2. Církev nepochybuje o tom, že právě tento poklad svatosti je tajemstvím její minulosti a nadějí pro její budoucnost. V něm se nejlépe vyjádří dar vykoupení, jímž je člověk vysvobozen z hříchu, a dostává se mu tak možnosti nového života v Kristu. V něm nachází Boží lid nesrovnatelnou oporu na cestě dějinami, cítí se hluboce spojen s vítěznou církví, která v nebi zpívá chvály Beránkovi (srov. Zjev 7,9-10) a přimlouvá se za společenství putující na zemi. Proto, a to od nejstarších dob, hleděl Boží lid na svaté jako na své ochránce. Stalo se zvláštním zvykem, jistě za přispění Ducha svatého, mnohdy na žádost věřících, na kterou odpověděli biskupové, jindy z vlastní iniciativy biskupů, že jednotlivé církve, země, dokonce i kontinenty, byly svěřeny zvláštní ochraně některých svatých.

V průběhu druhého mimořádného zasedání Evropské biskupské synody a na prahu Velkého jubilea roku 2000 se mi zdálo příhodné, aby evropští křesťané, kteří společně s mnoha dalšími spoluobčany prožívají tento epochální přechod plný naděje, současně však ne bez problému, mohli načerpat duchovní pomoc úvahou nad životem svatých a jejich vzýváním. Jsou to světci určitým způsobem zvlášť reprezentativní pro jejich dějiny. Po náležité konzultaci a pro doplnění toho, co jsem učinil 31. prosince 1980, kdy jsem vyhlásil po boku sv. Benedikta jako spolupatrony Evropy bratry Cyrila a Metoděje, dva světce prvního tisíciletí, průkopníky evangelizace východní Evropy, chci doplnit sbor nebeských ochránců třemi postavami, které jsou výraznými v roz-hodujících okamžicích druhého tisíciletí, jež se chýlí ke konci: svatou Brigitou Švédskou, svatou Kateřinou Sienskou a svatou Terezii Bene-diktu od Kříže. Tři velké světice, ženy, které se v rozličných údobích - dvě v srdci středověku a jedna v našem století - vyznačovaly účinnou láskou ke Kristově církvi a oddaným svědectvím jeho kříži.