22.   “Slovo se stalo tělem” (Jan 1,14). Záře, ve které nám představuje tajemství Krista evangelista Jan, proniká celým Novým zákonem. V tomto duchu promlouvá i svatý Pavel, když říká, že Boží Syn “pochází jako člověk z rodu Davidova” (Řím 1,3; srov. 9,5). Jestliže současným problémem je dnes vlivem racionalismu, který se vloudil do velké části současné kultury, především víra v Kristovo božství, v jiných historických a kulturních sférách vládla naopak tendence snížit, nebo dokonce popřít historickou konkrétnost Ježíšova lidství. Víra církve však musí jasně a bez jakékoliv pochybnosti hlásat, že se Slovo skutečně “stalo tělem” a přijalo všechny dimenze lidství kromě hříchu (srov. Žid 4,15). Vtělení je tedy skutečnou kenozí, “sebezřeknutím” Syna Božího i jeho slávy, kterou má od věčnosti (srov. Flp 2,6–8; 1 Petr 3,18).

Toto sestoupení Syna Božího však není samoúčelné; směřuje spíše k plnému oslavení Krista, a to i jeho lidství. “Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán” (Flp 2,9–11).