22), začíná Ježíš hlásat příchod Božího království a skrze slova a znamení milosti a milosrdenství objasňuje jeho nároky a moc. Evangelia nám jej představují, jak prochází městy a vesnicemi v doprovodu dvanácti apoštolů, které si sám vybral (srov. Mk 3,13–19), v doprovodu skupiny žen, které se o ně starají (srov. Lk 8,2–3), v doprovodu zástupů, které ho vyhledávají a následují, nemocných, kteří vzývají jeho uzdravující moc, i těch, kdo s větším či menším užitkem poslouchají jeho slova.

Evangelia se sbíhají v popisu rostoucího napětí mezi Ježíšem a skupinami stoupenců jednotlivých náboženských směrů tehdejší společnosti, až k závěrečné krizi, s jejím dramatickým epilogem na Golgotě. Po této hodině temnot pak přichází nové, jisté a definitivní svítání. Závěr evangelií nám ukazuje Ježíše jako vítěze nad smrtí, ukazuje na prázdný hrob a popisuje zjevení, během nichž jeho učedníci – nejprve zaskočení a ohromení, pak naplněni nevýslovnou radostí – ho vidí živého a oslaveného. Přijímají od něj dar Ducha (srov. Jan 20,22) spolu s posláním hlásat evangelium “všem národům” (Mt 28,19).