20.   Jak došel Petr k této víře? A co se požaduje od nás, chceme-li ho stále přesvědčivěji následovat? Matouš nám dává jasný směr ve slovech, jimiž Ježíš přijímá Petrovo vyznání: “Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj nebeský Otec” (Mt 16,17). Výraz “tělo a krev” znázorňuje člověka a jeho obvyklé způsoby poznání. V případě Ježíše tento obvyklý způsob nestačí. Je nutná milost “zjevení”, přicházející od Otce (srov. Mt 16,17). Lukáš nám nabízí stejný směr, když podotýká, že k tomuto dialogu mezi Ježíšem a učedníky došlo ve chvíli, kdy se Ježíš “o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci” (Lk 9,18). Oba ukazatele nás shodně vedou k poznání, že k plné kontemplaci Pánovy tváře nemůžeme dojít svými vlastními silami, ale musíme se nechat vést milostí. Pouze zkušenost ztišení a modlitby otevírá vhodný horizont, v němž se může rozvinout a dozrát opravdové, odpovídající a autentické poznání tajemství, jehož vrcholným vyjádřením je zvěst evangelisty Jana: “A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1,14).